Misantropova knihovna

Ludvig Holberg:

KONVAŘ POLITIK

(výpisky)

 

Vězte, že hospodář má dvoje povolání: je konvař a politik. To se tuze málo snáší; neboť koná-li nějakou práci, což se zřídka kdy stává, vypadá to tak politicky, že to musíme znova přelít. Máte co dělat s učeným mužem, kterýž ve dne v noci čte politické knihy, že se z toho jistě zblázní. Nejvíc zazlívá poslední dobou lidem v domě, že máme všichni takové sprosté chování, obzvláště já, jehož nezavolá jinak než „Ničemný, sprostý spratku!“
 

„Za starých časů říkalo se politik šibalovi.“

Geske, jeho žena. Vy lenoši! Bylo by věru lépe, kdybyste pracovali.

Heřman, konvař. Mlč, ženo! Já mám desetkrát víc práce nežli vy všichni; vy ostatní pracujete jen rukama, ale já hlavou.

Jeho žena. To dělají všichni blázni, kteří stavějí si zámky v povětří, hlavu si lámou pošetilostmi a hloupostmi a namlouvají si, že konají důležité věci, zatímco to všecko vlastně není nic.

Gert, kožešník. Kdyby to byla moje žena, tohle by mi podruhé říci nesměla.

Konvař. Aj, Gerte! Toho si politik nesmí všímat. Před rokem nebo před třemi byl bych za taková slova své ženě natřel hřbet; ale od té doby, co jsem začal nahlížeti do politických knih, naučil jsem se tímhle opovrhovati. Qui nescit simulare, nescit regnare¹, praví kterýsi starý politicus, a nebyl to hlupák; myslím, že se jmenoval Agrippa nebo Albertus Magnus; neboť to je základ veškeré politiky světa, že kdo nedovede vyslechnouti zlé slovo horkokrevné a hloupé ženy, nehodí se k nijakému vyššímu úkolu. Chladnokrevnost je nejvyšší ctnost, drahokam, který nejvíce sluší vladařům a vrchnostem. Proto mám za to, že nikdo neměl by se dostati do rady, dokud by nesložil zkoušku ze své chladnokrevnosti a neukázal, že dovede snášeti jak nadávky, tak ústrk a políčky. Jsem povahou prudký, ale snažím se, abych to přemáhal studiem sama sebe. Četl jsem v předmluvě k jedné knize, která se jmenuje „Hňup politik“, že kdykoli někoho přemáhá hněv, má počítati do dvaceti; zatím ho hněv přejde.

Kožešník. Mně by nepomohlo, kdybych počítal třeba do sta.

Konvař. Inu, pak se hodíte leda k něčemu podřízenému.

Kožešník. Je-li tohle politické, nechat si od svojí ženy vykrákat, nebudu nikdy politikem.

Konvař. Ach, ach, qui nescit simulare, nescit regnare; to se snadno řekne, ale ne tak snadno provádí. Přiznávám, byla to veliká hanba, co mi žena provedla; myslím, že se za ní ještě rozběhnu a namlátím jí na ulici. Ale – jedna, dvě, tři, čtyři – (až do dvaceti). Už to přešlo; mluvme teď o jiných věcech.

Nic není tak dokonalé, aby se proti tomu nedalo něco říci.

Za starých časů, kdy lidé byli hloupí jako dobytek, říkalo se tomu nefas², ale teď se to jmenuje extra zpropitné nebo nepravidelné příjmy.

Anka. I hlele, jak to pometlo vypadá!

Henrich. Poslouchej, potvoro konvařská, nevidělas dosud livrej nebo lokaje? Tihle sprostí lidé jsou na mou duši jako zvířata; čumí to na člověka, má-li jedenkrát na sobě něco lepšího.

„Nebesa! Není-liž to svatá pravda, že není domýšlivějšího člověka nad toho, kdo se z bláta dostane rovnou k vysoké hodnosti? Nic není nebezpečnějšího než takové kvapné přeměny. Kdo pochází ze vznešeného rodu a měl šlechtické vychování, zůstane zpravidla týmž, ba je někdy tím skromnější, čím mu hodností přibývá. Ale kdo vyroste kvapně z ničeho jako žampion, toho se pejcha nejvíc chytá.

Co je toho asi příčinou? Mně se zdá, takoví lidé že by měli býti tím skromnější, pomyslí-li na svůj dřívější stav.

Patrně proto. Kdož jsou z rodu ušlechtilého, nepodezřívají nikoho, že jimi pohrdá, a nestarají se, co je potká. Obyčejní lidé naopak podezřívají každého; zdá se jim, že každé slovo, každé hnutí tváře směřuje k tomu, aby jim vyčítalo předešlý jejich stav, a proto snaží se uplatniti svoji důstojnost domýšlivostí a tyranií. Věř mi, drahá sestro, je to přec něco, pocházíme-li z dobré rodiny.“

„Jestlipak je tu někde po ruce provaz? Bylo mi prorokováno, že budu povýšen pro svoje politická studia. Proroctví se dodrží, jen vydrží-li provaz.“

„Politikem už nejsem, a proto, dostanu-li přes hubu, nepočítám do dvaceti.“

Jsme proti vládě rouhači,
ač každý z nás je břídil;
vyznat se v mapě nestačí,
bys plavbu lodi řídil.

Z knih se nám snadno v každý čas
řád politický řeší –
však aby vládce stal se z nás,
je, braši, mnohem těžší!

A příkladem by mělo být,
co mně se přihodilo:
že snáz je všecko posoudit,
než svésti kloudné dílo.

Neb konec konců doznám rád:
chtít konvař purkmistrovat,
toť jak by slavný diplomat
měl konve zhotovovat!

VYSVĚTLIVKY: