Jdi na obsah Jdi na menu
 


HDVL 2.

vhemt--logo-.jpg

 

Lidské dvojice jsou vystaveny různým společenským a politickým tlakům, aby přivedly na svět dítě.

MĚŘIDLO TLAKU NA PLOZENÍ

OSOBNÍ

SOCIÁLNÍ

EKONOMICKÝ

SOCIÁLNÍ

EKONOMICKÝ

OTEVŘENÝ

Plánované rodičovství

Plození je dobré

Přídavky na děti

Nemít děti je sobecké

Poplatky za neplodnost

Povinné plození

povinnost

ponoukání

podpora

Závazek vůči společnosti

Pokuty

Vnucená početí

1

2

3

4

5

6

Změřte si tlak, jemuž jste vystaveni.

 

1.     Osobní tlak. Kulturní podmínky pro plození začínají záhy a pokračují bez přerušení do dospělosti. Je to tak silné, že většina z nás nikdy ani nepomyslela na to, že nebude mít děti. Je to natolik všeprostupující, že si neuvědomujeme, že nás takto naočkovala společnost, abychom jednali proti našim vlastním nejlepším zájmům. Tato vštípená touha dělat děti nám připadá jako přirozená, téměř biologická. Volba není moc dobrá, když nevíte, že ji máte.

2.     Pozitivní společenský tlak. Je pouze jedna společensky přijatelná reakce na zprávu o těhotenství či porodu: „Blahopřeji.“ Navzdory nedostatku společenského přínosu, společnost bezmyšlenkovitě překypuje radostí nad dalším lidským přírůstkem.

3.     Pozitivní ekonomický tlak. Ekonomické stimuly k plození pocházejí od těch, kteří ovládají peníze a jejich distribuci. Korporacemi ovládané vlády vyplácejí na celém světě přídavky na děti s vidinou budoucího ekonomického užitku. Lidé výše na pyramidě moci vědí, že potřebují velkou základnu, umožňující jim jejich privilegované postavení.

4.     Negativní společenský tlak. Bezdětné dvojice jsou vystaveny společenskému odmítání jen proto, že se vyhýbají povinnosti dodávat další potravu pro fabriky a kanóny. Obviňování z mravní zkaženosti, nedospělosti a sobectví vytváří na bezdětné dvojice tlak, aby se přizpůsobily a plodily.

5.     Negativní ekonomický tlak. Ti, kdož se rozhodli zdržet se plození, nejsou sice přímo pokutováni, ale musejí přispívat jiným, kteří plodí. Výchova jednoho dítěte tak zaměstná celou vesnici – ať už na poplatcích či jinak.

6.     Otevřený nátlak. Vynucované plození dosahuje sice zřídka takové hrůzostrašné úrovně jako v Rumunsku za Ceausesca, nicméně všude tam, kde jsou omezené nebo zakázané antikoncepční služby a reproduktivní svobody, dochází automaticky k otevřenému nátlaku na nucené plození. Stovkám milionů párů je odpíráno jejich základní lidské právo přestat dělat víc dětí než chtějí nebo uživí.

 

Nejdůležitější rozhodnutí, jemuž bude nějaký pár čelit, je zda přivede nebo nepřivede na svět dalšího z nás. Tlak na tu či onu volbu nectí osobní autonomii. Každá úroveň nátlaku na to, aby se nechal člověk zatížit všestravujícím chovem dětí, je nespravedlivá. Reproduktivní svoboda a zodpovědnost jsou založeny na respektu k osobní volbě těch, kdo uvažují o společném stvoření nové lidské bytosti.

 

  MĚŘIDLO TLAKU NA ANTIKONCEPCI

OSOBNÍ

SOCIÁLNÍ

EKONOMICKÝ

SOCIÁLNÍ

EKONOMICKÝ

OTEVŘENÝ

Reproduktivní svoboda

Podpora a pochvala

Úplatek

Odrazování a obviňování

Pokuty

Donucování

Svobodná volba

Děkujeme, že neplodíte

Příspěvek na neplodnost

Styďte se

Platíš čím dál víc

Žádná volba

1

2

3

4

5

6

Kolik tlaku je potřeba na snížení porodnosti?

POZOR! Zpětný tlak

 

Kdybyste byl vládcem světa, jaký stupeň tlaku byste vyvinul na globální plánované rodičovství? Každý stupeň má svá pro a proti. Bavte se.

 

PRO:

Neutrální tlak. Rovnostář. Porodnost snížena o polovinu. Dětská úmrtnost dramaticky klesá. Není vyžadováno žádné donucování.

1.

SVOBODA

PROTI:

Zapšklí nepřátelé žen nutící je k povinnému mateřství. Snížit porodnost na úroveň úmrtnosti by nestačilo.

Pozitivní. Optimistické. Minimální náklady.

2.

PŘÁNÍ

Blahosklonní. Soudní.

Dlouhodobě šetří peníze. Podporuje placené plození.

3.

ÚPLATEK

Způsobilost mužů lze stěží určit, ježto je podjatá. Ekonomicky znevýhodněný, pod nestejným vlivem.

Poučuje lidi o tom, že co dělají, není dobré pro Přírodu ani pro lidstvo.

4.

VINA

Negativistický. Pesimistický. Hnidopich.

Náklady na vzrůstající populaci jsou hrazeny spravedlivěji.

5.

POKUTY

Potíže s vybíráním peněz, zvláště od svobodných mužů. Bohatí mají víc svobody k plození než chudí.

Odepření práva plodit je lepší než odsoudit dítě k životu ve vykořisťování, utrpení a k brzké smrti. Porodnost snížena pod úroveň úmrtnosti.

6.

SÍLA

Fašistické. Ve většině regionů politicky neproveditelné. Vytváří to jiné problémy, jako např. dětskou úmrtnost, černý trh s dětmi, genocidu.

