Jak jsem se k SV 650 dostal.
Je mi 28 let, a ve svých 14-ti letech jsem asi jako každý český "motorkář" začínal na pařezu. Myslím tím Jawu 555. Na ní jsem jezdil ještě tehdy bez ŘP, což již mohu s klidným srdcem uveřejnit - už to je promlčené :)). Když se mi nezdálo, že všichni okolo mne mají místo jednosedadlového pařezu krásné Jawy 05 nebo 21, tak jsem vyměnil se svým bráškou Jawu 555 za Jawu 05. Na ní jsem lítal do svých 17-ti let, a obrdržení ŘP skupiny A. To už jsem mohl řídit opravdovou motorku. Šel jsme na brigádu, vydělla si tehdy fantastických 3.500,-- Kč, stejnou částku dostal od rodičů a koupil jsem v bazaru JAWu 250, typ 559, panelka, s najetými 7.200 km. Stroj jako nový, jen jsem koupil novou baterii a jezdil. Teď má Jawinka najeto 25tkm a stále jezdí bez chyby. No ale pak přišlo auto, první, druhé a třetí. Když jsem si myslel, že mi auto vyhovuje, není staré (Megane combi rv. 2001 dci - manželce i dětem stačí), začal jsem tajně uvažovat, že nasednu opět do jedné stopy. Kamarád Béďa, kterého znám několik let, (mj. také Renaulťák) jezdil dlouho Kawasaki GPZ 500S. Verzi 44 kW. Dospělé motorky jsem se bál. Když mne asi po třetí vyzval ať se na GPZtce svezu, neodolal jsem a nasedl. Jel jsem jen pár kilometrů ze Dvora Králov n. L. směrem na Nové Lesy a zpět. Když jsme se vrátil, říkla jsem že mi přijde že to moc nejede oproti Jawě 250. Ne jeho otázku, kolik jsem měl na otáčkoměru, mého sdělelní že asi 4tisíce, přišel jeho smích a řekl: "jeď znovu, a vytoč to do 10tisíc". No a už to bylo jasné. Motorka vystřelila jako zpraku, a mně to připadal jako jiný svět. To mne přesvědčilo. Musím mít pořádnou mašinu. A pod 44kW nejdu. Od prosince 2005 jsem začal uvažovat, (manželce tajně vnucovat) že potřebuji nutně na dojíždění do práce motorku. A že mi Jawa nestačí. No když jsem 4. 1. 2006 odvezl manželku do porodnice (čekali jsme dvojčata), tak jsem teprve mohl 24 hodin denně viset na internetu (www.mobile.de) a hledat vysněný stroj. Po přečtení tuny článků, recenzí, jsem se rozhodl - bude to SV 650 a to naháč. Stále jsem nevědl, kolik by měla mít najeto. Po všech možných radách jsem si stanovil maximálně 25tkm. Hledal jsem hledal, ale ceny kolem 3.000E bylo stále moc. Když se za 2.800E našla na mobilu žlutá kráska, kousek na Hamburkem v Německu. To byl červenec a já měl již doma dvě pětiměsíční holky a manželku, kterou jsem přesvědčoval, že motorku koupím, pojezdím a prodám i se ziskem. To ji zlomilo. Když jsem cenu nechal spadnout na 2.390E (náhoda, než jsem sehnal peníze spadla cena sama), tak jsem požádal kamaráda Lukáše aby zavolal do Německa tomu majiteli. Ten mu řekl, že má na motorku zájemce. Na to já hned, ať mu řekne že mu dáme klidně 2.500E. No vida, a on souhlasil. Problém byl, jak ji dostat domů. Kamarád Aleš má Renaulta GrandEspace, tak to bylo jasné. Pojedemem bez vozejku, naložíme ji dovnitř. Přečtením rozměrů motorky na netu, a měřením velikosti jsem dospěli k závěru že se vedje a ještě nám zbyde" celých" 5 cm ke stropu. No ale já měl jen Jawu, jak poznám jestli mtoor jde jak má a vše je v pořádku. No naplat Béďa musel se mnou. Aleš jako vrchní přepravce, Béďa jako vrchní navigátor vybavený GPS a já jako sponzor výpravy jsem dne 25. 7. 2006 večer jsme vyrazili. Od nás jsem jeli na polsko a pak hurá po dálnici, Berlín a Hamburg. Ráno jsme dojeli na místo, já zavolal Lukášovi (Německy rozumím jen "JA"), a ten volal Němcovi. On řekl že tam hend bude. Sraz byl u BČS Shell na Hamburkem. Dorazil po krátkých třech hodinách, vše dopadlo jak mělo, mašina nádherná, Béďa se svezl, a jeho zjištění, že mi to utrhne ruce, mne ujistilo že vše je jak má. Zaplatil jsem a jeli jsem. Jak jsme motorku doslova narvali do Espace se můžete podívat na fotogalerii "cetsa z Německa". Přijeli jsme večer, vše dopadlo dobře. Já další den jel na STK, a motorku přihlásil. No a od té doby je ze mně motorkář s motorkou.
Je mi 28 let, a ve svých 14-ti letech jsem asi jako každý český "motorkář" začínal na pařezu. Myslím tím Jawu 555. Na ní jsem jezdil ještě tehdy bez ŘP, což již mohu s klidným srdcem uveřejnit - už to je promlčené :)). Když se mi nezdálo, že všichni okolo mne mají místo jednosedadlového pařezu krásné Jawy 05 nebo 21, tak jsem vyměnil se svým bráškou Jawu 555 za Jawu 05. Na ní jsem lítal do svých 17-ti let, a obrdržení ŘP skupiny A. To už jsem mohl řídit opravdovou motorku. Šel jsme na brigádu, vydělla si tehdy fantastických 3.500,-- Kč, stejnou částku dostal od rodičů a koupil jsem v bazaru JAWu 250, typ 559, panelka, s najetými 7.200 km. Stroj jako nový, jen jsem koupil novou baterii a jezdil. Teď má Jawinka najeto 25tkm a stále jezdí bez chyby. No ale pak přišlo auto, první, druhé a třetí. Když jsem si myslel, že mi auto vyhovuje, není staré (Megane combi rv. 2001 dci - manželce i dětem stačí), začal jsem tajně uvažovat, že nasednu opět do jedné stopy. Kamarád Béďa, kterého znám několik let, (mj. také Renaulťák) jezdil dlouho Kawasaki GPZ 500S. Verzi 44 kW. Dospělé motorky jsem se bál. Když mne asi po třetí vyzval ať se na GPZtce svezu, neodolal jsem a nasedl. Jel jsem jen pár kilometrů ze Dvora Králov n. L. směrem na Nové Lesy a zpět. Když jsme se vrátil, říkla jsem že mi přijde že to moc nejede oproti Jawě 250. Ne jeho otázku, kolik jsem měl na otáčkoměru, mého sdělelní že asi 4tisíce, přišel jeho smích a řekl: "jeď znovu, a vytoč to do 10tisíc". No a už to bylo jasné. Motorka vystřelila jako zpraku, a mně to připadal jako jiný svět. To mne přesvědčilo. Musím mít pořádnou mašinu. A pod 44kW nejdu. Od prosince 2005 jsem začal uvažovat, (manželce tajně vnucovat) že potřebuji nutně na dojíždění do práce motorku. A že mi Jawa nestačí. No když jsem 4. 1. 2006 odvezl manželku do porodnice (čekali jsme dvojčata), tak jsem teprve mohl 24 hodin denně viset na internetu (www.mobile.de) a hledat vysněný stroj. Po přečtení tuny článků, recenzí, jsem se rozhodl - bude to SV 650 a to naháč. Stále jsem nevědl, kolik by měla mít najeto. Po všech možných radách jsem si stanovil maximálně 25tkm. Hledal jsem hledal, ale ceny kolem 3.000E bylo stále moc. Když se za 2.800E našla na mobilu žlutá kráska, kousek na Hamburkem v Německu. To byl červenec a já měl již doma dvě pětiměsíční holky a manželku, kterou jsem přesvědčoval, že motorku koupím, pojezdím a prodám i se ziskem. To ji zlomilo. Když jsem cenu nechal spadnout na 2.390E (náhoda, než jsem sehnal peníze spadla cena sama), tak jsem požádal kamaráda Lukáše aby zavolal do Německa tomu majiteli. Ten mu řekl, že má na motorku zájemce. Na to já hned, ať mu řekne že mu dáme klidně 2.500E. No vida, a on souhlasil. Problém byl, jak ji dostat domů. Kamarád Aleš má Renaulta GrandEspace, tak to bylo jasné. Pojedemem bez vozejku, naložíme ji dovnitř. Přečtením rozměrů motorky na netu, a měřením velikosti jsem dospěli k závěru že se vedje a ještě nám zbyde" celých" 5 cm ke stropu. No ale já měl jen Jawu, jak poznám jestli mtoor jde jak má a vše je v pořádku. No naplat Béďa musel se mnou. Aleš jako vrchní přepravce, Béďa jako vrchní navigátor vybavený GPS a já jako sponzor výpravy jsem dne 25. 7. 2006 večer jsme vyrazili. Od nás jsem jeli na polsko a pak hurá po dálnici, Berlín a Hamburg. Ráno jsme dojeli na místo, já zavolal Lukášovi (Německy rozumím jen "JA"), a ten volal Němcovi. On řekl že tam hend bude. Sraz byl u BČS Shell na Hamburkem. Dorazil po krátkých třech hodinách, vše dopadlo jak mělo, mašina nádherná, Béďa se svezl, a jeho zjištění, že mi to utrhne ruce, mne ujistilo že vše je jak má. Zaplatil jsem a jeli jsem. Jak jsme motorku doslova narvali do Espace se můžete podívat na fotogalerii "cetsa z Německa". Přijeli jsme večer, vše dopadlo dobře. Já další den jel na STK, a motorku přihlásil. No a od té doby je ze mně motorkář s motorkou.