Cesta za zdravím

1.
Miláčku, je tady někdo jiný, někdo koho bych raději volila jako partnera, ale je tak nesmělý. Byl tady dřív než Ty, jen mu trvalo poněkud déle, než mi dal najevo, že se mu líbím.
Jsem stále plna bolesti, muž, kterého jsem zcela a oddaně milovala, mi po třech letech vztahu plného odchodů a návratů, žárlivosti a odpouštění napsal: „ Konečně jsem poznal, jaká jsi.“.
A jaká tedy jsem? Jak se vidím já? Jsem úplně obyčejná holka, která touží po lásce. Holka, která nepoznala lásku svého biologického otce a je smířená s tím, že o ni nikdy nestál. A opravdu o mne nikdy nestál? Je možné, aby otec nestál o své dítě?
Já nevím, miláčku. Jsi tak milý, děláš pro mne vše, co mi na očích vidíš. Měníš svůj program tak, abys mohl strávit každou svoji volnou vteřinu se mnou. Ale já si nejsem jistá. Ty mne chceš představit svým rodičům, sestře, ale já nechci. Proč se tak ženeš a kam?
Ten předchozí mne rodičům nepředstavil za celé tři roky. Nepřáli si, aby se mnou trávil čas, báli se o něj, říkali, že jablko nepadá daleko od stromu.
Proč mne lidé soudí, když mne vůbec neznají?
Já toužím po lásce, chci splynout s mužem, který mne bude milovat a vytvořit s ním jednu jedinou bytost na celý život. Chci jen jednoho jediného na celý život a vytvořit s ním šťastnou rodinu.
Proti mé vůli jsi mne představil svým rodičům a já, já to cítím jako závazek.
Je mi s tebou hezky, cítím se milovaná.
2.
Miláčku, dnes jsi mne nechal čekat před zlatnictvím, poté co jsme společně byli koupit panenku pro tvoji neteř. A pak večer jsi navlékl slona pro štěstí na můj řetízek a zeptal se mne, jestli chci být tvojí ženou.
Jsi první muž, který mi tuto otázku položil. Já jsem byla překvapená, mile překvapená a řekla jsem „ano“.
Miláčku, víš, trochu se bojím, že by se ten předchozí mohl vrátit, tak jako to udělal už dvakrát v minulosti. A já, já bych tě mohla opustit. A to nechci! Jsi milý, máš rád děti a tak dobře tancuješ. Nepotřebuješ ke svému životu cigarety ani alkohol. Co víc bych si mohla přát?
Ne, neopustím tě kvůli jinému muži. Začíná se ve mně probouzet cit, který určitě jednoho dne přeroste v lásku. Vím to, ano, chci být tvojí ženou, chci si tě vzít.
Chtěl jsi svatbu v březnu, ale já si vybrala jiné datum . Učarovalo mi, ani jsem nejprve nevěděla, že je to datum narození mého otce, zjistila jsem to až později, z mého rodného listu. Je to datum magické dvě jedničky, dvě dvojky a dvě devítky. A ty jsi souhlasil, tak moc si toho vážím.

3.
Miláčku, dnes jsi mi řekl, že chceš mít svatbu v kostele, že je to důležité pro tvoji maminku. Je to pro mne šok! Jsem naprostý ateista, nevěřím v Boha.
Před rokem, když se vdávala moje sestra, jsem řekla, že pokud bude mít svatbu v kostele, tak jí nepůjdu za svědka. A teď se mám já, já neznaboh, vdávat v kostele?
Jsem pokrytec a dělám to pro tebe, protože ty jsi tohoto mého velkého ústupku hoden. Chci, abys byl šťastný. Jdeme tedy na faru, na katecheze budu chodit sama a to i po svatbě, protože ty jsi stále ještě na vojně.
4.
Je nový rok a já Ti tady pláču na rameni, zase nejsem těhotná. Co když nebudu mít nikdy děti? Jsem tak nešťastná. Ty mlčíš, nic neříkáš a já nemám zdání, co se odehrává v tobě uvnitř. Nevím, jaké myšlenky se ti honí hlavou, nevidím do ní.
A tak sbírám všechny své síly a rozhoduji se, že prostě počkáme a až přijdeš domů z vojny a budeme spolu každý den, pak určitě otěhotním.
