Zámek Buchlovice
Geografie:
Leží se nachází ve stejnojmenném městyse 9 km západně od Uherského Hradiště na úpatí Chřibů. Městysem protéká Buchlovický potok a Dlouhá řeka.
Historie:
První písemná tehdy ještě o obci je z roku 1207, ovšem archeologické nálezy svědčí o osídlení již v době paleolitu a neolitu. Na svém počátku byly Buchlovice nezávislým, dědičným lenním statkem pánů z Buchlovic. Od roku 1540 se staly Buchlovice trvalou součástí buchlovského hradního panství, kteří rozšířily spodní tvrz. Před bitvou na Bílé hoře byla obec evangelická a jejím svatostánkem byla kaple sv. Alžběty. Kostel sv. Martina byl dostavěn roku 1644. Nedaleký hrad Buchlov však stále méně vyhovoval nárokům majitel, takže byla v Buchlovicích panem Janem Dětřichem Petřvaldským roku 1699 zahájena stavba zámku. Říká se že jej Jan Dětřich nechal postavit pro svoji manželku, jíž se v Buchlovicích líbilo a navíc prý toužila bydlet v prostorách, které by jí připomínaly slunnou Itálii. Právě proto byl zámek postaven po vzoru Colonna-Felsu u Neapole. Ve skutečnosti však manželka Jana Dětřicha nebyla Italka, ale Rakušanka z Tyrol, ale její rodina pocházela z italského rodu Colonnů. Projekt byl navržen po vzoru italských vil, tedy zámečků zasazených do krajinného prostředí. Rozvrh staveb byl navržen do dvou půlkruhových samostatných budov. Dolní zámek byl určený k obývání a reprezentaci. První patro se soustředilo kolem hlavního sálu a byla v něm také ložnice. V přízemí, které je obrácené do parku, byly vybudovány obytné a hostinské prostory a pod hlavním sálem v patře byla salla terrena. Protilehlý horní zámek byl hospodářskou budovou, určenou pro služebnictvo a také jako užitkový prostor. První prostorovou koncepci obou budov změnilo zřízení terasy u horního zámku i mříže u dolní budovy. Roku 1738 byl zámek dostavěn. Zámecká zahrada byla zřízena také v italském stylu ale ještě před polovinou 18.století byla upravena do francouzského stylu. Terén svažující se ze západu k východu se musel terasovitě uspořádat. Terasy byly řazeny na průhledovou hlavní osu zahrady, která začínala konírnami, procházela sallou terrenou, dále pokračovala přes parter k okrouhlému bazénu s hudebními múzami a končila obeliskem. Nejvýše položená terasa zaujímala zámecké nádvoří, kde se ve středu nacházela kašna. Hranice mezi druhou a třetí terasou byla tvořena potokem, který se členil do kompozice zahrady a byl překlenutý mostem, který přechází ve schodiště. Vyšší pravý břeh byl zpevněný balustrádou s vázami na pilířích. Nižší terasu akcentovala vodní nádrž se čtyřmi sochami hudebních múz a kolem ní symetricky rozmístěnými vázami s maskami satyrů. Hlavní osa zahrady dále pokračuje východním směrem k pylonu z roku 1794, který tvoří point de vue a před kterým byly vztyčeny plastiky alegorií Šťastného lovu a Slávy, nebo také Apollona a Diany. Roku 1800 převzali majetek díky sňatku Berchtoldové. Roku 1805 umístil Leopold I. Berchtold do zámku vojenskou nemocnici a sám sídlil na zámečku Smraďavce a na hradě Buchlov. Ještě téhož roku byla obec povýšena na tržní městečko. V prostorách buchlovické stáje vybudoval soukenickou továrnu a rozděloval mezi poddané peníze i potraviny. V zámecké budově nechal upravit původní arkády a vsadit do nich okna. Byl velikým propagátorem očkování dětí proti neštovicím. Roku 1809 se také stal inspektorem vojenských nemocnic a při jedné vizitaci se naneštěstí nakazil tyfem a ještě téhož roku zemřel. Po jeho smrti stanula v čele panství jeho choť a zůstala v něm až do roku 1814, kdy jej převzal jeho bratr Zikmund I. Berchtold, který se původně věnoval vojenské dráze. Mladší nevlastní Leopoldův bratr byl vzdělaným lékařem a přírodovědcem, zároveň byl členem mnoha domácích i zahraničních vědeckých společností. Spolu s Janem Svatoplukem Preslem vydal roku 1820 dílo české vědecké literatury, Rostlinář. Zikmund I. Berchtold se v letech 1848 a 1849 zúčastnil maďarské protihabsburské revoluce a byl odsouzen k smrti, ovšem nakonec byl jen internován v Buchlovicích. Odkazem těchto bratří je i buchlovický přírodně krajinářský park anglického stylu. Jeho nepravidelnou a živou kompozici tvořily travnaté plochy s citlivě umístěnými jehličnatými a listnatými stromy. Pak se skládá ze dvou částí rozdělené vodním kanálem. Horní navazuje na levou stranu zámku a tvoří jeden ústřední, protáhlý oblouk s okružní pěšinou a odpočívadlem. Spodní část navazuje na hlavní podzámecký parter a obsahuje několik menších i větších palouků, kde jsou rozmístěny solitéry a porosty vzácných i exotických dřevin. Následně byla tato část parku v letech 1867 - 1910 rozšířena až k silnici a byla opatřena novou vrátnicí s vjezdem a vchody. Navíc byl park obohacen sochami a alegoriemi světadílů. Po svém otci převzal roku 1900 panství Leopold II., který byl původně správním úředníkem a později nastoupil na úřednickou dráhu a stal se vyslancem v carském Rusku, proto se také roku 1908 na zámku konala významná schůzka mezi rakouskými a ruskými představiteli řešící otázku Balkánu, která posléze ovlivnila vývoj světových událostí. On sám byl však velký lidumil a tak ještě téhož roku nechal v Buchlovicích postavit obvodní nemocnici a založil i financoval také mateřskou školu. Za jeho držení se zámku vrátil jeho účel a byl honosně vybaven novým nábytkem a historickým mobiliářem. Roku 1912 se stal rakousko-uherským ministrem zahraničí. Císařským dvorem byl sice vnímán jako milý a společenský člověk se sociálním cítěním, avšak také jako politický slaboch, bez autority a kvality razantně rozhodovat a řešit krize. Roku 1915 proto podal demisi a přešel na méně zodpovědný post vrchního hofmistra následníka trůnu arcivévody Karla. Když se arcivévoda Karel stal roku 1916 císařem, Berchtold začal působit jako nejvyšší komoří, jímž zůstal až do konce první světové války. Ve dvacátých letech 20.století, nechal Leopold zámek renovovat, elektrifikovat a byli do něj přistavěny toalety. Tímto počinem získal zámek současnou podobu. Posledním majitelem zámku se po smrti otce roku 1942 stal Alois Berchtold, jemuž byl však roku 1945 i z celým majetkem na základě Benešových dekretů zabaven. Již roku 1946 byl předán Národní kulturní komisi a zpřístupněn veřejnosti. V letech 1944 - 1978 vedli údržbu otec a syn Vláškové. Po roce 1958 byla navíc zajišťována biologická a kompoziční obnova, včetně nových výsadeb sortimentů dřevin. V parku byly založeny sbírky dekoračních rostlin. Od roku 2001 je zámek zapsán na seznam Národních kulturních památek a nyní jej spravuje Národní památkový ústav. Roku 2006 se staly Bučovice Městysem.
Zajímavosti:
V září roku 1908 přímo na zámku probíhalo tajné jednání mezi rakousko-uherským ministrem zahraničí a jeho ruským protějškem Alexandrem Petrovičem Izvolským, která vyústila v Buchlovickou dohodu. Předmětem dohody byl Balkán o který měli obě mocnosti zištný zájem. Výsledek dohody vyústil po několika dnech k rakousko-uherské anexi Bosny a Hercegoviny, která sama o sobě stála na počátku řetězce osudných událostí, jež vyvrcholily vypuknutí první světové války v létě roku 1914.
V roce 1981 zde začíná tradice letních výstav fuchsií.
Natáčení:
Čertova nevěsta, Poklad rytíře Miloty, Žabí princ, Vídeňské líbánky, O komtese a zbojníkovi, Český Honza, Já Mattoni, O zakletém hadovi, Nehynoucí láska, Sonáta pro zrzku, O ševci Ondrovi a komtesce Jůlince, Sen o krásné panně, Četnické humoresky
Majitelé:
1.Petřvaldové (1699 - 1800) šlechtický rod
2.Berchtoldové (1800 - 1945) šlechtický rod
3.Českoslovesnký republika (1945 - 1960)
4.Československá socialistická republika (1960 - 1990)
5.Česká a Slovenská federativní republika (1990 - 1992)
6.Česká republika (od roku 1993)
Fotografie:
