Neděle  21.3.

Situace se na bojišti mění každý den a já mám dnes nakonec volno. Já jsem měl mít volno v pondělí a v úterý, ale mám nakonec tedy neděli a pondělí. Opět tedy mám dva dny volna na které navazuje skupina nočních směn.

Původně jsem chtěl sepsat pauzy co jsem sliboval v minulém týdnu, ale nechám to do dalšího týdne.

Pondělí 22.3.

Dnes mám druhý den volna. Nevím co chci dnes dělat, protože se musím připravit na to že budu dalších pár dnů spát před den a jezdit v noci. 

Dnes jsem se vypravil na Ještěd. Původní plán byl jet nahoru lanovkou a dolů pěšky. Těsně před odchodem jsem zjistil že má volno i Honza a tak jsem se vypravil na Ještěd s ním. Lanovkou jsme nejeli a nahoru i dolů šli pěšky.

Úterý 23.3.

Dnes mám první ze skupiny čtyř nočních směn. Nevím co mě čeká, protože si nikdy nenechám dopředu říct na jakou linku se dostanu. Vím jen v kolik hodin se mám dostavit do garáží.

Večer jsem se krátce po osmé hodině dostavil do garáží. Vyzvednul jsem si noty a klíče a šel jsem hledat svůj dnešní vůz. Dnes jsem dostal Citelis 706. Nevím jestli jsem už někdy jel s vozem 706, ale nejsem si jist ani zda jsem už někdy řídil Citelis. Když jsem usedl za volant můj strach z pro mě ještě nikdy neřízeného vozu rapidně vzrostl. Nějak jsem nastartoval. Prošel jsem si vůz a vyjel z garáží.

Moje jízda kupodivu nezačínala jízdou na autobusový terminál Fügnerova, ale do smyčky Doubí sídliště. Ano do mé vysoce neoblíbené smyčky. Dojel jsem do smyčky Doubí sídliště. Kouknul jsem se do JŘ a naštěstí sem se už za celou směnu nepodívám. Překódoval jsem palubní počítač a připravil jsem se na první jízdu.

Vyjel jsem na první půlkolo. Na lince 13 jsem prý už jednou byl, ale vůbec si to nepamatuji. Jedinou výhodou je, že linka 13 jede stejně s linkou 2 z Doubí až do Pavlovic. Až tam se rozdělují, 24 jede do Radčic a 13 do Kateřinek. Nemusel jsem tedy hledat v mapě kudy mám jet, protože si dost přesně pamatuji linku 24. Jel jsem si a jel a dojel jsem až do Pavlovic. Zde koní část co jsem si pamatoval. Otevřel jsem si mapy a pokračoval podle nich. Držel jsem se furt ulice Kateřinská a zastávky jedna za druhou mizeli. Najednou jsem dojel až na takový velký plac a zjistil jsem že už jsem na konečné zastávce Kateřinky Lesní Správa.

V autobuse jsem už nikoho neměl a já jsem jen otočil vůz. Vylezl jsem ven a zhluboka jsem se nadechl. Strašně miluji když jsem s autobusem někde v lese a mohu se nadechnout přírody. Ano, můžete si řeknout, že u nastartovaného autobusu není moc zdraví vzduch, ale je to furt lepší než v centru města. Netrvalo dlouho a už palubní počítač pískal k odjezdu.

Vyjel jsem na další půlkolo. Počátek jízdy byl ve znamení sledovaní každého kousku Kateřinské ulice. Jel jsem si a jel a moc jsem si nevšímal jak ten čas letí. No, nemám se čemu divit, mám super autobus, krásnou linku a noční směnu. Dojel jsem až na terminál Fügnerova, kde moje jízda naštěstí končí. Já už dnes nejedu až na konečnou zastávku Doubí sídliště.

Vyhodil jsem poslední cestující a rychle se otočil. Bohužel teď tu nemám žádný čas na otočení, ale až ze mě bude 90 tak to bude lepší.

Vyjel jsem na další půlkolo. Dnešní jízda na lince 13 je ve velkém ve znamení jízdy bez cestujících a narozdíl od ostatních linek zde s tím i JŘ počítá a tak bez zastavení jen tak tak zvládám jízdní doby mezi zastávkami. Zase jsem projel celou Kateřinskou ulici a dojel až na konečnou zastávku u Lesní Správy.

Tentokrát zde mám lehce přes půl hodiny a mohu se jít podívat do okolí. Je tu krásný temný les, neboli ideální místo na procházku. No nechci nějak kritizovat, ale okolí Lesní Správy je za té tmy překrásné, ale za dne to tu není nic moc.

Vyjel jsem na své poslední půlkolo na lince 13. Jízda byla taková dost smutná, protože jsem si večerní Kateřinskou ulici velice oblíbil a nechce se mi z ní pryč. Bohužel nedá se nic dělat, život de dál a snad se sem někdy vrátím. Dojel jsem až na terminál Fügnerova.

Vyhodil jsem cestující a popojel na odstavné místo. Překódoval jsem palubní počítač na noční linku a připravil jsem se na jízdu. To připravil je zde na místě, protože jsem noční autobusovou linku ještě nikdy neměl a tak to bude dost velká zábava. Vzal jsem si tedy mapu a jal jsem se studovat kudy to vlastně pojedu.

Středa 24.3.

Netrvalo dlouho a vyjel jsem na první noční kolo. Od terminálu Fügnerova jsem jel ve trase linky 12 a to přes Košická, U Močáku, Horní Kopečná, Dobiášova, Krejčího až po zastávku Zelené Údolí. Zde jsem uhnul na linku 35, po které jsem se držel jen malou chvilku a to do hned následující zastávky Rochlice. Teď mě čeká objížďka MČ Vesec. Najednou jsem jel jako linka 13, 24 a 26 ve směru Doubí sídliště. Z linky 13, 24 a 26 jsem uhnul na zastávce Mařanova. Najednou jsem se dostal na trasu linek 20 a 37. Projel jsem přes Doubí mlýn a Kamenická a ocitl jsem se opět na zastávce Rochlice. Najednou jsem se připojil na trasu linek 13, 20,24 ,26, 33 a 37 a pokračoval směrem Fügnerova. Dojel jsem tedy na konečnou zastávku svého kola. Celá linka je polookružní a tak mám jen jednu konečnou zastávku.

Vyhodil jsem posledního cestujícího a popojel na volné místo. Teď je celkem blbé psát volné místo, protože tu kromě mě stojí jen jedna tramvaj a já mohu tak stát prakticky kdekoliv. Celá víc jak hodinová pauza byla ve znamení popíjení kávy. Abych to lépe popsal. Uvařil jsem si kávu v naší pauzírovací místnosti, sednul jsem si na podlahu v prostoru předních otevřeních dveří. Seděl jsem a seděl, přemýšlel a přemýšlel a pozoroval jak nikde nikdo není.

Vyjel jsem na druhé a zároveň poslední kolo. Jízda okolo třetí hodiny ranní je zvláštní v celkem velkém počtu cestujících, protože teď vezu řidiče na ranní směny a ostatní do jejich zaměstnání, ale ranní výjezdy z garáží už tolik cestující nevezou a čekají tak až na čas školáků. Ano, teď děti do škol nejedou, ale i tak až v těch šest hodin ráno začíná ten denní provoz. Projel jsem celé kolo a vrátil jsem se do garáží. Odstavil jsem vůz, vrátil noty a klíče a vrátil jsem se domů.

Dnes mě čeká jediná tramvajová noční směna. To jediná tam dost sedí, protože z celé skupiny pěti nočních směn je jenom dnes výtah z garáže.

Pokusím se vám svoji dnešní směnu sepsat nějak jinak, protože to bylo dost zajímavé.

Už dávno věřím, že tramvaje cítí, kdo je řídí a proto jsou některé na mě hodné a s jinými se musím hodně prát, aby mě dovezly na konec směny. Přečtěte si vyprávění o tom, jak se jedné tramvaji se mnou z vozovny prostě ráno nechtělo.

S tímto vozem nejsme kámoši
Bylo středeční večer a já měl noční směnu s takovým "ředitelským nástupem" od 22:03 na lince 11 (pořadí 81). Ve výpravně jsem zjistil, že na mě čeká na druhé koleji souprava vozů 64+31, což mě moc nepotěšilo. Zvláště s 64 nemám dobré zkušenosti a už několikrát jsem popsal závadami celou Vozovou knihu.

Hladká příprava vozu

Přišel jsem tedy na druhou kolej, zapnul řízení a popojel si k vratům. Pustil jsem topení, nakódoval jsem Apex, rozsvítil, zazvonil a "bouchnul magnetama" (tzn. vyzkoušel jsem kolejnicovou brzdu). Obešel jsem si tramvaj, všechno svítilo, blinkr blikal, ostřikovač stříkal a zvonek zvonil. Nic nenasvědčovalo tomu, že se s tímto vlakem daleko nedostanu. Při obcházení vozů jsem na vedlejší koleji potkal kolegu a dali jsme se do řeči. Když už jsme se loučili, že musí vyrazit, ozvalo se zapískání a depáci vypnuli trolej nad jeho tramvají. Na druhé straně něco začali opravovat, tak na ně začal volat, ať mu to ještě zapnou, že potřebuje vyjet. Společně jsme se tomu zasmáli, vyrazil na cestu, já za ním zavřel vrata a vrátil se do svého vozu.

A mě se nikam nechce

V kabině jsem zjistil, že se z kaloriferu (topení v kabině řidiče) ozývá takový šustivý nepříjemný zvuk, jakoby tam lítal ve vzduchu papírek. "Achjo, už to začíná", pomyslel jsem si. Svítilnou v mobilu jsem si posvítil do výfuku, který máme u nohou, odkud to šustění šlo. Všiml jsem si, že se tam třepotá kus ulomeného obložení té trubky. Tak jsem vzal šťourátko na výhybky (je to taková zahnutá tyčka, kterou můžeme odstranit nečistoty z výhybek, aby jazyky dolehly), které máme v kabině a vyšťoural to pryč. Šustění přestalo. Byl pomalu čas výjezdu z depa, šel jsem si otevřít vrata a vyjel jsem na dvůr vozovny. My řidiči při nočním výjezdu nemusíme za sebou zavírat v zimě, ale já osobně když mám čas, nemám problém si ta vrata zavřít. Šel jsem tedy pomalým krokem a vrata zavřel. V kabině jsem si pak nastavil zrcátko a půl minutky před časem ve vratech vozovny jsem se chtěl rozjet. Sešlápnu pedál jízdy, tramvaj odbrzdí a nic. Zastavím, znovu se chci rozjet. Zase jen odbrzdí, můžu mačkat jízdu jak chci, pomalu se pohybuji setrvačností vpřed. Zastavím, restartuji vůz a zkusím to zas. Nic.

Poslední výjezd se nezdařil

Protože tady nic nesvedu, vybíhám zpět do depa a jdu hledat službu u výjezdu, nikde nikdo, jelikož jsem byl poslední výjezd a už jsem měl být notabene na trati. Běžím tedy až do mistrovny, která je úplně vzadu, tam ve stručnosti vyklopím mistrovi, co se stalo a on říká, že mi tam někoho pošle. Vracím se k vozu, abych mohl depákům popsat, jak se vůz chová a při tom telefonuji výpravčímu, který musí vědět, že jsem nevyjel na trať. Totiž když nejsem ještě na trati, má mě furt na starosti výpravčí. Kdyby jsem se pohnul až ven před vozovnu, řešil bych to již s dispečinkem. U mého vozu se zatím srocují pomocníci, jeden si za to sedne, pokusí se rozjet, prohlásí něco o J3 a říká, že dostanu něco jiného. Začnu se tedy balit. Zpoždění narůstá.

