Závist

Hořká ta bylinka zapustí snadno kořeny a daří se jí všude dobře, ve venskovské samotě, na městské dlažbě v srdci dospělého člověka a v duši dětské.

Je jako cizopasná rostlina, jenž svými vlákny umoří zeleň svěžího jetele, vyžije dobrou půdu a sama bují dále ke zmaru všeho užitečného kol dokola. Těžko je potom k vyhubení. Co všechno se závidí ?

Kus chleba, lepší pole, barevná tužka, šaty, hezká tvář, úsměv, společenské postavení, ženich, peníze…

Vůastně vše a nic!

Kde je více příležitostí a pokušení očím, závidí se více, kde je toho méně, závidí se méně, ale možná hlouběji.

Závist duchovního majetku bývá řidší.

Otravná a nebezpečná tato vlastnost, podobá se nemoci, již strádá stejně duše jako tělo.

Závistivci – alespoň ta nejhorší a nejzuřivější jejich odrůda – jsou nespokojení, zádumčiví, prchlaví a záludní, rysy tváře mívají strhané, zatrpklé a oči zkalené, nešťastné.

Závistivého člověka nic netěší, všechno je mu málo, obírá se jen předměty své nezřízené touhy je dost docela schopen zlých činů. Např.anonymních dopisů, roznáší pomluvy, atd.

Závist umořuje všechny dobré a krásné vlastnosti. Pod jejich vlivem je těžko schopen soucitu, čisté lásky, srdečnosti, štědrosti.

U dětí lze toto předejít dobrou výchovou u rodiče a pak následně se školou. Dítě žije ze zdroje svého nejbližšího okolí.Tedy rodičů, sourozenců atd.

V každém z nás je kouzlo, které stačí rozsvítit :-)

umocnit a držet pro radost svou i jiných .

Povrchnostje o špatném charakteru, však když je člověk dobře oblečen s dobrou náladou a figurou šlang“, rovnováha Jing a Jang :-)

Taky hezkou duši může nosit starý kabát...vše o lidech…

Nevědomky některým ubylo mnoho zdraví a zbytečné malicharnosti utratil čas, ve kterém by mohlo být větší osvěžení.

My tu svěžest stále máme a užili jsme si ji my i v Praze, kdy jsme šli pěšky z Prahy 9 na Prahu 1 s dotazy na cestu, jenže každý nás posílal na Metro...my jen pěší a v nohách krásných pár kiláčků se skvosty kolem nás krásné Prahy, poitkali jsme i natáčení reklamy :-) je báječné potkávat bytosti stejně laděné a se sebou spokojené.

Více srdečnějších přátel, než upjatou etiku dřívějších let :-) Umění žít, než sledovat či poslouchat negativní zprávy odevšad, být silnými jedinci v duši, v záloze mít velký duševní fond čisté studánky, z které je možné čerpat ze svého dobrého zdroje pramen živou vodu s rozvahou a povinnost života jako takovou držet, navzdory starostem, nepřejícím lidem…

Celý vesmír je náš, jsme spolutvořiteli světla, kterého je třeba stále, radost být pošimrán slunečními paprsky, které zahání tmu i když i ona má své místo.. Světlo radosti je i v tom, když někteří jen tak darují penízek, aniž by se konala nějaká dobročinná akce. Komu pomohla plastová víčka ?

„Abychom vymačkali nějaký „groš“, musí se uspořádat „cirkus“, pro nás to nejhorší vysvědčení. Je hezké, když lidi darují pomoc bez zjištností sami od sebe, aniž by se tím měli potřebu zviditelňovat. Jsou ještě tací, ve světě i u nás, kdo chodí s hladným žaludkem spát a jsou bez přístřeší. Některé to vede ke ztrátě motivace a zde je naše humanitní myšlení třeba v solidárních činech.

Štěstí je jenom v naší vnitřní vyrovnanosti, nikoli v penězích , slávě, majetku.

ČINNÁ LÁSKA K BLIŽNÍMU SVÉMU JE TOU OPRAVDOVOU POMOCÍ.

Základ přičinění se proti závisti kotví ve snaze dovésti se dívati na ty, kteří mají více než my, klidně bez pocitu hořkosti. Udržet si zdravou ctižádost, práci v radostech svých :-)

Jen ušlechtilé srdce vnímá podstatu života bez závisti.

Smysl života najdeme i v četbě, umění, v práci která nás baví. Též naše zdatnost, psychická vyrovnanost, souznění s přírodou a okolím.

Talent pracuje, génius tvoří.

Když přinášíme to, co je v našem nitru ven do světa, dějí se zázraky :-)

Tomáš G.Masaryk byl spjat i s jinými politiky např.Fr.Lad.Riegrem, kterému lidé nevděkem poděkovali kamenem do okna, což svědčí o tom, že někteří lidé málo uvažují a vůbec jsou bez vnímání čistého srdce, které měl Tomáš G.Masaryk a další, kteří měli politiku jako službu lidu, nikoli ve svůj púrospěch. Kéž se to děje v dalších lidech a v dalších století v každém případě už dnes přítomného Tady a Teď, jelikož budoucnost je čekárna“…

Je třeba tyto pojmy velmi rozlišovat a taky to, o čem se dnešní parlament a jiní dohadují, co nám předvádějí ve svém světě a jen málo jich, co řeší potřebnosti lidí, zvířat, planety aniž by mysleli jen na svůj prospěch ve skromnostech. To dokáže jen málo kdo, jelikož je zde Ego a soutěživost...Naštěstí pár lidí i z těchto řad znám a jsem potěšena a S Úctou jim všem Děkuji, vážím si jich z celého srdce za projevenou pomoc i naší rodince, tím jsem však taky poznala i jiné závistivce v těch, kteří se tvářili jako moji přátelé...a v těch, co bych to těžko do nich řekla jsem našla Přátelskou podanou ruku a za to se opravdu DĚKUJE…

Během života se stále přesvědčujem, kolik lidí nám závidělo, přálo a stále přejí...Radost Života* :-)

Jsem však za všechna poznání vděčná a že mi i kdysi první manžel napsal „Jindřichu otevři oči „ ...a další...např. „ mou vůli vrchnost nezlomí...“ když jkdu kolem zahrady, proč bych si neutrhl jablko...i tomu člověku jsem vděčná, byl i on má záchrana, když mě máma vyhazovala z bytu po tatínkovi...i když mi řekli, že jsi umřel...Luboši děkuji :-) Jsem šťastná mamina Kokina s fajn Kokiňátkama :-)

Známe všichni ty protivné, nesnesitelné povahy lidí, jež nejsou a nebudou nikdy šťastni, protože mučednictví sebepolitování je pro ně potřebou dením chlebem, patří k jejich životnímu programu. Nářky a nevděk, neuznalost, chorobná urážlivost atd. je známkou těchto lidí, kteří sami sebe políčkují po jedné tváři aby měli důvody soucitně se pohladit po tváři druhé. Už jako dítě si má udržet zdravé nervy a veselou mysl. Mělo by být ušetřeno prudkých citových nárazů. Soustrast, lítost atd- nutná složka charakteru člověka – sociální cítění.

Dítě má být vedeno cestou radostného, zářivého myšlenkového a citového splynutí se světlem a tvorstvem. Dívejte se maminky na své malé „ zakaboněné aprílky“, raději pohledem radostného usměvavého máje :-)

Na smutnou náladu dítěte pomáhá obejmutí, pohlazení, taky veselá pohádka, která rozradostní i vaši duši.

Vím to sama ze své zkušenosti, když byly děti malé a někdy smutné ze školky a nebo z kontaktu s jinými lidmi, s nimiž jejich dětstké duše byla v rozporu vzájemné harmonie. Někdy jsem i k textu v knize vymýšlela legrační věty a hodně jsme se u nich nasmály :-)) že jsme těžko usínali, jako když nám kdysi v ozdravovně pouštěli na večerku užasného Vlastika Buriana a jeho smích :-))

U knížek nám utekl příjemně čas i u knihy Petr Pan, z které se nám vykouzlila i naše vymodlená Wendy :-)

Naše duše jsou spolu radostné , i oči se smějou, tak brzy naviděnou :-)

Na oslavu života je taky fajn Kombucha, přírodní houba, která je k dostání v každé zdravé výživě jako nápoj mnoha chutí, blahodárných účinků luxusní přírody, i za ni Děkujeme Matičko :-)*

Dcery a matky, toť úžasné bytosti jsou a synové jim krásně přizvukujou :-)

Příjemné mít hezké vztahy s dětmi a o to příjemnější je i šatník v pokročilém věku, kdy jste v pohodě i ve všedním spěchu, horském vleku :-) na hudebním koncertě i tenise, kde je spojená i klaka jásotu nejvíc a báječná setkání , nic nám v tom nebrání být v pohodě a spolu jít domů :-)

Jen závistivci to těžko snášejí a klacky pod nohy házejí a pak se někdo zmíní o osudu i když ten právě řídí určití, co si myslí, že si mohou vše dovolit...ˇUčelově rozdělovat rodiny, které jsou v pohodě a funkční, jen pro někoho kdo chce Příběh...Nám stačí sluneční reflektory vesmírných krás kolem nás a jsou i v nás… :-)

Matky, babičky především rozumně přihlíží na život dítěte. Těžko mohou být všichni bohatí. Těch je málo, co mají všechno a ještě jim kdovíco chybí. Možná by měnili s těmi, co mají málo. Bohužel si těžko uvědomují, že to je v duši každého z nás, nikoli o majetku jako takovém. Se sluncemv duši se člověk narodí, tak i zvířátko a láskou je provázen, aspoň by měl stále, však bohužel systém někdy naše ůsilí ničí, je to pak o odolnosti a lásce blízkých, bližních, jak chrání a s odvahou vlastní dokáže bránit slabší.

Každý z nás má nějakou vynikající vlastnost, každý z nás je v některém směru nadaný…

Úsměv

Úsměv – jediné slůvko, obyčejné slovo a přece tolik v sobě obsahující, tak významné v životě každého.

Úsměv – porozumění, sympatie jako motýl, když přelétně rty. Avšak úsměvv opačném gestu, jako plochý úsměv bez citu, ironický je jako jed.

Úsměv mívá účinek léčivý, staví i boří, kárá, opravuje, trestá.Jiného původu je posměšek.Posměch působí postupně jeho šleh biče přes obličej.Tomu, na kterého je uvržen, ubližuje, ale rty, na kterých se zrodil poskvrňuje a snižuje k plodnosti.

Barvana míň odstínů na rozdíl od smíchu.Kéž máme všichni rty plných úsměvů od srdce, než těch někdy nucených pracovních , což vnímající bytost pozná.

Úsměv působí blahodárně pro duši naši i jiných a je zdarma, je krásnou vizitkou spokojenosti :-) i přes veškeré životní těžkosti a smutky léčí, je fajn být i v láskyplnné péči pevného náručí… :-)

Bytosti se potřebují smyslupnně bavit, hrát si, smát se :-)

Každý kdo chce změnit sen ve skutečnost, musí nejdříve Procitnout…

Ruce mámy i hodného táty jsou stvořeny z hedvábí a sladkým spánkem je odměněno dítě, které v nich spočívá. Máma i táta je slůvko s otevřenou náručí za všech okolností…

Ženy a cigarety

Jsem ráda, že jsem s tím zlozvykem nadobro sekla. Mám se ráda a taky své milé, přestala jsem i byť „kusovkou“ uždibovat z rodinného rozpočtu. Ženy se uplatňují ve všech povoláních. Dosáhly občanských práv jako muži a to u nich vyrostlo ve snahu se jim podobat. Což ovšem nebyl můj případ, ale pěkná blbost z mládí. Jsem sama svá a ráda ve svém originále :-)

Cigarety – zlozvyk a proti ženskosti jako takové. Kdo se však nad věcí zamyslí, dojde k přesvědčení, že pravá emancipace žen má těžko něco společného s cigaretovým zlozvykem, který působí na jemný ženin organismus zhoubněji, než na muže a ženy přivykly nikotinu rychle proto, že průmysl dal do oběhu „dámskou“ formou cigarety jejíž jedovatost je větší, než si myslíte. Zdravotní problémy cév, srdce, atd. Taky nápadné zestárnutí pleti, což napoví každé zrcadlo víc, než lékař. A taky – žena má vonět i když některé rády přehluší cigaretový zápach parfémem. Taky jsem to dřív dělala, z chyb se poučila a taky že máme zvířátka, kterým cigarety vadí a jak jsem zjistila, odporné testy na nich ve výzkumných ústavech provádějí, takže jsem ráda, že jsem se tomuto ohavnému činu přestala přispívat svým nákupem, tak jako zvířecí mrtvolky v úhledných balíčcích jsme raději nahradili seitanem, tofíčkem, různými produkty rostlinných radostí, které působí i na nás dobře i energii kolem nás…

Tím bych chtěla i poprosit otce mého syna, který pracuje na přerovských jatkách, aby si našel radostnější pohodu, kterou měl i jeho tatínek, synův dědeček, jako major letectva a učitel autoškoly v Přerově. Měl nás všechny rád a my jeho. Bez rozdílů vždy pochoval a pohladil , vlídné slovo měl...škoda jeho a děkuji i Tobě Libčo, že jsi i mou nejmladší dcerku za ruku vzal a šli tenkrát k Vám do domečku na vesnici u Přerova, bohužel vše tvůj alkohol opět zkazil a my jeli domů...kéž najdeš i dnes znovu pro našeho syna čas bez vlivu tvé maminky, která nám ve dveřích při mé snaze vás dva sblížit, že k našemu synovi nic necítí, co by u vás dělal...Vím, že jsi byl při naší poslední návštěvě znechucen tou prací , že jsi se těžko mohl k nám vůbec přiblížit , furt jsi chodil na cigaretu a nervózní a u stolu jsme seděli jak cizí...Děkuji za hezké pohledy a řádky v nich, bohužel realita se někde vytratila...vše jsem odpustila, i to, že když jsem Tě prosila při mém kolapsu a hrubě jsi mě v telefonu osočil, že i kdyby pro mě přijel pohřebák, tak nepřijedeš…

Jsem ráda, že jsem kdysi odešla už kvůli mé dnes nejstarší dcerunce, když jsi byl na nás hrubý a já čekala našeho syna, kdy jsi mi vyhrožoval nožem do břicha ...byla to těžká doba a snažila jsem se z radostí ze života vše zvládnout i když jsi platil, já však víc potřebovala tvou přítomnost...Náš syn se topil a od Tebe žádná odezva zpětné vazby jako otce...Syn Tě potřeboval i když chodil do školky, do školy i na praxi, kde jsme ho s děvčaty chodily podporovat i fotit...zažil si šikanu a je rád, že má mámu i sestry, další Přátele, kteří ho podporují v lásce ho udržují dodnes, jelikož ty jsi se lásky jako takové otcovské vůči našemu úžasnému citlivému synovi vzdal...milé fotky z krátkých dní však mám a na to raději vzpomínám a děkujeme za to sluníčko na dvoře na lehátku, i u králíčků... i milou fotku s tvojí maminkou...sestrou, která si s námi místo Tebe udělala výlet do ZOO , když byl syn a má dcerka menší...zážitky se počítají víc, než cokoli jiného a děkuji i za těch pár chvil, které jsi s námi strávil a jako jediný předal kytku za dítě, dovezl občas nějakou zeleninu a ovoce ze zahrady od rodičů a i dcerce že jsi koupil punčocháče, sandálky...ráno že jsme si šli všichni koupit do Luta rohlíky k snídani :-) a u soudu na chodbě jsi mě prosil, ať nechám výživné jen na 600kč, že mi budeš v rámci možností pomáhat, jelikož máš další vyživovací povinnost...děkuji že jsi to dodržel a i v Národním domě v Prostějově nás s dětma pozval na oběd :-) Sice jsou to krátké úryvky ze života společného setkávání se občasného, však děkuji i za ně a přeji Ti hodně štěstí v životě a jestli najdeš cestu k našemu synovi bez alka atd, zavolej, číslo znáš a vše špatné odnesla Jizera … odnesla chování i otce nejstarší dcerky, který mě kdysi zmlátil u Prioru, když jsme šli k nim domů...pak když mě nechal u hřbitova s Beníčkem a šel na Tylovku za dotyčnou státní zaměstankyní se bavit a řekl, že jdeš k rodičům...u soudu, že ji neznáš a za rok se vám narodila dcerka... odnesla Jizera i to, že jsi odešel bez poděkování za naši krásnou dcerku ...i že jsi údajně opravoval auto pro rodinu a já chodila z Výšovic do Prostějova pěšky do poradny...i že jsi mi nadal, že jsem Tě čekala s kočárkem u práce a jak to vypadá, když ty musíš s chlapama do hospody...že jsi u soudu lhal, že jsem neprala a přitom naše první věc v domácnosti byla pračka...že jsi nikdy nepřišel do dětského domova, kde jsem našla střechu nad hlavou po rozvodě...než jsem mohla s dcerkou bydlet u OP a kde nás přišel vyfotit i hodný fotograf s panem vedoucím ze soc.odboru v Prostějově...V dětském domově v jedné místnosti jsem poznala tolik smutných příběhů, kdy bylo zamítnuto dítě do dobré rodiny jen proto, že rodič napsal pohled za „uherský rok“ dítěti...pomáhala jsem „tetám „ sestřičkám přebalovat ta krásná mrňátka a některá chtěla i pochovat, obejmout...byla tam i jedna paní Jani, uklízela a dodnes si píšem, setkáváme, moc hodná a těšíme se na setkání :-) Bohužel jsi dodnes setkání odmítl uskutečnit s naší krásnou dcerkou modelkou, šikovnou a skromnou , která žije ve stejném městě s Tebou , krásném Prostějově a když mi řekla o Vašich sms a tvých rekcí, bylo by z toho smutno...Je sice už velká, krásná žena je z ní dnes a já si říkám, že je to Tvá škoda, že jsi odmítl milovat tak krásnou bytost a mě hanil v těhotenství, že jsem hnusná, když jsem Ji čekala...uteklo i tobě krásných let, jako otci od syna a mé nejmladší dcerky, který odmítl přijet na prosbu jeho maminky do porodnice, když jsem přišla o dvojčátko...vše jsem zvládla s úžasnýma dětma, bytostma zvířecíma a vzpomínám, jak mi bylo zamezeno se pozdravit i s naším hafí Beníčkem, když jsem jela s kočárkem a dcerkou přes město, když jsme tam bydlely...líto i Beníčka, když mi rozkousal kabelku při cestě do porodnice a tušil naši rozluku a když naší dcerce bylo 15let, Beníček umřel :-( ...Proto k nám zřejmě za všechny ztráty přišla další zvířátka, jsem tolik šťastná a Veselá, jako když jsi mi při tvém propuštění z vězení a na amnestii Václava Havla poprvé na zábavě u stromu řekl, jestli chci být Veselá a já řekla jo :-) Na takové chvilky ráda vzpomínám i na nás Bezdrev a hezkou dovolenou v Hluboké nad Vltavou...taky na slova, že kdybych věděla, co jsi vše musel dělat v kriminále, že bych s Tebou nebyla...a tak Ti přeji Radost v Životě košatější a ve Veganském stylu víc, než tvé oblíbené steiky a „hemeneksi“, skrze které jsme se občas hádali, protože já vařila zeleninové polívky atd, však i radost jsem Ti tvou stravou dělala a na zahrádku naši oblíbenou chodila, škoda, že tvá maminka neuměla pochopit, že domácí rajčata atd je to pravé ořechové ...nemyslela jsem to zle, když jsem ji ukázala dveře, když mi předělávala věci v bytě a svěsila záclony, atd a tvůj otec ji brzdil se slovy:“furt se do té Jindřišky neser „ ...a tak jsem tenkrát v pokročilém těhotenství při jejich návštěvě u nás ve Výšovicích a umývání nádobí sekla v dřezu s talíři a za rameno tvou mamku vedla k bytovým dveřím se slovy: „ a ven „ … rozvod na obzoru , jelikož už dřív mi sdělila na městě na lavičce, že bude nejlepší, když se rozvedem, protože jsi si našel fin.zajištěnou ženu...a taky potřebuješ ženskou do postele, což já těžko mohla v rizikovém těhotenství a chtěla dítě v pořádku i sebe mít a tak jsem si v tvých nerozvážných odcházení z bytu poustěla LP desky s Polem Mc Cortneym a Michaelem Jacksonem , Nirvánou , Haničkou Zagorovou , atd, kteří mi zpříjemnili těhotenství a já si hladila bříško se slovy, že budu s miminkem sama...vím, že jsem ti rozervala nátělník, co jsem ti dala na Ježiška a to proto, že jsi si si lehl při nočním příchodu ze zábavy rozmlácený a od krve tam, kde jsem přebalovala naši dcerunku a pošlapal jsi mi čistě vytřenou podlahu...taky jsem ti sprostě nadala, což jsi u soudu projevil slovy …: „ nadala mi do mužského pohlavního ústrojí „ ...jj to jsem řekla a možná už dnes s odstupem let jsi uznal, že jsem musela…

