Dlouhé období od vzniku člověka až po vznik prvních států nazýváme pravěk. Nedochovaly se nám žádné písemné památky, dozvídáme se o něm pouze na základě různých předmětů z této doby, které objevili při práci archeologové. Období pravěku dělíme podle materiálu, ze kterého si člověk zhotovoval svoje nástroje:

• doba kamenná (starší doba kamenná a mladší doba kamenná),
• doba bronzová,
• doba železná.

Na počátku člověk dokázal využít přírodního prostředí k vylepšení své existence. Vyráběl si nástroje z kamene a jiných surovin, upravoval svá obydlí, využíval oheň. Postupně se stal díky vynálezu oštěpu úspěšným lovcem. Sám si stavěl jednoduchá obydlí – chaty, a tak dokázal trvale pronikat i do oblastí s velmi chladným podnebím. Docházelo také k rozvoji jeho estetického cítění a složitého duchovního života. V době bronzové se české země stávají jednou z nejvyspělejších kulturních oblastí v Evropě. Lidé zde hojně začínají budovat opevněná hradiště. Někteří obyvatelé se v nich specializují na řemeslnou výrobu.

Na konci 8. století před naším letopočtem začínají obyvatelé českých zemí hromadně vyrábět a  využívat železo. Kolem roku 200 před naším letopočtem žijí na našem území Keltové, kteří tu  budují rozsáhlá města (oppida) obehnaná mohutným opevněním. Na počátku prvního tisíciletí  keltská civilizace zaniká a na naše území vpadají germánské kmeny. Na počátku 5. století se do  střední Evropy tlačí Hunové. Jejich vpády uvedly do pohybu četné národy, takže na konci 6. století  se v českých zemích setkáváme s prvními Slovany.

Dávní Slované

V průběhu 6. století pronikají na naše území slovanské kmeny. Jejich původní vlastí byla dnešní západní Ukrajina a východní Polsko. Germánské kmeny, které se tu snažily založit své státy, byly smeteny. Zbylí obyvatelé splynuli se slovansky hovořícím obyvatelstvem. Slované byli velmi početní a jejich společenská organizace byla velmi jednoduchá. Fungovala na základě příbuzenských svazků, solidarity a spojenectví.

Díky této jednoduché organizaci vznikl na našem území v 7. století první státní útvar – Sámova říše. Schopný Frank Sámo zbudoval svou moc obchodně a vojensky, ubránil se nejen proti Avarům, ale i proti franskému králi Dagobertovi. V 9. století spatřila světlo světa Velká Morava, stát Mojmírovců. Křehkost moravské státní organizace však dlouhodobě nevydržela nájezdy kočovníků. Žezlo vlády po roce 900 tedy převzaly přemyslovské Čechy.

Ze starých pověstí

O období trvajícímu asi 150 let po Sámově říši nemáme žádné písemné zprávy. To lákalo k vymýšlení příběhů o činech našich předků. Vznikaly tak historické pověsti, které se mezi lidmi šířily nejprve ústním podáním. Pověsti a příběhy z minulosti naší země jsou sice napínavé a zajímavé, ale neskutečné. Na základě lidového vyprávění později začali pověsti zaznamenávat kronikáři a někteří čeští spisovatelé.

Podle pověstí, jak je zaznamenal náš první kronikář Kosmas na počátku 12. století, přišli naši předkové do země nikomu nepoddané, zvěří, rybami a ptactvem oplývající. Došli k hoře Říp a rozhodli se, že se tu usadí. Zemi pojmenovali podle svého vůdce Čecha. Když praotec Čech zemřel, převzal po něm vládu Krok, který měl tři dcery: Kazi, Tetu a Libuši. Po jeho smrti vládla v Čechách nejmladší z dcer, Libuše. Za svého muže si zvolila Přemysla Oráče. Pro budoucího knížete vyslala posly až na pole do Stadic. Přemysl se stal bájným zakladatelem rodu Přemyslovců.
Staré pověsti vyprávějí i mnoho dalších příběhů. Například o Bivojovi, který holýma rukama ulovil divokého kance. O dívčí válce, která vypukla po smrti Libuše. O Šárčině lsti, která přinesla smrt 

O bájných knížatech, kteří vládli po Přemyslovi. O válce Čechů s kmenem Lučanů. O vladykovi Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi. O Bruncvíkovi, který se vypravil do světa, kde získal slávu a svůj erb.