A ty přijíždíš ještě jednou na krátký „opušťák“ před svatbou. Jsme spolu a já jsem šťastná. Vzpomínáš si na to miláčku? Tehdy k nám přišel náš skvělý a dokonalý první syn, tehdy se to stalo. Když jsem se přestala bát a začala si užívat více života. Miláčku, ty chvíle s tebou byly tak úžasné, snesl bys mi i modré z nebe a já to věděla.
A tak jsem už o svatebním dni měla tušení, že je nás víc, než jen dva a taky jsem se necítila moc dobře, byla jsem unavená. Byl to hezký den a ještě hezčí noc. Ještě dnes po dvaceti pěti letech mohu cítit tu energii proudící mým tělem, když jsem ti poprvé řekla muži a uvědomila si, že jsi opravdu můj manžel.
Můj manžel! V tu chvíli jsem už skutečně a opravdu hluboce milovala. Věřila jsem, že jsem tvoji královnou, a že to tak zůstane na věky věků.
5.
Miláčku, jsi teprve týden doma a máme za sebou první velký konflikt. Je pátek, čekala jsem na tebe, až přijdeš domů z práce a půjdeme se někam bavit, ale ty jsi řekl, že jsi unavený.
Co se stalo?
Jak to, že najednou neděláš to, co mi na očích vidíš?
Jak to, že je ti jedno, že já se tady celé dny sama doma nudím a chci jít ven mezi lidi?
Jsem ti jedno?
Tak tohle je manželství? Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají a pak… spadla klec a konec. Vzala jsem snubní prsten a hodila ho někam do rohu pod postel, však já ho zítra zase najdu.
Je to pro mne nepochopitelné, jsme manželé jenom pár měsíců, bydlíme spolu týden. A ty se už nezajímáš o mé city a potřeby. Jsi unavený a jdeš spát a tím to hasne.
První náznak toho, že spolu neumíme a nesnažíme se komunikovat.
Miláčku, je mi to tak líto, mrzí mne, že jsme nikdy neuměli upřímně říct, co opravdu cítíme. Pohádali jsme se, usmířili a nechtěli se už vracet a řešit a tak jsme neřešili tak dlouho, až jsme jednoho dne už nedokázali nastalý problém vyřešit. Upřímně toho lituji a Bůh je mi svědkem.
Stačilo tehdy, abys řekl: „ Pusino, já jsem se celý den v práci těšil na to, až přijdu domů. Na to, až obejmu svoji krásnou těhotnou ženu, zalezu s ní do postýlky a budu ji mít jen a jen pro sebe. Pojď ke mně a nemrač se už, já tě miluji.“
Na místo toho svého: „ A mně se nikam nechce, já jsem unavený.“
Proč někdo neučí mladé lidi, jak spolu mluvit, jak si naslouchat a respektovat se? Tak důležité věci, které mohou zachránit tisíce lidských životů. Ušetřit tolik bolesti a trápení. 
Proč nemůžu vzít své dnešní zkušenosti a jít zpátky a prožít s tebou krásný a dlouhý život plný lásky a skutečného vzájemného porozumění?
Budu muset čekat na další šanci v dalším životě?
Odpouštím sobě, odpouštím tobě a miluji tě.
6.
Miláčku, máme náš byt, náš vlastní byt. Jsem tam jen svojí paní a jsem tam s tebou, ale je mi smutno. Jsem celé dny sama doma a ty chodíš do práce. Nejhorší jsou odpolední, ráno ještě nějak uteče. Mám ráda, když s tebou ráno vstanu a nachystám ti snídani a pak si jdu zase zpátky lehnout. Vím, že jsem náladová, podrážděná a taky unavená, nemáš to se mnou vůbec lehké. 
Už jen pár měsíců a narodí se naše děťátko. Ty si přeješ holčičku a já doufám, že i když to bude chlapeček, tak ty budeš přesto hrdý otec.
Zdál se mi sen, narodila se naše holčička, Miluška, jak si přeješ jí říkat, ale když jsem ji přebalovala, tak to byl chlapeček. A my máme veškerou růžovou výbavičku, včetně kočárku.
Miláčku, já se tak těším na naše děťátko.
7.
Miláčku, včera odpoledne mi doktor řekl, že mne ráno pošle na porodní sál a naše děťátko se už narodí.
 Je dnes magický den a nám se narodil chlapeček, teda já jsem ho porodila, bylo to horší než moje nejhorší představy o porodu, už mne to nenechej nikdy zopakovat, prosím. Vypadá jako malá opička, trošičku ošklivý, ale je náš.
Těším se, až za námi přijedeš na návštěvu, vím, že je to daleko a nemůžeš za námi chodit každý den. Ale nevadí, těch pár dní nám tady uteče rychle. Miláčku, já jsem opravdu šťastná. Miluji Tě tak moc, jen Ti to neříkám, vlastně si to vůbec neříkáme.
Mluvíme o hloupostech, bezvýznamných věcech a to podstatné si necháváme proplouvat mezi prsty. Já ani nevím, jak komunikovat s mužem, kterého miluji. Nemám žádný vzor, snad jen babičku s dědečkem, a Ti jsou spolu už přes čtyřicet let. Ti dva mají své rituály a pravidla hry a my bychom si měli také vytvořit naše vlastní. Pojďme položit pevné základy naší lásce, našemu vztahu, ať naplníme náš sen o krásném poklidném přístavu.
Ale my to neděláme, hádáme se, křičíme na sebe. Jediné čeho jsme schopni je jen – já chci, já nechci a večer se zase usmiřujeme. A neřešíme nic, prostě jen jdeme dál do dalšího dne, ale všechny ty křivdy a neshody si neseme sebou. I za dvacet let budeme schopni vyčíst jeden druhému to, co se přihodilo dnes.
Proč je tomu tak?
Já tě miluji.
Miluješ mne? Ptám se čím dál častěji a budu se ptát po celý život, protože z tvého chování je odpověď na tuto otázku pro mne nečitelná.
Miluji tě a budu tě milovat navždy, ať už budu stát po tvém boku či nikoliv.
8.
Miláčku, je noc a já pláču. Nedávno jsme oslavili první narozeniny našeho syna a já jsem zase těhotná, vůbec jsme to neplánovali. Začala jsem zase chodit do práce, nemám ještě stálé místo, jen zástup za mateřskou. V práci jsem hodně plakala po návratu z vyšetření a tak mi moje nadřízená pomohla domluvit přerušení těhotenství na zítra, protože od pozítří se začíná za tento zákrok platit. Zítra je poslední den, kdy je placen pojišťovnou a taky jsem těhotná už osm týdnů, takže je nejvyšší čas.
Miláčku, přiznávám, že si už vůbec nevzpomínám, co jsi mi řekl nebo neřekl. Byla jsem ve stresu a šoku. Já jen pamatuji, jak jsem nemohla v noci spát, plakala jsem a přála si, aby ses probudil a řekl mi: „ Nechoď tam, neboj se ničeho, já se o nás postarám, já nás uživím, i když budeme čtyři. Vždyť se nic neděje, tak budeme mít dvě děti namísto našeho jedináčka.“
Ale ty jsi to neřekl.
A já prosila Boha, kterého jsem však v té době ještě nevpustila do svého srdce a života. „ Bože jestli jsi tak mi prosím pomoz. Bože, kdybys skutečně byl, tak mi to přece neuděláš. Když jsem chtěla děti, tak jsi mi je vzal a teď, když je nechci, tak mi je dáváš. Co mám dělat?“
A bylo ticho, žádná odpověď.
A tak jsem tam ráno šla a zavraždila naše dítě. A ještě po mnoho a mnoho let jsem tuto vinu nesla ve svém srdci a nemohla si odpustit.
Až pak znenadání jednoho dne dlouho, dlouho poté, jsem věděla, že moje holčička, které jsem tehdy nedovolila se narodit, je zpět. Přišla k nám a opět bolestivou cestou, plnou slz a sebezapření. Opět jsem pomýšlela na to jí nedovolit přijít na svět, ale jen pět minut. A tak jsem jí dala život, přijala ji se vším, co sebou přinesla a přála si, abys to taky pochopil a podpořil mne. Ale ty jsi nemohl pro velkou bolest, kterou jsi cítil.
 A já tě miluji a odpouštím nám oběma.
9.
Miláčku, chystali jsme se na naši první rodinnou dovolenou k moři, které má prospět našemu chlapečkovi a pomoci mu zbavit se ekzému. Ale pouhé tři dny před odjezdem zemřel tvůj dědeček. A ty cítíš, že nemůžeš odjet, protože mu musíš jít na pohřeb.
Chtěla jsem naši dovolenou zrušit, ale bylo mi řečeno, že smrt dědečka není důvodem storna a vrácení peněz. Ale já nechci jet bez tebe, chci tady zůstat s tebou a podpořit tě. Kašlu na peníze, třeba pojede někdo místo nás.
Avšak ty trváš na tom, že já mám jet s naším chlapečkem a vzít si někoho sebou, třeba moji mamku. A tak tě zase poslechnu a udělám to, co si přeješ, i když nerada.
Miluji tě.
Moje mamka nezvládá tak rychlou přípravu na dovolenou a tak raději hlídá synovce a jede se mnou sestra.
Miláčku, je mi to tak líto. Chci být s tebou a jsem s někým úplně jiným.
Proč spolu víc nemluvíme, proč nerespektujeme svá přání? 
Miluji tě, miláčku. Ale stačí to?
10.
Miláčku, jsem již nějakou dobu na cestě, hledám. Hledám sebe, hledám Boha. Cítím touhu někam jít, ale náš vztah je na bodu mrazu. Já čtu spousty moudrých knih, pracuji, hledám možnosti, jak zlepšit náš život a ty jsi spokojený s tím, co máme, nechceš změnu. Nemáš ani zájem mne jakkoli podpořit. Nebo máš a neumíš to projevit?
Pořád tě miluji.
Ale je tady i jiný zajímavý mladý muž. Přestože je partnerem mé kamarádky, tak s ním trávím dost času. Pracujeme společně a hledáme Boha. Čteme stejné knihy, setkáváme se s lidmi z různých církevních skupin. Až jednoho dne si uvědomuji velice silnou vazbu na tohoto muže.
Svěřuji se ti, že jsem se zamilovala do jiného, jistěže on nic netuší, jsem pro něj kamarádka. On je takový aktivní, plný života a ty… pasivní.
Zraňuji tě, nechápeš to a děláš pravý opak toho, co bych od tebe právě teď potřebovala. Ale až se vyzuříš, pak přicházíš se svým srdcem na dlani a získáváš mé srdce zpět.
Já tě miluji, jsi otcem našeho syna, chci ho vychovávat s tebou společně, jenom potřebuji více prostých projevů lásky.
Usmiřujeme se, ale opět spolu nekomunikujeme tak, jak bychom měli, nebereme si pražádné poučení z této lekce, a proto není ještě všemu konec.
11.
Miláčku, dnes zazvonil telefon a to bylo překvapení, vyhrála jsem zájezd do středomoří, byla jsem vybraná částečně i za podnikatelské úspěchy. Celá šťastná ti to říkám a tvoje odpověď: „ Ale to jedeme zrovna k mým rodičům .“ Tak takovou ránu jsem už od tebe nedostala od doby, kdy ti zemřel dědeček.
Je to pořád stejné, jsem zaparkovaná někde na dvacáté páté koleji a ty na tom nehodláš nic změnit. Jsem zklamaná a tak nabízím možnost doprovodit mne několika svým kamarádům. A jeden nadšeně přijímá a slibuje mi, že pojede.
Samozřejmě zuříš, najednou se Ti to nelíbí, dokonce si vyřizuješ i pas, protože je to muž. Snažíš se, ale já ještě nedokážu být milosrdná. Odpusť mi.
A tak jsem tedy neústupná a nemilosrdná a jedu s ním. V té době je ovšem jeho přítelkyně těhotná a mají před svatbou, ale já ti to neřekla, jen ať trochu žárlíš a probereš se z té tvé zatvrzelosti. Vzhledem k tomu, že tedy nejsme pár a trávíme si čas na dovolené každý podle svých představ, nenutíme se do ničeho, tak si tuto dovolenou opravdu užívám. Jsem poprvé v životě sama na dovolené a je to super.
A po návratu domů vím, že tam na mne čeká milující manžel, kterého i já miluji.
