Hrad Svojanov

17. 8. 2023

Geografie:

Hrad Svojanov leží v bezprostřední blízkosti městyse Svojanov na vrchu, který spadá příkře ke Křetínskému potoku a jihozápadě vybíhá na skále spojeným s ostatním masívem úzkou šíjí v okrese Svitavy. V minulosti mohl být ohrožen tedy jen ze severu, kdežto na ostatních stranách byl chráněn příkrými svahy.

Historie:

Počátky historie hradu je spjata s klášterem v Litomyšli, tamní premonstráti přišli do Litomyšle roku 1145 a rozmnožovali církevní majetek. Dosáhli hospodářské a kulturní úrovně, proto bylo roku 1259 povýšeno na město. Král Vladislav II. daroval údajně roku 1167 litomyšlským premonstrátům mimo jiné území nazvané na poličkách. Předchůdce hradu byl zřejmě dvorec založený roku 1224 královským purkrabím a komorníkem Svéslavem z Bořitova. Roku 1250 je pak jako kastelán hradu uváděn Kuna ze Zbraslavi. Hrad Svojanov tedy patří k nejstarším kamenným hradům v našich zemích. Hrad sloužil jako opora královské moci v nedávno osídlené oblasti pohraničního hvozdu jako spojovací obchodní cesta mezi Čechami a Moravou. Roku 1265 založil Přemysl Otakar II. nedaleko město Poličku, tím e význam hradu ještě znásobil. Hrad byl velmi pevný, jeho dominantu dodnes je bergfritová válcová věž, obracející se proti přístupové cestě ostrým břitem. Hrad obepíná mohutná hradba, jejíž síla zdiva dosahuje místy až 8 metrů. V roce 1269 řešil král stížnost opata Štěpána na protiprávní zabrání klášterního území, zřejmě v okolí Poličky od pramene Desné ke Svratce po ústí Strachujovského potoka a odsud proti Bílým kamenům k řece Svitavě. Tuto oblast zabrali pravděpodobně bratři Jimram z Boskovic nebo Medlova a Heřman z Letovic. Král jim tento čin zřejmě nevyčítal, protože mohl podporovat zakládaní osad v okolí Svojanova a získávat si tak úctu, velikost a prestiž, doslova je nazýval svými věrnými. Premonstráti z Litomyšle měli obavu, aby tato kolonizace neukrojila i díl moci z jejich koláče, což se samozřejmě stalo. První písemná zmínka o hradu je ve Zbraslavské kronice z roku 1287, kde je však hrad uváděn pod jménem Vurstenber nebo také Fürstenberg (knížecí hora). Toto jméno se ovšem neujalo a tak se hrad uvádí poprvé se jménem Svojanov roku 1320, byl pojmenován podle straší vsi pod ním. Po smrti krále Přemysla Otakara II. připadl hrad jako věnné sídlo královně Kunhutě, která se znovu provdala za Záviše z Falkenštejna. Záviš na hradě pobýval mezi lety 1285 - 1290, dokud jej nenechal zajmout a pod hradem Hluboká nad Vltavou setnout král Václav II. Král Karel IV. zahrnul Svojanov mezi jedenáct nejvýznamnějších hradů, které nesmějí být vyjmuty z majetku královské koruny ať už zastaveny nebo prodány. Hrad zůstal královským majetkem do smrti Václava IV., jeho bratr Zikmund Lucemburský jej však roku 1419 zastavil pánům z Boskovic, protože byli jeho stoupenci a hlavně byli katolického vyznání, což bylo velmi důležité za probíhajících husitských válek. Páni z Boskovic vybudovali důmyslný systém pozdně gotického opevnění. Dvě bašty na vnější hradbě zesilovaly opevnění směrem na západ. Na jižní straně byl hradní areál protažen v ostrý klín, jež ukončovala baštou trojúhelného tvaru se zaoblenými rohy. Na východní straně, kde k hradu stoupala cesta z městečka Svojanova, bylo opevnění nesložitější. Kromě vnitřní hradby, do které byla vestavěna patrová budova, sloužící v přízemí patrně jako konírna a v patře jako obydlí hradní posádky zbrojnošů, byla ve svahu postavena ještě vnější hradba s dvěma dalšími velkými půlválcovými baštami. Dům zbrojnošům byl později využíván jako pivovar a sýpky, díky tomu nebyl nikdy přestavován. Ty pak pokračovaly až k poplužnímu dvoru, který tvořil předhradí hradu a byl uzavřen na vstupní straně baštou. Zbudovali i hranolovou zeď a novou hradní zeď, obklopující původní ovál vnitřního hradu. Z mohutné obvodní zdi vnitřního hradu se po terénních úpravách, které zarovnávaly povrch nádvoří, zachovala nad úrovní dvora jen její východní část až původní čtverhranné vstupní věži, zdivo pláště na severu zmizelo pod novým křídlem paláce a na jižní straně byla zeď zbořena až po úroveň nádvoří, takže dnes je zachována jen jako tarasní zeď, která byla vzepřena dvěma opěrnými pilíři. Ochrana hradu za husitských válek i za Jiřího z Poděbrad, kdy tudy často procházela vojska, vyžadovala zpevnění hradeb, díky tomu se z něj stala skutečná středověká pevnost. Páni z Boskovic sice později přestoupili k husitům, ale hrad jim zůstal i poté až do roku 1512. Roku 1512 vyměnil Ladislav z Boskovic vyměnil svojanovské panství s hradem za panství Zábřeh a Rudu s Mikulášem Trčkou z Lípy. Konečná vývojová fáze hradu probíhala právě za rodu Trčků z Lípy. Trčkové nechali obytný palác prodloužit až k vysoké věži a rozšířit o nové křídlo, na původní hradbě nechali postavit nový renesanční palác, jehož fasádu dodnes zdobí fragmenty psaníčkových sgrafit. Severní síň byla zaklenuta novou křížovou klenbou, svedenou v suterénu i v přízemí do středního pozdně gotického pilíře. Roku 1547 se majitelem hradu stal Václav Žehušický z Nestajova. Hertvík z Nestajova po svatbě roku 1566 učinil dědičkou jen hradu Svojanova svoji manželku Bohunku Zárubovou z Hustířan, zemřel roku 1579. Roku 1569 byl hrad poškozen požárem, poté byl sice opraven, ale byl využíván spíše už jako hospodářské centrum panství. V majetku Zárubů z Hustířan zůstal i po smrti Bohunky roku 1583. Za třicetileté války velmi trpěl důsledky bojů obou znepřátelených stran. Roku 1744 vymřel rod Zárubů z Hustířan a sňatkem přešel do majetku Salmů. Všechny bašty i hradby byly zbořeny do úrovně vnitřního terénu, při parkové úpravě areálu do vodorovných teras, proto jsou např. štěrbinové střílny viditelné jen z vnější strany. Po smrti Karla Vincenta ze Salmu prodal poručník jeho tří dcer hrad Svojanov roku 1797 Václavu Ignáci Ubellimu ze Siegburgu. Roku 1800 koupil hrad Jiří Haissler, záhy roku 1804 Martin Dlouhý, který jej pro dluhy roku 1818 musel znovu prodat Františku Heyssigovi od něj jej roku 1820 koupil Rüdiger ze Stielfriedu. Následně jej v dražbě roku 1840 koupil Josef Kristen, za jehož vlastnictví byl hrad roku 1842 zachvácen druhým požárem, kdy shořel nový palác, ovšem hrad byl už následující roku byly všechny objekty obnoveny, bylo postaveno nové empírové stavení a interiéry paláce byly vyzdobeny pozdně empírovými malbami. Roku 1879 se stal majetek hradu Antonín Haasche. V 19.století hrad často střídal majitele, kteří tu jen zřídka kdy sídlili, proto pustl a po prusko - rakouských válkách, které probíhaly roku 1886 se začal rozpadat, protože byl velmi poničen. Svůj podíl na tomto smutném osudu měl fakt, že po rozmachu železniční dopravy v období průmyslové revoluce, která u nás probíhala v letech 1760 - 1840, upadl význam obchodní cesty a tím i strategická výhoda hradu a celého kraje. Roku 1910 koupilo hrad Svojanov město Polička, které přistoupilo k základním záchranným pracím. Konzervovalo se chátrající zdivo hradeb, hradních budov i hlásky a zajišťovaly se zbytky sgrafitové výzdoby. Hospodářské budovy byly upraveny. Obytné budovy byly od dvacátých let 20.století zčásti využity pro umístění četnické stanice, byty celníků, studentské a turistické noclehárny. Byl zpřístupněn veřejnosti a byly tam občas konány veřejné slavnosti a hudební produkce. Roku 1948 přešel hrad do vlastnictví státu a stavební zajišťovací práce pokračovaly. K nejpodstatnějším úpravám došlo v letech 1968 - 1978, kdy byly všechny zachované a opravené části hradu postupně zpřístupněny a využity ke kulturním a rekreačním účelům. V roce 1992 byl hrad navrácen do vlastnictví městu Poličce, které zrealizovalo citlivě provedenou obnovu celého areálu.

Majitelé:

1.královský majetek (1145 - 1419)

2.Páni z Boskovic (1419 - 1512) šlechtický rod

3.Trčkové z Lípy (1512 - 1547) šlechtický rod

4.Páni z Nestajova (1547 - 1579) šlechtický rod

5.Zárubovy z Huštířan (1579 - 1744) šlechtický rod

6.Salmové (1744 - 1797) šlechtický rod

7.Václav Ignác Ubellimu ze Siegburgu (1797 - 1800) soukromí majitel

8.Jiří Haissler (1800 - 1804) soukromí majitel

9.Martin Dlouhý (1804 - 1818) soukromí majitel

10.František Heyssig (1818 - 1820) soukromí majitel

11.Rüdiger ze Stielfriedu (1820 - 1840) soukromí majitel