Životrapné verše
Životrapné verše
21. listopadu 2010 v 20:15 | Jiří Ošlejšek
Životrapné verše
46 básní
Prezentace 5 básní.
Změna času
Nevidím přes husté mraky,
kde se slunce skrývá.
Nevím, zda se právě stmívá
nebo se snad rozednívá?
Mám se vrátit do postele
nebo běžet do práce ?
Zvon měří čas na kostele.
Odbíjí si, jak si chce.
Už zase ta změna času.
Kdo tu hloupost vymyslel?
Ode mě by dostal basu
a žrát seno, jak osel.
Změna času,
šetří státní rozkradenou kasu.
Změnou času,
bezdomovcům naroste míň vlasů.
Kdo se nad tím nemyslí,
ví, že jsou to nesmysly.
Zadali jste počítačům
neůplná data.
Výsledek je celý na nic,
s chybou jako vrata.
Mám dost časté,
chmurné představy.
Že nás změna času
všechny popraví.
Jen co svoje rozpínání
vesmír zastaví,
nebude čas podívat se
ani na zprávy.
Tu nechtěnou změnu času,
člověk asi nezvládne.
Dřív než spadne do kolapsu,
ve vteřině zestárne.
Prach
Prach se táhne po Ostravě,
šíří se dál po Moravě.
Máme ho i v Mostě.
Vypadá dost hustě.
Až dorazí k Ústí,
rýma se nám spustí.
Zadarmo si vychutnáte
průmyslovou drogu.
Pro každého máme dosti
kvalitního smogu.
A kdo má prachu dost,
ať si zavře okna!
Čeho lidská chamtivost
na zdraví je schopna?
Jedovaté černé zmije
spojily se v husté mraky.
Zatáhněte žaluzie!
Útočí na paneláky.
Prach je v černých oblacích,
na duši i na plicích.
Komu vadí trochu smradu,
musí ke mě na poradu!
Neškodný je popílek.
Konstatoval debílek.
Kritika se do černého trefila.
Zjistilo se, kdo na prachu vydělá.
Oběd
Poslechněte si mou zpověď.
Stála mě dost velkou oběť.
Ulovil jsem pro kuchyni pouliční havěť.
Možná jsem měl ihned po té,
napsat si svou závěť.
Kuchařka mi připravila podezřelý oběd.
Dříve než jsem objednaný oběd dojed,
důrazně mi poručila, že prý ji mám ojet.
Rychle jsem se zvednul,
na své kolo sednul.
Na starého dědka,ujíždím jak fretka.
Lesem vedla cesta úzká,
namoklá a velmi kluzká.
Otáčím to, jedu zpátky,
na cestě stojí dvě babky.
Zakřičel jsem na ně.
Pozor, já vás objedu!
Troufáte si na dvě?
Boural jsem do posedu.
Odřel jsem si obě dlaně.
Poválel se v mokré trávě.
Příště babky zajedu
a dám si je k obědu.
Dopis-de
Jak jsme spolu byli šťastni.
Na to často vzpomínám.
Nelze popsat v jedné básni,
to, co tady prožívám.
Doufám, že Ti dopis dojde.
Jak se cítím, chci ti psát.
Sejde z očí. Z mysli sejde.
Snad Tě má už jiný rád?
Jsem jen žoldák v cizí zemi.
Za svobodu mám se rvát?
Chybí mi tu krásné ženy.
Můžeš se mi za to smát.
U nás ženy neskrývají svoje vnady.
Chtějí zakrýt vady, tloušťku.
Tady chodí zahalené, bez parády.
Každá nosí černou roušku.
Honím se tu v nepohodě
za povstalci po horách.
Střílím na ně, zabíjím je.
Pak se modlím a mám strach.
Terorista útokům se brání.
Opevnil se ve skalnaté stráni.
Tak jako já, na smrtku je přichystán.
Bojuje dál, za ten svůj Teroristán.
Až zas budu stát před muškou,
bude to můj smolný den.
Mokré řasy oprav tužkou.
Tuhle větu řekni všem:
Musel zemřít? Chci se ptát.
Je ho škoda. Byl tak mlád.
Exekutor
Přišel dárek na Vánoce,
oznámení exekuce.
Snad jsem někde dlužil drobné.
Nevím o tom. Je to možné.
Nepomohlo modlení. Nepomohl pastor.
Přišel jsem o bydlení. Dostavil se zákon!
Exekutor, je jak křeček,
nezapře svou povahu.
Bere z malých hromádeček,
na svou velkou hromadu.
Zlu se nemá odporovat.
Omluvte se! Pardon.
Nebudem se dohadovat!
Máte jiný názor?
Mačetu mám nabroušenou pod kobercem.
Ta sekne a rozpárá.
Nestanu se na své stáří bezdomovcem.
Stát se o mě postará.
Budu mít své právo na bydlení,
na stravu a sociální zajištění.
Svoje básně budu si psát ve vězení.
Vyžádám si na to soudni povoleni.
---------------------------------------------------------------
Autor : Jiří Ošlejšek
Název : Životrapné verše
Ilustrovala: Vendula Švehlová
Autor vydal na vlastní náklad
1 vydání, březen 2015 Výtisků 100 ks
E-mail : oslejsekjiri@seznam.cz
ISNB: 978-80-260-7790-9