Ptám se: „ Bože, je láska hřích?“. A dostávám odpověď, odpověď, která je určena jenom pro mne a já už vím, že Bůh je. Stávám se vědící, nikoliv věřící, protože já nejen věřím, ale vím.
A najednou cítím, že je na čase mít druhé dítě. Ty ovšem, jako vždy, nesouhlasíš.
12.
Miláčku, jsme na horách a je tu moc krásně. Je to to nejlepší místo, kde jsme kdy byli. Myslím, že mne Jeseníky okouzlily. Užíváme si zde pohody a já sbírám veškerou odvahu a odhodlání, abych se vyvezla nahoru na kopec a začala znovu lyžovat.
A je to skvělé.
V dobré náladě zneužívám tvé slabé chvilky a stává se to, co jsem si přála. Jsem těhotná, budeme mít další dítě. Čeká mne několik měsíců depresí a marnosti. Je stad stav matky odrazem charakteru tvorečka, kterého nosí ve svém lůně? Toto je zcela logické vysvětlení. Proč jinak by jedna žena prožívala svá těhotenství různě? Ty jezdíváš pracovně pryč a vracíš se vždy až za dva týdny. A toto odloučení zlepšuje náš vztah, těšíme se na sebe. Jsme si zase blíž v těch několika dnech, kdy jsme zase spolu. 
 A já zatím rostu,rostu a upínám se k Bohu a miluji tě. Pořád tě miluji. A ty se snažíš, na procházkách držíš moji ruku a projevuješ mi mnohem více lásky než dříve. Jenom spolu pořád nedokážeme komunikovat efektivně a to je taková škoda. Já vím, že je to těžké s těhotnou, uplakanou koulí a tak ti děkuji za tu snahu.

13.
Miláčku, tak moc jsem si přála, abys byl se mnou u porodu. Když jsi mne odvezl do porodnice, tak tě poslali ještě domů. Čekal jsi, čekal a usnul. Náš druhý chlapeček se narodil hodinu před půlnocí. Věděla jsem to už od rána, že se dnes narodí a stalo se. A ty jsi u toho zase nebyl.
Přesto jsem v té chvíli, kdy procházel ven porodními cestami, ucítila obrovskou lásku, lásku k tobě a uvědomila si, že ty jsi ten muž, kterého miluji a budu milovat navždy. Ty jsi otec mých synů a ty mi stojíš za to o tvoji lásku usilovat. Milovat tě a pracovat na našem vztahu, i když to bude jen jednostranné. Vím, že na vztah musí být dva, ale když jeden z nich dává do vztahu víc než 100%, tak to přeci musí fungovat. Já si věřím, že to dokážu. Věřím v sebe, věřím v tebe a věřím, že nám Bůh pomůže, miluji tě.
14.
Miláčku, cítím se stísněně v našem malém bytě a moc ráda trávím čas s našimi dětmi na chalupě pár kilometrů za městem. A tak přichází nápad, pojďme si ten domek zrekonstruovat a přestěhovat se tam.
Ty souhlasíš s mým návrhem a jsi rád. Jsi kutil a v paneláku se taky nudíš. Takže původní plán vyměnit náš malý byt za větší padá a my se zcela ponořujeme do plánu stavby domu. Necháváš mi volnou ruku v realizaci plánu přestavby a vlastně i řízení stavebních prací. A já začínám snít a plnit si svůj sen.
Mimo jiné jsem se rozhodla dále studovat a zvýšit si tak svoji kvalifikaci, takže přestože jsem doma na mateřské, tak se vůbec nenudím. Mám tolik práce a ty jsi změnil zaměstnání a jsi zase denně s námi doma. 
Miluji tě, jsem šťastná.
Cítím, že náš druhý syn přinesl lásku zpět do našeho domu. Ty opět pracovně odjíždíš tentokrát do zahraničí a tak moje studium, dvě děti i stavba domu je vše na mých bedrech, ale zvládám to, miláčku. Denně ti píšu a moc mi chybíš, ale vím, že to děláš pro nás. Takže vše zvládneme.
Miláčku, miluji tě.
15.
Miláčku, čas běží rychleji, než by se zdálo. Bydlíme v našem novém domě, já opět studuji a tvrdě pracuji ve dvou různých zaměstnáních a ty jsi stále na cestách. Ale už se brzy vrátíš.
