Minde

VÁNOCE POD SNĚHEM

18+

(Jay)

   Zadíval jsem se na hory, které se před námi vztyčily v celé své kráse. Na horách jsem nebyl ani nepamatuju. Naposledy snad kdysi se školou, naši byli spíš na horko a vodu v kapalné podobě, takže i letos místo Vánoc doma mi zavolali, že ani domů nemám jezdit, že odjíždí na čtrnáct dní do Egypta. Už jsem si zvykl, takže jsem jim to jen odkýval, popřál jim hezké svátky s tím, že se uvidíme až v novém roce a smířil se s dalšími Vánoci na koleji. Všechny plány, které zahrnovaly kopu nakoupeného cukroví, ingrediencí na punč a postahovaných vánočních filmů a pohádek, mi ale překazila Kristi. Moje nejlepší kamarádka a spolužačka, která jakmile se dozvěděla, že bych měl být zavřený v té krabici s názvem kolej, nažhavila svůj telefon a domluvila, že s ní pojedu na Vánoce k její rodině na horskou chatu. Bránil jsem se, připadal jsem si hloupě, ale ona o tom nechtěla ani slyšet a její rodiče nadšeně souhlasili. Už jsem se s nimi potkal a byli moc milí, nakonec jsem se docela i těšil.

   „Jo a ještě jednu věc jsem ti zapomněla říct, volala jsem s mamkou a nakonec dorazí i brácha. Jen doufám, že nebude moc kazit náladu, je to studený čumák,“ ušklíbla se Kristi, když odbočila z hlavní silnice nahoru k chatě.
   „V klidu, snad nebude napružený, že bude poklidné rodinné svátky rušit vetřelec.“
   „Ty seš pako. Hele ví o tom… teda myslím a kdyby ne, může mu to být jedno, naši a já tě tam chceme.“
   „No… super,“ ušklíbl jsem se a zadíval se ven. S Kristiným bráchou jsem se ještě nepotkal, znal jsem ho jen z jejího vyprávění… teda spíše z jejích nadávek na něj. Podle toho, co o něm říkala, to byl prostě arogantní blbec, který se povyšuje nad ostatní a myslí si, že sežral moudrost světa. Možná to byla pravda, zatím jsem neměl tu možnost posoudit to sám, ale občas mi přišlo, že ji spíš žere to, jak je… chytrý. Měl prý vystudovanou prestižní univerzitu v Anglii, několik titulů a lukrativní pracovní pozici.
   „V klidu, beztak bude zalezlý u svého macbooku a pracovat… workoholik.“
   Tiše jsem se zasmál a zadíval se na velkou chatu, u které jsme zastavili. Vysedl jsem z auta a přešel s Kristi ke kufru, abych jí pomohl pobrat naše věci. Než jsem ale stihl vytáhnout tašky, dveře od chaty se otevřely a vyšla nám naproti Kristina maminka.
   „Konečně, už jsme si říkali, kde jste.“
   „To víte, paní Woodová, když někdo nevěří navigaci s tím, že ´Tudy jsem jela milionkrát´, tak se to může protáhnout,“ usmál jsem se a bleskově uhnul před ránou, kterou jsem od Kristi téměř schytal. Paní Woodová se však jen vševědoucně zasmála, oba nás objala, políbila na přivítanou a pomohla nám dovnitř s nějakými věcmi.

   Usmál jsem se, když se s námi vevnitř přivítal i Kristin otec. Jako vždy jsme prohodili pár vět o našem společném oblíbeném sportu hokeji, než jsme byli propuštěni se ubytovat do pokojů. Chata sice nebyla malá, ale obří taky ne, takže mi bylo s lítostí oznámeno, že se budu muset smířit se spolubydlícím v podobě Kristina bráchy. Nevadilo mi to, stejně jsem věděl, že tam budu minimálně, že furt budeme s Kristi venku nebo v obýváku hrát karty a activity s jejími rodiči.
   Zběžně jsem si někam poskládal věci a s tichým smíchem a vydal zase zpět do obýváku, odkud už paní Woodová volala, že máme jít na domácí punč. Tomu jsem nikdy neodolal, dělala nejlepší punč, který jsem kdy pil a to jsem jich s Kristi vypil na vánočních trzích doopravdy hodně.

   „A jak se ti daří, Jay, určitě líp než Kristi, co?“ usmála se na mě, zatímco Kristi se jen zašklebila. Ona studovala, že studovala, nejela na známky, jak sama vždycky říkala, ona chtěla žít a stačilo jí procházet, nemusela být premiant.
   „Tak snažím se. Dostal jsem se na tu prázdninovou stáž, takže budu dva měsíce v Americe,“ usmál jsem se a poděkoval za skleničku plnou kouřící zlatavé tekutiny, která neodolatelně voněla.
   „Tak to ti moc gratuluju, jsi šikovný.“
   „Zase se všichni uklidněme, že je Jay šprťák všichni víme a vy buďte rádi za jednoho premianta v rodině, ze dvou byste se ještě zbláznili. Oba chytřejší než vy? To byste neunesli. Navíc jsem na výšce? Jsem!“ ušklíbla se, pohodila vlasy, skrčila nohy pod sebe a upila punče. Tiše jsem se zasmál a taky upil, než jsem pootočil hlavu za zvukem.

   Zasekl jsem se a téměř upustil skleničku, když do dveří vešel muž. Chlap jako vystřižený z módního časopisu. Široká ramena, ani gram tuku navíc, vyrýsované svaly pod docela tenkým trikem s dlouhým rukávem, ve kterém bych já momentálně zmrznul. Černé lehce rozčepýřené vlasy od větru, který venku pofukoval a mírné strniště na tváři. Do dnes jsem netušil, jak vypadá dokonalost. Do dnes jsem ani netušil, že taková chlapi vůbec existují.

   „Zdar brácha,“ probrala mě z mého šoku Kristi a já ho mohl chytnout nanovo. Mohlo mi dojít, že to bude Kristin brácha, ale mně momentálně nedocházelo vůbec nic.
   „To je Jay, můj nejlepší kámoš, už jsi o něm určitě slyšel… no a to je Viktor, můj brácha,“ mrkla na mě a lehce nadzvedla obočí. Asi si všimla, že jsem koukal jako spadlý z višně, takže jsem se pokusil rychle vzpamatovat a příjemně se usmál.
   „Ahoj,“ mrkl jsem na něj, kývnutím mi odpověděl a přešel ke krbu vyskládat dříví z koše, který s sebou donesl.
   „Ty seš teda příjemnej, co kdyby ses choval hezky alespoň o Vánocích?“ zavrčela hned Kristi.
   „Na nikoho nekřičím, nikoho nebiju ani nepeskuju… jsem příjemný,“ odvětil klidně a já nasucho polkl, když mi pohled sjel na jeho zadek, který se rýsoval pod jeho kalhotami, když si čapnul.
   „Víš co, tak radši mlč, to jsi nejpříjemnější,“ ušklíbla se a raději znovu upila punče. Následoval jsem hned jejímu příkladu. Jo, hezký byl, to jsem musel uznat, ale zatím to vážně vypadalo, že je takový, jak mi Kristi vždycky vyprávěla. Zahleděný do sebe, namyšlený a sobecký.

   „Hele, doufám, že bráchu přežiješ, kdyby ne, přežiju tě u sebe v pokoji, i když s těžkým srdcem,“ ušklíbla se Kristi, zatímco jsme si obouvali boty. Jen jsem se zasmál.
   „Prosím tě, přece víš, že bez make upu už jsem tě viděl a přežil jsem to.“
   „Ale já skoro ne,“ ušklíbla se a vyrazila ven.
   „V klidu, stejně v tom pokoji budu jen spát, ne?“
   „To jo, ale jak se teď brácha rozešel s tím svým přítelem, tak je extrémně protivný.“
   „Rozešel? Naposledy jsi myslím říkala, jak si užívají v Karibiku,“ nadzvedl jsem obočí a začal dělat ze sněhu kouli na sněhuláka. Po pravdě mi trošku poskočilo srdíčko. O tom, že je Viktor gay, už jsem slyšel, ale Krista vždycky vyprávěla o jeho příteli a že je to rozmazlený spratek, který fakt jde jen za prachama. Proto jsem ani moc nechápal, proč s ním vůbec byl.
   „Podváděl ho, tak s tím udělal rychlý proces. Naši u toho byli, byla to scéna roku. Filip na něj křičel, jaký je to idiot a že sex s ním stejně stál za hovno, pak se prý rozbrečel jako malé děcko, jak ho miluje a že ho nemůže opustit… prostě malý spratek. Škoda, že jsem u toho nebyla, konečně bych si splnila přání a zliskala ho. Nechápu, proč si brácha hledá takové fracky a ne někoho normálního,“ zakroutila hlavou a já koutkem oka zaregistroval, jak na mě mrkla.
   „Tak jednou se mu snad poštěstí, na každého někde někdo čeká.“
   „Jo, to říkáš furt… a taky jsi furt sám jako kůl v plotě.“
   „Tak někdo si to štěstí musí trochu zasloužit, asi jsem byl málo hodný, ale třeba mi Ježíšek někdy nějakého chlapa pod stromeček nadělí,“ rozesmál jsem se.
   „Ty seš tragéd,“ zakroutila hlavou. Ušklíbl jsem se, nechal sněhuláka sněhulákem, udělal menší kouli a hodil ji po Kristě.
   „No počkej… to si vypiješ ty zmetku!“ zapištěla, když si z vlasů vytřepala veškerý smích a vrhla se na mě. Obratně jsem začal zdrhat a přemáhat přitom salvy smíchu. Kristi jsem měl doopravdy rád.

***

   „Zítra konečně na svah, těším se na to celý rok,“ uculila se Kristi, když jsme se vyblbnutí vrátili do chaty a převlečení do suchého se s jejími rodiči sešli u krbu.
   „Těšíš se, jak mi to tam nandáš, co?“ zasmál jsem se a jen sledoval, jak se nevinně uculila.
   „No co, musím si trochu užít toho, že v něčem jsem přeci jen lepší.“
   „Aby ses nepřepočítala, Jay se do toho určitě rychle dostane, tak aby ti to pak nenandal on,“ mrkl na ni její taťka, zatímco zamíchal karty na aktivity.

   „Brácha, pojď si s náma zahrát,“ zvedla Kristi hlavu, když do obýváku vešel i Viktor, i když s macbookem v podpaží.
   „Musím ještě něco udělat do práce,“ odvětil klidně a posadil se bokem k menšímu stolu u okna.
   „Děláš si srandu? Jsou Vánoce.“
   „Jo, ale já vedu velkou firmu, mám na rozdíl od tebe zodpovědnost,“ řekl klidně, zatímco ho otevřel a na nos si nasadil brýle s tenkými obroučkami. Nikdy se mi brýlatí kluci moc nelíbili, ale na něm vypadaly zatraceně sexy. Jak jsem si všiml, Kristi už se nadechovala k nějaké jedovaté odpovědi, ale její maminka ji rychle zarazila.
   „Tak ho nech, má toho moc a slíbil, že na Štědrý den na to ani nešáhne,“ usmála se. Kristi se jen zašklebila.
   „To jsem teda zvědavá, je z něj ještě větší workoholik, než když byl s tím blbečkem.“
   „Uklidni se, to ti tu snad nestačím? Začnu být uražený,“ zadíval jsem se na ni a na oko jsem se naštval, než se nezačala lísat, že já jsem přece nejlepší. Zaregistroval jsem letmý pohled, který mi Viktor věnoval, ale byl tak krátký a nejspíš tak bezvýznamný, že jsem si ho možná jen vymyslel. Bylo mi jasné, že někdo jako já mu je ukradený. Nebyl jsem žádný model z časopisu, myslím, že jsem nebyl ani rozmazlený a určitě jsem nepotřeboval drahé dovolené v Karibiku, prostě jsem nebyl jeho typ. Rozhodl jsem se tedy uvěřit Kristiným slovům, že Viktor je doopravdy namyšlený snob, doufal jsem, že mě nebude tolik mrzet moje už pěkně dlouhá samota a že nebudu snít o tom, jak se do mě ten nádherný chlap bláznivě zamiluje a ošuká mě na Štědrý den pod vánočním stromečkem. Zhluboka jsem se nadechl a pokusil se tu myšlenku vyhnat z hlavy. Abstinence a samota… to byly a jsou prostě svině.

***

   Noc byla krušná. Když jsem šel spát, Viktor už sice dávno spal, ale to nic neměnilo na faktu, že jsem byl v pokoji se zatraceně sexy chlapem, který se navíc ani neuměl přikrýt a spal skoro nahý! I tu pitomou lampičku jsem hned zhasnul, abych na něj nečuměl jako nějaký úchyl, protože bych si nemohl pomoct. Jednu ruku měl pod hlavou, druhou ležérně přes břicho, na sobě jen trenýrky a peřina tam byla asi jen proto, aby to vypadalo víc sexy, protože ji přes sebe měl přehozenou fakt jen cípem. Co nejrychleji jsem se převlékl, vlezl do postele a pokusil se usnout. Což se mi kvůli němu hodně dlouho nedařilo a proklínal jsem ho za to. Ať jsem se snažil namlouvat si cokoliv – že je to darebák, snob, jde jen za sexem – nepomáhalo to a mně se podařilo usnout až pěkně dlouho po půlnoci.
   Že se mi nezdály žádné žhavé sny, za to jsem byl docela rád. Nechtěl jsem se probudit se stožárem, jelikož bych se mu asi už nikdy nemohl ukázat na očích. A za druhou věc, za kterou jsem byl rád, byl fakt, že když mi do postele skočila Kristi, aby mě vzbudila, on už byl pryč a díky bohu mě ochudil o další pohled na jeho sexy tělo. Docela jsem se bál, že se někdy neudržím a skočím po něm.

   „Tak dělej, čekat na tebe je snad horší než čekat na smrt,“ houkla na mě, když jsem byl donucen vzít si zbytek koláče do ruky a sníst ho cestou na svah.
   „Huh jhu,“ zahuhlal jsem, zatímco jsem se nějak snažil sebrat lyže a neztratit přitom ten koláč. Přesto si neodpustila protočení očí, když jsem ji konečně dohnal a mohli jsme jít na svah. Těšila se jak malé dítě a neustále poskakovala jako koza, až jsem si z ní začal dělat srandu, načež se nafoukla a asi na dvacet vteřin se se mnou přestala bavit.

   Usmál jsem se, když jsme přišly na svah. Nějací lidé už tam byli, ale nebylo to tak hrozné, že by se tam nedalo hnout.
   „Koukej, brácha už machruje,“ ušklíbla se a ukázala na nějakého snowboardistu, který právě najel na skokánek a předvedl moc hezký přemet. Lehce jsem nadzvedl obočí, no vypadalo to fakt čím dál líp… sexy a sportovec k tomu. Prostě to musel být debil, dokonalý muž neexistuje. Alespoň ne pro mě.

   „Tak pojď,“ šťouchla do mě a začala si nazouvat lyže. „Mluvila jsem s taťkou a zítra pojedeme pro ten stromek, mamka chce ještě dokoupit pár věci v obchodě a my se můžeme pak stavit v té super cukrárně na horkou čokoládu,“ zasnila se.
   „Abys nebyla jak soudek, protože mám pocit, že já brzo budu,“ zasmál jsem se a nasadil si lyže. Nestál jsem na tom pěkně dlouho, ale doufal jsem, že všechno jsem přeci jen nezapomněl. Usmál jsem se na Kristi a s tichým smíchem ji následoval ze svahu dolů.

   Bylo to super. Dlouho jsem si tak neužíval. Přes rok jsem většinou jen seděl na prdeli a učil se, když mě Kristi zrovna někam nevytáhla. Tohle bylo konečně to pravé odreagování a já si to hodlal užít.
   Hekl jsem, když do mě zezadu někdo vrazil a já si téměř rozbil hubu, jak jsem přepadl přes lyže a začal se kutálet ze svahu dolů. Nevím, jak dlouho jsem se kutálel, než se mi podařilo zastavit, daleko víc jsem vnímal, jak mi do kotníku vystřeluje ostrá bolest. Stiskl jsem k sobě zuby a pomalu sundal lyže. Docela jsem se divil, že mi vůbec udržely na nohách.
   Zavrčel jsem, když mě sněhem ohodil nějaký snowboardista, který u mě zastavil a už jsem se chystal mu něco peprného říct, když si sundal brýle a já si uvědomil, že je to Viktor.
   „Dobrý? To nebyl hezký pád,“ sundal si z nohou prkno a přičapl k mé noze, za kterou jsem se držel. Najednou jsem netušil, co dělat, jestli zrudnout hambou, že můj držkopád viděl nebo mu odkývat, že jsem v pořádku a nic to není.

   „Jo, v pohodě… nic to není,“ pousmál jsem se lehce a pokusil se vstát. Hned jsem to ale zase vzdal, když jsem zasyčel bolestí, jen co jsem se tu nohu pokusil zatížit.
   „To vidím,“ ušklíbl se.
   „Jay? Co se stalo? Jsi v pořádku?“ zastavila u nás Kristi a pohledem překmitávala z jednoho na druhého.
   „Někdo do mě vrazil, asi mám něco s kotníkem,“ pokrčil jsem rameny.
   „Děláš si srandu? Hned první den a ty si pojebeš kotník?“ zvýšila hystericky hlas.
   „Já za to nemůžu, zezadu do mě najeli.“
   „Ségra, uklidni se, vezmi mu lyže, mně prkno, mamka se na to podívá, třeba to zlomené nebude,“ mrkl na ni Viktor a než jsem se stihl vzpamatovat nebo zaprotestovat, vyzvedl mě do náruče, jako bych absolutně nic nevážil.
   „Počkej… já to ujdu, jsem těžký,“ zkusil jsem zaprotestovat. Tohle bylo na mě totiž moc. On se však jen ušklíbl.
   „Jo, to jsem viděl… ty by ses tam spíš tak doplazil.“
   „Tak se tam doplazím, jsem těžký a já nebudu poslouchat, jsi sis kvůli mně uhnal kýlu.“
   „Pokud se ti tohle nelíbí, ještě pořád si tě můžu přehodit přes rameno jako pytel brambor, co říkáš?“ nadzvedl obočí a zadíval se na mě. Nadechl jsem se k odpovědi, ale nakonec jsem pusu raději zase zavřel a rozhodl se tiše trpět v jeho náručí. Rty mu zkroutil lehký pobavený úsměv a já se začal modlit, aby si alespoň pohnul, a v té chatě jsme byli co nejdřív.

   Paní Woodová nade mnou jen spráskla ruce, když mě Viktor položil na gauč. Hned jsem si začal připadat jako zvířátko v zoo, když se okolo mě shromáždili úplně všichni a navíc k tomu ještě neschopný, když se na mě vrhli a začali mě svlékat. Teda naštěstí ne všechno, jen bundu, svetr a boty. U toho jsem skoro i nadával, jak to bolelo, ale včas jsem se zarazil, abych nikoho nepohoršil.
   Nespokojeně jsem se zamračil, když se pod ponožkou objevil řádně napuchlý kotník, tohle se mi ani trochu nelíbilo.

   „Moc hezky to nevypadá, musel jsi hodně šikovně spadnout,“ kroutila paní Woodová hlavou, když mi ho opatrně prohmatávala a já jen tiše sykal bolestí. „Naštěstí, to zlomeně nevypadá, bude podvrtnutý, takže na něj tak dva dny nebudeš vůbec stoupat.“
   „Dva dny? Zítra přeci jedeme pro stromeček a pozítří jsou Vánoce,“ rozhodila Kristi rukama.
   „Bohužel s tímto ho nikam nepustím. Ty, Jay, budeš ležet, dám ti na to nějaký led a zpevním ti to tejpy,“ otočila se a zmizela k nim do pokoje. Za jednu věc jsem byl docela rád, že byla Kristina máma doktorka a nehnali mě hned do nemocnice. Nesnášel jsem nemocnice, a dokud jsem doopravdy nemusel, nešel jsem tam.
   „No… tak se dneska asi budeme koukat na pohádky a cpát se cukrovím.“
   „V klidu, klidně běž na svah, těšila ses, a já ti to nebudu kazit, já ty pohádky zvládnu sám,“ usmál jsem se.
   „To teda ne!“
   „Ale jen běž, jemu tu s námi špatně taky nebude,“ usmála se paní Woodová, když se vrátila s páskami a jala se mi zpevňovat kotník. Chvíli se šklebila, než nakonec přikývla, pevně mě objala a zmizela zase ven. Pousmál jsem se a mrkl okolo sebe. Vlastně jsem si ani nevšiml, kdy zmizel Viktor. Ale co už, jen to potvrdilo moji teorii, že nejsem jeho kategorie. Byl jsem moc obyčejný a to on určitě nehledal.

***

   „Dovezu ti kus toho malinového dortu, co máš v té cukrárně tak rád.“
   „Super, už se těším,“ usmál jsem se na Kristi, která na sobě ještě kontrolovala malé nedostatky. Noha už sice tolik nebolela a dopajdal jsem na záchod, ale na nějaké dlouhé túry jsem se necítil a paní Woodová se mnou jen souhlasila. Takže pro stromeček, pro nějaké jídlo a kafe do cukrárny jeli všichni kromě mě a jak jsem vydedukoval, asi i bez Viktora, ten byl ale zalezený v pokoji a asi pracoval. Netušil jsem, jestli jsem ho obtěžoval tím, že mám zapnutou televizi nebo tím, že vůbec dýchám, ale rozhodl jsem se to přestat řešit.
   „Brzy se vrátíme, nenamáhej se, kdybys něco potřeboval, řekni Viktorovi, udělá to, dobře?“ usmála se paní Woodová a mateřsky mě pohladila po vlasech.
   „Určitě si poradím, děkuju, zatím,“ usmál jsem se, když se všichni přesunuli na chodbu se obout a za chvilku už bylo slyšet jen klapnutí dveří a startování motoru.

   Pousmál jsem se a zadíval se na televizi. Dneska tam toho ještě moc nebylo, musel jsem se spokojit s chobotničkami, které jsem žral jako malý a už jsem toho byl překoukaný, ale co už. Nic jiného jsem tu sám dělat nemohl a učit se mi teď o svátcích fakt nechtělo. Přitáhl jsem si aspoň teda ten tác chlebíčků, které mi paní Woodová udělala, a začal je pořádat. Že za svátky přiberu pár kilo… s tím jsem byl smířený a nesralo mě to. Neměl jsem nikoho, komu by to vadilo.

   Pootočil jsem hlavu, když jsem asi po půl hodině a půlce sežraných chlebíčků zaslechl kroky na schodech.
   „Chceš kafe?“ zadíval se na mě Viktor. Lehce jsem nadzvedl obočí, ale nakonec lehce kývl.
   „Docela bych si dal,“ šeptl jsem a pousmál se. Neodpověděl mi, ani nekývl, jen se otočil a odešel do kuchyně, kde jsem ho slyšel cinkat hrníčky. Měl jsem z něj smíšené pocity, netušil jsem, co si myslet.

   „Díky,“ pousmál jsem se, když mi donesl hrnek s kouřící tekutinou a docela překvapeně jsem zaznamenal, že se i posadil, ale nekomentoval jsem, to, jen stočil pohled zpět k televizi.
   „Co noha?“ V prvním okamžiku jsem si myslel, že se mi to jen zdálo, ale pohled, který mi Viktor věnoval, mluvil jasně. Promluvil a to na mě!
   „Je to lepší, ještě jednou díky,“ pousmál jsem se a upil kafe.
   „Na svátky je to docela pech, ale na druhou stranu máš alespoň na půl dne pokoj od Kristi a jejího neustálého mlení,“ ušklíbl se a natáhl se pro jeden ze zbylých chlebíčků. Tiše jsem se zasmál, měl pravdu, Kristi byla ukecaná doopravdy hodně a věřil jsem, že by snadno dokázala někomu vymluvit díru do hlavy.
   „Už jsem si docela zvykl a obrnil se, takže to naštěstí zvládám, ale je fakt, že se mi moc nechtělo mačkat se mezi těmi šílícími lidmi, co shání dárky na poslední chvíli.“
   „Jo, to taky nesnáším. Proto nechápu, proč ten stromek musí řezat na poslední chvíli. Myslím, že by se mu nestalo nic hrozného, kdyby tu stál o týden dýl,“ ušklíbl se.
   „Tak v klidu, my se tam mačkat a mrznout nebudem,“ zasmál jsem se a zaregistroval, že i na Viktorově tváři jsem snad poprvé zahlédl doopravdický úsměv.

   Nevěřil jsem tomu, ale doopravdy jsem se s Viktorem bavil. Kecali jsme o blbostech, o sportu, o všem možném a mně se to začínalo čím dál víc líbit. Ani jsem se netěšil, až se vrátí zbytek. Bál jsem se, že se zase stáhne a zaleze si dělat svoje věci do pokoje. To ho odrazovalo, že jsem se bavil s jeho rodinou? S Kristi? Nebo se se mnou bavil jen teď z lítosti nebo mu to někdo nakázal?

   „Slyšíš to?“ zpozorněl najednou Viktor a já nadzvedl obočí.
   „Co? Snad neslyšíš rolničky, nechci ti dělat iluze, ale Santa Claus neexistuje,“ zasmál jsem se.
   „Ne, poslouchej,“ zašeptal, vstal a přešel k oknu. Nadzvedl jsem obočí a zaposlouchal se. Měl pravdu, něco jsem slyšel. Hučení. Zesilující rachot.
   „Sakra,“ zaklel Viktor, přiskočil ke mně a srazil mě z gauče na podlahu právě ve chvíli, kdy jsem ucítil obrovský náraz a tříštění skla. Neodvažoval jsem se ani dýchat, ani jsem moc nemohl. Ležel jsem pod sexy tělem bratra mé nejlepší kamarádky a netušil jsem, co se děje, co se stalo. Ještě nějakou chvíli jsem slyšel hučení, než to ustalo a Viktor se ze mě pomalu zvedl. Posadil jsem se a zasekl se nad hromadami sněhu, které prorazily okno.
   „Co?“
   „Spadla lavina… a vypadalo to, že byla hodně velká,“ zašeptal, vstal a vyrazil na chodbu, během chvilky byl ale zpět. „No… jsme tu zapadlí a to totálně,“ nadechl se a prohrábl si vlasy.
   „Jako… že celá chata je pod sněhem?“
   „Jo, vypadá to, že minimálně po střechu jsme pod sněhem.“
   Zhluboka jsem se nadechl. Tohle se mi moc nelíbilo, nehledě na to, že tu začínala být pěkná zima.
   „A ještě jedna horší zpráva… nemáme tu moc dřeva,“ ukázal ke krbu, kde bylo pár polínek a pomalu vyhasínající oheň. „Donesu nějaké svetry,“ otočil se a vyrazil nahoru. Polkl jsem, ale nadzvedl se a pomalu se posadil na gauč. Tohle byl snad zlý sen. Byli jsme zapadení lavinou, nemohli jsme se dostat ven, jeho rodina se nemohla dostat dovnitř, po kontrole mobilu tu nebyl ani signál, což jsem se ani nedivil, protože i normálně tu byl docela slabý a já tu trčel sám… se sexy chlapem, na kterého bych se nejraději vrhl.

   Cukl jsem sebou, když mi na ramenech přistála moje mikina.
   „To už je ti taková zima?“ nadzvedl obočí.
   „Pomalu začíná být, příjemné to není,“ ušklíbl jsem se a hned si ji na sebe navlékl.
   „To ne… budeme doufat, že nás odtud brzy dostanou,“ přešel ke krbu a hodil do něj jedno z posledních polínek.
   „Jak dlouho myslíš, že to může trvat?“
   „Těžko říct, docela to vypadalo, že se ta lavině prohnala i přes sjezdovku, první určitě budou dolovat lidi tam, my jsme relativně v pořádku.“
   „Takže dlouho,“ nadechl jsem se a objal se. Možná jsem se raději neměl ptát.
   „Netvař se jako by to bylo našich posledních pár hodin. My budeme v cajku, jen nám bude asi trochu zima,“ zasmál se tiše.
   „A taky asi nepůjde elektřina,“ nadzvedl jsem obočí, když jsem si všiml, že televize je vypnutá a byl jsem si jistý tím, že ani jeden z nás ji nevypínal.
   „Budeš to muset přežít, závisláku. Uvařím čaj, naštěstí tu máme plynovou bombu,“ zvedl se a odešel do kuchyně. Mlčky jsem se za ním zadíval. Oproti tomu, jak mi přišlo, že mě ze začátku ignoroval, jsem si teď připadal, jako bychom se znali roky. Na jednu stranu se mi to líbilo, když už jsem tu měl být s někým uvězněný, bylo fajn se trochu odreagovat, ale na druhou stranu mě to docela děsilo.

   Když se Viktor vrátil s dvěma kouřícími hrnky, už jsem měl na sobě narvaný i jeho svetr, který si přinesl pro sebe. S tím kotníkem se mi nikam jít nechtělo a on si mohl klidně přinést něco jiného.
   „A mě necháš mrznout jo? To mám za to, že jsem tak hodný a vařím ti čaj.“
   „Hele, ty si proto můžeš dojít, já bych se musel plazit a to se mi v tom sněhu teď nechce a pajdat už vůbec ne, s mým štěstím bych si tu zlomil nohu,“ zamrčel jsem a vzal si jeden hrnek, zatímco Viktor někam zmizel. Aspoň ten čaj jsem tu měl, což mě trochu zahřálo.

   „Budeme spát dole, nahoře je ještě větší zima, tady to dlouho vytápěl alespoň ten krb,“ objevil se najednou na schodech i s několika peřinami.
   „Tady? A kde?“
   „Na gauči, je rozkládací, vlezeme se tam oba.“ Polkl jsem, moc nadšený jsem z toho nebyl. Dělalo mi problém spát s ním v jednom pokoji, abych neměl úchylné myšlenky, natož v jedné posteli.
   „Klid, nekoušu, ani tě z ní nezkopu, slibuju,“ pousmál se a posadil se vedle mě.
   „Víš… že se dneska chováš jinak?“ šeptl jsem. Ani jsem to nechtěl říct, ale prostě mi to samo vyletělo z pusy.
   „Mám se odstěhovat na druhý konec místnosti a nebavit se s tebou?“ nadzvedl obočí a na chvilku vypadal i docela naštvaně.
   „Ne, jen… předtím jsi mě sotva pozdravil. Je to příjemná změna.“
   „Tak předtím tě okupovala celá moje rodina a já nemám potřebu se s nimi o něco nebo někoho přetahovat,“ řekl klidně a sám upil svého čaje. Pousmál jsem se a bezděčně se otřásl zimou, vážně jsem si začínal připadat jako v nějaké obří ledničce.
   „To jsi taková zmrzlina? To je neskutečné,“ zasmál se tiše a já překvapeně zamrkal, když jsem ucítil jeho ruku okolo svého pasu, kterou si mě přitáhl a druhou přejel po mé paži.
   „Je ti teplo děvče? Je ti teplo, krasavice?“ zaparodoval. První jsem jen zmateně zamrkal, než jsem vyprskl smíchy.
   „Zima, dědečku Mrazíčku,“ zapištěl jsem vysokým hláskem a znovu se rozesmál. Viktor se jen usmíval a v očích mu jiskřilo, doslova jsem cítil, jak mi z toho pohledu vynechalo srdce.
   „No tak na to budeme muset jít jinak,“ usmál se, naklonil se a než jsem se stihl vzpamatovat, jemně se natiskl na moje rty. Bylo to jako bych dostal ránu elektrickým proudem, celým tělem se mi rozlilo mravenčení, nemohl jsem dýchat, nemohl jsem myslet, jen jsem vnímal ten polibek. Moje tělo si začalo dělat absolutně, co chtělo. Matně jsem vnímal, jak jsem položil dlaň na jeho paži a do polibku se zapojil. Začal nevinně, navzájem jsme zkoumali nové území, testovali, jak daleko můžeme zajít, než se to celé zvrhlo v dravé polibky, ze kterých jme oba sotva popadali dech. A teprve, když už se ani jednomu z nás nedostávalo vzduchu, poodtáhli jsme se.
   Neodvažoval jsem se k němu zvednout oči. Byl jsem zmatený, co to bylo, proč? Nechtěl jsem, aby se mi teď vysmál, jak snadno jsem podlehl. Na chvilku jsem si dokonce přál, aby se to vůbec nestalo. Oči jsem zvedl teprve ve chvíli, kdy mi prsty přejedl po tváři a pomalu mi zvedl bradu. Usmíval se, dokonce to vypadalo, že pobaveně.
   „Takže jsem se ti doopravdy líbil, co?“ Zmateně jsem zamrkal. On to poznal? To jsem byl tak průhledný?
   „No… ale já tě vůbec nezajímal,“ zamumlal jsem, načež se jen tiše zasmál.
   „To, že jsem se s tebou předtím nebavil, neznamená, že jsem si tě nevšímal. Sledoval jsem tě. I u těch aktivit. Byl jsi šíleně roztomilý, jak ses rozčiloval, když něco nemohli uhodnout,“ zasmál se a mně bylo rázem ještě víc trapně. Doslova jsem cítil, jak se mi do tváří nahrnula krev, a věděl jsem, že v červenosti nad rajčetem bych vyhrál. Občas jsem byl prostě soutěživý a chtěl vyhrát, kdo ne?
   „Vlastně jsi pořád roztomilý. I teď když nevíš, kam s očima a červenáš se.“
   „Přestaň, to není vtipné,“ zamrčel jsem tiše a šťouchnul ho do žeber.
   „Něco za něco.“
   „Chceš mě vydírat? Co jako chceš?“ zamračil jsem se, on se však jen tiše zasmál a znovu se mi natiskl na rty. Stačila snad setina sekundy a znovu jsem roztál jako rampouch v létě. Takhle mě snad nikdy nikdo nelíbal a rozhodně ne tak sexy chlap, jako Viktor. Chvilku jsem si dneska myslel, že to budou nejhorší Vánoce ever, ale teď to spíše vypadalo na ty nejlepší.

***

   Lehce jsem se zatřásl zimou a pootevřel oči. První, čeho jsem si všiml, byla bílá záplava valící se z okna. Takže se mi to nezdálo. Byli jsme zasypaní pod sněhem. A v zápětí mi došla i druhá věc, paže okolo mého pasu a tělo tisknoucí se na má záda. Lehce jsem se pousmál. Tohle jsem nezažil dlouho a začínalo se mi to hodně líbit.
   „Neříkej, že je ti pořád zima,“ zašeptal mi u ucha Viktorův smyslný hlas a jeho mírné strniště se otřelo o moji tvář, což vyvolalo další mravenčení v celém mém těle.
   „Trochu, ale s tebou je to o dost lepší,“ pousmál jsem se.
   „Trochu? Rozmysli si to, už znám jen jediný způsob, jak tě zahřát.“ Polkl jsem a ucítil velmi výrazné zatrnutí v určitých partiích mého těla.
   „Co máš na mysli?“ zašeptal jsem se zatajeným dechem a netušil, co si přeju víc. Aby řekl to, na co můj kamarád myslel nebo se toho raději zdržel.
   „Uspokojit tě,“ zašeptal a lehce mě políbil pod ucho a já se bezděčně otřásl. Bylo to moje citlivé místečko a jemu se zatraceně dobře dařilo je hledat. Cítil jsem jeho ruku, která se přesunula z mého břicha, kde doposud spočívala, níž k mému rozkroku. Přivřel jsem oči, nedokázal jsem se bránit, nechtěl jsem se bránit. Bylo to tak dlouho, chybělo mi to a teď jsem měl možnost konečně přerušit svoji abstinenci. Tiše jsem vydechl a kousl se do rtu, když mi vjel dlaní pod kalhoty i spodní prádlo a sevřel mě v dlani. Ale trochu mě to i vzpamatovalo a já chytil jeho ruku.
   „Nechceš?“
   Zaváhal jsem, než jsem se odhodlal mu odpovědět.
   „Chci, ale nechci honění, chci sex,“ řekl jsem rozhodně. Štvalo mě, že jsem k němu byl pořád otočený zády a neviděl jsem jeho výraz, ale to, že ruku nestáhl, jsem zatím bral jako pozitivum. Kousnul jsem se do rtu, když se znovu tváří otřel o moji a víc se natiskl k mým zádům. Nadzvedl jsem obočí, když jsem ucítil na svém zadku něco tvrdého a okamžitě jsem zatoužil po tom, aby do mě tu tvrdou věc vrazil… znovu a znovu.
   Překvapeně jsem hekl, když mě prudce přetočil pod sebe a zapřel se nade mnou.
   „Tady je někdo pekelně nadržený,“ nadzvedl pobaveně obočí. Přivřel jsem oči a stiskl na oplátku jeho rozkrok.
   „Jo a nejsem tady sám.“
   „To zní fér,“ usmál se, sklonil se a natiskl se mi na rty, zatímco ze mě začal stahovat kalhoty a potom s mrčením i ty tuny svetrů. Rozesmálo mě to. Připadal jsem si, jako bych na sobě měl pás cudnosti, přes který se on snažil dostat.
   „Moc se nesměj, nebo ti nechám ty svetry a ještě k tomu ti to udělám bez přípravy,“ ušklíbl se, což mě znovu rozesmálo, přesto jsem mu pomohl se svým svlékáním, zatímco on svlékl sebe. Byl jsem schopen jen polknout, jeho tělo bylo ještě dokonalejší, než když jsem ho zahlédl v noci. Přesto jsem si neodpustil ho popíchnout.
   „Ale budeš se muset hodně snažit, začíná mi být nehorázná kosa.“
   „Provokatére,“ ušklíbl se, naslinil si prsty, které přesunul k mému zadečku, zatímco rty natiskl k mým. Polibek jsem mu spokojeně oplatil a dlaní vjel mezi jeho nohy, aby se dotkl jeho stojícího kamaráda. Byl jsem netrpělivý, bylo mi jedno, že to trochu bolí, stejně jsem se pod ním vrtěl a kroutil. Nechtěl jsem jeho prsty, chtěl jsem jeho. Takže to nakonec vzdal, zatímco já se nevinně uculil. Netuším, odkud vytáhl kondom, ale obratně si ho nasadit a otřel se o moji dírku.
   „Nadržený vypadáš ještě víc sexy.“
   „To rád slyším,“ usmál jsem se a sjel dlaněmi na jeho boky. Kousl jsem se do rtu, když se do mě začal zasouvat. Nehty jsem mu zaryl do kůže a zadečkem přirazil proti němu, aby se do mě dostal rychleji. Sice jsem tiše zakňučel, když to zabolelo víc, než jsem si myslel, ale hned mi na tváři přistálo několik polibků.
   „Pekelně nadržený.“
   „Na tebe a od první chvíle,“ usmál jsem se. Tiše se zasmál a opatrně se ve mně pohnul a pak znovu a znovu. Přestal jsem se kontrolovat. Dlaněmi jsem mapoval jeho tělo, rty ochutnával ty jeho a užíval si to, co mi dával. Nedokázal jsem nesténat a bylo mi momentálně i jedno, jestli si k nám třeba teď někdo odhazoval cestu a slyšel to. Bylo to dokonalé. Všechno, i když jsem po našem vyvrcholení spokojeně ležel v jeho náručí přikrytý všemi peřinami a dekami, co jsme kolem sebe měli.

   „Tak už asi vím, proč zvířata v zimě nezmrznout, žádný zimní spánek, beztak je to sex,“ řekl jsem tak vážným hlasem, že to bylo snad poprvé, co jsem slyšel Viktora se tak šíleně rozesmát. Slušelo mu to.
   „Ty moje zvířátko,“ usmál se, když se konečně trochu uklidnil a políbil mě na čelo.
   „Copak?“
   „Veselé Vánoce.“