První tři řádky obsahují moje loňské směny, poslední dva řádky obsahují co jezdím letos.

Neděle 28.2.

Dnes mám druhý den volna Já volno poslední dobou mám až moc a nejsem si jist zda je potřeba mýt tolik volna, protože mi už prostě ty tramvaje a autobusy chybí. 

Dnes mám v plánu naučit se na přezkoušení pro řízení vozidel u DPmLJ. Celkem je toho dost co musím umět a doufám že to za dnešní den stihnu. 

Kromě toho nemám dnes v plánu nic a to hlavně protože si jsem jist, že bych to stejně nestihnul.

Pondělí 1.3.

Dnes mám první z šestidenní odpoledních směn. Já osobně nemám odpolední směny zrovna v lásce. Bohužel v plánovač mi jich na celý březen dal 11 z 25 směn co budu mít. Pokusím se mu napsat o nějaké ty výměny směn, ale věřím že se stejně nic nestane. 

Chvilku před obědem jsem se dostavil na zastávku  Fügnerova. Jak už je u mě dobrým zvykem, před nástupem na směnu jsem se stavil v McDonalds pro oběd. Netrvalo dlouho a uviděl jsem přijíždět svoji dnešní soupravu. Vystřídal jsem kolegu a vyjel vstříc dnešní směně. 

Jízda od zastávky Fügnerova směrem Jablonec nad Nisou byla celkem dobrá. Dnes už jsou uzavřený okresy a já tak na této meziměstské lince přejíždím mezi dvěma okresy. Už jen trasa linky se od dnešního dne stává vysoce neatraktivní a tam mimo lidi jedoucí do práce nebo do nemocnice nejede nikdo. Kupodivu pro rekreaci mě mohou využít občané jen na krátké úseky, tak aby neopustili svoji obec. Celkově tedy svezu jen malé procento cestujících co normálně. Do Jablonce přijíždím podle JŘ a věřím že jsem nesvezl jediného cestujícího.

Ve smyčce mám 24 minut do odjezdu. V deskách na JŘ jsem našel vlepku, která nám říká jak se můžeme pohybovat ve smyčce Tyršovy sady a to hlavně z důvodů toho, že jsme všichni s bydlištěm v Liberci, tedy v jiném okresu. Máme povolení pro pohyb ve smyčce, který je ohraničen 2m od okraje vnější kolejnice. No věřím, že ty další tři týdny budou na této lince dost zajímavé. Bohužel si jsem jistý, že tato linka bude dost prodělávat.

Vyjel jsem na další půlkolo. Ve výhybně Brandl jsem potkal protijedoucí spoj a ten na mě několikrát zablikal.  Jak už jsem zde jednou říkal, zablikání znamená nebezpečí na trase. Netuším co se bude dít tentokrát a tak jsem lehce zpomalil a pokračoval v jízdě dál. Dojel jsem do Vratislavic nad Nisou a sledoval co se to přede mnou děje. Viděl jsem jak do soupravy nastupují policajti a kontrolují odkud a kam jedou cestující. U mě nemají co hledat, jedu totiž úplně prázdný. Rychle tedy vystoupili a já pokračoval v jízdě dál. Není se čemu divit. Vratislavice nad Nisou jsou přesně na předělu více okresů a tak plně chápu co tu policie dělá. Horší je, že mi dělají trochu zpoždění které se nedá tak dobře dohnat.

Celá odpolední směna vypadalo dost jednoduše. Vyjel jsem ze smyčky, dojel do Vratislavic, vyčkal než policie projde soupravu, vyjel z Vratislavic a až na konečnou jsem se snažil dohnat zpoždění. 

Krátce po osmé hodině večerní jsem dojel do vozovny. Dnes jsem ve vozovně jako první jedenáctka a tak mám celou halu jen pro sebe. Vypnul jsem tramvaj, vrátil noty a klíče a šel jsem domů. Já nemám odpolední směny zrovna v lásce. Když už bych si měl vybrat tak bych jezdil na ranních nebo nočních směnách, ale celodenní a odpolední směny nejsou to nejlepší. Naštěstí jak jsem se koukal tak bych měl celý týden končit ještě před devátou večer a nejezdit přes půlnoc.

Úterý 2.3.

Dnes budu pokračovat ve zbytečných linkách, protože mám linku 16 která taky jede přes více obcí, ale v jednom okresu. Dnes čekám že svezu na rozdíl od včerejšího dne cestující do Libereckého obchodního centra Nisa, Glóbus nebo Forum na autobusovém terminálu Fügnerova.

Dnes moje směna začíná na dost zvláštním místě. No tedy to místo je pro mě naprosto obvyklé pro jízdu jak tramvaji tak autobusem, ale ještě jsem zde neměl střídání. Místo o kterém se v poslední větě bavím je zastávka Nádraží, která leží bezprostředně u vlakového nádraží Liberec. Pro mě je toto místo výborné v tom že je to úplně nejbližší místo od mého bydliště. 

Krátce po poledni jsem se dostavil na zastávku Nádraží a vyčkával na svůj spoj. Netrvalo dlouho a skutečně jsem uviděl přijíždět autobus Tedom C12G s číselným označením 516. Vystřídal jsem kolegu a vyjel na svoji trasu. Moje jízda začala tím nejkratším co šlo. Od Nádraží jsem dojel na autobusový terminál Fügnerova, to je asi pět minut jízdy. 

Zaparkoval jsem na volném místě a šel jsem si zkontrolovat můj dnešní vůz. Já jsem se už naučil na první konečné zastávce obejít celou soupravu a zkontrolovat motor a ostatní věci potřebné k jízdě, protože když bych to neudělal mohl bych z toho mýt velký problém. Když bych dojel do garáží a technici objevili závadu na vozidle, tak jde závada za mnou a to i když to udělal dopolední řidič. 

Vrátil jsem se do kabiny a vyjel na první celé půlkolo. Počátek cesty přes Liberec byl celkem rušný a to hlavně díky uzavírce kousek před zastávkou Nádraží. Dojel jsem až na okraj Liberce k zastávce Kovošrot. V zastávce Kovošrot jsem čekal kontrolu cestujících ve vozidle, z důvodů přejezdu mezi obci. Kupodivu nikde žádná policejní hlídka nebyla a já tak jednoduše pokračoval dál. Dojel jsem do obce Ostašov a hned v první zastávce Ostašov škola vystoupilo dost cestujících. Dál jsem pokračoval jen s malým množstvím cestujících. Pokračoval jsem do Machnína. U železniční stanice Maychnín vystoupili zbylí cestující a já pokračoval zcela prázdný. Projel jsem přes Kryštofovo údolí a to bez jediného cestujícího. Projel jsem taky přes zastávku Novina a dojel až na nejvzdálenější konečnou zastávku Křižanské sedlo. 

Ve smyčce jsem se otočil, no ono se tomu nedá zrovna říkat smyčka. Představte si normální silnice bez vodorovného značení vedenou v lese. Na tuto silnici si připojte lesní cestu plnou listí, klacků a mechu a vznikne tak křižovatka tipu T. Na okraji lesní cesty si představte další lesní cestu a máte tak dvě křižovatky tipu T kousek od sebe. Výstupní zastávka je ještě na silnici, poté musím zajet na lesní cestu a poté nacouvat do té druhé lesní cesty. Z druhé lesní cesty mohu rovnou vyjet do nástupní zastávky, kde nemohu čekat do odjezdu, protože ta zastávka je přímo v silnici a já bych tak blokoval provoz na silnici. Máme čekat na druhé lesní cestě. 

Pokusil jsem se vyjet na další půlkolo. To pokusil tam musím dát, protože vyjet z lesní cesty je skoro nereálný. Nevím jakým způsobem se mi to povedlo, ale úspěšně jsem vyjel na trasu. První kousky trasy byly opět bez cestujících, ale jen co jsem dojel do zastávky Křižanské sedlo obecní úřad. Cestou sem jsem nadával za prázdný autobus, teď si jsem jistý že kapacita autobusu nebude dostačující. Dojel jsem do zastávky Machnín železniční stanice a moje tušení se potvrdilo, Kapacita autobusu se stala nedostačující. Jen tak tak jsem zavřel dveře a pokračoval dál v jízdě. Projel jsem přes Karlov pod Ještědem a Ostašov a kapacita autobusu byla strojnásobena. Konečně jsem dojel do Liberce a počet cestujících se vyrovnal počtu aut v koloně přede mnou. Konečně jsem dojel na autobusový terminál Fügnerova a autobus si konečně oddechnul. 

Popojel jsem na pauzírovací místo a hledal kdy mám v JŘ pauzu na odpolední svačinu. Zjistil jsem že pauzu na svačinu mám hned po dalším půlkole. Došel jsem si do naší odpočívárny udělat si dobrý kafe. 

Vyjel jsem na další půlkolo. Kupodivu se individuální doprava v centru města dost zmírnila a já tak mohl konečně poprvné projet přes Liberec včas. Dojel jsem na okraj města do zastávky Kovošrot a kapacita autobusu byla opět extrémně nedostačující. Projel jsem přes Ostašov a Karlov pod Ještědem, bohužel po projetí obou obcí se počet cestujícíh nijak nezměnil. Já se začal děsit, že všichni ti cestující jedou až na Křižanské sedlo, ale já končím v Machníne. Dojel jsem tedy na zastávku Machnín železniční stanice. Všichni cestující dobrovolně vystoupili a já se zbavil svého špatného pocitu z vyhazování cestujících. 

Odstavil jsem autobus u staniční budovy a šel jsem hledat ideální nehořlavé místo. Netrvalo dlouho a  takové místo jsem skutečně našel. Donesl jsem si sem plynový vařič a dal na něj malý hrnec s vodou. Jen co voda začala bublat, dal jsem do ní pár párků. Po chvilce jsem je vyndal a dal do alobalu. Ten alobal mám jen pro udržení teploty při přesunu zpět do autobusu. Odnesl jsem párky a vrátil jsem se pro vařič. Ten se jen poponesl k autobusu a nechal jsem ho vychladit. Vyndal jsem si chleba a křen a vše jsem rychle spořádal. Uklidil jsem si vařič a dopil svoje dobré kafe. Takto probíhá moje velká pauza na autobuse.

Vyjel jsem na další půlkolo. Teď jsem opět už od nástupní zastávky Machnín železniční stanice sledoval jak vypadá kapacita v autobuse. Projel jsem přes Karlov pod Ještědem a Ostašov a na okraji Liberce jsem si všimnul, že kapacita autobusu je opět vysoce nedostačující. Všichni furt všude říkají ať si dodržujeme odstup alespoň 2 metry. U mě v autobuse je možná rozestup 2 milimetry. Dojel jsem až na autobusový terminál Fügnerova.

Udělal jsem ještě jedno kolečko do Machnína, ale to už vám zde nechci popisovat, protože to byla stejná jízda jako předtím. Večer jsem dojel do garáží, odstavil jsem vůz a šel jsem domů.

Středa 3.3.

Dnes mám další ze skupiny odpoledních směn. Dnes jsem se dostal na autobusovou linku 28. Na lince 2 jsem byl zatím jen jednou a to taky na odpolední, takže nevím jak tato linka vypadá na ranní směně.

Krátce před polednem jsem se dostavil na autobusový terminál Fügnerova. Stoupnul jsem si na výstupní zastávku a vyčkával na svůj dnešní spoj. Netrvalo dlouho a uviděl jsem svůj dnešní vůz. Překvapilo mě, že pojedu opět s vozem Tedom C12G. Já tyto vozy mám rád a obzvlášť když je bez barevného schématu DPmLJ a je čistě bílý. Vystřídal jsem kolegu a zajel na parkovací místo.

Netrvalo dlouho a vyjel jsem na první půlkolo. Linku 28 jsem měl jen jednou a tak stále trochu tápu kudy a kam mám jet. Naštěstí stále u sebe tahám plán sítě MHD a tak vím kudy a kam jet. Projel jsem přes centrum Liberce a dojel do Stráže nad Nisou. Stejně jako včera jedu furt po stejném okresu, ale jedu přes dvě obce. Projel jsem přes okraj vedlejší obce a vrátil jsem se do Liberce. Pokračoval jsem v jízdě do Radčic. Úspěšně jsem vyjel k vrch Hůrka a jen lehce sjel na konečnou zastávku Radčice. 

Radčice jsou součástí obce Liberec, ale díky tomu že jsou na vrch Hůrka je zde dost neobydlených částí a tak se zde naskytují krásná panoramata. Mnoho řidičů si ani neuvědomuje že jsou stále v obci a rozjíždějí se na 90 km/h a to i když je zde stále maximální povolená rychlost 50km/h.

Vyjel jsem na další půlkolo. Jízda dolů z kopce Hůrka byla dost rychlá a jen co jsem projel přes Stráž nad Nisou a vrátil jsem se do Liberce, počet cestujících ve voze rapidně klesl. Ani to bude hlavně tím že těsně přede mnou jede vůz linky 32. Tady asi vznikla nějaká chyba, protože linka 32 má jet patnáct minut přede mnou a né jen pár vteřin. Dojel jsem na autobusový terminál Fügnerova.

Celá odpolední směna vypadala dost jednoduše. Jel jsem z terminál Fügnerova do Radčic a zpátky až do desáté hodiny večerní. Poté jsem jen zatáhnul do garáží.

Čtvrtek 4.3.

Dnes mě čeká směna na autobusové lince 24. Na lince 24 jsem byl už dvakrát, jednou na celodenní a jednou na odpolední. Dnes ovšem pojedu celou trasu a né jako minule jen vložené spoje do Pavlovic, dnes až do Radčic.

Chvilku po poledni jsem se dostavil na autobusový terminál Fügnerova. Dnes mám lehce zpoždění a tak jsem si nestihnul nic koupit v McDonals. Netrvalo dlouho a uviděl jsem linku 24. Ovšem jaký autobus jsem to na ní uviděl je doslova nepopsatelné. Uviděl jsem totiž vůz Karosa Citibus 18m s číslem 307. Největší nádhera na tomto ciťáku je jeho originální lak z dopravního podniku Zlín Otrokovice, neboli dnes budu kromě super jízdy vzpomínat na silvestr kdy jsem byl jezdit ve Zlíně.

Vystřídal jsem řidiče a vyjel na první kousek trasy. Dojel jsem do smyčky Doubí sídliště a za tak malý kousek jsem si autobus doslova zamiloval. Má tolik super věcí co u jiných dávno není. Má speciální tlačítko pro výstrahu před zavíráním dveří, neboli jde zavřít dveře i bez toho cvrdlikacího randálu. Já prostě tento tip autobusů doslova miluji a mrzí mě že už skoro nejezdí.

Vyjel jsem na první půlkolo. Hned kousek za nástupní zastávkou jsem přišel na jeden super vynález. Máme povinnost otevírat všechny, cestujícím přístupný, dveře. Já mám na toto jeden zlepšovák a to když nebude ve stanici žádný cestující a žádný nebude chtít vystupovat můžu jen rychle otevřít dveře a zase zavřít. Ano ušetřím na tom jen pár vteřin, ale ušetřím. Projel jsem přes centrum a začal jsem šplhat na vrh Hůrka. Tady jsem ovšem zjistil, že můj dokonalý autobus je dost líný a mírný kopeček mu nedělá zrovna moc dobře. Nicméně dokázali jsme úspěšně dorazit až na konečnou zastávku Radčice. 

Párkrát jsem si obešel vůz a udělal pár památečních fotek. Bohužel zásadní nevýhodou linek co nekončí na terminálu Fügnerova jsou jejich pauzy. Linky co končí na terminálu Fügnerova mají na Fügnerovce pár minut na otočení a na druhé konečné zastávce třeba i hodinu pauzu. Linky co nekončí na terminálu Fügnerova mají pauzy rozložené tak že mají na obou konečnách cca 20 minut. To je pro mě dost nevyhovující, protože za tak krátkou přestávku si nestihnu nic dobrého udělat.

Vyjel jsem na další půlkolo. V tomto směru naštěstí nemám žádný kopeček a tak si jsem jist, že celou jízdu zvládnu úspěšně. Sjel jsem z vrchu Hůrka dolů a pokračoval přes centrum Liberce až na Doubí sídliště. Cestou jsem zpozoroval spoustu fotografů. Stačí když mě vyfotí jeden, ten to dá na sociální sítě a během chvilky jsou úplně všude. Já s tím nemám žádný problém a věřím že pro ně je můj dnešní autobus takovou raritou jako pro mě. 