Miláčku, já bych si tak moc přála mít ještě jedno dítě. Možná že je to jenom tikot biologických hodin, ale ta touha je tak silná. Avšak nic se nedaří podle mých plánů.
Dnes jsem si uvědomila, jak moc jsem spokojená s naším životem a že možná děťátko nechce přijít, protože by přineslo změnu. Ale my přece nebudeme nic měnit. My zkrátka jenom zakomponujeme jednoho člena navíc do našeho stávajícího rodinného systému. Systému – láska, práce, škola a společně strávené volné chvilky.
Miláčku, pak to přišlo, zničehonic se mi v práci udělalo mdlo, tak zvláštně. Těhotenský test byl přece před dvěma dny negativní, jako vždy. Jdu si koupit ještě jeden a zkusím to zítra znovu.
16.
Miláčku, jsem těhotná, už jsem ani nedoufala, že by se to mohlo podařit, tolik měsíců snažení. Vím, že toužíš po holčičce a věřím, že tentokrát to vyjde. Takže našemu děťátku říkáme tak cvičně Vendulka. Vždycky ohromně kope, když slyší své jméno.
Miláčku, je to tak příjemné, jak se snažíš, kupuješ mi dobroty a vitamíny. Zdá se, že i ty si svoji novou roli užíváš. A já, já stále studuji, mám naplánované zkoušky tak, abych to stihla před porodem. Chodím pravidelně cvičit a jsem natěšená matka v nejlepších letech.
A tak dva týdny před termínem porodu mne v noci probouzí porodní bolesti a … voda. Ale protože moje porodní asistentka přijde do práce až ráno v šest, tak jsem se rozhodla počkat. Vstávám a tebe nechávám klidně spát. Jdu do vany a na balón, dělám přesně to stejné, co bych dělala na porodním sále. Asi hodinu po příjezdu do porodnice je náš chlapec na světě, je tak maličký. Přišel tak rychle, že jsi opět nestihl porod, zazvonil jsi u dveří ve chvíli, kdy se zrovna prodral na svět.
Tak vidíš, miláčku, nebylo ti souzeno být mi oporou v této speciální chvíli. A možná jsi taky nechtěl, že?
Toto je naše poslední společné dítě, žádná další příležitost už nepřijde.
Možná jsi tím hodně ztratil, možná by ti přítomnost u porodu pomohla nás více milovat a vážit si toho, že nás máš. Ale to už se nikdy nedozvíme. Možná, že bys nás tak snadno v budoucnu nevyměnil za úplně jinou novou rodinu.
Ale kdo ví?
Každopádně dnes stojíš u mne, když mne ošetřují po porodu a přinášíš mi ukázat naše „krásné“ miminko.
Miluji tě, děkuji, že jsi.
17.
Umluvila jsem lékaře, aby mne propustil o den dřív, je neděle a máme doma mnoho hostů. Slíbila jsem mu, že nebudu stát u plotny a budu vzorně odpočívat.
Miláčku a ty, ty jsi pro nás přijel snad ještě pod vlivem. Večer jsi uspořádal obrovskou hostinu na oslavu narození našeho chlapečka. A ještě jsi nestačil vystřízlivět? Na plotně se pálí řízky a nikoho z hostů ani nenapadne, že by mi pomohl. Všem je ještě špatně a tak  já stojím u plotny.
Dávám ti miminko do našeho krásného nového kočárku a ty ho pouštíš z rukou a kočárek se samovolně rozjíždí z kopečka.
Je mi do pláče. Tak takhle se chová zralý zodpovědný otec tří dětí.
Miláčku, tak dneska tě teda vážně miluju.
Celá vyčerpaná si jdu k večeru konečně odpočinout a lituji, že jsem přišla domů o den dříve. Byl to náročný den.
18.
Miláčku, už několik dní připravujeme křtiny. Stejně jako oslava narození i ony budou probíhat ve velkém stylu. Pozvali jsme zhruba 40 hostů, ještě, že máme velký dům a dostatek přátel, ochotných pomoci mi s přípravou, jinak bych to nemohla zvládnout. I ty si všímáš, že mi jde práce pomalu od ruky. No jo, miláčku, už mi není dvacet.