Přemyslovský stát

Na konci 9. století se v Čechách ujal vlády rod Přemyslovců. Prvním známým knížetem byl Bořivoj a jeho žena Ludmila. Jejich vnuk, kníže Václav, byl úkladně zavražděn a poté se stal světcem a hlavním patronem české země. Naši předkové se k němu v dobách zlých obraceli s prosbou o pomoc a podporu. Za knížete Oldřicha hrozilo, že Přemyslovci vymřou. Kníže se však znovu oženil s Boženou a narodil se jim syn Břetislav. Oldřich připojil natrvalo Moravu k Čechám, založil Sázavský klášter, kde pokračovala velkomoravská tradice slovanské bohoslužby a písemnictví. Prvním opatem kláštera se stal poustevník svatý Prokop.

Za vlády Břetislava bylo české knížectví mocnou zemí. Břetislav táhl s vojskem do Polska a odtud přivezl do Čech ostatky pražského biskupa svatého Vojtěcha. Za vlády posledních Přemyslovců se stalo české království jednou z nejmocnějších zemí Evropy. V té době žila i princezna Anežka Česká, která se proslavila péčí o chudé a nemocné.

Počátky českého státu

Český stát se začíná formovat za panování knížete Bořivoje, který se ujal vlády v 9. století v sídle přemyslovských knížat, na Levém Hradci. Jeho sestra se stala manželkou velkomoravského panovníka Svatopluka. Jakmile se Bořivoj oženil s Ludmilou, přijali oba i s celou družinou křest z rukou arcibiskupa Metoděje. Ludmila pocházela z Hradiště u Mšena nad řekou Pšovkou nedaleko hradu Kokořína. Byla dcerou Slavibora, knížete Pšovanů. Sňatkem s Bořivojem byly sjednoceny dva mocné kmeny sídlící podél dolního toku Vltavy a podél soutoku Vltavy a Labe. Ludmila byla velice inteligentní a rázná, vlastně díky ní na český trůn usedla dynastie Přemyslovců. Převaha jednoho rodu nad ostatními, čili centrální vláda podepřená vojenskou silou, byla v té době životní nutností. Malá samostatná knížectví by se stala snadnou kořistí okolních cizích panovníků. Přemyslovci byli silní díky tomu, že se usadili ve středních Čechách zahrnujících úrodná území kolem řek s obchodními cestami, na nichž vybírali poplatky. Tím zbohatli a měli právo si nárokovat větší moc.

Bořivoj s Ludmilou po svém křtu nechali v Praze vybudovat nové velké hradiště a sem přesídlili. Jakmile se začala Velkomoravská říše rozpadat, Bořivoj se od ní odtrhl. A právě tento okamžik považujeme za počátek samostatného českého státu. Český stát v počátcích neměl ještě svůj znak. Tuto funkci plnil rodový znak Přemyslovců – černá orlice.

Lucemburkové na českém trůnu

Po smrti posledního přemyslovského krále Václava III. se několik let česká šlechta rozhodovala, koho vybrat za českého krále. České země se ocitly uprostřed chaosu. Otřes z královraždy byl provázen zpupností mocných pánů, úpadkem země a jejím zbídačením. Možná šance se rýsovala s osobou Rudolfa Habsburského. Na českou korunu měl legitimní nárok manžel Anny, sestry Václava III., Jindřich Korutanský. Byl ovšem slabý a málo schopný. Už měsíc po jeho zvolení stanulo před Prahou habsburské vojsko. Jindřich rychle zmizel ze země a na trůn nastoupil Rudolf Habsburský. Vzal si za manželku mladou královnu, vdovu Elišku Rejčku. V prvním půlroce vládnutí si počínal velmi rozumně. Byl chladný, rozhodný a energický. Na dvoře zavládla šetrnost a hospodárnost. U Čechů si vysloužil posměšnou přezdívku král Kaše. Na jaře roku 1307 vytáhl do boje proti odbojnému západočeskému panstvu. U Horažďovic onemocněl na úplavici a zemřel. Do Čech se vrátil Jindřich Korutanský a s ním zmatky.

V roce 1310 zvolila na český trůn vévodu Jana Lucemburského, syna římskoněmeckého krále Jindřicha VII. V tomtéž roce se Jan oženil se sestrou posledního  Přemyslovce, Eliškou. České království bylo ale pro Jana Lucemburského zcela cizí. Nevyznal se v domácích mravech, nerozuměl ani potřebám země.