Další tramvaji se taky moc nechce

Sbalen jdu zpět do depa, abych dostal instrukce, který vůz a na jaké koleji si mám tedy připravit. Dostal jsem soupravu 59+36, který je na sedmé koleji. Jenže tam mají depáci zvednutý jiný vůz na držácích a sundavají podvozky a při tom mají samozřejmě vypnutou trolej. Musí tedy tramvaj dát dolů, zapnout trolej, já si můžu sednout do svojí náhradní a vyjet na dvůr. Donesli mi nové klíče a já zapnul topení, zavřel pískovače, kabinu, zkontroloval, jestli mám tágo na výhybky a nakódoval Apex. Víc se nestíhá. Při tom, jsem se blížil k vratům vozovny, abych se co nejrychleji dostal na trať. Bylo 22:37 a já měl být už 11 minut na trati. Volám na dispečink, aby mi dali instrukce o napojení do jízdního řádu. Dispečer říká, že to na Viadkut už nestíhám, tak se tedy napojím přímo u vozovny na jízdní řád rovnou do centra v 22:43. Mám chvilku čas si oběhnout vůz a zjišťuji, že na druhém voze zůstala na transparentu svítit jiná linka a konečná stanice. To už si jen povzdechnu, že takový zatrolený výjezd jsem ještě nezažil a jdu resetovat Apex.

Dva vozy se hádají, který je ten hlavní

Nestačilo, stále na Apexu v druhém voze svítí, jako bych měl dva oddělené vozy a není to tak, že ten první šéfuje tomu druhému. Vypínám tramvaj, mačkám reset na prvním i druhém voze. Zapínám tramvaj, už musím vyrazit, tak se rozjíždím, za jízdy mačkám číslíčka a modlím se, ať to pomůže. V první zastávce u vozovny, Rybníček, vybíhám ven se podívat, jestli to pomohlo. Ne. Furt svítí na druhém voze linka 5. Zvoní mi telefon, stále stojím na té zastávce. Volá výpravčí, to bude důležité, zvedám ho a on mi oznamuje, že mám na zadním voze špatné číslo. Děkuji za informaci, ale uklidňuji ho, že to právě řeším, on se jen pousmál a popřál mi klidnou směnu. Drtil jsem kamení mezi zuby. Dojel jsem za Fugnerova, kde je v zastávce čidlo a doufal jsem, že se konečně Apex chytí. Nic, mrtvo, ani zpoždění mi neukázal. Na Textilana se tedy odhodlávám k poslednímu pokusu, pokud se nezdaří, musím volat na dispečink a opět žádat jiný vůz. Vypínám tramvaj, resetuji Apex na prvním i druhém voze a jdu si pohrát s kabelem mezi vozy. Povoluji, utahuji, lomcuji.

Vracím se do kabiny, zapnu řízení a pokračuji v jízdě. Při čekání na semafor na křižovatce Jablonecká x Kunratická kóduji už vztekle. Nahlas si říkám: "Nula, nula, jedenáct, nula, nula, jedenáct, jedenáct, osmdesát čtyři! A funguj už sakra!" (přiznávám, že jsem použil místo sakra trochu jadrnější výraz). V zastávce Nová Ruda vyběhnu ven se podívat na druhý vůz a konečně se chytil!

Možný šťastný konec

Projel jsem přes Vratislavice a dostal jsem se do lesa. Najednou vše fungovalo jak má, tramvaj svítila, topení topilo, brzdy brzdili a hlášení hlásilo. To se zdá jako šťastný konec, ale opak je pravdou. Vracel jsem se do Liberce a těšil jsem se na první noční pauzu. Dojel jsem na vršek do zastávky Nová Ruda a kouknul jsem se na klesání dolů k Textilaně. Rozjel jsem se a v čtyřiceti kilometrový rychlosti najednou zadní vůz začal dělat pravý opak. Když začne přední vůz brzdit zadní zrychlovat a naopak. "To se mi tohle musí stát zrovna v tom největším klesání" řekl jsem si. No nechal jsem celý soupravu nějak jed a jakmile se začala blížit zastávka U Lomu zmáčknul jsem záchranou brzdu. Zastavil jsem přesně v zastávce, otevřel dveře a zavolal na dispečink.  Jakmile mi to dispečer zvedl a já se představil svojí linkou a pořadím tak si dispečer povzdechl a vyslechl si co mám zase za problém. Doporučil mi vypnout oba podvozky zadního vozu a dojet bez cestujících do vozovny. No to bude super. Vyhodil jsem cestující, samozřejmě jsem se omluvil a doporučil jim autobus. 

Jízda s vlečným vozem

Sedl jsem si do kabiny zadního vozu a ten celý odbrzdil a vypnul. Vrátil jsem se do předního vozu a pokračoval v jízdě směrem vozovna. Je celkem dost značný že mi funguje jen polovina soupravy, Celá tramvaj je najednou mnohem línější. Dojel jsem až k vozovně a přišel jsem k druhé nevýhodě. Nemůžu provádět zpětný pohyb protože zadní vůz je úplně vypnutý, musím tedy couvat. Poprosil jsem jednoho depáka o pomoc přicouvání a společně jsme zajeli na kolej těžké údržby. Já jsem vypnul i přední vůz, znovu jsem se sbalil, donesl klíče výpravčímu a poprosil o ný vůz. Tentokrát jsem dostal sólo wanu 62.

Nový vůz

Usedl jsem do kabiny třetí soupravy co za dnešek mám. Nastartoval jsem jí, zkontroloval vše dvakrát důkladněji než normálně a vyjel k vratům vozovny. Ještě jednou jsem si obešel vůz a vyjel na zbytek pauzy na terminále Fügnerova. Na tu jsem dojel bez problémů a doufal že zbytek noci bude už jen pohoda.

Čtvrtek 25.3.

Krádce po půlnoci u mě zastavil noční vůz co je na lince 90, ano na té lince co jsem měl minulou noc. Přišel za mnou řidič toho vozu a až skoro u dveří jsem zjistil že je to Honza. Dali jsme se do řeči, no odvyprávěl jsem mu celý příběh z dnešního výjezdu a on mi na to odpověděl: "No, přesně proto nechci jezdi s tramvají.".

Celý zbytek noční směny byl pohoda, no měl jsem menší problém s plošinou pro invalidní vozík, ale ten jsem naštěstí za celou noc nepotřeboval. Ráno jsem zatáhnul do vozovny. Rychle jsem odstavil vůz, vrátil noty a klíče a doufal že se mě nikdo nezeptá na včerejší výjezd. Naštěstí se nikdo neptal, ale všichni si o tom špitali. Věřím že to bude vtipný příběh do té doby dokud se někomu nestane něco horšího. Vrátil jsem se domů a šel jsem spát.

Večer jsem se dostavil do garáží. Vyzvednul jsem si noty a klíče a šel jsem hledat svůj dnešní vůz. Dnes mě čeká kloubový mercedes s číslem 314. Nastartoval jsem a doufal, že nenastanou žádné problémy. Obešel jsem si vůz, zkontroloval vše co šlo. Zatím to vypadá že můžu bez problémů vyjet na trasu. 

Od garáží jsem se vydal manipulační jízdou do smyčky Broumovská. Smyčka Broumovská je pro mě jedna z těch lepších a to hlavně díky výdejnímu okýnku jedné restaurace. Dojel jsem až do smyčky. Překódoval jsem palubní počítač a připravil jsem se na první půlkolo.

Vyjel jsem na první půlkolo. Kouknul jsem se do JŘ a na lince 25 udělám jen jedno kolečko a to pouze kratší do smyčky Ruprechtice sídliště. Jel jsem si pohodlně po své lince. Dojel jsem na terminál Fügnerova a přede mnou jsem uviděl tramvajovou linku 11 s pořadím 81, neboli moji včerejší linku. Usmál jsem se a jel dál. Dojel jsem až do smyčky Ruprechtice sídliště.

