Včelařské osobnosti českých zemí

Jednoho z největších českých myslitelů netřeba blíže představovat – do všeobecného povědomí vstoupil především jako pedagog, i když to byl pouze jeden z oborů, jimiž se Komenský zabýval. Je poměrně málo známé, že vedle teologie, filozofie a pedagogiky se tento učitel, kněz a biskup Jednoty bratrské zabýval i včelařením. Komenský prožil neklidný život plný stěhování, stěhoval se za svůj život mnohokrát (a mnohokrát utíkal z politických a náboženských důvodů). Jistě víme, že včelařil za svého pobytu ve Fulneku v letech 1618 -1621. Uvádí to komeniolog Jan V. Novák ve své práci Jan Amos Komenský, jeho život a spisy (Praha, 1920). Hovoří v ní, že Komenský zavedl ve Fulneku včelařství a za kostelem postavil několik úlů a učil místní obyvatele, jak je třeba včely opatrovat.  O včelách Komenský napsal: „Tak‚ jak se lidé bojí samoty a milují společnost, tak i včely milují společnost. Varují se nečinnosti. Dílo mají společně, ale práci si pěkně podělí. Některé snášejí pyl, staví šestiboké buňky, naplňují je medem a víčkují. Ve dne v noci mají stráž, která se vyměňuje. Žádná společnost nemůže být bez vrchnosti, proto mají krále, kterého poslouchají. Je větší a nemá žihadlo. Když král vyletí, doprovází ho národ. Kde se usadí, jde s ním národ. Když jej dáme do úlu, jde s ním národ. Staré včely zůstávají doma, mladé vyletují...“ Podle tehdejšího poznání života včelstva je to popis krásný a výstižný. O včelách se Komenský zmiňuje i v jedné ze svých nejpopulárnějších knih Orbis pictus (Svět v obrazech): v kapitole XXIV. najdeme vyobrazení včel, kapitola XLVII. je věnována vzniku medu (je zde vybrazený včelín, kláty a letící roj, který přivolává včelař bitím na měděnici a zobrazené jsou i plásty a vosk. V textově části je heslovité, ale výstižné poučení k jednotlivým částem obrazu.