Neděle 13.12.

Dnes začíná nový život pro stanici Praha-Eden. Tato zastávka je postavena na nové trati která jede mimo zastávku Praha-Strašnice díky čemu se nebude obsluhovat tramvajová smyčka Radošivická vlakem. Dnes se rozšířil PID o další čás Středočeského kraje a to na Berounský a Hořovicku. Pro většinu lidí toto rozšíření nic neznamená, ale pro mě je toto zlomový den v mém životě.

Já jsem dnešní den jezdil po Berounský v nové autobusové lince 637.

Pondělí 14.12.

Dnes mě čeká další skupina nočních směn. Pro mě jsou směny po Praze celkem děsivé když si vezmu kolik bezdomovců v noci vozíme, mnohem radši si jedu někam po Středočeském kraji. Bohužel poslední dobou je většina much směn vedena přes Modřany, kam se poslední dobou nerad vracím.

Dnes jsem ovšem byl rád za to co jsem dostal. Za celou směnu jsem se nepodíval do Prahy a když už jo tak maximálně někam na Podbabu nebo Vokovice.

Začal jsem ve vozovně Vokovice. Do této vozovny jsem se podíval po roce. Je hezké vidět jak je všechno stejné a nic se nezměnilo. Pokračoval jsem ven z Prahy. Směrem na Kralupy nad Vltavou jsem potkal mladou skupinku lidí. Je hezké potkat někoho mého věku, horší na tom je že se se mnou nechtějí většinou bavit. Dojel jsem do Kralup a rychle přesednul na vlak do Neratovice. Osobáky ve směru Neratovice jsou většinou prázdné a tak mám čas se pobavit se strojvedoucím.

Úterý 15.12. - Narozeniny

Dojeli jsme tedy do Neratovic a znovu jsem přesednul na další vlak. Sednul jsem tedy do vlaků Arriva ve směru Tanvald. Tímto vlakem jsme jel jenom do Všetat i za tak malou chvilku jsem dokázal projít celou soupravou a zkontrolovat oba dva cestující co v něm byli. Bez dalšího vnímání jsem opustil hrůzostrašnou Arrivu a znovu přesednul na další vlak. Sedl jsem do rychlíku směrem Ústí nad Labem. Prolezl jsem celou soupravou a vystoupil na další zastávce. Hned jsem si nevšimnul kde jsem to vystoupil, jenom jsem si byl jist že tu mám dlouhou pauzu. Zvednu jsem hlavu a uviděl jsem stanici Mělník. Hned jsem se usmál a šel jsem hledat svého drahého kamaráda výpravčího. Naštěstí tu měl dnes směnu můj drahý kamarád kterého jsem tu v únoru potkal. Celou dlouhou pauzu jsme se spolu bavili a vzpomínali na poslední rok. Okolo 4 hodiny ranní jsem se s ním rozloučil a vrátil jsem se první ranní 369 do Prahy. 

Večer jsme všichni z PIDu oslavovali moje narozeniny. Je hezké bavit se se skupinou lidí mého věku co ví jaké je to jezdit po Praze a Středočeském kraji jako revizor. Naši nádhernou oslavu jsme zakončili společnou noční směnou po Modřanech. Ne dost zajímavé když jedou 4 kluci a jedna holka v MHD a kntrolujou v noci jízdenky.

Středa 16.12.

Krátce po půlnoci jsme ukončili naše ježdění a vrhli jsme se do Modřanské rokle. Prošli jsme celou roklí tam a zase zpátky.

Večer jsem se vydal na další noční směnu. Před několika lety jsem si říkal jak může někdo v noci pracovat a přes den spát, teď to mám na denním pořádku. Ostatní z PIDu se diví že jako jediný si beru dobrovolně noční směny.

Dnes jsem si jezdil celou noc na lince 94, což znamená že jsem se kouknul na Barrandov a do Hloubětín. Obě destinace už dobře znám a tak jsem se ani jednou nevidal na noční objevování Prahy.

Čtvrtek 17.12.

Pro změnu mě dnes čeká další noční. 

Dnes jsem vyjel směrem Řepy a Beroun. Do Berouna jezdí nová noční autobusová linka, kterou jsem hned musel projet.

Pátek. 18.12.

Krátce po půlnoci jsem se vrátil na linku 99 z Řep do Hostivaře. Při každé pauze v Hostivaři jsem vzpomínal jak jsem před nedávnou dobou procházel Hostivař s Jendou.

Po ukončení směny jsem se vydal do Liberce. Cestu už dobře znám a tak za krásné 2 hodiny se nacházím na autobusovém terminálu Fügnerova. Došel jsem domů, odložit své věci a s dobrou náladou startují motor jednoho z nových mercedesů.

Dnes jsem dostal šejdrovou linku 12. Šejdr znamená že jezdím do 9 ráno do nějakých 17 hodin odpoledních. Připravil jsem si autobus a vydal jsem se na cestu. Celá směna probíhá celkem snadno a každé kolečko v Pavlovicích odpočívám na krásné 27 minutové pauze. Bohužel v Pavlovicích se nenachází žádná hospoda a tak jediné k jídlu mám suché rohlíky z domova. Užívám si 18ti metrový autobus a bez škrábance ho vracím do garáže.

Sobota 19.12.

Dnes mě čeká za "odměnu" Linka 18 do Bedřichova. Na tuto linku v zimě nikdy nikdo nechce, protože cesta je plná neodklizeného sněhu a autobus to tak dobře nemůže projet.

Ráno jsem s nejstarším autobusem dokázal opustit garáže a vyrazit na dlouhou cestu na Fügnerovu. V terminálu jsem nabral cestující a plný očekávání jsem vyrazil do Bedřichova. I přes moje očekávání, že už cestu projela rolba, tak bohužel ne. Celou cestu jsem jel po čerstvém sněhu a do Bedřichova jsem dorazil s 20ti minutový zpožděním. Rychle jsem se otočil a snažil jsem se vrátit na terminál. Bohužel za tu chvilku nepřijel odklízecí vůz a tak i cesta zpět byla na čerstvém sněhu. Opět bez pauzy jsem se na terminálu otočil a zděšeně jsem vyrazil znova na Bedřichov. Naštěstí teď už byl sníh odklízen a moje cesta byla bez zpoždění. Zbytek směny jsem provedl bez sebemenších problémů a v pravé poledne jsem předal vůz dalšímu řidiči.