Elišce a Janovi se narodil syn Václav – budoucí král Karel IV. O něm můžeme směle prohlásit, že to byl nejvýznamnější český panovník. Jeho vláda patří k nejslavnějším v našich dějinách. Zajistil zemi mír, zasloužil se o mnoho významných staveb, založil univerzitu. Velkorysým budováním Nového Města pražského učinil z Prahy jedno z největších měst tehdejší Evropy. Po smrti Karla IV. nastoupil na trůn jeho syn Václav IV. S jeho jménem se pojí zrod husitské revoluce.

Za panování Václava IV. prožívá naše země úpadek. Šlechta bojuje s králem i mezi sebou. Král se dostal do sporu se svým bratrem Zikmundem. Zemi postihl mor, život chudiny se zhoršil, mocní utiskovali slabé. Církev nesmírně zbohatla a ovládala každodenní život lidí. Mnozí kněží žili v přepychu a neplnili své povinnosti. Mistr pražské univerzity Jan Hus ve svých plamenných kázáních napomínal pány i prostý lid, aby žili podle Božích přikázání. Stejně ostře kritizoval i faráře, biskupy a další „sluhy Boží“. V té době byl do města Kostnice svolán církevní sněm (koncil), na který byl Jan Hus pozván, aby tu obhájil, že jeho učení není namířeno proti církvi, že tedy není kacíř.

Jan Hus tu odmítl odvolat své názory, a tak byl 6. července 1415 na břehu Rýna upálen. Jeho smrt vzbudila v Čechách velké rozhořčení. Husovi příznivci vystoupili proti svým odpůrcům se zbraní v ruce. Z kališníků se stali nelítostní a dlouho  nepřemožitelní válečníci, před kterými se doslova třásla celá Evropa. Husité v čele s Žižkou a Prokopem Holým sice nad svými nepřáteli vítězili, ale husitské války naši zemi pustošily. Kališníci také zničili mnoho měst, kostelů a cenných památek.

Husitské války skončily, ale mír v zemi nenastal. Páni si rozdělili majetek církve a chovali se ještě zpupněji než dříve. Utiskovali chudé a válčili mezi sebou. Zemi chyběla pevná vláda. Po nějaké době si Češi zvolili jako krále Zikmundova vnuka Ladislava. Byl to však ještě malý chlapec, takže místo něj vládl zemský správce – mocný a bohatý Jiří z Poděbrad.

Za Jiřího v Čechách na čas zavládl mír, ale záhy znovu vypukla válka. Povstali totiž proti němu páni, kterým chtěl odebrat neprávem přisvojený královský majetek. Odbojní páni našli zastání v uherském králi Matyášovi. Jiří nakonec uprostřed dlouhých bojů s Matyášem zemřel. Na jeho radu si pak čeští páni zvolili za krále Vladislava II. Jagellonského z Polska.

V této době někteří husité založili nové náboženské učení. Odmítali všechno násilí, vzdali se majetku a chtěli žít pospolu v chudobě a zbožnosti jako bratři a sestry. Proto se jim říkalo čeští bratři. Vydali mnoho překrásných knih, do češtiny přeložili také bibli. Jiří z Poděbrad je zprvu podporoval, později je začal pronásledovat jako kacíře a bratři se museli skrývat.

Rod Habsburků u nás vládl od doby zvolení nového krále Ferdinanda I. až do roku 1918. Nad říší Habsburků slunce nezapadalo, avšak Habsburkové vládli z Vídně. S jedinou výjimkou – tou byla vláda Rudolfa II. Tehdy se Praha z provinčního města stala městem, kam přijížděli slavní umělci a učenci z celé Evropy. Po Rudolfově smrti další habsburští císaři utlačovali České království i jeho obyvatele, až se čeští páni vzbouřili.  Pražské povstání Habsburkové za pomoci silné armády potlačili. Porážka i následná třicetiletá válka přinesly do českých zemí neštěstí a bídu. Kdo se nestal katolíkem, musel odejít do ciziny. To postihlo i největšího učence 17. století – Jana Amose Komenského.

Období po Bílé hoře se často označuje jako doba temna. České země muselo opustit mnoho lidí a šlechta se národu odcizila. Právě tehdy však vznikaly po celé naší zemi překrásné stavby v barokním slohu. Byly to jednak šlechtické zámky a paláce, ale i vesnické kostely, městské domy a venkovská stavení. Cesty lemovala boží muka. V Českém království působili slavní malíři a sochaři či hudební skladatelé.

Ještě v 18. století převládaly společenské vztahy, které byly založeny na nadvládě šlechty a církve. Postupně se stále více začínalo prosazovat měšťanstvo. Rozvíjela se řemeslná výroba i obchod, docházelo k novým vědeckým objevům. Do zemědělství i řemeslné výroby se zaváděly nové vynálezy.