Ve smyčce Ruprechtice sídliště moc spojů nekončí a tak jsem vždycky rád když tu alespoň jednou za směnu končím. Smyčka má krásné nové a čisté sociální zařízení a nemusí se tu popojíždět abych neucpal smyčku. Tady prostě stojím sám a nikomu nevadím.

Vyjel jsem na další půlkolo. Jízda v tomto směru byla ještě klidnější než ve směru opačném a to hlavně díky skoro nulové poptávce po autobusu a individuální dopravě. Jel jsem prakticky prázdným městem a tak jízda byla docela hororová. Naštěstí autobus zatím nijak neodmítá a jede perfektně. Dojel jsem až do smyčky Broumovská.

Ve smyčce jsem si prošel celý vůz, protože jsem vezl bandu debilů tak co mi jako provedli s vozem. Naštěstí nic. Sedl jsem zpět do kabiny a překódoval jsem se na noční linku 99. Jako linka 99 začínám hodinovou přestávkou. Celkově jako linka 99 udělám jen jedno kolo a zatáhnu do garáží.

Pátek 26.3.

Je po půlnoci a já stále odpočívám ve smyčce Broumovská. Já mám rád tyhle noční extrémně dlouhé pauzy na konečných zastávkách. Je tu klid a já si mohu dělat co chci.

Nastal čas a já musel vyrazit na první noční půlkolo. Celou přestávku jsem se šprtal kudy vlastně ta 99 jede a snad už to vím. Od Broumovské jedu po trase linky 25 přes Plátenická, Na Kačírku a Sametová. Zde končím jízdu po trase linky 25. Teď se na jednu zastávku chytím linky 33 a po ní se svezu do zastávky Ječná. Zde opět opouštím linku a uhybám směrem na Harcov. Dostal jsem se tedy na trasu linky 29 a jedu přes Hrubínova, U Terstu a Univerzitní kolej. Zde opět opouštím další linku a jedu po trase žádné linky přes zastávky Březová alej, Botanická zahrada, Muzeum-Galerie Lázně a Tržní náměstí. Zde se chytám trasy linek 14, 25 a 34. Jedu tedy přes Ruprechtická, U Jelena, Rychtářská,  U Beránku, Ruprechtice náměstí, Hlávkova, Ruprechtice sídliště, Jiráskova a Letná. Zde opouštím parazitování na těchto linkách a chytil jsem se linek 13,24 a 26. Jedu tedy přes Hrdinů, Vrchlického, Dopravní hřiště, U Dvora, Sokolská, Sokolská most, Šaldovo náměstí a terminál Fügnerova. Přeskočil jsem tedy na poslední skupinu linek a to 16, 22, 30, 34 a 37. Jedu tedy jen krátký poslední úsek přes Babylon do zastávky Nádraží, kde taky končím.

Zastavil jsem na autobusovém nádraží. Přestože se zdá linka celkem krátká, jízdní doba je dost dlouhá a pauza je tak na konečné zastávce né blahobytem, ale nutností. Uvelebil jsem se tedy v sedačce a pokoušel jsem se neusnout. 

Po dlouhé pauze jsem vyjel na další půlkolo. Jízda v tomto směru byla mnohem rychlejší. Byl jsem včas a hodně krát jsem dokonce čekal do času odjezdu. Na terminále Fügnerova jsem vyčkal na přípoje z linky 11 a 90 a pohodlně dojel až na konečnou zastávku Broumovská. Zde jsem už jen zavřel dveře a rozjel se rychle do garáží. V garážích jsem odstavil vůz, vypnul motor, vrátil noty a klíče a šel jsem domů.