Jsem ráda, že mi dodnes trvá mj i kamarádství s jednou báječnou bytostí, s kterou jsi mi chtěl zdrhnout z Bulbaru, jak mi sama tenkrát řekla...Dnes je úžasnou maminkou, babičkou , moc ji to všechno přeju jako jiným...a taky se těším, že i já si užiju svých vnoučátek i Dětí, které těžko mohou za chyby dospěláků…

Život je krásný a jsem ráda, že přes všechno tvoji rodiče byly v Brně na modní přehlídce, taky v tanečních naší dcerunky a prosím a věřím, že naše dcerka obdrží od svého dědečka videa na památku i vánoční návštěvu u Vás i s nejmladší dcerkou :-) Děkuji i za jeho slova, když se dcerka narodila a byli jsme v obýváku , že řekl : „ Jindřiška mi porodila dcerunku a brečel „ , dodnes to mám mj taky v hlavě a aspoň někdo mi poděkoval...taky děkuju za všechno i za setkání a odpuštěni s tvou maminkou, když na mě zavolala v Šantovce „Jindro, slyším známý hlas, jsi to ty a já na ni, Babi a pusu, obejmutí :-) ... šli jsme do Forkysu v Brně se synem a kamarádkou Barunkou z akce v Bučovicích u jatek… www.forkys.cz a tak někdy se tam můžem všichni potkat a umocnit Radost Života, než staré chyby připomínat, všichni je děláme... jsou pryč a my Tady a Teď do předu hleď a máme Vás všechny stejně rádi :-) Jo a syn můj děkuje a zdraví babičku, že měla výborné cukroví , když tam byl s kamarádem na Velikonoce :-)

Mějte se všichni moc krásně a piš třeba básně ...třeba mi někdy řekneš, jak na Tebe můj porod působil a co nosíš Ty v sobě i ve své hlavě, buď šťastný a Veselý :-)

p.s.dodnes mám vzkaz i naše dcerka: „ Jindro jel jsem do Košic, až přijedu, ozvu se :-) Tak se někdy ozvy a drž se v souladu s přírodou i hezkou zahradou...třeba i tam, kde jsme měli v náručí našeho Beníčka...*** Lásku v duši měj a taky odpouštěj …

S Úctou

Jindřiška těch, kteří se tvářili jako moji přátelé...a v těch, co bych to těžko do nich řekla jsem našla Přátelskou podanou ruku a za to se opravdu DĚKUJE…

Během života se stále přesvědčujem, kolik lidí nám závidělo, přálo a stále přejí...Radost Života* :-)

Jsem však za všechna poznání vděčná a že mi i kdysi první manžel napsal „Jindřichu otevři oči „ ...a další...např. „ mou vůli vrchnost nezlomí...“ když jkdu kolem zahrady, proč bych si neutrhl jablko...i tomu člověku jsem vděčná, byl i on má záchrana, když mě máma vyhazovala z bytu po tatínkovi...i když mi řekli, že jsi umřel...Luboši děkuji :-) Jsem šťastná mamina Kokina s fajn Kokiňátkama :-)

Známe všichni ty protivné, nesnesitelné povahy lidí, jež nejsou a nebudou nikdy šťastni, protože mučednictví sebepolitování je pro ně potřebou dením chlebem, patří k jejich životnímu programu. Nářky a nevděk, neuznalost, chorobná urážlivost atd. je známkou těchto lidí, kteří sami sebe políčkují po jedné tváři aby měli důvody soucitně se pohladit po tváři druhé. Už jako dítě si má udržet zdravé nervy a veselou mysl. Mělo by být ušetřeno prudkých citových nárazů. Soustrast, lítost atd- nutná složka charakteru člověka – sociální cítění.