Marie Terezie začala po mnoha prohraných válkách prosazovat změny ve svém státě. V rozumné osvícenské vládě pokračoval i její syn Josef II. Osvícenská doba sice nepřinesla úplnou svobodu a volnost, ale jejím přispěním se z nevolníků stávali svobodní občané. Reformy se však jen postupně promítaly do života prostého lidu na venkově.

Na konci 18. století a v první polovině 19. století došlo k národnímu obrození. Vlastenci vystupovali na obranu české vlasti, začali vydávat české knihy, hrát divadelní hry v češtině. Velkou roli sehrála také muzea. Na národním obrození se stále více podíleli prostí lidé – zakládali ochotnická divadla, čtenářské spolky a vlastenecké kroužky.

V 18. století se v našich zemích stále více ukazovalo, že řemeslnická malovýroba už nestačí pokrýt potřeby obyvatel. Řemeslníci už dále nemohli zvyšovat výrobu, protože jim to dosavadní předpisy cechů neumožňovaly. Počet obyvatel však trvale stoupal. Proto začaly vznikat velké dílny, kterým se říkalo manufaktury. Pracovalo v nich více dělníků než v malých řemeslnických provozech. Do manufaktur byly postupně zaváděny první stroje – byly poháněny vodou a později parním strojem.

V první polovině 19. století se v českých zemích postupně měnila manufakturní výroba ve strojovou. Začaly vznikat továrny a v nich se uplatňovaly parní stroje, které uváděly do provozu celou soustavu jiných pracovních strojů. Parní stroj se začal využívat i v dopravě – na železnici i na silnici. Zrychlená doprava díky zavedení železničních tratí urychlovala rozvoj strojové výroby a obchodu. Zdokonalovala se výroba železa, vznikal strojírenský průmysl, rozvíjela se těžba uhlí. České země se stávaly střediskem průmyslové výroby v Rakousku.

Díky elektřině se výroba rozvíjela stále více. Stroje byly mnohem výkonnější než dosud vládnoucí pára. Navíc se elektřina mohla zavádět skoro všude.

Rozmach českého národa pokračoval také na počátku 20. století. Češi usilovali o rozšíření svých práv, i když zatím nepožadovali samostatnost a vytvoření vlastního státu. Situace se však změnila po vypuknutí 1. světové války v roce 1914. Česká veřejnost přijala válku s nechutí – Češi nechtěli jít bojovat za císaře. Odpor ještě zvyšovala skutečnost, že čeští vojáci byli nasazováni na východní frontu proti Rusům, k nimž je vázala stará slovanská tradice. Proto mnozí čeští vojáci raději přebíhali do ruského zajetí.

Život za války se velmi zhoršil. Přestaly vycházet mnohé české noviny a časopisy. Zásahům se nevyhnuly ani školní učebnice. Byla zakázána činnost Sokola. Mnozí čeští politici byli uvězněni. Byl zaveden přídělový lístkový systém na potraviny a na některé druhy spotřebního zboží. Po celou dobu války se ceny potravin zvyšovaly, protože jich nebyl dostatek. Válka s sebou přinášela hlad a bídu.

Naši politici v cizině vystoupili proti dalšímu setrvání českých zemí v Rakousku–Uhersku. Zahraniční odboj vsadil na ozbrojený boj proti Rakousku. V zahraničí se vytvářely československé legie, do kterých vstupovali Češi a Slováci, kteří zde byli v zajetí. Legie spolu s dohodovými mocnostmi bojovaly proti Rakousku-Uhersku a Německu.

Se skončením války se začalo Rakousko–Uhersko rozpadat. Západní spojenci spolu se Spojenými státy americkými vyslovili souhlas s rozpadem a umožnili tak vznik samostatného Československa.

Československá republika se skládala ze čtyř zemí: z Čech (hlavní město Praha), z Moravy a Slezska (Brno), ze Slovenska (Bratislava) a z Podkarpatské Rusi (Užhorod). Měla demokratické uspořádání, v jejím čele stál prezident. Na vládě se podíleli volení zástupci občanů. Všechny výsady šlechty byly zrušeny. Základem státu se stala nová ústava, která zaváděla rovnoprávnost všech občanů bez rozdílu majetku, náboženství a národnosti. V nové republice žilo vedle Čechů a Slováků také mnoho Němců, Maďarů, Poláků, Rusínů a Ukrajinců. Také ženy dosáhly plné rovnoprávnosti s muži.

