Zámek Slatiňany
Geografie:
Zámek se nachází ve stejnojmenném městě na úpatí Železných hor asi 4 km jižně od Chrudimi.
Historie:
První písemná zmínka o Slatiňanech je z roku 1294. V té době na skalnatém ostrohu nad řekou Chrudimkou stála dřevěná gotická tvrz jejímž majitelem tehdy byl František ze Slatiňan. Od roku 1386 tvrz vlastnili vladykové Poběžovic a Tuněchod. Tito vladykové připojili své podpisy na protestní listině českých a moravských stavů proti upálení Mistra Jana Husa. Roku 1415 získal panství i tvrz Bleh z Lipky a ze Strádova, který jej roku 1483 zastavil Vítkovi z Talmberka, jehož potomci Slatiňany drželi až do roku 1496, kdy osadu i s tvrzí vypálila vojska uherského krále Matyáše Korvína. Osada s tvrzí byla uváděná jako pustá, avšak až do roku 1525 celé panství patřilo Šárovcům z Šárova. V letech 1525 - 1547 byly Slatiňany v majetku královského věnného města Chrudimi. Roku 1547 však Slatiňany zkonfiskovány pro účast na protihabsburském boji. Roku 1548 je Ferdinand I. Habsburský postoupil Janovi z Pernštejna, který je však ještě tentýž rok prodal Lhotským ze Zásmuk od nichž je roku 1554 získali Fraňkové z Liběchova. Roku 1575 koupil panství Bohuslav Mazanec z Frymburka. V roce 1580 byla tvrz zbourána a na jejím místě byla zahájena výstavba renesančního zámku. Roku 1594 koupil panství Zikmund Karlík z Nežetic, který přestavbu zámku dokončil a rozšířil i hospodářské budovy. Po roce 1620 Karlíkům z Nežetice zkonfiskován, přestal být panským sídlem a v závěru třicetileté války byl opakovaně vydrancován Švédskými vojsky. Patrně od roku 1623 panství patřilo Berkům z Dubé, poté asi od roku 1648 patřilo Bubnům z Litic, následně rozpadající se zámek koupil roku 1669 Adam Zikmund Puchhart z Voděrad a na Hrochově Týnci, který nechal opravit a barokně upravit zámeckou střechu. Ve veřejné dražbě roku 1708 bylo panství prodáno rytíři Zumsandovi ze Sandbergu a na Volanicích. Tento majitel nelítostně zacházel s poddanými, což vyústilo v další veřejnou dražbu roku 1732, kdy panství koupil hrabě Josef Schönfeld, který zámek nechal barokně upravit. Jeho jediná dcera se roku 1746 provdala za Jana Adama Auersperga, který po ní v roce 1773 panství zdědil. Za tohoto pána zámek prodělal dvě barokní úpravy. Janův synovec Karel z Auerspergu, nechal zámek počátkem 19.století sjednotit do klasicistního vzhledu. Upraveno bylo také okolí zámku. V roce 1796 byl zbourán hospodářský dvůr jižně od zámku, který ustoupil nově založenému parku a v dosahu zámku vznikly nové úřednické domy a stáje pro koně. Další majitel Vincent Karel z Auerspergu koncem padesátých let 19.století nechal zámek upravit do novogotické podoby. Přetavby probíhaly až do konce 19.století. Zámek byl ozdoben věžičkami a došlo ke zrušení dosavadního hlavního vstupu z jižní strany, vstup byl přesunut na severní stranu. Roku 1857 se postavilo nové křídlo. Severní západní křídlo doplnila roku 1864 mohutná hranatá čtyřpatrová věž a na ni k západu od roku navazuje nové křídlo, které mělo především zvýšit počet pokojů pro hosty. Interiéry byly vybaveny ve stylu druhého rokoka. Krytá chodba spojila zámek s panskou oratoří v sousedním kostele sv. Martina v roce 1861 a kostel byl přestavěný roku 1892. Zámek byl zařízen v moderním duchu, aby mohl splňovat ty nejvyšší nároky na bydlení. Koupelny, toalety a vodovod byly zbudovány roku 1887, ústřední horkovzdušné topení bylo zřízeno v roce 1887, zámek byl elektrifikován koncem osmdesátých let 19.století, telefon byl na zámek připojen v roce 1891, dále byla upravena kuchyně a byl zřízen výtah na dopravu jídel. V letech 1894 - 1898 získal zámecký areál zhruba nynější podobu vybudováním knížecích koníren a Kočičího hrádku při okraji zámeckého parku. Tyto stavby doplnily Švýcárny, dětské hospodářství, altány, vyhlídky, střelnice a Tyrolský dům ve Slavické oboře. Zámek si zachoval i pozůstatky staré tvrze a to v podobě gotických sklepů pod západním křídlem a nádvořím, navíc původní renesanční podoba zámku představovala stavební jádro východního a jižního křídla. V roce 1924 bylo topení změněno na teplovodní. Roku 1942 zámek zdědil Josef Karel Trauttmansdorff, kterému byl v roce 1945 na základě Benešových dekretů zkonfiskován. V letech 1950 - 1952 bylo na zámku zřízeno hippologické muzeum, kde se návštěvníci seznamovali s užitečností koní a jeho historickým vývojem. Od roku 2003 zámek spravuje Národní památkový ústav.
Majitelé:
1. Páni ze Slatiňan (1294 - 1386) šlechtický rod
2. Páni z Poběžovic a Tuněchod (1386 - 1415) šlechtický rod
3. Páni z Lipky a ze Strádova (1415 - 1483) šlechtický rod
4. Páni z Talmberka (1483 - 1496) šlechtický rod
5. Šárovcové z Šárova (1496 - 1525) šlechtický rod
6. Město Chrudim (1525 - 1547)
7. Královský majetek (1547 - 1548, 1620 - 1623)
8. Jan z Pernštejna (1548) šlechtic
9. Lhotští ze Zásmuk (1548 - 1554) šlechtický rod
10. Fraňkové z Libechova (1554 - 1575) šlechtický rod
11.Bohuslav Mazanec z Frymburka (1575 - 1594) šlechtic
12. Karlíkové z Nežetice (1594 - 1620) šlechtický rod
13. Berkové z Dubé (1623 - 1648) šlechtický rod
14. Bubnové z Litic (1648 - 1669) šlechtický rod
15. Puchhartové z Voděrad a na Hronově Týnci (1669 - 1708) šlechtický rod
16. Zumsand ze Sandbergu (1708 - 1732) šlechtic
17. Schönfeldové (1708 - 1773) šlechtický rod
18. Páni z Auerspergu (1773 - 1942) šlechtický rod
19. Karel Josef Trauttmansdorff (1942 - 1945) šlechtic
20. Československá republika (1945 - 1960)
21. Československá socialistická republika (1960 - 1990)
22. Česká a Slovenská federativní republika (1990 - 1993)
23. Česká republika (1993 - do teď)
Fotografie: