Minde

11. kapitola

 

Věty kurzívou jsou španělsky.

 

   Seděl jsem v lavici a poslouchal výklad profesora zeměpisu. Nikdy mě moc nebavil, ale musel jsem se snažit, když už mi pan Cohen platí tak drahou školu.

   Jeremy vedle mě neseděl, přemýšlel jsem, co se asi stalo. No, odpověď přišla půl hodiny po začátku vyučování, když vrazil do dveří.

   „Co vás zdrželo dnes, pane Rodriguezi?“ sedl si kantor na lavici a sundal si úzké brýle.

   „Heh… no brácha!“ vyhrkl.

   „Nepřeháníte to už?“

   „Ale já nekecám! Včera mu přijela návštěva ze Španělska a tak se večer rozšoupli. No nemohl jsem ho ráno vytáhnout z postele, a když se mi to konečně podařilo, oznámil mi, že má takovou kocovinu, že musím jet tramvají. Jo, jenže ta mi ujela, tak sem musel jít pěšky,“ pokrčil rameny a konečně si sednul do lavice. 

   Profesor si jen povzdechl, něco napsal do třídnice a pokračoval ve výkladu.

   „Tak co se včera dělo?“ zeptal se Jeremy zvědavě, jakmile zazvonilo na přestávku. Nechápavě jsem se na něj podíval.

   „Co se mělo dít? Zach mě akorát naučil míchat různé drinky,“ pokrčil jsem rameny.

   „Ale já myslím jak tě Dam vezl,“ hypnotizoval mě očima. Mírně jsem se zamračil. Nějak jsem nechápal, kam mířil.

   „Co by se mělo dít? Dovezl mě k baru a odjel,“ pokrčil jsem rameny. Neměl jsem ponětí, na co naráží.

   „Mluvili jste spolu?“

   „Nevypadalo to jako přátelský rozhovor,“ ušklíbl jsem se. „A co Jaime a Beatriz?“

   „Donutil jsem je mluvit alespoň lámanou angličtinou,“ zachechtal se. „Já na ty jazyky nikdy moc nebyl. A dozvěděl jsem se na Dama spoustu zajímavých drbů,“ blýsklo se mu v očích. „Vlastně se mi zdá, že ho vůbec neznám,“ povzdechl si.

   „Jak dlouho se zdrží?“

   „To neříkali, sami to neví,“ pokrčil Jeremy rameny.

   „Hele, Chrisi, proč jsi vůbec v Triplu?“ zeptal se. Uhnul jsem očima a zadíval se na desku lavice.

   „Nemusíš mi to říkat, jestli nechceš,“ začal hned, ale já zakroutil hlavou.

   „To je jedno,“ pousmál jsem se. „Otec mě tam prodal, aby měl na chlast,“ vychrlil jsem ze sebe.

   „To je mi líto,“ zamumlal.

   „Nemusí, nikdy se ke mně jako otec nechoval, teď mám alespoň přátele. Rick a ostatní jsou skvělí,“ ušklíbl jsem se. „A nepoznal bych tebe.“ Jeremy se zachechtal a drcl do mě, pak se znuděně postavil, protože do třídy vešla profesorka biologie.

……………………………..

   „Jak bylo ve škole?“ ušklíbl se Thomas, který na mě čekal před školou. Jeremy se se mnou rychle rozloučil, že musí na tramvaj, protože pěšky se mu nechce.

   „Fajn,“ pokrčil jsem rameny a nasedl do auta. Tom se jen ušklíbl a vyrazil směr bar, kde nám za chvíli začínala směna.

   Sedl jsem si do rohu místnosti a začal vypracovávat úkoly. Bar se rychle plnil. Pozdravil jsem několik chlapů, se kterýma jsem se včera seznámil, tedy… respektive předevčírem, ale na to si bohužel moc nepamatuju.

   Právě jsem vypracovával úkol do matiky, když si ke mně někdo přisedl.

   „Hola, Chris,“ zasmál se někdo.

   „Jaime, hola,“ pozdravil jsem ho překvapeně.

   „¿Nebude ti vadit, když budu mluvit španělsky? Jsem si jistější tím, co říkám,“ zasmál se tiše.

   „Ne, v pohodě, snad slovíčka ještě vydoluju. ¿Co tu děláš?“

   „¿Co by? Jsem tu mezi svými,“ ušklíbl se. Vyvalil jsem na něj oči.

   „¿Ty jsi gay? ¿A Damonovi to nevadí?“ zašklebil jsem se. Pokrčil rameny a upil ze svého mojita, které si přinesl.

   „Jestli mu to vadí, tak má smůlu, já už jinej nebudu,“ pokrčil rameny. „Hele, Chrisi…“ začal Jaime. Všiml jsem si, že pořád po někom kouká, ale nemohl jsem si být jistý po kom, v baru bylo plno lidí.

   „¿Ano?“ zeptal jsem se se zdviženým obočím.

   „¿Jak se jmenuje támhleten hezkej blondýnek, který se obtáčí u té tyče?“ zeptal se. Tyčí bylo v baru celkem pět. Ovšem jen u jedné právě tančil jeden z kluků.

   „To je Mickey,“ ušklíbl jsem se. Dnes pro změnu tančil on s Warrenem a Rickem. Neušlo mi, že i onen blonďák se k našemu stolu také několikrát podíval.

   „Ještě někdy hodíme řeč,“ usmál se na mě Jaime a vstal. Přikývl jsem a sledoval, jak se postavil blízko tyče, u které tančil Mickey. Ležérně se opřel o blízký pult a promluvil na něj. Neslyšel jsem, co mu řekl, ale blonďáka to rozesmálo. Zakroutil jsem s úsměvem hlavou a znovu se sklonil nad matikou.

   Protáhl jsem se jako kočka, když jsem konečně sklidil všechny sešity. Ani jsem se nestihl rozkoukat a seděl vedle mě Clark.

   „Dnes jsem na řadě já,“ zašklebil se a napil se piva.

   „Poslouchám,“ položil jsem si hlavu na ruce a zadíval se na něj.

   „Víš, já se stydím, jak jsem se do Triplu dostal,“ zamumlal a díval se kamkoliv, jen ne na mě.

   „Jestli nechceš, nemusíš mi to říkat,“ zakroutil jsem hlavou. Rozhodně jsem nikoho nechtěl do ničeho nutit.

   „Ne, já ti to chci říct, jen nechci, aby ses pak na mě díval jako na nulu,“ povzdechl si.

   „Clarku, to se nestane. Já lidi neodsuzuju tak rychle.“ Hnědovlásek přikývl a nadechl se.

   „No, teď je mi 23 a v Triplu jsem dva roky…“ začal pomalu a hrál si s flaškou piva.

   „Bylo mi asi tolik co tobě, když mě spolužáci poprvé vytáhli do hospody na herní automaty. Bral jsem to jako zábavu. Zkoušeli jsme své štěstí do té doby, dokud jsme neměli prázdné peněženky.

   Druhý den jsme tam šli znovu. Tentokrát se mi dařilo a já si odnesl poměrně slušnou sumičku. Brzo ale nebylo cesty zpět. Propadl jsem tomu.

   Veškeré kapesné spolykaly herní automaty a já to nemohl zastavit. Někdy jsem měl štěstí, ale nebylo to právě časté, spíše jsem se vztekal, že jdu domů zase s prázdnou peněženkou, ale to mě neodradilo, spíš mě to k nim ještě víc přitahovalo.

   A bylo to horší. Když jsem neměl kapesné, začal jsem brát peníze rodičům. Nejdřív se jednalo o menší sumy, ale během pár dnů už šlo o tisíce. Není tedy divu, že si toho všimli.

   Když se dozvěděli, kam všechny ty prachy jdou, hodně jsme se pohádali. Přestali mi věřit, dávat kapesné a víc mě hlídali.

   Mě to ale neodradilo. Na pár dní jsem s tím přestal, protože jsem neměl jinou možnost. Pak, když polevili v pozornosti, jsem si začal peníze půjčovat.“ Clark se napil a znovu se zadíval na desku stolu. Věřil jsem, že se mu to neříkalo lehce.

   „Ale prohrával jsem a tak moje dluhy rostly. Pak na mě začali peníze vymáhat, a když jsem neměl na splacení, šli to vymáhat na mých rodičích. Ti okamžitě věděli, která bije. Odmítli mi cokoliv zaplatit a vyhodili mě z domu. Prý doma závisláka na automatech nepotřebují.

   Tak končí můj příběh. Plat, který mám v Triplu jde na moje dluhy,“ povzdechl si. „A až je splatím? Nejspíš tu zůstanu, protože jsem to tu začal mít rád,“ konečně zvedl hlavu a zadíval se mi do očí. Nejspíš v nich hledal znechucení a opovržení. Nenašel ani jedno. Bylo mi ho vlastně líto.

   „To zvládneš, Clarku,“ pousmál jsem se. „Já jdu pomoct Zachovi, už to nezvládá,“ pokrčil jsem omluvně rameny. Byla to pravda, blondýn za pultem nevěděl, co má dělat dřív. Přijímat objednávky, míchat drinky, odpovídat na dotazy nebo poslouchat návrhy některých chlapů.

   „A Chrisi?“ zastavil mě ještě Clark. Otočil jsem se na něj. „Děkuju,“ usmál se.

   „Za co?“ zakroutil jsem nechápavě hlavou.

   „Že jsi mě neodsoudil.“ Kývl jsem hlavou a pospíchal za Zacharym, který mě přivítal vděčným pohledem. Okamžitě jsem začal míchat nejrůznější pití.

   Zahlédl jsem, že z chodby, kde se nachází pokoje právě vychází Mickey s Jaimem. Drželi se za pas a něčemu se smáli. Oba vypadali… no prostě jako po sexu.

   U vchodu ho Mickey vyprovodil vášnivým polibkem.

   „Doufám, že ses nám nezakoukal,“ řekl Rick chladně, když blonďák dorazil k pultu a poručil si vodku s džusem.

   „To nehrozí. Prostě byl úžasný a bohatě zaplatil,“ pokrčil rameny. Já v jeho očích ale zahlédl něco jako stín smutku, ale nejspíš se mi to jen zdálo. Hned v nich opět hrála veselá jiskra, kterou Mickey snad nikdy neztrácel.

   „To doufám. Nestojím tady o další zlomené srdíčko,“ ušklíbl se na něj Rick a odešel.

   „Zlomené srdíčko?“ zvedl jsem obočí. Mickey přikývl.

   „Víš… před necelými dvěma lety, to jsem v Triplu zrovna začínal, byl v Triplu jeden… byl to ještě kluk. Bylo mu dvacet, ale vypadal daleko mladší. No a… zamiloval se do zákazníka. Scházeli se denně a on si myslel, že ho miluje. Když mu ale o svých citech řekl, vysmál se mu do obličeje, řekl mu, že za ním chodí jen kvůli sexu a práskl dveřmi. Už se neobjevil. Robbiemu to zlomilo srdce. Chodil jako tělo bez duše a zákazníci si na něj začali stěžovat. Snažili jsme se mu pomoct, ale on naši pomoc odmítal.

  Víš, Rick je na to hodně vysazený, protože to byl on, kdo ho našel na záchodě s podřezanými žílami. Robbie byl jeho velice dobrý kamarád a on už to nechce znovu zažít,“ řekl Mickey. Abych řekl pravdu, vůbec jsem se Rickovi nedivil, mě by to sebralo taky.

 

12. kapitola

 

   „Ten Damon se snad zbláznil,“ nadával tiše Jeremy ve čtvrté hodině. „Pořád mi volá, přitom ví, že mám vyučování,“ vztekal se a znovu mu to típnul. Ušklíbl jsem se a začal se soustředit na výklad profesora Angličtiny. Dlouho mi to ale nevydrželo. Najednou se rozrazily dveře třídy. Všichni nadskočili a podívali se na muže, který rušil hodinu.

   Mohl mít tak 50 let, byl oblečen ve velice kvalitním obleku, bílá bradka a vlasy mu začínaly šedivět. Ve tváři vypadal nepříčetný vzteky.

   „Tati, co tu děláš?“ zamračil se Jeremy s nepříjemným pocitem. Ta jedna věta stačila, aby mi srdce spadlo do kalhot.

   Muž přešel rychlými kroky k naší lavici a Jeremyho vytáhl na nohy.

   „Co to děláš?“ vyjekl. Místo aby mu odpověděl, otočil se na angličtináře.

   „Můj syn nebude chodit do školy s tou děvkou!“ zasyčel a ukázal na mě. Zbledl jsem.

   „Ty mi nemáš co kecat do toho, s kým se bavím!“ zaječel Jeremy a vytrhl se mu ze sevření.

   „To se pleteš! Ty budeš dělat to, co ti řeknu.“

   „Nebudu! Já mám totiž těch tvých příkazů a zákazů po krk!“ zaječel, hned na to mu na tváři přistála facka.

   „To by snad stačilo!“ vstoupil do třídy Damon.

   „Ty se do toho nepleť, Damone!“

   „Jen ti připomínám, že je plnoletý, tak mu přestaň řídit život, je ti to jasné?

   Pokud se chce přátelit s…“ podíval se na mě. „… s ním, nic s tím neuděláš.“

   „Nedovolím, aby se můj syn přátelil s děvkou z bordelu, která každému podrží na počkání!“

   „Nic o nás nevíte, tak držte ten svůj zobák! Já se nenechám urážet!“ zakřičel jsem. Byl jsem vytočený na nejvyšší možnou míru. Překvapeně se na mě podíval Jeremy, lord Rodriguez i Damon.

   „Cos to řekl?“

   „Že je mi z vás zle. Všechny házíte do jednoho pytle. Nevíte, proč tam jsme, neznáte nás, tak nás přestaňte soudit!“ zasyčel jsem vztekle. Rychle jsem naházel všechny věci do batohu a vyběhl ze třídy. Nemohl jsem tam zůstat ani o minutu déle.

   Vyběhl jsem ze školy a až o několik ulic dál jsem zpomalil a přešel až do loudavého tempa. Opřel jsem se o jeden dům a sklonil hlavu. Proč se to muselo tak posrat?

   Povzdechl jsem si a zvedl hlavu. Na protější ulici spěchali lidé sem a tam. Nikdo si mě nevšímal, za což jsem byl vděčný.

   Mě naopak zaujal dům na protějším chodníku, bylo to taneční studium. To stačilo k tomu, abych přešel ulici a prohlédl si plakáty vylepené na sklech.

   ´Taneční studio Susan Fosterové´ stálo tam. Okamžitě jsem si vybavil tvář blonďaté holky, která nás před několika lety měla na záskok na street dance ve škole, když si náš vedoucí zlomil nohu.

   Neváhal jsem ani chvilku, otevřel jsem skleněné dveře a podle šipek se vydal k její kanceláři.

   Zaklepal jsem na otevřené dveře, k nimž byla blondýna otočená zády.

   „Přijďte jindy, nemám čas,“ zavrčela, ani se nepodívala, kdo to je.

   „Ahoj Susan,“ řekl jsem opatrně. Sus se okamžitě otočila a vypískla.

   „Chrisi! Co tu děláš? Tak dlouho jsem tě neviděla!“ vykřikla nadšeně a mě sevřela v objetí. „Tak ráda tě vidím, pojď dál,“ vtáhla mě do kanceláře a zavřela dveře.

   „Taky tě rád vidím, ale jestli máš práci, přijdu jindy.“

   „Na to zapomeň! Tak jak se máš?“

   „Fajn, jde to,“ přikývl jsem a poděkoval za minerálku, kterou mi nalila. „Co ty?“

   „Znáš to. Práce nad hlavu, každý se teď sprčil, že se chce naučit tančit,“ zasmála se. „Potřebovala bych někoho na pomoc, ale nikdo není tak dobrý,“ řekla zamyšleně a pak do mě zabodla oči.

   „Tak si říkám… nechtěl bys to vzít? Pamatuju si, že jsi byl ze všech nejlepší, byl bys na to perfektní.“ Zasmál jsem se.

   „Rád bych to vzal, Sus, ale je tu několik věcí, kvůli kterým jsem nucen odmítnout,“ povzdechl jsem si.

   „Proč? Děje se snad něco? Chrisi, jsme přátelé, mě můžeš říct všechno.“ V tu chvíli na mě všechno dopadlo. Měl jsem chuť utéct… utéct pryč od svých problémů, utéct a už se nikdy nevrátit…

   „Víš, že mi zemřela mamka a já zůstal s otcem sám,“ zašeptal jsem.

   „Jo, to vím. Taky vím, že nebyl rád, že tančíš.“

   „Nebyl rád ani že mě má na krku. Před týdnem toho už měl dost a prodal mě do Triplu,“ zašeptal jsem zničeně. I když jsem se na Susan nedíval, slyšel jsem, jak zalapala po dechu.

   „Kluci jsou super, ale… já se bojím. Mám strach z toho, co… co budu muset dělat. Pan Cohen mi zaplatil Willson college. Seznámil jsem se tam s Jeremym Rodriguezem. Neodsoudil mě, ani když zjistil odkud jsem, ale dnes… přišel tam jeho otec a začal vyřvávat, že jeho syn nebude chodit do školy s děvkou… Sus, já… takhle jsem nechtěl skončit.“ Po tváři mi stekla slza, kterou jsem hned setřel. Blondýnka si ke mně přisedla a objala mě okolo ramen.

   „To bude dobrý, Chrisi, jen se nesmíš bát. Podívej, zkus to s tím Cohenem domluvit, sám nejlíp víš, že při tanci a v partě dobrých lidí se všechno zvládá líp.“

   „Já… nevím, jestli to zvládnu… měl jsem zlomené koleno,“ povzdechl jsem si.

   „Můžeš s tím kdykoliv přestat. Chrisi, nejhorší je všechno vzdát hned na začátku, já to sama dobře vím. Když mi bylo jedenáct, měla jsem s prarodiči bouračku a hrozilo, že už nebudu chodit. Chtěla jsem to vzdát, chtěla jsem vzdát pokusy znovu se naučit chodit a pak… pak jsem v televizi uviděla nějakou skupinu, jak tančí. Byla jsem tím unešená a řekla si, že to chci taky umět. Upnula jsem se na to a díky snaze jsem se opět naučila chodit. A nepřestala jsem jen u toho, začala jsem tančit a podívej, kde jsem teď.“

   „Děkuju, Sus, za všechno, ale už budu muset jít. Určitě se ti ozvu,“ vstal jsem a hodil si na záda batoh.

   „Není zač. Hip hop je každé pondělí a čtvrtek ve tři. Tady máš moji vizitku,“ podala mi kartičku s jejím číslem. „Určitě mi zavolej, kdykoliv si budeš muset promluvit. Jsem tu pro tebe. A taky přijď, v pondělí na tebe budu čekat jako na smilování.“

   „Měj se a ještě jednou díky,“ zamával jsem jí a odešel. Rychle jsem se vydal k Triplu.

…………………..

   Když jsem přišel do pokoje, byl v obýváku jen Mickey a seděl na počítačem.

   „Ahoj Chrisi, jsi tu nějak brzo,“ řekl a podíval se na hodiny.

   „Jo… ehm… nějak jsem ztratil nervy,“ zamumlal jsem a seknul sebou na gauč. Mickey se zamračil, něco napsal do PC a posadil se naproti mně.

   „Tak povídej, co se děje?“

   „Rodriguez byl ve škole,“ zamumlal jsem. „Prý jeho syn nebude chodit do stejné školy jako nějaká děvka, která každému podrží na počkání,“ povzdechl jsem si.

   „Chrisi… Rodriguez je proti nám vysazený, neber si to tak.“

   „Jo, já vím…“

   Z pokoje, který jsem obýval se začaly ozývat slastné steny. Mickey se zašklebil. „To je jen Thomas a Rick, toho si nevšímej.“

   „Jo… Hele, já… ještě si někam skočím,“ zvedl jsem se a vydal jsem se ke dveřím. Chtěl jsem mít jistotu v tom, jestli mi Cohen dovolí nebo nedovolí chodit do studia.

   „Dále,“ ozvalo se zpoza dveří, když jsem zaklepal.

   „Chrisi, děje se něco?“ zeptal se Cohen a nabídl mi křeslo.

   „Já… chtěl bych se zeptat… Jedna moje kamarádka mi nabídla, že bych jí mohl pomoci učit street dance. Zatím jsem jí nic nepotvrdil, chtěl jsem se zeptat vás, jestli by to šlo,“ řekl jsem a zadíval se na něj.

   „No… kdy by to mělo bývat?“

   „V pondělí a čtvrtky ve tři.“

   „Hmm… proč ne. Jsi si ale vědom, že ti to ukrátí čas na učení,“ zadíval se na mě zpoza brýlí.

   „Zvládnu to, děkuju,“ zazářil jsem.

   „Dobrá a ještě… ještě tě nikdo nezkoušel, že?“ Sklonil jsem hlavu a zavrtěl hlavou. Cohen zakýval hlavou a nasadil si brýle.

   „Už víš, koho chceš?“

   „Já… je mi to jedno, ale chtěl bych, aby to byl někdo z jedničky,“ zamumlal jsem.

   „Myslel jsem si to. V sobotu za tebou někoho pošlu, dobře?“

   „Ano,“ přikývl jsem.

………………

   Když jsem se vrátil do pokoje, Mickey seděl pořád u počítače a něco tam nadšeně vyťukával. Rick ležel na pohovce a probíral se Thomasovými vlasy. Warren raboval ledničku a ostatní jsem neviděl.

   „Kde jsou ostatní?“ zeptal jsem se a nalil si vodu.

   „Clark se Zachem mají práci,“ zahučel Mickey od počítače.

   „Bude vadit, když si půjdu lehnout?“

   „Čemu by to vadilo?“ ušklíbl se Rick. „Mimochodem, napsal jsem ti tu omluvenku, tak si ji pak vem,“ usmál se.

   „Díky,“ řekl jsem vděčně a zalezl do pokoje.

……………….

   „Já toho Rodrigueze fakt nenávidím,“ zavrčel Warren a hodil sebou do křesla.

   „Co s tím naděláme,“ zamumlal jsem a znovu projel Tomovy vlasy. Spokojeně oddechoval, spal.

   Překvapeně jsem se ohlédl, když někdo zaklepal na dveře. Dovnitř strčil hlavu Edmund.

   „Kluci, Chris tu má návštěvu…“

 

13. kapitola

 

   „Kluci, Chris tu má návštěvu,“ řekl Edmund. Překvapeně jsem zvedl obočí a opatrně, abych nevzbudil Toma, jsem se posadil. Překvapilo mě, když do dveří vstoupil tmavovlasý kluk v Chrisových letech.

   „Ehm… ahoj, je tu Chris?“ pozdravil nejistě.

   „Jo, ale teď spí,“ řekl jsem.

   „Aha.“ Bylo vidět, že je v rozpacích.

   „No, pokud ti nevadí naše společnost, klidně tu zůstaň, než se probudí,“ usmál se Mickey.

   „Ne, vůbec. Budu rád,“ usmál se zářivě. Až mě to překvapilo. „Já jsem Jeremy Rodriguez,“ napřáhl ke mně ruku. Ozvalo se žuchnutí na zem a následné nadávky.

   „Které pako tu zase vzpomíná Rodrigueze? Jestli jsi to ty, Warrene, roztrhnu tě jako hada!“ vystrčil zpoza sedačky hlavu Thomas. „Eh…“ rozpačitě se poškrábal na hlavě, když spatřil Jeremyho. Jen jsem zakroutil hlavou a podal mladému Rodriguezovi ruku.

   „Jsem Rick. Tohle je Thomas, Mickey a Warren.“

   „Těší mě,“ usmál se.

   „Hele, proč tu vlastně seš. Budeš z toho mít problémy, ne?“ ušklíbl se Warren a nacpal si do pusy další rohlík se salámem.

   „Přišel jsem za Chrisem. A je mi jedno, jestli z toho budu mít problém, na otce zvysoka kašlu,“ ohrnul pohrdavě nos.

   „Já se omlouvám za tamto, víš, u nás tvůj otec není oblíbený,“ vyškrábal se Thomas na sedačku.

   „V pohodě, já vás chápu.“

   „Sakra, Mickey! Vypni už ten krám!“ zamračil jsem se na blondýna. Ten pokorně sklopil hlavu, něco naťukal do klávesnice a rychle vypnul počítač. Ani trochu se mi nelíbilo, že do toho hleděl celý den tak zbožně.

   „Jestli je někdo v koupelně, jdu ho okamžitě vykopnout,“ vešel do pokoje Zachary. Vlasy mu trčely všemi směry, tváře měl mírně zarudlé a košili skoro celou rozepnutou.

   „Máš štěstí, nikdo tam není,“ ušklíbl jsem se.

   „Zaplať pánbůh,“ zaskučel. „Tenhle mi dává pořádně zabrat,“ zamumlal. Až teď si všiml ´návštěvy´.

   „Eh… ahoj, jsem Jeremy,“ pozdravil ho nejistě.

   „Čau, Zachary. Omluvte mě, já tu sprchu fakt potřebuju,“ usmál se unaveně a zmizel za dveřmi.

   „Hej, je tu nuda, nemyslíte?“ zeptal se Warren a v očích se mu zablýskalo.

………………………….

   Vstal jsem z postele. Připadal jsem si unavenější než když jsem si šel lehnout. Ozval se ale můj žaludek, tak jsem se rozhodl pro něco si zajít do ledničky, pokud tam teda Warren něco nechal.

   Otevřel jsem dveře a strnul překvapením. Na zemi seděli kluci a hráli karty, to by samo o sobě nebylo moc překvapující, kdyby mezi nimi neseděl Jeremy.

   „Chrisi! Ahoj,“ vyskočil na nohy.“

   „A-ahoj. Co tu děláš?“ vyvalil jsem na něj oči. Nemohl jsem tomu uvěřit. On, Rodriguez, a v Triplu?

   „Přišel jsem se ti omluvit za otce. Jak jsi odešel, z plných plic jsem mu řekl, co si o něm myslím a nebylo to zrovna hezké,“ zašklebil se.

   „To… to jsi neměl. Já ti za to nestojím,“ zakroutil jsem hlavou. Zamračil se na mě.

   „To víš, že mi za to stojíš. Jsi nejlepší kluk, jakého jsem kdy poznal… Hej! Nehleď mi do těch karet, Mickey!“ zaječel a vrhnul se na blondýna. S úsměvem jsem zakroutil hlavou a posadil se mezi ně. Kromě Mickeyho a Jeremyho tu byl ještě Rick, Warren a Zachary.

   „Jak dlouho tu jsi?“

   „Dobré dvě hodiny, ale nenudil jsem se ani minutu. Kluci jsou skvělí,“ zazubil se na mě. Najednou mu v kapse zazvonil mobil.

   „Damone?“ zahučel do telefonu.

   „Nevím… Ne, jsem v Triplu… Proboha – v Triplu!... Ne, nezbláznil,“ zakoulel očima. Kluci měli co dělat, aby se nerozesmáli.

   „Hele, brácha, být tebou, přestal bych. Myslím, že mi dva si ještě promluvíme. Dozvěděl jsem se o tobě spoustu zajímavých věcí,“ ušklíbl se. „Ne, zdroj si nechám pro sebe. Uvidíme se u tebe v bytě, měj se,“ zaklapl mobil a rozhlédl se dokola. To už kluci nezvládli a rozesmáli se naplno.

   „Co je?“ zeptal se Jeremy zmateně.

   „Hej, tohle nemá chybu. Celá rodina odpůrce gayů a bordelů a nejmladší člen jim to tak kazí,“ řehtal se Warren. Jeremy se zatvářil pobaveně.

   „Budeš mít nejspíš velkej problém,“ ušklíbl se Mickey.

   „Nebudu. Než jsem sem šel, sbalil jsem si doma nějaký věci a nastěhoval je k bráchovi do bytu,“ pokrčil rameny.

   „Pokud vím, Damon je taky náš odpůrce.“ Černovlásek pokrčil rameny.

   „Nevím, co si o něm mám myslet. Poslední dobou mi připadá, že ho vůbec neznám. Vždycky mě před otcem bránil, když jsem se ho na to nedávno ptal, říkal, že nechce, aby mi zkazil život tak, jako jemu. A dnes už to možná i chápu,“ zamumlal.

   „Za těch osmnáct let už ho musíš znát, ne?“ zvedl Rick obočí.

   „Ne. Když mi byly dva, mamka odletěla s Damem do Španělska. Moc jsme se s bráchou nevídali, maximálně tak na pár týdnů o prázdninách. Teprve před rokem se přistěhoval natrvalo, aby po otci převzal křeslo ve sněmovně.“ Mickey už se chtěl na něco zeptat, když se dveře pokoje rozrazily a dovnitř vletěl Thomas. Stihli jsme zaregistrovat jen jeho bledý obličej, než zmizel v koupelně, odkud jsme slyšeli jen dávivé zvuky zvracení. Rick se okamžitě zvedl a pospíchal za ním.

……………………………..

   „Thomasi! Tome, co se děje?“ položil jsem mu ruce na ramena. Nereagoval, jen vzlykal a znovu začal zvracet do záchodové mísy.

   „Tome,“ přiklekl jsem k němu a utěrkou mu otřel ústa.

   „Ricku,“ zakňučel a přitiskl se ke mně. Pomalu jsem mu rukou přejížděl po zádech a snažil se ho uklidnit. Nechápal jsem, co se stalo. Asi před hodinou mu psali, že má zákazníka, co se dělo pak jsem netušil.

   „Pojď,“ zvedl jsem ho a přešel s ním do obýváku, kde se skrčil v křesle a snažil se skrýt uslzený obličej.

   „Tome, co se stalo?“ Ani trochu se mi jeho chování nelíbilo. Tom nebyl někdo, koho položí každá blbost. Zažil toho hodně a teď ho jen tak něco nerozházelo.

   „Všechno bude v pořádku, jen nám řekni, co se stalo,“ vzal jsem jeho roztřesené ruce do svých. Zakroutil hlavou.

   „Nic… nic nebude v po-pořádku, Ricku.“

   „Ale ano. Co se stalo? Něco se zákazníkem?“ Přikývl a v očích se mu promítla bolest.

   „Ublížil ti?“

   „Já… ne-nemohl jsem se bránit, byl silnější. Do-donutil mě. Nechtěl jsem,“ vzlykal. Začal jsem mít nepříjemnou předtuchu.

   „Donutil mě, abych… abych mu ho vykouřil a všechno spolykal. Já-já vážně nechtěl, ale byl… byl silnější.“

   „To bude v pořádku,“ přitáhl jsem si ho k sobě. On však záporně zakroutil hlavou.

   „Rodriguez,“ zašeptal zlomeně. Zamračil jsem se.

   „Cože?“

   „Byl to vzkaz od Rodrigueze, říkal to. On… ten chlap… byl HIV pozitivní.“ Připadal jsem si, jako by do mě uhodil blesk.

   „Cože? Otec? To… to by neudělal, až tak daleko by nezašel,“ slyšel jsem jakoby z dálky Jeremyho.

   „Já myslím, že zašel,“ zašeptal Warren. Zavřel jsem oči a povzdechl si, tohle byl zlý sen. Přisedl jsem si k Tomovi do křesla a přitiskl si ho k sobě.

   „To zvládneme,“ zašeptal jsem.

   „Já jsem o tom vážně nic nevěděl. A že dokáže zajít až tak…“

   „Jeremy,“ přerušil jsem ho. „Odejdi… prosím,“ řekl jsem tiše. Teď tu být nemusel. Neviděl jsem, jak zničeně přikývl a rychle odešel, nevnímal jsem to.

…………………………

   V obýváku jsem zůstal sám s Warrenem. Tak rozzuřeného jsem Ricka ještě neviděl. vystartoval z místnosti s tím, že jde okamžitě za Cohnem a že to nenechá jen tak. Tohle Rodriguezovi neprojde. Clark, který se právě vrátil šel okamžitě do sprchy a Zachary s Mickeym byli s Tomem v pokoji, snažili se ho povzbudit nebo alespoň přivést na jiné myšlenky. I kdyby i on teď byl HIV pozitivní, AIDS mít nemusí, všechno ukáží až krevní testy.

   „Že ten hajzl klesne až tak hluboko, to jsem netušil,“ zavrčel Warren naštvaně. Skrčil jsem nohy pod sebe a zadíval se do prázdna.

   „No, když tu tak sedíme, aspoň ti řeknu, jak jsem se dostal do Triplu já. Není moc co vyprávět, já jsem tu spíš dobrovolně než nedobrovolně,“ zašklebil se na mě. „Ale začnu od začátku…

   Je mi pětadvacet a jsem tu čtyři roky. Na střední jsem byl hodně oblíbenej a hodně obletovanej holkama.  Neříkám, že se mi to nelíbilo, právě naopak. A když o tom zpětně přemýšlím, byl jsem strašnej hajzl,“ uchechtl se. „S žádnou jsem nevydržel ani dva týdny, pořád jsem je měnil a nepřišlo mi to nijak divný. Občas jsem skončil v posteli i s nějakým klukem, mě to nevadilo.

   Jenže se o mě začala čím dál víc šířit pověst děvkaře a mých obdivovatelek ubývalo. Za pár let jsem už zůstal sám se svou rukou a to mi sakra nestačilo. Hledal jsem náhradní řešení a to jsem našel tady.

   Tady je každému jedno, kolik jsem jich měl v posteli nebo jestli jsem děvkař. Já klidně přiznám, že jsem. Nejsem typ na trvalý vztah a tohle mi docela vyhovuje,“ pokrčil rameny a spiklenecky na mě mrknul.

   Jo, na Warrena se tohle hodilo. No co, každý má něco, on tu je aspoň dobrovolně, narozdíl ode mě.

 

14. kapitola

15+

   Myslím, že dnes se ani jednomu z kluků nespalo dobře. Byli spolu už dlouho a chovali se k sobě jako bratři. To, co se stalo Tomovi, postihlo tedy i ostatní. Hlavně tedy na náladě.

   Cohen zuřil, okamžitě to ohlásil na policii a byl nucen Toma stáhnout z nabídky, alespoň na pár dní, kdy se trochu uklidní. Poté budou muset být zákazníci upozorněni, že je u něj možnost výskytu HIV.

   Moc na náladě nikomu nepřidalo to, že na krevní testy, jestli je HIV pozitivní může jít až tak za dva měsíce, kdy by se už měly případně vytvořit protilátky proti viru.

   Tiše jsem si povzdechl a vytáhl z kapsy mobil.

   „Ahoj Sus,“ pozdravil jsem do telefonu. „Já to teda beru, jestli tvá nabídka ještě platí.“

   „Samozřejmě, Chrisi, ani nevíš, jak jsem ráda, že mi s nimi pomůžeš!“ Usmál jsem se, vypadalo to, že má doopravdy radost. „Takže v pondělí v půl čtvrté, jo? A nelekni se, jsou to lidé tak od devatenácti do šestadvaceti.“

   „Dobře, tak se uvidíme v pondělí, měj se,“ rozloučil jsem se a opřel se do křesla. V pokoji bylo ticho. Všichni byli už u sebe. Nikdo na nic neměl náladu a já se jim nedivil, taky mi bylo z toho, co se stalo Tomovi zle a ještě víc, když jsem si představil, že se to může stát i mě.

   Odešel jsem do pokoje, tiše se převlékl a zalezl do postele. Rick ležel v posteli s Tomem, který, jak to vypadalo, konečně usnul.

……………………….

   Když jsem ráno vešel s Rickem do číslovaného pokoje, otevřel jsem pusu úžasem. Zákazníci si tedy na pohodlí nemohli stěžovat. Kdyby to tu bylo uklizené, vypadalo by to jako v nějaké královské ložnici.

   Nyní byla obrovská postel plná polštářků nejrůznější velikosti rozházená, jako by se jí prohnalo tornádo. Vedle ní stál stoleček se šampaňským a dvě nedopité skleničky. Pohodlný gauč i křeslo, zrcadlo přes jednu stěnu také nechybělo a plazmová obrazovka, pod kterou se vršily porno DVD také ne.

   Trhl jsem sebou, když se dveře blízko mě otevřely a vyšel z nich Victor jen s ručníkem okolo pasu, zatímco druhým si sušil vlasy.

   „No né, ranní ptáčata,“ ušklíbl se.

   „Victore, jaké překvapení. Tebe bych tu nečekal,“ odsekl Rick.

   „Malá změna přece neuškodí. Navíc, my se přece podřizujeme přáním zákazníků,“ zablýsklo se mu v očích. „Jo a nezapomeň na koupelnu, ještě je tam asi nějaká krev,“ zašklebil se. Rick se na něj rozzuřeně podíval a odkráčel do koupelny. Měl špatnou náladu a upřímně – nedivil jsem se mu.

   Obešel jsem Victora a začal převlékat postel. Snažil jsem se ho ignorovat, což moc dobře nešlo, když jsem na sobě cítil jeho pohled. Vyjekl jsem, když se mi jeho paže obmotala okolo pasu a jeho druhá dlaň mi přikryla ústa.

   „Nemusíš se bát, kocourku, jsi vážně roztomilý,“ zavrněl mi černovlásek do ucha. Až mi z toho bylo zle. Pokusil jsem se mu vyškubnout, ale měl pevné sevření.

   „Víš, že si na tebe dělá Philip zálusk? Ale neboj, já tě nedám. Budeš jenom můj, kocourku,“ zašeptal a kousl mě do krku. Vytryskly mi slzy bolesti, doopravdy to bolelo, dokonce jsem cítil i pramínek krve, jak mi z pokousaného místa stéká.

   „Brzo se uvidíme,“ zašeptal ještě než zmizel. Klesnul jsem vedle postele na podlahu a chytil se za krk. Měl jsem pravdu, kousnul mě až do krve. Nedokázal jsem zabránit třasu, měl jsem z něj strach, šel z něj strach. Na chvíli jsem zavřel oči, teprve pak jsem donutil zdřevěnělé nohy rozpohybovat se.

   Rychle jsem si kapesníkem setřel krev a dopřevlékal postel. Rick, který se vrátil do pokoje, se na mě zvláštně podíval. Mlčel jsem, nechtěl jsem mu přidělávat starosti, třeba si se mnou Victor jen hrál. Ne, Rick měl svých starostí dost. Přitáhl jsem si košili až ke krku, aby kousanec nebylo vidět, pak jsem se na hnědovláska nuceně usmál.

   „Jsem poslední. Na úvod bych mohl říct, že je mi 24 a v Triplu jsem šest let. Zbytek by se dal shrnout do jediné věty,“ povzdechl si. Zamračeně jsem si to spočítal, Rick tu byl nejdéle a přišel sem, když mu bylo pouhých osmnáct.

   „Příjmení se zde nepoužívají, nejsou k ničemu. Zákazníci je nepotřebují, my mezi sebou taky ne, takže se na ně skoro zapomene. Moje příjmení ale vysvětluje mou přítomnost zde. Jmenuji se Rick Cohen a můj otec tohle všechno vlastní,“ zamumlal ne moc nadšeně. Zalapal jsem po dechu, tohle jsem ani v nejmenším nečekal.

   „Na střední škole jsem patřil mezi nejoblíbenější a nejžádanější kluky na škole. Nezměnilo se to ani po tom, co se prokeclo, že jsem gay. Nikomu to nevadilo a spíš jsem ještě získal přátele, na rozdíl od Toma,“ bolestně se mu zablýsklo v očích. „Holt jiná škola, jiný mrav. Mezi učiteli jsem už moc oblíbený nebyl. Byl jsem hodně chytrý a velmi rád z nich dělal blbce, zvlášť z profesora matematiky. Byl výborný, mě ale bavilo ho provokovat a tak.

   Vymstilo se mi to,“ povzdechl si. Stejně jako všichni věděl, že jsem gay a rozhodl se toho využít proti mně. Když mi vrátil písemnou práci, ze které jsem dostal plný počet a která rozhodně nebyla psána mým písmem, rozladilo mě to. Šel jsem k němu do kabinetu, kde jsem mu nadal do podvodníků a idiotů a neuvědomil si, jak mu nahrávám do karet.

   Druhý den jsem byl volán do ředitelny, kde mě obvinili ze sexuálního obtěžování profesora matematiky. Všechny důkazy svědčily proti mně, ještě navíc, když několik děcek potvrdilo, že jsem k němu do kabinetu skutečně šel.

   Vyrazili mě ještě před maturitou. A otec? Když zjistil, co se stalo, samozřejmě se rozzuřil a dotáhl sem. Tady si prý své choutky můžu vybíjet podle libosti a ještě za to dostanu zaplaceno jako nějaká kurva,“ odfrkl si. „Snažil jsem se mu to všechno vysvětlit, ale on neposlouchal nebo poslouchat nechtěl. Na zkoušku mě předhodil největším psům, které tady měl aniž by se mě zeptal, jestli jsem ještě panic. Musím přiznat, že jsem byl. V té době jsem svého otce nenáviděl jako nikoho ve svém životě.

   Asi o dva dny později vychladl a přišel si za mnou promluvit. Tentokrát jsem nechtěl poslouchat já. Vyječel jsem na něj svou verzi příběhu, tu pravdivou. Byl jsem tehdy na dně. Začal jsem se z toho dostávat jen díky klukům, ke kterým jsem byl přiřazen a zjistil, že to není tak špatné,“ pokrčil rameny.

   „Otec dal můj případ ohledně profesora k soudu. Pár dobrými důkazy, které vyštrachal můj obhájce, jsme spor vyhráli a otec se mi omluvil. Dovolil mi odejít, ale já nechtěl, už ne. Do školy jsem se vrátit nechtěl, bylo mi z ní akorát tak zle.

   Možná to vypadá, že je můj otec tyran, ale není to až tak pravda. Největší podíl na tom měl fakt, že mu řekli, že jsem profesora přitlačil na stůl a kvůli špatné známce ho ojel. To by nejspíš namíchlo každého, zvláště vedoucího bordelu, jehož syn mu šíří špatnou pověst,“ ušklíbl se Rick.

…………………………………

   Po obědě jsem si lehl na gauč a začetl se do knížky. V pokoji bylo ticho. Rick byl s Tomem v pokoji, Mickey zase seděl za počítačem, Warren byl nejspíš s někým v posteli a Clark se Zachem hráli šachy.

   Ozvalo se zaklepání a po výzvě dovnitř strčilo hlavu jedno z dvojčat. Nerozeznal jsem, jestli je to Adam nebo Andrew, oba si byli podobní jako vejce vejci.

   „Doufám, že neruším, ale Cohen mě poslal za tebou, Chrisi,“ podíval se na mě s úsměvem. Zbledl jsem v obličeji a polkl. Úplně jsem na to zapomněl. Neznatelně jsem přikývl a toporně se postavil.

   „Kdyby něco, jsem Andrew a nemusíš mít strach, já tě neukousnu,“ vzal mě za ruku a vytáhl z pokoje. Srdce mi bušilo až jsem myslel, že mi vyskočí z hrudi. Nebyl jsem připravený, ani trochu.

   Andrew mě nezavedl do číslovaného pokoje. Vedl mě směrem k vnitřnímu bazénu. Nikdy jsem tu nebyl, takže jsem netušil, že je tu ještě nějaký pokoj. Byl podobný těm číslovaným, ale vyzařovalo z toho daleko víc soukromí.

   Teprve když mě Andrew posadil na postel a já se na něj zadíval, všiml jsem si, jak je ve skutečnosti hezký. Měl krátké medové vlasy a čokoládové oči. Na rtech mu pohrával příjemný úsměv, díky němuž jsem se alespoň z části uvolnil. Přes obličej se mu přehnal chmurný stín, když si uvědomil, že se klepu jako osika.

   „Chrisi, nemusíš se bát. Neublížím ti a kdykoliv přestanu, když řekneš, dobře?“ přejel mi dlaní po tváři. Nadechl jsem se a přikývl. Usmál se, naklonil se ke mně a začal líbat. Když se odtáhl, vážně se mi zadíval do očí.

   „Zákazníka nikdy nelíbej, líbání je něco důvěrného, co mezi tebou a zákazníkem nesmí existovat.“

   „Proč mě tedy líbáš?“ zeptal jsem se tiše. Andrew se usmál a znovu se přitiskl na mé rty.

   „Protože lepší způsob k uvolnění neznám,“ řekl a hbitě mi rozepnul košili. Bylo vidět, že to poprvé rozhodně nedělal. Zato moje prsty se třásly a jeden knoflík se mi podařil rozepnout až na několikátý pokus. Andrew mi oddělal ruce a sám si svlékl košili.

   „Většina zákazníků má ráda, když se jich dotýkáš.“ Vzal mé ruce a položil si je na hrudník, po kterém s nimi začal přejíždět. V mžiku jsem byl víc rudý než rajče s úpalem.

   „Jsi strašně roztomilý, když se červenáš, tady ale není na stud místo,“ zasmál se a laškovně mě políbil na nos. Pak se převalil na posteli a ze stolku vyndal láhev červeného vína a dvě skleničky. Obě naplnil až po okraj a jednu mi podal.

   „Chceš mě opít?“ ušklíbl jsem se.

   „To ne, to je jen na povzbuzení. Víc jak skleničku ti nepovolím, navíc, když ti ještě nebylo osmnáct,“ usmál se. „Možná bych tě měl připravit na to, co tě čeká,“ zabodl do mě pohled svých čokoládových očí.

   „Myslím, že to nechci vědět,“ zakroutil jsem hlavou a položil prázdnou skleničku na stolek. Po víně se mi trochu ulevilo. Andrew přikývl, též odložil skleničku a nahnul se nade mě.

   „Dobře, jen mi důvěřuj, hm?“ usmál se a zabloudil dlaněmi k okraji kalhot, které během chvilky zmizely.

   Nevím, jak dlouho mě laskal po celém těle včetně mého klína, kde mě to chladným rozhodně nezanechávalo. Připadalo mi to jako věčnost, ale zároveň jako chvilka. Proto mě překvapil náhlý chlad u konečníku.

   „Neboj se, neublížím ti,“ zašeptal a znovu mě políbil. Cítil jsem jen menší tlak, který byl ale daleko příjemnější, než když se do mě hned rvali otcovi ´přátelé´.

   Když Andrew nahradil prsty svým mužstvím, věděl jsem, že už nikdy nebudu jako dřív. Dneškem se stávám oficiálním členem Triplu X, stávám se děvkou, jak to nazval otec. Andrewovi jsem ale nemohl nic vyčítat, vynesl mě na vrchol blaha. Poznal jsem s ním to, co nikdy předtím a nezůstalo jen u tohohle. Nechal mě chvíli vydechnout, načež jsem ho měl napodobit.

   Nezkušeně jsem se ho dotýkal, připadal jsem si jako zkoušený z něčeho, na co jsem se vůbec neučil a jen lovil v paměti to, co mi zůstalo z hodiny. Andrew mi občas poradil, co mívají většinou zákazníci rádi, kde se jich dotýkal, co s nimi dělat. Naučil mě, jak muže připravit na akt, poradil mi, co dělat se ženou a jak reagovat na určité situace.

   Když jsem se ponořil do jeho těla… byl to nepopsatelný pocit.

   Vyčerpaně jsem se zhroutil na něj. Andrew si mě přitáhl do náruče a hladil po zádech. Automaticky jsem se k němu přitulil a po chvilce usnul.

   Když jsem se probudil, slyšel jsem tlukot něčího srdce, bylo to příjemné, pro mě něco neznámého.

   „Od čeho to máš?“ Uvědomil jsem si, že prstem opisuje čerství kousanec.

   „Ani nevím,“ zalhal jsem a hrabal se z postele. „To už je tolik?“

   „Jo, nechtěl jsem tě budit, vypadáš úžasně, když spíš,“ zaculil se a zmizel v koupelně. Zrudl jsem a sedl si na postel, že počkám, až vyjde.

   „Ty nejdeš?“ strčil hlavu zpět do pokoje. „Pojď prosím tě, nemáš nic, za co by ses měl stydět,“ zasmál se. Nejistě jsem ho tedy následoval do koupelny, která byla podobná jako na našich pokojích. Sprcha byla větší, takže jsme se do ní dva bez problémů vešli a ještě jsme měli místo.

   „Tak tě vítám mezi námi,“ usmál se Andrew a objal mě jednou rukou okolo pasu. Mírně jsem se na něj zašklebil a raději to neřešil. Když jsme vešli do jídelny, všichni už seděli na svých místech u večeře (až na několik nejmenovaných, kteří měli ´práci´) a dlabali večeři.

   „Děkuji ti za krásné odpoledne,“ líbnul mě Andrew ještě na tvář, než si sedl ke svému dvojčeti, kterému se stulil na klíně.

   „Incest,“ pokrčil rameny Mickey, vedle kterého jsem si opatrně sedl. 

 

15. kapitola

 

   Ani jsem si neuvědomil, jak dlouho jsem spal. Když jsem se vzbudil, byla jedna hodina odpoledne.

   V pokojích nikdo nebyl, jen na stole jsem měl oběd a na lednici byl vzkaz, že jsou všichni v bazénu a mám tam za nimi přijít.

   Snědl jsem řízek, hodil si na sebe oblíbené tepláky, obyčejné tričko a vydal se k bazénu. Plavky jsem nějak neměl. Z domu jsem si je nevzal a s Rickem je nějak nekoupil.

   Když jsem vešel do místnosti, Rick s Thomasem seděli ve vířivce a tiše si povídali. Oba měli na tváři mírný úsměv, za což jsem byl rád. Clark s Mickeym a Warren se Zacharym byli zaujati kohoutími zápasy. Warren se Zachem měli jasnou převahu, jelikož za okamžik se pod vodou ocitl nejen Mickey, ale i Clark.

   „Chrisi, no konečně, už jsme si začali myslet, že jsi usnul navždy,“ zasmál se Warren a připlaval ke mně, přičemž ze svých zad shodil blondýna, který teď naštvaně prskal vodu.

   „Pojď do vody, je skvělá. Proč na sobě nemáš plavky?“ přidal se Mickey.

   „Nemám plavky,“ pokrčil jsem rameny. Mickey se zamračil.

   „Hele, Ricku! Proč jsi mu je nekoupil?“

   „Nenapadlo mě to,“ zatvářil se omluvně.

   „To, že nemáš plavky neznamená, že nemůžeš zkusit vodu,“ objevil se z ničeho nic za mnou Zachary. Lehce si mě přehodil přes rameno, jako bych ani nic nevážil a rychle se přesunoval k bazénu.

   „Zachu, pusť mě! Ne, já nechci!“ ječel jsem a tloukl ho do zad. Blondýn byl ale nemilosrdný a za chvíli jsem plival vodu já.

   „Tohle ti nedaruju,“ zavrčel jsem, když se vynořil vedle mě z vody. Nečekal, že se na něj vrhnu a potopím ho. Chvilku se ani nebránil, teprve když zjistil, co se děje.

……………………….

   V pokojích jsem se zabalil do deky. Přece jen voda v bazénu nebyla nejteplejší a mokré oblečení i po vylezení studilo.

   Kluci seděli kolem a mlčky po mě občas hodili očkem. Věděl jsem, na co čekají. Jestli jim řeknu o svém příchodu nebo budou vědět jen část.

   Povzdechl jsem si, mají právo to vědět. Všichni mi řekli o svém příchodu sem a řekl bych, že někteří to měli i těžší než já.

   „Přede dvěma lety, když mi bylo patnáct, jsem čekal u auta na mamku. Z dálky už na mě mávala, ale na přechodu ji srazil opilý řidič, který jel na červenou. Ani nezastavil a mamka mi zemřela v náručí dřív než stihla dojet sanitka.

   Otec mě nikdy neměl právě v lásce. Spíš se mě stranil, ale já to nějak nevnímal, vyhovovalo mi to. Ale po smrti mamky se to změnilo. Začal mě nenávidět ještě víc a dával mi za vinu její smrt. Tehdy mě při životě držel jen street dance. Miloval jsem ho a on mi dodával sílu přežít všechno ostatní. Do oné ´nešťastné´ nehody,“ zaironizoval jsem. Nehoda to totiž rozhodně nebyla.

   „Otec to nenáviděl. Nějaké poskakování a dělání ze sebe šaška. Chtěl, abych s tím skončil, když jsem ho neposlechl, vyřešil to sám. Možná to neměl v plánu, ale nahrálo mu to do karet. Shodil mě ze schodů a já si zlomil koleno. Do teď ho nemám zcela v pořádku,“ povzdechl jsem si a zadíval se z okna.

   „Den ode dne to bylo horší a horší. Neuměl hospodařit s tou malou částkou peněz, kterou vydělával a brzy jsme se museli přestěhovat do malého bytečku. Ale ani to skoro nedokázal utáhnout. Proto to vyřešil tím, že mě několikrát předhodil svým ´přátelům´, aby si ´posloužili´,“ řekl jsem hořce. Nerad jsem na to vzpomínal, bylo to tak ponižující. Tehdy jsem dlouho do nocí brečel do polštáře a ptal se, proč jsem nezemřel já.

   „Nakonec to vyvrcholilo tím, že jsem musel přestat chodit do školy. Musel jsem na něj čekat doma, aby si mohl vybít zlost.

   Dál už to skoro znáte. Když znovu přivedl domů nějaké dva chlapi, aby si mě vzali, utekl jsem. Nechtěl jsem být znovu ponížen, znovu cítit jejich chraplavé vzdechy a alkohol, kterým páchli. Nechtěl jsem se znovu cítit jako děvka,“ zašeptal jsem a po tváři mi samovolně steklo několik slz.

   „Naštval se a hned druhý den jsem si musel sbalit věci. Netušil jsem, co se mnou chce udělat, až když jsem uviděl Triple. To, že mě sem prodal, už víte,“ dokončil jsem šeptem. Ticho, které v místnosti nastalo by se dalo krájet. Chtěl jsem, aby někdo promluvil, aby někdo křičel, zpíval, prostě něco dělal, jen aby tu nebylo takové ticho.

   Jako první se pohnul Mickey. Přisedl si ke mně blíž a objal mě. Přitáhl si mě k sobě a jen mě objímal.

   „Nedovolíme, aby ti někdo další ublížil. Naši zákazníci nejsou, jako ´přátelé´ tvého otce. Chrisi, nemusíš se ničeho bát, oni ti neublíží,“ zašeptal Rick a objal mě z druhé strany. Spadl ze mě obrovský balvan. Mám totiž přátele, přátele, kteří stojí při mně.

…………………………

   „Ahoj Chrisi!“ ozval se vedle mě hlas a vzápětí se do lavice zhroutil Jeremy. S nadzvednutým obočím jsem se podíval na hodiny. Bylo za pět minut osm, on tu byl dřív!

   „Přivstal jsem si,“ odpověděl mi na nevyřčenou otázku. „Jak… jak se daří Tomovi?“

   „Je to lepší, ale jestli něco nemá budeme vědět až tak za dva měsíce,“ pokrčil jsem rameny. Zmateně jsem vytáhl z kapsy mobil, na který mi přišla zpráva.

   Jsi velmi žádaný, už se o tebe na netu poprali. Máš na pátek zákazníka. Zněla zpráva od Mickeyho. Zatmělo se mi před očima. Samozřejmě jsem věděl, že dnes už jdu do nabídky. Ovšem měl jsem upravené podmínky. Jen jednoho zákazníka týdně, samozřejmě jen než si zvyknu, a termín pouze od pátku do neděle.

   Triple X měl i své internetové stránky, kde si nás zákaznicí mohli také objednat. A nejspíš tohle byl můj případ.

   „Děje se něco?“ zamával mi Jeremy před tváří rukou. Rychle jsem zamrkal, uvědomil jsem si, že už nějakou dobu zírám do potemnělého displeje mobilu.

   „Ne… všechno v pohodě,“ zamumlal jsem a rychle mobil schoval, jelikož do třídy vešel matikář.

………………………….

   Konečně! Aspoň na chvíli od všeho uniknout, na chvíli se odreagovat. Být tím, čím jsem vždycky byl. Dřív bylo všechno jiné, měl jsem spousty zálib. Ať už to byl tanec nebo adrenalinové sporty, které jsem miloval.

   Teď bylo všechno jiné. Už jsem si neužíval života, byl jsem zahlcen povinnostmi, které jsem nenáviděl. Přesto jsem si tuhle slabost nedokázal upřít. Když jsem uviděl to taneční studio, nemohl jsem předstírat, že nic podobného nikdy nebylo součástí mého života.

   „Uklidněte se lidi!“ zakřičela na nás Susan.

   „Tak buďte z ticha! Je vás tu dvaadvacet a já vás nehodlám překřikovat!“ založila si naštvaně ruce v bok.

   „Konečně. Takže… je vás tu hodně, což znamená, že se nemůžu každému věnovat tak, jak bych chtěla.“ Mlčel jsem, ale ostatní začali znovu hlučet. Doufali, že nehodlá snižovat počty.

   „Ticho! Jestli nebudete zticha, počty se sníží okamžitě!“ zahulákala. Chápal jsem ji. Všichni tu sice byli dospělí, ale chovali se jako malé děti.

   „Promiň, Sus, jdu pozdě,“ vběhl do místnosti malý černovlásek.

   „V pořádku,“ usmála se na něj a objala ho okolo ramen. Pak se znovu otočila k nám. „Počty se snižovat nebudou. Chtěla bych vám představit Chrise, je to můj taneční poklad. Bude mi pomáhat z vás něco dostat,“ usmála se.

   „Cože? Vždyť je to ještě malé škvrně, sotva nám bude stačit,“ zasmál se nějaký kluk s tmavší pletí. Moc jsem je neznal, možná proto, že jsem se s ostatními moc nebavil. Ale myslím, že se jmenoval Gus nebo tak nějak.

   „Až ti to škvrně nakope prdel, tak teprve mluv Gusi,“ zpražila ho Susan. Chris se ušklíbl zatímco si zavazoval koleno.

   „Tak můžeme? Pojedem první sestavu třikrát dokola. Až budeš chtít, tak se přidej,“ strčila do černovláska, pustila hudbu a postavila se před nás.

   „Pět – šest – sedm – osm…“ Chris se na nás s přivřenýma očima díval a když jsme jeli sestavu podruhé, postavil se vedle blondýny a sebejistě s námi držel krok. Nebyl jsem jediný, kdo na to překvapeně hleděl.

……………………….

   „Tak co? Jak se ti líbí sestava?“ otočila se na mě Sus.

   „Jo, líbí. Je dobrá,“ přikývl jsem. Našpulila pusu a dala si ruce v bok.

   „Chrisi, ty jsi nikdy neuměl dobře lhát,“ zasmála se. „Tak povídej, co bys kde upravil?“ zvedla obočí a ušklíbla se.

   „Ne, vážně se mi líbí, jen… Je to moc… suchý?“ pokusil jsem se zvolit přijatelné slovo. Susan se rozesmála.

   „Jsi tu prvních deset minut a už mi do toho kecáš.“

   „Ptala ses na můj názor?“ přivřel jsem oči. „Pusť mi to ještě jednou.“ Zavřel jsem oči a vnímal hudbu. Pak jsem si představil Susaninu sestavu a mírně ji upravil. Pousmál jsem se a s pár předělávkami ji předvedl. Největší předělávka byla asi na konci, kde místo do šňůry jsem se postavil jen na levou ruku, nohy vyšvihl do vzduchu a pak pokrčil do kolen.

   „Paráda!“ výskla Sus a postavila se vedle mě. „Viděli jste to? Tak jedeme to samé!“

   „Počkej, jak to myslíš?“ zamračil se ten Gus. „Viděli jsme to jednou!“

   „A to nezvládneš? Jsou tam tři drobné předělávky,“ ušklíbla se a znovu pustila hudbu. Poprvé jsem jel s nimi, pak jsem to nechal na Susan a podíval se na ostatní. No… ještě to pletli. Zaujal mě ale kluk stojící v úplně poslední řadě. Byl vysoký, měl trošku delší černé vlasy, hnědé oči a pod nátělníkem se mu rýsoval vypracovaný hrudník. Vážně mu to šlo a vypadal přitom nenuceně. Ostatní se až moc snažili dodržovat úpravy. Křečovité pohyby byly až moc výrazné.

   „Dobře, stop! Dejte si chvilku pauzu,“ zakřičel jsem. „Vypadá to hrozně. Až se vydýcháte, půjdeme to pomalu bez hudby.“ Všichni souhlasně zamručeli a posadili se na zem.

   „Hej, Sus, kdo je támhleten kluk?“ zeptal jsem se na onoho černovláska.

   „Ani nevím. Říká se mu Dý. Moc se s námi nebaví. Když se ho někdo na něco zeptá, tak odpoví, ale že by se připojoval do konverzace nebo ji sám zahájil, toho jsem si ještě nevšimla.“

   „Je dost dobrý. Vážně mu to jde,“ kývl jsem obdivně.

   Bylo tři čtvrtě na pět, když jsem vyšel ze studia. Koleno mě v posledních minutách začalo bolet jak čert, tak jsem toho radši nechal. Teď jsem se akorát musel dokulhat do Triplu. No řekněme, uvažoval jsem, že zavolám Rickovi, jelikož do kopce a s tím kolenem jsem to neviděl právě růžově.

   „¿Ahoj Chrisi! Jdeš do Triplu?“ zastavilo vedle mě auto. Překvapeně jsem se podíval na Jaimeho.

   „Jo, jdu,“ přikývl jsem.

   „Nasedej, hodím tě tam. Když už máme společnou cestu, přece za mnou nepůjdeš pěšky,“ zasmál se. Pak se zadíval někam za moje rameno neurčitým pohledem. Když jsem se otočil, uviděl jsem Dýho, jak vychází ze studia. Na okamžik se střetl s mým pohledem, než zmizel za rohem. Jeho pohled… jako bych ho odněkud znal. Přestal jsem nad tím uvažovat a nasedl k Jaimemu.

   „¿Jdeš navštívil Mickeyho?“ ušklíbl jsem se na Španěla. Pobaveně se na mě podíval.

   „¿To je to tak průhledný?“

   „Jen typuju,“ zasmál jsem se. „¿Jak se vůbec domlouváte? ¿Předpokládám, že spolu mluvíte?“

   „Já mluvím anglicky lámaně,“ zasmál se. „Damon mě učí.“ 

   Když jsem šel do našeho pokoje, málem mě na schodech převálcoval Mickey.

   „Jen klid, on ti neuteče,“ zasmál jsem se.

   „Neříkej to Rickovi, prosím,“ zaúpěl. Jen jsem se usmál a přikývl. Mickey se… zamiloval, nejspíš. Byl jsem si skoro jistej, že za tím počítačem sedí jen proto, že si píše s Jaimem. Nevěděl jsem to sice jistě, ale pravděpodobnost byla velká. Přál jsem mu to, jen jsem doufal, aby pak nebyl zklamaný. Doufal jsem, že neskončí tak, jako přede dvěma lety Robbie.

   „No konečně! Tohle musíš vidět!“ chňapl mě hned ve dveřích za ruku Zachary a dotáhl k počítači. Rick rychle vyťukal adresu Triplu a najeli na mou složku.

   Zrudl jsem až po kořínky vlasů, když jsem si přečetl několik komentářů. Warren se vedle mě začal tlemit a číst to nahlas. Okamžitě jsem po něm skočil a pokoušel jsem se mu ucpat pusu. Vzhledem k tomu, že jsem byl o hlavu menší než on mi to moc dobře nešlo.

   „A to není všechno, podívej se na tohle,“ řekl Rick a otevřel nějaký odkaz.

   „Tady si nás zákazníci zamlouvají, případně nabízí vyšší částky než za jaké poskytujeme služby, aby si byli jisti, že nás dostanou. Ovšem oni neví, jestli nabídli nejvíc nebo kolik bylo jiných nabídek.

   Během prvních pěti minut, co se tu tvůj profil objevil, jsi měl tři nabídky a že sumy nebyly právě nejnižší. 

   Po deseti minutách jsme to museli uzavřít a říct, že jsi zamluvený, začali tam přihazovat zákazníci, kteří se pro začátečníky moc nehodí. I tak jsme to trošku ošidili,“ usmál se Rick nevině.

   „Vybrali jsme ti mladého podnikatele, který nabídl druhou největší sumu. Říká si Buddy, může mu být tak sedmadvacet a není vůbec špatný. Tvoje normální cena je 60 liber za hodinu, on dal 110.“

   „Což znamená, že dostaneš 25 liber za hodinu plus to, co ti dá sám,“ uzavřel to Warren.

   „Jak dlouho to…“

   „To si určí až tu bude,“ pokrčil rameny Zach. Přikývl jsem a vzal ze země batoh.

   „Jdu si udělat úkoly,“ oznámil jsem a rychle zmizel, ještě teď mi hořely tváře z těch komentářů.