Jednotlivé země Československé republiky nebyly stejně hospodářsky vyspělé. Nejvíce průmyslově rozvinuté byly české země, méně Slovensko a nejchudší byla Podkarpatská Rus. Pod značkou Made in Czechoslovakia se z ČSR během let vyvážely stroje, zbraně, sklo, textil, obuvnické zboží i další výrobky. Československo se brzy stalo jedním z nejvyspělejších průmyslových států v Evropě.

Velký krok dopředu zaznamenalo také zemědělství. Většina velkostatků, dříve v rukou šlechty a církve, byla rozdělena drobným rolníkům. Ze zemědělských produktů se ve světě staly známými český cukr, pivo a chmel.

Pro Československo druhá světová válka začala a skončila tím, že je Západ opustil. Po obsazení Československa hitlerovským Německem spadla Němcům do klína skvělá výzbroj a vysoce rozvinuté hospodářství schopné vyrábět další zbraně.

V září 1939 vtrhla německá armáda na území Polska. Postupně napadla další státy, letecky zaútočila na Anglii. Po prvních úspěších se k Německu přidala Itálie, Japonsko a několik menších evropských států. Proti snaze útočníků ovládnout jiné státy se postavila skupina velmocí v čele s USA, Velkou Británií a Sovětským svazem. Rozpoutala se nejhroznější válka v dějinách lidstva.

V protektorátu nastolili němečtí okupanti teror. Nařídili na veřejných budovách vyvěšování praporů s hákovým křížem. Přejmenovali názvy ulic. Vše, co připomínalo Československou republiku, muselo být odstraněno, ať už se jednalo o státní znak či o sochu T. G. Masaryka. Za poslech zahraničního rozhlasu hrozily tvrdé tresty, dokonce i trest smrti. Na ulicích se začalo podle Německa jezdit vpravo (do té doby se jezdilo vlevo). Jakýkoliv projev nesouhlasu s okupanty byl tvrdě trestán. Lidé žili ve strachu. Němci dokonce plánovali vysídlit české obyvatele na ostrovy v Severním ledovém oceánu.

Zvlášť krutý osud postihl Židy. Němci je pronásledovali a chtěli je vyhubit. Soustřeďovali je do koncentračních táborů, kde byla většina z nich umučena. Podobný osud postihl i české Cikány.

Po těžkých válečných letech začínal mírový život. Československo se obnovilo jako demokratický stát. Postupně byly nastoleny všechny svobody. Nastala řada změn. Byla uzavřena dohoda o odstoupení Podkarpatské Rusi, která byla připojena k Sovětskému svazu. Byl proveden odsun německého obyvatelstva z Československa. Ve velké většině se totiž tito občané podíleli na rozbití republiky v roce 1938. V průmyslu došlo ke znárodnění velkých továren, dolů, hutí a bank. Byly zabaveny soukromým majitelům a staly se společným majetkem státu.

Vítězem prvních poválečných voleb se v roce 1946 stala Komunistická strana Československa. V únoru 1948 odstranili komunisté z vlády své politické odpůrce a převzali všechnu moc ve státě. Československo přestalo být demokratickým státem. Byla zde nastolena nedemokratická, totalitní vláda jedné strany. Byla zahájena přeměna hospodářství. Dokončilo se znárodnění podniků a továren, následovala likvidace soukromých firem řemeslníků, živnostníků a obchodníků.

Podobně na venkově byli rolníci nuceni násilně ke společnému hospodaření v jednotných zemědělských družstvech. Celé hospodářství bylo řízeno pětiletými plány. V Československu byl budován socialismus podle sovětského vzoru.

Na konci 80. let dvacátého století přibývalo kritiků narůstajících problémů v Československu. Nastala krize komunistického systému. Sílily protesty občanů. Shromáždění občanů protestujících proti okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy se v srpnu 1989 zúčastnilo 1500 lidí, říjnových demonstrací ve stejném roce se zúčastnilo již 40000 občanů. K vyvrcholení došlo v listopadu 1989. V Praze se sešli studenti vysokých škol k uctění památky Jana Opletala, zavražděného nacisty v roce 1939. Večer došlo k napadení pokojného průvodu studentů policií. Mnoho studentů bylo zraněno.

Vývoj po této události byl překvapivě rychlý. Následovaly stávky a zakládání organizací občanů s názvem Občanské fórum. Lidé stále důrazněji požadovali odstoupení komunistické vlády. Protestní akce přerostly ve státní převrat, který označujeme jako sametovou revoluci. Komunistický režim se zhroutil.