Dojel jsem až do smyčky Doubí sídliště. Jak jsem už párkrát říkal, smyčka Doubí sídliště je nevhodně dělaná, protože celou dobu sleduji protihlukovou stěnu která odděluje zástavbu od dálnice D10. Ano vím není to dálnice, ale já to rád používám.

Celý den jsem si hodně užíval svůj dnešní autobus a nechtěl jsem si krátit čas psaní tohoto týdne a jelikož si toho už tolik nepamatuji tak to zde ukončím.

Pátek 5.3.

Dnes mě čeká předposlední odpolední směna ze skupiny a to tentokrát na tramvajové lince 2. Já jsem byl na této lince naposledy 4. února, tedy před měsícem a dnem. Linku 2 jsem měl jen párkrát do roka a jsem rád za každou další směnu na této lince.

Chvilku po poledni jsem se dostavil na zastávku Fügnerova. Dnes jdu ovšem včas a tak jsem měl ještě čas dojít si pro něco dobrého do mého oblíbeného fastfoodu. Samozřejmě jsem zde opět utratil mnoho stovek a můj jídelníček se zase stal extrémně nezdravým, ale mě to chutná. Vrátil jsem se na zastávku a po chvilce přijela moje dnešní souprava.

Vystřídal jsem kolegu a vyjel jsem na první půlkolo. Moje cesta začala ve směru Dolní Hanychov. Původně jsem šel na tuto směnu s myšlenkou že budu jezdit celý den zcela prázdny, protože jsem jen pouhá posila linky 3. Opak je ovšem pravdou. Nechci říkat že jsem jezdil přeplněný, ale prázdný jsem ani chvilku nejel. Dojel jsem do smyčky Dolní Hanychov.

Na lince 2 jsou vedený dost zvláštní přestávky, protože teď nejsou střídané na terminálu Fügnerova, a tak se drží ve smyčce Dolní Hanychov. Ovšem to zde vypadá tak, že stojí jedna tramvaj na vnitřní koleji, ta nemá přestávku, a dvě na vnější koleji, ty mají pauzu. Já jsem popojel na vnitřní kolej, to znamená že mám teď jen 10 minut než pojedu zase zpátky. Já za tak krátkou pauzu si jsem schopný akorát připravit jídlo na různá místa v kabině tak abych je mohl cestou jíst.

Vyjel jsem na první celé půlkolo. Už od nástupní zastávky vezu jen malý zlomek cestujících. Já jsem cestou ujídal moje troje balení hranolek. Sranda byla pro řidiče jedoucí v protisměru, protože jsem je většinou zdravil s hranolkou v puse. Dojel jsem až na konečnou zastávku v Lidových sadech. S touto konečnou zastávkou mám hodně spojenou přilehlou zoo ve které jsem byl už mnohokrát. 

Popojel jsem do smyčky. Zde mám na obrat opět jen deset minut. Zde ovšem stojí na vedlejší koleji souprava linky 3 a tak je s kým si popovídat. Bohužel ta odjíždí pět minut přede mnou a tak debata netrvá moc dlouho. Po tom dost krátkém čase vyjíždím na trasu i já.

Vyjel jsem na další půlkolo. Já mám linku 2 furt spojenou s kozatou sezónu, protože když jsem měl v létě kontrolu na voze tak si o tom akorát se mnou povídal jeden kolega. Tenkrát jsme se všichni smáli tak moc až jsme rozesmáli všechny cestující ve voze. Dojel jsem až do smyčky Dolní Hanychov.

Tentokrát jsem zajel na vnější kolej a mám tedy bezpečností přestávku na oddech a jídlo trvající 30 minut. Tuto přestávku jsem věnoval jen a pouze psaní vlastní knížky.

Celý zbytek směny probíhal nudně. Skoro bych to mohl přirovnat stereotypu linky 3 co už měsíc mám. Večer jsem akorát dojel do vozovny, vypnul tramvaj, vrátil noty a klíče a šel jsem domů.

Sobota 6.3.

Dneska mám zálohu v garážích. Já mám rád zálohy jen tehdy když nevyjedu na žádnou linku a mohu celou směnu proležet na pohovce ve výpravně. 

Dnešní směnou mi taky končí šestidenní skupina odpoledních směn. Mohu říct že jsem to zvládnul úspěšně, ale myslím si že kdybych dneska vyjel na trasu tak bych byl dost unavený.