Dítě má být vedeno cestou radostného, zářivého myšlenkového a citového splynutí se světlem a tvorstvem. Dívejte se maminky na své malé „ zakaboněné aprílky“, raději pohledem radostného usměvavého máje :-)

Na smutnou náladu dítěte pomáhá obejmutí, pohlazení, taky veselá pohádka, která rozradostní i vaši duši.

Vím to sama ze své zkušenosti, když byly děti malé a někdy smutné ze školky a nebo z kontaktu s jinými lidmi, s nimiž jejich dětstké duše byla v rozporu vzájemné harmonie. Někdy jsem i k textu v knize vymýšlela legrační věty a hodně jsme se u nich nasmály :-)) že jsme těžko usínali, jako když nám kdysi v ozdravovně pouštěli na večerku užasného Vlastika Buriana a jeho smích :-))

U knížek nám utekl příjemně čas i u knihy Petr Pan, z které se nám vykouzlila i naše vymodlená Wendy :-)

Naše duše jsou spolu radostné , i oči se smějou, tak brzy naviděnou :-)

Na oslavu života je taky fajn Kombucha, přírodní houba, která je k dostání v každé zdravé výživě jako nápoj mnoha chutí, blahodárných účinků luxusní přírody, i za ni Děkujeme Matičko :-)*

Dcery a matky, toť úžasné bytosti jsou a synové jim krásně přizvukujou :-)

Příjemné mít hezké vztahy s dětmi a o to příjemnější je i šatník v pokročilém věku, kdy jste v pohodě i ve všedním spěchu, horském vleku :-) na hudebním koncertě i tenise, kde je spojená i klaka jásotu nejvíc a báječná setkání , nic nám v tom nebrání být v pohodě a spolu jít domů :-)

Jen závistivci to těžko snášejí a klacky pod nohy házejí a pak se někdo zmíní o osudu i když ten právě řídí určití, co si myslí, že si mohou vše dovolit...ˇUčelově rozdělovat rodiny, které jsou v pohodě a funkční, jen pro někoho kdo chce Příběh...Nám stačí sluneční reflektory vesmírných krás kolem nás a jsou i v nás… :-)

Matky, babičky především rozumně přihlíží na život dítěte. Těžko mohou být všichni bohatí. Těch je málo, co mají všechno a ještě jim kdovíco chybí. Možná by měnili s těmi, co mají málo. Bohužel si těžko uvědomují, že to je v duši každého z nás, nikoli o majetku jako takovém. Se sluncemv duši se člověk narodí, tak i zvířátko a láskou je provázen, aspoň by měl stále, však bohužel systém někdy naše ůsilí ničí, je to pak o odolnosti a lásce blízkých, bližních, jak chrání a s odvahou vlastní dokáže bránit slabší.

Každý z nás má nějakou vynikající vlastnost, každý z nás je v některém směru nadaný…

Úsměv

Úsměv – jediné slůvko, obyčejné slovo a přece tolik v sobě obsahující, tak významné v životě každého.

Úsměv – porozumění, sympatie jako motýl, když přelétně rty. Avšak úsměvv opačném gestu, jako plochý úsměv bez citu, ironický je jako jed.

Úsměv mívá účinek léčivý, staví i boří, kárá, opravuje, trestá.Jiného původu je posměšek.Posměch působí postupně jeho šleh biče přes obličej.Tomu, na kterého je uvržen, ubližuje, ale rty, na kterých se zrodil poskvrňuje a snižuje k plodnosti.

Barvana míň odstínů na rozdíl od smíchu.Kéž máme všichni rty plných úsměvů od srdce, než těch někdy nucených pracovních , což vnímající bytost pozná.

Úsměv působí blahodárně pro duši naši i jiných a je zdarma, je krásnou vizitkou spokojenosti :-) i přes veškeré životní těžkosti a smutky léčí, je fajn být i v láskyplnné péči pevného náručí… :-)

Bytosti se potřebují smyslupnně bavit, hrát si, smát se :-)

Každý kdo chce změnit sen ve skutečnost, musí nejdříve Procitnout…