Informace z horní tabulky čerpají údaje ze západu Severní Ameriky, kde trvale dosahují průměru nepřesahujícího víc než 3. Je tragédií, že mnohé regiony nedosáhly ani úrovně jedna. Nehledě na to, kolik tlaku si myslíme, že je potřeba ke zlepšení hustoty obyvatelstva, jistě budeme všichni zajedno, že minimální úroveň, požadovaná pro reproduktivní svobodu, je společenská spravedlnost.

 

diky--ze-neplodite.jpg
DEN NE-OTCŮ
"Děkuji vám, že neplodíte."

 

SMRT

 

???: Nepomohou způsobit vyhynutí lidstva spíš nové viry, války, hladomor a toxické odpady?

Ne. Epidemie vlastně živočišný druh posilují, pokud žije dost jedinců v adekvátním počtu. Je-li nás víc jak šest miliard, není na světě žádný takový virus, který by nás zahubil všechny. 99,99 % zemřelých by stále znamenalo, že tu ještě zbývá 650 000 přirozeně imunních přeživších, kteří se budou dál replikovat, a ani ne za 50 000 let můžeme být zase zpátky tam, kde jsme nyní. Neboť jakákoliv choroba, která by byla schopna prostě jen udržet lidskou populaci ve stávajícím počtu, by musela každý den zahubit 200 000 lidí. Utrpení a smrt tu nijak nepomůže, jen bolí.

Ve válkách zemřely miliony lidí a přesto se lidská rodina stále rozrůstá. Za všech dob podněcovaly války jak vítěze, tak poražené, aby obnovili své početní stavy. Když jsou vojska povolána do zbraně, spermobanky o překot vybírají vklady. Čistým výsledkem války je obvykle spíš vzrůst než úbytek počtu obyvatel.

Nedostatek zdrojů vede k hromadnému vraždění, čemuž se říká válka, ale výsledek je pouze dočasný. Vedle toho, že je zabíjení lidí nepraktické, je i nemorální. Nikdy by se to nemělo stát způsobem ke zlepšení života na Zemi.

Hromadné vymření lidstva, předpovězené mnohými, jako následek překročení únosné kapacity Země, je něco, čemu se chce Hnutí za dobrovolné vyhynutí lidstva vyhnout.

Je možné, že se HDVL nepodaří odvrátit ekologický kolaps. Takže lidé uvažující o dítěti by měli vzít též v úvahu možnost, že tím své potomky možná odsoudí k rychlému zhoršení kvality života a k nepředstavitelně hrozné smrti.

I tak se o tom dá uvažovat.

 

deti--vypravejte.jpg

A teď bych chtěla, aby mi každý z vás pověděl, čím by býval chtěl být až vyroste, kdyby ho jeho předkové neodsoudili k zániku v katastrofické pustině.

 

 ???: Máme se snad všichni zabít?

SHRNUTÍ: Zvýšením úmrtnosti lidí se nezmenší velká hustota obyvatelstva. Mnoho lidí zastává názor, že zvýšená úmrtnost sníží počet lidské populace. Avšak, historicky vzato, vysoká úmrtnost zvyšuje i porodnost. Masy lidí se scvrknou rychleji a lépe tím, že budeme podporovat reproduktivní svobodu, ekonomické příležitosti a vzdělání.

 

Zubatá vysvoboditelkou?

 

Neodtáhne časem naši drahocennou Gáiu z pokraje ekologické katastrofy superhrdinka Zubatá? Nesklátí miliony lidí velkorysý rozmach její smrtící kosy, jenž nás zastaví dřív než zničíme sami sebe i naši hostitelku?

Stoupenci Zubaté – hlad, choroby a válka – se nedávno spojili k tak rychlé žatvě jako nikdy předtím s mutantním bratrancem Plutoniem, a stejně si neporadili s naším růstem.

Nicméně, vzdor chmurnému podílu Smrtky na pomalém růstu lidské populace, se dnes někteří snaží víc využívat jejích služeb pro dobro všech. Snaží se ukázat Zubatou v lepším světle.

 

smrtka.png

A zde je náš zvláštní host - Smrtka!
Koukněte se na mne z té lepší stránky, lidičky!

 

Jak říká Pentti Linkola ze Saaksmaki ve Finsku, citován ve Wall Street Journal: „Další světová válka by byla šťastnou událostí pro naši planetu ... Kdybych mohl zmáčknout jediné tlačítko, udělal bych to, bez váhání bych obětoval sám sebe, kdyby to znamenalo, že zemřou miliony lidí.“

Neřekl s kolika miliony lidí si chce zahrát na lumíky, ale i 80 milionů mrtvých lidí by pouze zlikvidovalo jeden roční přírůstek. To by Gáiu nevysvobodilo a my bychom byli zavaleni všemi těmi mrtvolami. Jejda. Dokonce i nejnovější kniha Garretta Hardina, která říká, že krmení hladovějících lidí pouze vytváří další hladovějící lidi, odporuje Linkolově neústupné filosofii: „Máme mnoho možností, jež bychom měli objevit dřív než budeme muset sáhnout k násilnému řešení.“

Weekly World News vypráví příběh dvou uprchlých francouzských chemiků, Henri Mevela a Jeana-Michela DuPonta, kteří měli údajně v plánu otrávit všechny lidi na naší planetě, aby „ji zachránili před znečištěním a přelidněním“. Marc Jubert z Interpolu k tomu dodává: „Nevíme přesně, co Mevel a DuPont právě dělají, ale jestli jim v tom včas nezabráníme, následky budou zničující... Mohou být šílení, ale nejsou to blázni.“

Inu, i s jejich „celosvětovou sítí 2 000 radikálních ekologů“, jim to není nic platné, byť by se jen přiblížili k Linkolovu kouzelnému tlačítku: počty mrtvých by dosáhly nanejvýš 2 % z celého lidstva.

Bývalý šéf protiteroristického oddělení CIA Vincent M. Cannistraro předvídá na stránkách Weekly World News, že tu budeme mít „vysoce vzdělané vědce ... v malých organizovaných tajných buňkách, kteří budou pracovat na vývoji technologií, sloužících k zmenšení lidské rasy (sic) nebo dokonce k jejímu vyhlazení z povrchu zemského.“ Článek se též zmiňuje o hnutí za dobrovolné vyhynutí lidstva, zřejmě kvůli dodání hodnověrnosti této fantazii.

Možná že skutečně existují dobře financované, tajné buňky vědců, kteří pracují na tom, aby vyhladili velký počet lidí. Avšak záchrana planety Země pravděpodobně není jedna z jejich pohnutek.

Církev Euthanasijská (Church Of Euthanasia) obhajuje to, co si napoprvé všichni myslí o HDVL: sebevraždu pro dobro Země. Zakladatel Chris Korda v jejich letáčku Chcípni dodává odvahu těm, kteří jsou opravdu vážně rozhodnuti zachránit planetu tím, že se sami zabijí. Také jeden z možných kreativních způsobů, jak pomoci k dobrovolnému vyhynutí lidstva.

V Gaia Liberation Front mají radši, když se lidé zabíjejí sami navzájem, jako například ve válkách, ale upřednostňují „boj zblízka, nebo ještě lépe biologické prostředky, které zabíjejí pouze lidi.“

Nesejde na tom, kolik milionů lidí padne za oběť Smrtce, a z jakéhokoliv důvodu, Gáia by z toho měla prospěch minimální. Vysoká úmrtnost ve skutečnosti zapříčiňuje vysokou porodnost, často vyúsťující do jejího výsledného zvýšení. Poválečný baby-boom rychle nahradí mrtvé, a to jak u vítězů, tak i u poražených.

Divoké Zemi zkoumám vliv neblaze proslulého dýmějového moru na počet obyvatel západní civilizace: „Ihned po tomto menším impulzu začal náš počet růst až do nebe. Průmyslová revoluce byla bezpochyby jedním z činitelů, umožňující nám se rozšířit až k prasknutí, avšak Černá Smrt je možná tou příčinou, že se chceme množit jako králíci. Do naší kolektivní paměti se vtiskla hrůza z masivního vymírání našeho druhu. Naše přirozená reakce na to, jakožto živočišného druhu, byla ovšem důkladná plodnost.“

Abych se vyrovnal s touto nekontrolovaně se šířící plodností, činím závěr ten, že „...reproduktivní svoboda, ekonomické příležitosti a vzdělání jsou daleko účinnějšími metodami, jak vylepšit poměr lidé – divoká příroda, než podpora jakékoli úmrtnosti.“

Ne, Zubatá není Gájin rytíř v zářivém brnění – čápa prostě zabít nemůže. Potenciálními hrdiny tohoto vysvobození jsme my. Stane-li se dost příslušníků lidské rodiny vehementními v ochraně života na Zemi, má Gáia vyhráno.

 

???: Nevymře HDVL, až zemřou všichni jeho členové?

Jestliže nějaká idea postrádá dostatečnou hodnotu, aby prošla bez toho, že by byla od prvopočátku vynucována, pak si zřejmě zaslouží být zapomenuta.

Vzdělanost nerozšiřují naše geny. Každý dobrovolník HDVL, nebo sympatizant, je výsledkem nějaké plodící dvojice, a přece jsme se všichni rozhodli neplodit. Často jsme k tomuto závěru došli nezávisle a bez podpory přátel a rodiny.

Koncepce dobrovolného vyhynutí lidstva žije vlastním životem. Je to myšlenka, jejíž čas nadchází, třebaže trochu pozdě.

 

???: Není to jen další z těch sebevražedných kultů?

Spíš to vypadá tak, jako kdyby celá naše industrializovaná civilizace byla jeden velký sebevražedný kult. Důkazy vidíme všude kolem sebe.

Proháníme se nebezpečnou rychlostí v křehkých kovových krabicích, aniž bychom k tomu měli vážný důvod.

Polykáme tolik jedu, že morek z našich kostí by nevyhovoval státní normě pro vepřové.

Natahujeme vlákna na síti života, skáčeme po ní nahoru a dolů, a očekáváme, že udrží naši stále rostoucí váhu. Jen málo z nás k tomu podotýká, že to není žádná záchranná síť.

Místo toho bychom se mohli chopit života: dobrovolné vyhynutí lidstva nabízí zdravou léčbu lidské kolektivní touhy zemřít.

 

Zničení, jež v minulosti postihlo již tolik různých civilizací, nebylo nikdy dílem žádné vnější příčiny; bylo vždy sebevražedné povahy.

-         Arnold Joseph Toynbee

Studium dějin 1949

 

???: Proč se prostě nezabijete?

Tohle je asi nejčastější otázka ze všech. Úplně by stačilo se zeptat: jsme-li tak špatní, že zničíme každé prostředí, které obsadíme, proč tomu prostě nezabráníme? Důvodů, proč zpětná kontrola porodnosti není součástí HDVL, je několik.

Jak již bylo vysvětleno výše, zvyšovat úmrtnost je jako snažit se pumpovat vodu z potápějící se lodi a neucpat přitom díry. Čím rychleji odčerpáváte, tím dvojnásob rychleji záplava lidí přibývá.

Je dost těžké už jen přesvědčit lidi, aby neplodili. Obhajování sebevražd neosloví mladé lidi a také se to těžko prosazuje. Není způsob, jímž bychom mohli dohnat dostatek lidí k sebevraždě, tak aby pocítili ten rozdíl, zvlášť poté, co budeme příliš mrtví, abychom mohli promluvit. Sebevražda není dobrý příklad k následování.

Smrt si pro nás přijde brzy – pro někoho až příliš brzy. Většinu života strávíme v práci a těch pár let v důchodu už ani nestojí za řeč. Po tyto roky se můžeme věnovat něčemu humanitárnímu a ekologickému.

Zkrácení života o pár desítek let u již existujícího člověka nezruší roky negativního působení lidstva a nezabrání nikomu – s potenciálem produkovat další lidi –, aby nevytvářel další nový život.

Máme povinnost pomáhat světu, dokud můžeme a dřív než zemřeme. Nechávat to na ostatních není zodpovědné.

HDVL je důvod k žití, ne k smrti.

 

Křehkost lidské existence na planetě Zemi:

 

James Lovelock (autor hypotézy Gaia) vypočítal, že jsme překročili bod, odkud není návratu na naší cestě ke zhroucení civilizace a k hromadnému vymírání lidstva.

 

Olduvajská teorie o industriální civilizaci

olduvajska-teorie.jpg 

1.     Předindustriální fáze (cca 3 000 000 př.n.l. až 1765 n.l.)

·        A = počátek výroby nástrojů (cca 3 000 000 př.n.l.)

·        B = počátek využívání ohně (cca 1 000 000 př.n.l.)

·        C = neolitická zemědělská revoluce (cca 8 000 př.n.l.)

·        D = Wattův parní stroj, 1765

 

° Interval D-E je přechodné období.

 

2.     Industriální fáze (1930 až 2025, odhadem)

·        E = za počátek industriální civilizace se považuje rok 1930, kdy nejvyšší hodnota spotřeby energie na osobu dosáhla 37 % svého vrcholu.

·        F = vrchol industriální civilizace, cca r. 1978: potvrzen historickými údaji z OSN i dalšími.

·        G = celosvětový průměr spotřeby energie na osobu dál klesá, 1996

·        H = industriální civilizace se chýlí ke konci, když se spotřeba energie na osobu zmenšila na 37 % své vrcholné hodnoty, odhadem kolem roku 2025. Pravděpodobná doba trvání (X) je odhadována na méně než 100 let.

 

° Interval H-I je přechodné období.

 

3.     Post-industriální fáze (cca 2100 a dál)

·        J, K a L = periodické pokusy o industrializaci v budoucnosti selhávají.

 

 

V zimě 2005-2006 byla ve čtvrtletníku The Social Contract (Společenská smlouva) publikována jedna hloubková analýza: Olduvajská teorie. Energie, populace a industriální civilizace.

„Olduvajská teorie tvrdí, že doba trvání industriální civilizace je přibližně 100 let: cca 1930-2030. Určuje ji výroba energie na hlavu (e). Exponenciální růst světové výroby energie skončil v roce 1970... Průměrné e nevykáže žádný přírůstek od roku 1979 až do roku 2008 ... Míra změny e půjde strmě do negativa cca r. 2008 ... Světová populace klesne cca v roce 2050 na asi dvě miliardy ... S tím se shoduje rostoucí počet různých nezávislých studií...“

 

DEMOGRAFIE

 

???: Míra porodnosti klesá po celém světě. Není takzvaná „populační bomba“ jenom takový strašák?

Míra porodnosti klesla na asi polovinu toho, kde byla v roce 1950: z průměrných 5 potomků na 2,6. Míra našeho růstu také znatelně klesla, jak ukazuje tato tabulka z Amerického statistického úřadu.

mira-porodnosti.png 

 

Roční přírůstek obyvatelstva se rovněž zlepšil z 87 milionů v roce 1989 na asi 74 milionů v roce 2005, respektive 58 milionů v roce 2009.

rocni-prirustek.png

 

Nicméně, dřív než začneme vystřelovat špunty z lahví na oslavu toho, že výbuch naší populace vyšuměl, podívejme se ještě na jednu tabulku – tu, která bývá nejčastěji ignorována.

svetova-populace.png

 

???: Jak to, že naše populace neustále roste, když klesá míra porodnosti, míra plodnosti a míra růstu?

Setrvačnost – to je to slovo. Třebaže se již lidé tolik nerozmnožují, existuje stále mnoho lidí, kteří tyto nové a nové lidi neustále přivádějí na svět, čímž nás je čím dál víc. Tento jev se nazývá populační setrvačnost (population momentum). Například Čína, se svou obecnou mírou plodnosti 1,5 dítěte na jednu ženu (v Česku je to 1,4 dítěte), je pod úrovní přirozené obnovy, přesto však její přirozený přírůstek činí 10 milionů ročně.

Tato čísla slouží jako zlověstné varování. Jestliže náš růst nezastavila míra porodnosti zkrácená na polovinu, co jej zastaví? O kolik níž může ještě míra porodnosti klesnout? V mnoha regionech je už stabilní hladina porodnosti, která však pravděpodobně za daných podmínek níž neklesne.

Ještě malá poznámka k první ze dvou tabulek nahoře: pokles v míře růstu z let 1959-1960 byl následkem Velkého skoku vpřed v Číně („Velký skok vpřed“ byl oficiální název politiky Čínské lidové republiky od roku 1958 až do počátku roku 1962 v rámci druhého pětiletého plánu ČLR. Čínský vůdce Mao Ce-tung chtěl radikálními politickými a ekonomickými opatřeními rychle zvyšovat čínskou produkci, dostat zemi během patnácti let ekonomicky do postavení velmoci a vybudovat komunismus. Skutečným následkem však byl největší lidmi vyvolaný hladomor v dějinách, jemuž padly za oběť desítky milionů lidí.) Přírodní katastrofy a snížený objem zemědělské výroby vyvolaný hromadnou sociální reorganizací způsobil Číně vysoký nárůst míry úmrtnosti a její míra porodnosti klesla téměř na polovic.

 

???: Když zplodíme pouze dvě děti, nenahradíme tak jen sami sebe?

„Dvě a dost“ bylo možná radikální prohlášení, když byla v roce 1968 založena americká organizace Nulový růst populace (Zero Population Growth), nyní přejmenovaná na Population Connection. Ale to bylo i pak sotva adekvátní. Vzhledem k setrvačnosti by takzvané nahrazení úrovně porodnosti 2,1 potomka na dvojici přineslo skutečný nulový populační růst asi až někde v polovině tohoto století.

Dnes je heslo doby jen mírně poopravené: „Nemějte žádné nebo jen jedno dítě, a zcela určitě se zastavte u dvou.“

Názor, že zplozením dvou potomků se prostě nahradí jeden pár lidí a nebude to mít přitom žádný velký dopad, je klamný. Nejsme lososi – my se nevytřeme a nezemřeme. Většina z nás uvidí své potomky plodit a nadto i to, jak plodí i ti zplození.

Když dvojice lidí „nahradí“ sama sebe, dopad na životní prostředí se zdvojnásobí – za předpokladu, že životní styl jejich potomků bude stejně ohleduplný k přírodě jako náš, nebudou se chtít rozmnožovat vůbec.

Heslo „dvě a dost“ vlastně jen podporuje reprodukci „způsobilých“ lidí. Jakkoli je lepší mít dítě chtěné než nechtěné, inteligentní (ať už se tím myslí cokoli) než hloupé a opečovávané než zanedbané, tak přeci jen – nehledě na tyto skutečnosti – představuje každý z nás v tomto přeindustrializovaném světě ohromnou zátěž pro Přírodu.

Když se například v míře spotřeby energie zastaví Severní Amerika u dvou dětí, je to totéž jako kdyby se Indové zastavili u třiceti dětí, nebo Bangladéšané až u 97.

Dvě děti jsou lepší než čtyři a jedno je dvakrát lepší než dvě, ale záměrně dnes zplodit i jedno jediné dítě je morálně na úrovni prodávání míst na potápějící se lodi.

Bez ohledu na to, kolik potomků zplodíme nebo nezplodíme, či zda se radši zastavíme u dvou, stejně to jednou musíme zastavit.

 

 

ekologie.jpg

EKOLOGIE

 

„Člověk ve svém pomýlení mocně zasáhl do přírody. Zdevastoval lesy, a tím i změnil klima a atmosférické podmínky. Vinou člověka úplně vyhynuly některé druhy rostlin a zvířat, ač měly své nenahraditelné místo v ekonomii Přírody. Čistotu vzduchu všude ovlivňuje kouř a podobně,  řeky jsou špinavé. Tyto a jiné věci jsou neoprávněnými zásahy do Přírody, kterou dnešní člověk okázale přehlíží, ale která má největší důležitost a která jednou ukáže svou zlou tvář nejen rostlinám, ale také zvířatům, a která vposledku nebude mít trpělivost se silou odporu člověka.“ 1832

Johann Wolfgang von Goethe (1749-1832)

 

 ???: Je rodičovství špatné pro životní prostředí Země?

„Mateřství je hrdá profese,“ říká jedno staré rčení. Těžko s ním polemizovat, snad až na to, že se to týká obou pohlaví. Dnes je však rodičovství jedno z nejkritizovanějších a stále víc podhodnocovaných úsilí, jež můžeme podstoupit.

Mnozí dobrovolníci a podpůrci HDVL jsou rodiči, kteří změnili názor až poté, když zplodili potomstvo. A mnozí z těch, kteří nikoho nikdy nezplodili, měli prostě jen víc štěstí než rozumu. Minulost je třeba hodit za hlavu. Na čem opravdu záleží, je počet potomků, jež nezplodíme v budoucnu.

Stížnosti matek a otců, že se netěší úctě ostatních, kteří pečují o planetu Zemi, nejsou tak úplně imaginární. Naši společnost ovládá nepřátelská mentalita: poznej svého nepřítele a dej mu to sežrat. A protože má plození ten nejtěžší dopad na přírodu, někteří vidí rodiče jako nepřátele planety. Jenže pokud se budeme všichni motat v tomto začarovaném kruhu, ve snaze dát to druhým sežrat, sežereme si to všichni. Nemusíme být mozkoví chirurgové, abychom si dovedli spočítat, že dát někomu něco sežrat není ten správný způsob, jak změnit něčí mysl.

Spousta mladých lidí by litovala, kdyby neměla starostlivé rodiče. Ti z nás, kteří k tomu mají sklon, mohou být právem hrdi, že přijali tu výzvu a že se ujali zodpovědnosti za výchovu již existujících dětí.

Práce na zachování a obnovení toho, co zbývá ze zemské biosféry, nebude dokončena za našeho života, takže je logické, že počítáme i s mladšími lidmi, jimž poskytujeme příležitost v této práci pokračovat. Nicméně vytvářet další pokračovatele je zbytečné a kontraproduktivní.

 

???: Co je tak hrozného na tom, že vymírají zvířata?

Někteří lidé říkají, že „vymírání je přirozené. 99,9 % všech druhů rostlin a zvířat, které kdy existovaly, vyhynuly.“

To je perspektiva, že? Neměli bychom se trápit kvůli pár dnešním vyhynulým milionům. Všechno je to součást přírodního procesu života na Zemi.

Podle téhož uvažování by nám mělo být jedno, že umírají mladí lidé. Všichni lidé, kteří kdy žili, jsou již mrtví a také my všichni jednou zemřeme. Z toho vyplývá, že bychom neměli pozvedat obočí ani nad vyhynutím lidského rodu.

Nicméně, i když je pravda, že dnešní živoucí druhy představují pouze 0,1 % z celkové biologické minulosti Země, je jejich vyhynutí mnohem tragičtější. Poté, co se dnešní živoucí druhy vyvinuly na úkor miriád jiných druhů a po miliardy let předávaly svůj genetický kód, zaslouží si každý dnešní živoucí druh, včetně našeho, hlubokou úctu a vážnost.

V tomto smyslu jsou všichni živí tvorové na vrcholu evoluce. Obětovat samu existenci jakékoli formy života pro něco tak nadbytečného a pomíjivého jako jsou peníze, je pobuřující zločin proti přírodě.

Dnešní míra vymírání je odhadem asi sto až tisíckrát vyšší než průměr za všechny věky a vymření každého druhu má v podstatě na svědomí činnost jednoho z nich. Hádejte kterého.

Naše dobrovolné vyhynutí pro věčné dobro všeho ostatního života na Zemi bude poslední demonstrací těch nejlepších kvalit lidstva: soucítění a rozumu.

 

„Země nám nepatří, my patříme Zemi. Člověk neutkal síť života, on je v ní jen vlákno. Cokoliv udělá síti, udělá sobě.“

Přisuzováno „náčelníku Seattlovi“ (Noah Sealth 1786-1866)

Pravdivá slova, ať už je napsal kdokoliv.

 

???: Jsou lidé nejdůležitějším druhem na Zemi?

Určitě máme největší moc. Máme v moci zničit planetu anebo z ní znovu utvořit ráj přírody. Naše volba má větší dopad než volba jiných zvířat, takže v tomto smyslu je homo sapiens nejdůležitějším druhem na Zemi.

Další zkouškou naší důležitosti je otázka, jak by si vedla pozemská biosféra bez nás. Vyšší živočišný druh je na vrcholu potravního řetězce, méně důležitý takový řetězec přežije.

Biologická rozmanitost rapidně poklesla, když vyhynuli masožraví predátoři, což jejich kořist nepříznivě ovlivnilo, ale řetězec se zkracuje víc než kdyby byl přerušen. Rovněž lidé vlastně opustili potravní řetězec a nevytvoří žádný chybějící článek, až budou vymírat.

Mikroskopická bakterie ve vnitřnostech termitů je rozhodující pro pokračování a přežití pozemské sítě života. Zdá se, že taková zvláštnost, jako je homo sapiens, je v této biosféře postradatelným druhem.

Vyhynutí pár tuctů druhů, jež žijí pouze na lidech, je tragické, avšak nevyhnutelné. Třebaže naše srdce nemohou souznít například s takovou filckou a jen málokteří z nás kdy viděli aspoň jednoho z miliard roztočů a mikrobů, kteří žijí na nás a v nás, přece je každý z nich jedinečnou formou života přispívající k rozmanitosti života na Zemi.

  

 

MĚŘIDLO HLOUBKY EKOLOGICKÉHO MYŠLENÍ

Jak hluboko sahá vaše ekologické myšlení?

Spusťte sondu.

Nořte se níž a níž, dokud nebudete souhlasit.

Povrchní

Měli bychom se o naši planetu dobře starat, pokud bychom měli nějaký hodnotný prostředek.

Mělký

Jsme zodpovědní za záchranu pozemských zdrojů pro budoucí generace.

Po kolena hluboko

Zemi by prospěla změna lidské činnosti.

Po pás hluboko

Planeta by na tom byla lépe s menším počtem lidí.

Hluboko

Divoká příroda má právo na existenci kvůli sobě samé.

Hlouběji

Příroda má větší právo na život než lidé.

Hodně hluboko

Lidé jsou příliš velká hrozba pro život na Zemi. Měli by postupně vymřít.

Radikálně hluboko

Vyhynutí lidstva hned teď, nebo už nebude žádné potom pro tuto planetu. Je potřeba nějaká bezbolestná likvidace.

Propastně hluboko

Rychlé zničení je pro lidi příliš dobré. Nějaká hrozná, smrtelná choroba z vesmíru by byla jedině spravedlivá.

 

 ???: Nejsou snad lidé také součástí Přírody?

Bylo řečeno, že naše celá ekologická bída vyvěrá z toho, že jsme ztratili kontakt s přirozeným světem. Třebas nám tento seznam pomůže obnovit naši sounáležitost s Přírodou. Prozkoumejte, jaké je místo člověka na Zemi a pomozte určit, kam se hodíme nejvíc.

Zaškrtněte si každou pozici, která se na nás hodí:

·        Koruna tvorstva

·        Nejdokonalejší bytost na Zemi

·        Integrální součást života

·        Exotický vetřelec

·        Parazitický škůdce

·        Vládce, uzurpátor zdrojů

·        Šťastná trefa evoluce, mimo přírodu

·        Duchovní sjednotitel nebe a země – božství a Přírody

·        Uctívač Přírody coby bohyně

·        Ten, kdo překonává fyzikální zákony

·        Správce, hlídač nižších druhů

·        Roven všem formám života

·        Součást potravního řetězce

·        Obnovitel rovnováhy, ničitel civilizací

·        Obránce Přírody

·        Rakovina či virus

·        Brzy vyhynuvší altruista

·        Jiné

 

Mnozí lidé lpí na podivném názoru, že jsme stále ještě součástí Přírody, a možná že i jsme, záleží na tom, co se myslí pod tím slovem „součást“.

Zavedená a vyvážená součást ekosystému v dynamické symbióze. Všechny živočišné a rostlinné druhy se navzájem ovlivňují třemi možnými způsoby: mutualisticky, komunalisticky nebo paraziticky. Mutualistický vztah je prospěšný oběma organismům. Komunalistický vztah mezi sebou jednajících organismů není ani prospěšný, ani škodlivý. Parazitický vztah prospívá jednomu a škodí druhému.

Jsme součástí Přírody stejně jako je nějaká dřevařská firma součástí lesa? Nebo stejně jako je farmář součástí farmy? Mohli bychom být součástí přírody stejně jako, řekněme, vydra: živí se ježovkami a žraloci se zase živí jí.

Kdysi jsme byli jako ta vydra: součást ekosystému. Pak jsme rozvinuli zemědělství a stali se z nás paraziti, životně závislí na vykořisťování Přírody, avšak nic jí nevracející.

 
non-sequitur.jpg

Fosilní pozůstatky ukazují, že vždy, když homo sapiens vstoupil na nějaký kontinent, zachvátilo jej vymírání. Exotičtí vetřelci typicky rozvracejí ekosystémy a my nejsme výjimkou.

Není pochyb o tom, že z filosofického hlediska je na každém mýtu něco pravdy. Nicméně podrobíme-li náš každodenní život zkoušce a zeptáme se sami sebe: „Která část mého běžného dne je součástí Přírody?“, vyjeví se nám smutná pravda.

Mýtus o ušlechtilém divochu – o těch, kteří „dávali“, kteří žili uvnitř ekosystémů, aniž by jim škodili, než přišli ti, kteří jen „brali“:

Někteří lidé žili bezpochyby na zemi šlechetněji než ostatní, ale náš druh musí ještě demonstrovat schopnost žít společně uvnitř ekosystému. Ještě bychom to mohli dokázat, a byl by to ušlechtilý cíl našeho snažení, ale je nám jasné, že to nepůjde, když nás bude šest nebo sedm miliard.