Večer jsem se dostavil do garáží na další noční směnu. Tentokrát mě čeká směna na linkách 27 a 98 se stejným vozem jako včera. Vyzvednul jsem si noty a klíče a na místě kde jsem ráno vůz odstavil jsem ho teď našel a jelikož vypadá stejně jako ráno řekl bych že s ním nikdo za ten den nejel. Nastartoval jsem, zkontroloval celý vůz a připravil se na výjezd.

Vyjel jsem z garáže a to rovnou manipulačním přejezdem na terminál Fügnerova. Na ten jsem se bleskurychle dostavil a mohl si vychutnat ještě pár minut do odjezdu na první půlkolo. No, vychutnat není moc co, protože musím ještě překódovat palubní počítač.

Vyjel jsem na první půlkolo. Celá jízda byla přesně opačná oproti těm předchozím. Ve městě bylo takto krátce před půlnocí strašně živo a já tak vůbec nestíhal svůj JŘ. S pěkným zpožděním jsem dojel až na konečnou zastávku.

Bez pauzy jsem se otočil a vyjel na další půlkolo. Jízda byla už od nástupní zastávky ve znamení odhánění zpoždění. To se mi naštěstí celou dobu dařilo a zpátky na terminál Fügnerova jsem dorazil bez problémů. 

Bohužel mě se neudělalo zrovna dvakrát dobře a musel jsem být vystřídán. Já jsem se vrátil domů a směnu za mě odjezdil někdo jiný.

Sobota 27.3.

Dnes už od rána jím jen rohlíky a doufám že moje bolest břicha rychle zmizí a já budu moct v pohodě na poslední ze skupiny nočních směn.

Večer jsem už byl úplně v pohodě a mohl jsem se vydat na poslední noční směnu. Dnes mě čeká směna na linkách 12 a 97. Celkově se na dnešní směnu dost těším a doufám že bude vše v pohodě.

Večer jsem se dostavil do garáže. Vyzvednul jsem si noty a klíče a šel jsem hledat svůj dnešní vůz. Netrvalo dlouho a našel jsem jeden z nejnovějších kloubových solarisů. Nastartoval jsem ho. Dost dobře a pečlivě obešel a připravil jsem se na výjezd.

Pokusím se vám to dnes popsat jinak než to dělám obvykle.

Jede to, brzdí to

Od garáží jsem jel manipulačně do smyčky Zelené Údolí a už jen za tento krátký úsek jsem si svůj dnešní vůz velice oblíbil. Když dupnu na brzdu, tak zastavím na místě. Naopak když dupnu na plyn tak to vystřelí jak formule 1. Když dám blinkry, zapnu světla, zatroubím nebo pustím topení tak to všechno vždycky funguje. Když otevřu nebo zavřu dveře tak to pořád funguje. Dveře do sebe nenarážejí a cvrdlikátko taky úplně v pořádku funguje. Dokonce i všechny jebátory na jízdenky jsou natolik v pořádku že jsem to ještě nezažil.

Jedeme a jedeme

Když jsem si za takto krátký čas dokázal zamilovat svůj 

dnešní vůz, tak při první půlkolo se mi teprve ukázal v tom pravém světle. Vůz i ukázal jednu velkou chybu a to je že pokud nejsem v pravotočivé zatáčce, tak nevidím do dveří co jsou za kloubem a to je problém tedy většiny zastávek. Je fakt že na tak dokonalém voze se dá i malý problém přehlédnout.

Topím pánu bohu do oken

Jakmile jsem se stal nočním spojem na lince 97 opustili mě všichni cestující. Za celé první půlkolo jsem nesvezl ani jednoho cestujícího. Bohužel s tím JŘ nepočítá a tak na každém kontrolním bodě mám dobrou minutu do odjezdu. K tomu musíme na každé zastávce otevírat všechny dveře pro cestující. Samozřejmě je venku zima a já mám ve voze zapnuté topení, z toho vzniklo topím pánu bohu do oken.