Došlo k zásadním změnám v celé společnosti. Do Československa se opět vrátila svoboda a demokracie. Mnozí lidé začali podnikat, svobodně se sdružovat do politických stran a spolků. Zemi opustila sovětská okupační vojska. Došlo k nápravě křivd způsobených předchozí komunistickou vládou.

Slovenští představitelé se rozhodli, že si vytvoří samostatný stát. Po téměř 75 letech se 1. ledna 1993 rozpadl společný stát Čechů a Slováků a vytvořily se dva samostatné státy – Česká republika a Slovenská republika.

České dějiny v letech 1918–2013

28. 10. 1918

•  Vyhlášena samostatná Československá republika
• Na vzniku samostatného československého státu měli zásluhu Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) a jeho nejbližší spolupracovníci Edvard Beneš (1884–1948) a Milan Rastislav Štefánik (1880–1919)
• T. G. Masaryk byl zvolen prvním prezidentem

1929–1933

•  Světová hospodářská krize

1933

•  Adolf Hitler nastolil fašistickou diktaturu.

1935

•  Demise prezidenta Masaryka; druhým prezidentem zvolen E. Beneš.

1938

•  Mnichovská dohoda čtyř velmocí mezi Hitlerem a zástupci Anglie (Chamberlain), Francie (Daladier) a Itálií (Mussolini) – Československo bylo nuceno postoupit pohraniční území Sudet Německu.

15. 3. 1939

•  Začala okupace ČSR německou armádou (1939– 1945), na okupovaném území byl vyhlášen autonomní Protektorát Čechy a Morava.

září 1939–1945

•  Druhá světová válka; zahraniční a domácí odboj

květen 1942

•  Spáchán atentát na říšského protektora v Praze Reinharda Heydricha – následovalo období teroru, tzv. heydrichiáda; Lidice a Ležáky byly srovnány se zemí, mnoho lidí bylo popraveno.

5.–9. 5. 1945

•  Vypuklo Pražské povstání.

8. 5. 1945

•  Podpis bezpodmínečné kapitulace Německa v Berlíně.

9. 5. 1945

•  Osvobození Prahy Rudou armádou
•  Během války ztratilo Československo na 360 tisíc obyvatel, tj. 25 občanů z 1 000
• Velikostí ztrát na počet obyvatel patřilo k pěti nejvíce postiženým v Evropě

srpen 1945

•  Postupimská konference – rozhodnutí tří velmocí (Rusko, USA a Velká Británie) o odsunu německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska do Německa

únor 1948

• Vítězný únor – vypukla vládní krize a proběhl komunistický puč: Prezident E. Beneš jmenoval novou vládu v čele s komunistou Klementem Gottwaldem, poté prezident odmítl podepsat nedemokratickou ústavu a odstoupil a novým prezidentem byl zvolen Klement Gottwald

1950

•  Politické procesy (generál Heliodor Píka, Milada Horáková a další)

1967

•  Novým tajemníkem ÚV KSČ byl zvolen Alexander Dubček – stal se symbolem tzv. Pražského jara

21. 8. 1968

•  Okupace ČSSR vojsky pěti států Varšavské smlouvy jako reakce na obrodný proces Pražského jara – reformní a demokratický vývoj byl zastaven, A. Dubčeka nahradil Gustáv Husák a následovalo období tzv. normalizace (obnova prosovětského režimu)

1977

•  Prohlášení Charty 77, opozičního občanského hnutí

17. 11. 1989

•  Protestní demonstrace proti režimu, tzv. sametová revoluce

prosinec 1989

•  Prezidentem republiky zvolen Václav Havel

1991

•  V květnu odchod okupačních vojsk z Československa; ČSFR přijata do Rady Evropy

1. 1. 1993

•  Vznik samostatné České republiky (rozdělením Československa). Prezidentem byl zvolen Václav Havel, který znovu zvítězil i ve volbách v roce 1997

19. ledna 1993

•  Přijetí České republiky do Organizace spojených národů

12. 3. 1999

•  Česká republika byla přijata do NATO
• Její armáda se zúčastnila operací NATO například v Kosovu, Afghánistánu nebo Iráku

2003

•  Prezidentem České republiky zvolen Václav Klaus
• V roce 2008 byl zvolen podruhé

1. 5. 2004

•     Vstup České republiky do Evropské unie

2013

•     Prezidentem České republiky zvolen Miloš Zeman