Patrick Frank

„Ušlechtilý divoch“

listopad 2001

 

Jestliže se k sobě neolitičtí lidé nechovali zrovna laskavě, byli možná aspoň šlechetní k přírodě. Možná ale, že taky ne.

Podle Jareda Diamonda způsobili obyvatelé Velikonočního ostrova, Anasaziové, Kríkové, Havajané a další Polynézané velkoplošné a nevratné škody na svém životním prostředí tím, že ničili lesy, faunu i floru.

Popisuje dopodrobna, jak byl Velikonoční ostrov pokryt palmami, stromy a keři, než tam kolem roku 400 našeho letopočtu přistáli Polynézané. Kolem roku 1500 už byl celý les vymýcen a obyvatelstvo, vzrostlé nad únosnou mez, se uchýlilo k válčení, tyranii, otrokářství a ke kanibalismu.

Stejně tak i Havajané vyhubili nejméně 50 druhů ptáků, včetně mořského orla a několika druhů velkých nelétavých ibisů, a kompletně rozvrátili životní prostředí v sušších nížinách ostrovů. Podobným způsobem, mezi léty 1000 a 1200 našeho letopočtu, nenávratně odlesnili Anasaziové v kaňonu Chaco své okolí až do vzdálenosti více než 75 km, což mělo za následek zhroucení jejich společnosti. Tolik o 30 000 let trvajícím „ekologickém ráji“.

Původní obyvatelé čistili pomocí ohně rozsáhlé oblasti tropických lesů mnohem dříve před příchodem Evropanů.

Pylové, fytolitové a uhlíkové analýzy odhalily rozmístění a složení tropické vegetace a ohnisek požárů před více jak 11 000 lety a našly se důkazy o širokém využívání ohně při mýcení země předkolumbovským obyvatelstvem Latinské Ameriky.

 

???: Není přelidnění jen problém rozmístění lidí?

Je pravda, že lidé jsou v některých oblastech natěsnáni těsně na sebe, zatímco jiná místa zůstávají relativně neobydlená. Avšak definujme, co to znamená „neobydlený“. Jen proto, že nevidíme domy a lidi, neznamená to, že je země neobydlená.

Zemědělská půda a pastviny jsou obydlené stejně jako vojenské základny a cvičné střelnice. Druhotné lesy jsou v podstatě řízené farmy na stromy k prospěchu lidí, mnohé z nich jsou také nadměrně spásané. Definujeme-li slovo „neobydlený“ jako oblast, kde je lidský vliv ekologicky bezvýznamný, pak myslím, že najdeme velice málo takové zbylé do dáli se rozprostírající země.

Je naivní domnívat se, že se musíme jen lépe rozmístit, abychom vyřešili problémy s přelidněním. Potřebujeme daleko víc než jen místo, kam bychom si kecli. Potřebujeme vodu, jídlo a teplo. A ať už si to uvědomujeme či ne, potřebujeme také velké divoké oblasti, neobydlené lidmi.

V rámci ekologického dopadu je lepší, když se lidé tísní ve městech, než aby byli rozptýleni po krajině. Toto, jako veškeré kontrolně-migrační snahy, poskytuje pouze dočasnou úlevu. Populační centra vystrkují svá chapadla, aby se zmocnila zdrojů surovin a potravin v dosud nedotčených přírodních oblastech.

Náš dopad na přírodu nazývá William Rees z kanadské Britské Kolumbie „ekologickou stopou“.

Spotřeba má mnoho co do činění s našimi „stopami“, a množení se násobí spotřebu.

Až se sníží hustota obyvatelstva, nebudeme muset přeměňovat přírodní ekosystémy na zemědělské statky, průmyslové zóny, bytovou zástavbu a zábavní parky.

Při pohledu na noční Zemi se nám odhalí plný rozsah lidského osídlení. (Severní Korea na noc zhasíná světlo.)

nocni-zeme.jpg

 

 ???: Neobnoví rovnováhu sama Matka Příroda, až se ještě víc přemnožíme?

 

„Je jednoduchou logickou pravdou, že krátké hromadné přesídlení do vesmíru, s raketami, jejichž start spolkne řádově miliony za sekundu, je vázáno na míru nekontrolované porodnosti, jež povede jen k hrůznému zvýšení míry úmrtnosti. Stěží uvěřit tomu, že tuto jednoduchou pravdu nepochopili ti vůdci, kteří svým lidem zakázali používat účinné antikoncepční metody. Říkají, že upřednostňují ‚přirozené‘ metody k omezení růstu populace, a jedna přírodní metoda je přesně to, co se dostaví. Jmenuje se hladovění.“

 -         Richard Dawkins: Sobecký gen

 

Když holandský mořeplavec Jacob Roggeveen objevil na velikonoce roku 1722 ostrov Rapanui, žilo tam asi 2 000 lidí a nebyly tam žádné stromy ani keře nad tři metry výšky. Žádní netopýři, ptáci, ještěrky nebo suchozemští plži. Měli jen slepice, jejich jediné domácí zvířectvo. Jejich čluny byly tak netěsné, že museli vybírat vodu stejně rychle jako pádlovat. Nebylo na ostrově vždycky takhle zle.

Pylová analýza vzorku vydlabaného materiálu, odvezeného zpět do Anglie na prozkoumání, a analýza kuchyňských smetišť odhaluje drama, jež se odehrává v globálním měřítku. Právě tak jako my nemůžeme opustit Zemi, nemohli oni opustit Rapanui.

Kolem roku 400 našeho letopočtu přistálo několik Polynézanů v tropickém ráji. V průběhu jednoho století postavili známé kamenné sochy, jež Erich von Däniken považoval za tesařské dílo návštěvníků z vesmíru – neboť lidé to jistě nemohli udělat při tom hmotném nedostatku.

Nejméně 30 000 let před příchodem tohoto nového exotického vetřelce byl ostrov Rapanui prospívajícím, rozmanitým ekosystémem. Obrovské palmy byly dokonalým materiálem pro kánoe, jež se používaly k lovu sviňuch. V roce 800 bylo ničení lesů na půli cesty a v roce 1400 byly veškeré palmy vyhubeny. Lidská populace v počtu 20 000 možná dosáhla svého vrcholu.

Představte si, že je kácen poslední strom na kánoi a nějaký radikální ekolog dští kvůli tomu oheň a zkázu, že nebude kánoí pro budoucí generace. Sviňuchy tvořily asi jednu třetinu jejich stravy a nedaly se ulovit bez velkých kánoí. Stromy se používaly též na přepravu soch z kamenolomů, protože každý kmen chtěl předčit jiný.

Společenství se zjevně rozpadlo rychle, při všem tom náčiní zanechaným v kamenolomech a napůl dokončenými sochami. Výsledný obrázek stále ještě skládáme, přičemž pokračuje také debata týkající se kanibalismu. Jedna novodobá rapanuiská urážka zní v překladu jako „Mezi zuby mi uvízlo maso tvé babičky.“

Lidské oběti a meziostrovní války udržovaly obyvatelstvo jiných pacifických ostrovů na únosné úrovni. Moderní společnost má naštěstí jinou alternativu k této smrtící kontrole: kontrolu porodnosti.

 

???: Proč vyhynutí? Proč jen nesnížit naši populaci na únosný počet?

Podporovatelé HDVL dávají tomuto cíli přednost, kdežto Dobrovolníci vidí vyhynutí jako jediný jistý způsob, jak se vyhnout našemu opětovnému rozmnožení na dnešní hustotu.

Populace druhu homo sapiens se už jednou kdysi snížila na méně než 10 000 jedinců, podle odhadu založeném na podobnostech naší DNA. Toto „hrdlo lahve“ (viz evoluční efekt, známý jako „efekt hrdla lahve“) se pravděpodobně událo před 73 000 lety, když na naše domovy vychrlil vulkán Toba popel a uvrhl nás do vulkanické zimy. Deset tisíc by bylo jistě únosné množství, kdybychom nebyli tak mile a chytře plodní.

Uvedení jednoho plodného páru nějakého exotického druhu rozvrátí ekosystém a zapříčiní vyhynutí druhů původních. My jsme se jako celek vyvinuli ve faktického exotického vetřelce pozemské biosféry, neslučitelného s divokými životními formami.

Použijeme-li jako měřítko váhu, již drží slepá Spravedlnost, a umístíme na jednu misku těchto vah všechny druhy, jimž hrozí vyhynutí, a na druhou nás – vyjde nám asi 100 000 krát větší váha, protože jsme to měřítko vynalezli – měřítko, jež se přikloní ve prospěch našeho vyhynutí, i když převažují naše výhody.

spravedlnost.jpg

Kdyby Spravedlnost použila svůj meč na vasektomii, až by vynesla svůj verdikt, pak bychom se mohli nadít i toho, že si konečně sundá z očí pásku.

Možná že až si uvědomíme naše vlastní vyhynutí, pochopíme plněji, co znamená vyhynutí jiných druhů. S velkými tuponosými skunky z křovisek a s krysami velikosti králíka nám bude asi těžké se ztotožnit, ale i tak to jsou vlastně bratranci lidí.

 

???: Nebudou dělat totéž co my i jiné druhy, které nás přežijí?

Není nemožné, že jiné druhy nás přežijí a budou dělat totéž co my, jen je to vysoce nepravděpodobné. Žádný druh, pokud víme, se nikdy neubíral takovými evolučními postranními cestami jako my. Mnohé druhy, nejen lidoopi, vykazují naroveň s námi jistou inteligenci – i když se snažíme pokřivit kritérium pro inteligenci tak, abychom vypadali jako ti nejchytřejší. Nikdo z nich se nesnaží přeměnit zbytek světa na svůj životní prostor, tak jako my.

E. O. Wilson napsal, že „Darwinova kostka dopadla pro Zemi na nesprávnou stranu. Bylo to neštěstím hlavně pro živý svět, jak věří mnozí vědci, že se na vzestup dostal masožravý primát, a ne nějaká méně zhoubná forma života.“

Máme příležitost dokázat, že se navzdory našemu biologickému dědictví dovedeme chovat nezhoubně. Možná nebudeme mít nikdy schopnost přestat mezi sebou bojovat, drancovat přírodu či vzdávat se jiných původních popudů, ale můžeme se přestat rozmnožovat a v tom případě se pak stane naše přirozenost minulostí.

 

EKONOMIKA

ekonomika.jpg

„Každý, kdo věří, že exponenciální růst může jít donekonečna v konečném světě, je buď šílenec, nebo ekonom.“

-         Kenneth Boulding, profesor ekonomie

 

 

???: Je pro růst ekonomiky nutný i růst populace?

Mnoho tržních ekonomů říká, že byznys potřebuje rostoucí populaci, aby byl úspěšný. Ale ve skutečnosti jsou víc potřeba peníze, než lidi.

Příkladně: chcete-li dobře prodávat boty, je lepší mít jednu Imeldu Marcosovou než celé městečko kdesi na chudém venkově. Počet nohou k obutí je irelevantní, nejsou-li peníze na nákup bot.

Byznys nepotřebuje víc lidí, aby prosperoval, byznys potřebuje, aby lidi víc prosperovali.

 

 

Regulace ekonomických systémů ke zlepšení hustoty obyvatelstva

 

Náš současný ekonomický systém se pouze zdá být závislým na stále rostoucí populaci. Z rostoucí hustoty populace mají vlastně někteří lidé prospěch, kdežto ostatní jí trpí. Veškerý nelidský život trpí lidským růstem, ale ekonomické systémy tuto cenu neberou v potaz, dokud na sobě tento život nemá cenovku. Takže se dívejme na ekonomiku jen jako na něco, co se týká lidí, jimž má sloužit.

<<< 1. část

 

 

 

Odkaz na sesterské organizace:

Church Of Euthanasia - Euthanasijská církev

Gaia Liberation Front - Fronta za osvobození Gáie, planety Země