Spíme a odpočíváme

Linka 97 mě zavedla na autobusové nádraží kde mám víc jak hodinovou pauzu. To znamená dost času na spaní, ale hluboce usnout nesmím, protože bych se nemusel vzbudit a vyjet na další půlkolo.

Nejkrásnější zátah do garáže

Během této noci se mění zimní čas na letní a já tak přišel o jedno celé kolečko. To je na jednu stranu špatný, protože přijdu o jednu placenou hodinu, ale alespoň budu dříve doma. K ránu při zátahu do garáží mě do očí trefil krásný východ slunce.

Neděle 28.3.

Ráno jsem se dostavil domů a šel jsem spát.

Jinak dnešní den mám volno a jediný co chci a budu dělat je se

pisování ze všech nočních.

Pondělí 29.3.

Dnes mě čeká jen malá dvouskupina odpoledních směn.

Dnešní první směna bude na autobusové lince 22 a to pouze na pomocném spoji z Kunratická sídliště na Americkou. Snad to bude hezká směna.

Krátce po poledni jsem se dostavil na terminál Fügnerova. Koupil jsem si dobré kafe a vyčkal na svůj dnešní vůz. Netrvalo dlouho a uviděl jsem svůj dnešní vůz. Kupodivu mi ho přivezl můj dobrý kamarád Honza. Převzal jsem si vůz a pokračoval v jízdě spoje na Americkou.

Dojel jsem do smyčky Americká. Vyhodil jsem cestující a popojel na odstavné místo. Na lince 22 jsem počtvrté a ještě nikdy jsem nekončil v této smyčce, takže přestože znám celou trasu linky jako své boty tady jsem ještě nikdy nebyl.

Všechny pauzy ve smyčce Americká padly pro objevování okolí. Mám rád když e dostanu do smyky kde jsem ještě nebyl, nebo jsem tam dlouho nebyl, či se mi líbilo okolí a chci se tam vrátit.

Krátce před půlnocí jsem zatáhnul do garáží. Vrátil noty a klíče a šel jsem domů.

Úterý 30.3.

Ve čtvrtek začíná tříměsíční oprava tramvajové trati od smyčky Viadukt až po konečnou v Horním Hanychově a já se tak dnes naposledy podívám alespoň do Dolního Hanychova. 

Možná jste už pochopili že mám dnes druhou ze dvojskupiny odpoledních směn a to na tramvajové lince 2.

Krátce po poledni jsem se dostavil na terminál Fügnerova. Dneska si nic nekupuji, chci si jen rychle odjezdit svoje a vrátit se domů. Netrvalo dlouho a přijela mi moje souprava. Vystřídal jsem kolegu a vyjel na trasu. První kus vede do smyčky v Lidových sadech.

Každé kolečko jsem si užíval jízdy po skoro uzavřené tramvajové trati. Večer jsem zatáhnul do vozovny. Vrátil jsem noty a klíče a šel jsem domů. Čeká mě teď volno až do příští středy. 

Středa 31.1.

Dneska mám první den volna a už teď nevím co budu celou dobu dělat.

Celkově jsem za dnešní den neudělal nic, odpočíval jsem a odpočíval.

Čtvrtek 1.4.

Začíná nám nový měsíc a já se chystám na procházku.

Na dnešní den jsem si naplánoval procházku. Ušel jsem deset kilometrů a během procházky jsem navštívil kamaráda na výlukové lince X3.

Pátek 2.4.

Dneska mám opět volno a už brzy ráno jsem se vydal na další procházku. Celý den jsem strávil venku a jsem si jist, žer je to nejlepší co jsem udělal.

Sobota 3.4.

Dnes mám volno.

Vstával jsem brzo ráno a hned jsem se dal do sepisování tohoto dvojtýdne. Na otázky, proč je toto dvojtýden, vám odpovím hned. Protože jsem dopředu věděl, že budu mít tolik dnů volna a tak jsem vám nechtěl dávat jeden úplně plný týden a druhý takový prázdný,

Další týden mám taky z půlky volno, ale vím co budu na ty dny volna sepisovat.