Oslava se nám vyvedla a já jsem šťastná. Jsme velká rodina a máme se všichni rádi. Jsem v posledním ročníku na universitě a ty mi pomáháš ze všech sil a podporuješ mne. Máš teď dobrou práci, ke které jsem ti pomohla díky svým známostem. Jsi denně doma, přestože je to ve vzdálenějším městě. Máme dostatek prostředků na pohodlný život a to je důležité.
Máme krásný život.
Jsem šťastná, miláčku.
19.
Miláčku, dokončuji studia, připravuji se na státní zkoušku a náhle za tebou přicházím s nápadem.
Miláčku, opravdu bys chtěl, abych zase chvíli vydělávala peníze já? A zvládneš to tady s dětmi, když odjedu na chvíli do zahraničí?
Jsi si jistý, že to zvládneš a tak začínám sbírat informace a rozhodujeme se společně. Ano, odjedu na jeden rok do zahraničí. Dokončíme dům, splatíme aspoň část dluhů. A pak mi skončí mateřská a já se vrátím zpět do své práce nebo tedy alespoň do jedné z nich.
Potřebuji si hodně vylepšit angličtinu, moje úroveň je velice nízká, takže nemůžu odjet hned. Budu ještě nějaký ten měsíc potřebovat.
Miláčku, je to jako malý zázrak, vše jde jako po drátkách, jako by ta práce byla pro mne připravená.
Miláčku, věřím nám, že to zvládneme. Moc tě miluji a udělám to pro tebe, pro nás.
20.
Miláčku je brzy ráno a já se s vámi se všemi loučím na letišti. Nemáme tušení, že je to úplně naposledy, kdy jsme celá naše rodinka pohromadě a bez šrámů na duši.
Miláčku, já nemám ani zdání, co mne tam čeká, ale jdu statečně do toho. Nevím, nevím, jestli bych byla tak statečná, kdybych mohla nahlédnout do budoucnosti a viděla ty potoky slz, kterými zaplatím.
Miláčku, ale já ve svém srdci cítím, že je vše v pořádku. Jsem na správné cestě. Jen mi buď prosím oporou, neopouštěj mne.
Miláčku, to je tak hrozný pocit úzkosti, první noc v novém bytě. A to nemám ani zdání, že mne tento pocit zachvátí ještě mnohokrát a mnohokrát v budoucnu.
Miláčku, dá se to zvládnout, je mi hodně smutno a hodně pláču, ale díky internetové komunikaci přežívám. Hlavně chci být na vánoce s vámi a k tomuto snu se upínám.
21.
Miláčku, jak jsi mi to mohl udělat? Jak jsi mne mohl tak obelhat a oklamat? Copak ti na mně vůbec nezáleží? To pro tebe znamenám tak málo? Ty prostě nesedneš do letadla? Ale vždyť jsi mi to slíbil, já tě milovala a důvěřovala ti. A ty?
Chceš, abych tady zůstala a posílala ti peníze? To se ti líbí? Peníze jsou ti milejší než já? Umíš si to vůbec představit, já vás neuvidím půl roku? Celého půl roku.
To nemůžu přežít, to nemůžu zvládnout ve zdraví. A co vánoce? Vy budete na vánoce beze mne? Bez maminky? Tobě je to snad jedno, ty jsi spokojený, tobě to nevadí. Hlavně, že máš prachy na účtu, co? Tak takhle je to, za prachy zaprodáš i milující ženu.
Jak chceš, mně už je všechno jedno. Když tobě na mně nezáleží, tak já si tady budu taky žít po svém, jinak to tady nemůžu toho půl roku přežít. Mám se snad zavřít do pokoje a celého půl roku probrečet?
22.
Miláčku, začala jsem více chodit ven mezi lidi a méně ti volat. Ještě pořád se zlobím, jsem opravdu hluboce zklamaná tím, co jsi mi řekl, co jsi slíbil a nakonec neudělal.
Říkal jsi: „ Nedávej výpověď, to vydržíš.“
Jak si můžeš být tak jistý. A co když já to vydržím, ale naše manželství ne.
Miláčku, ty víš, že jsem bez tebe nikdy nebyla déle než tři měsíce. A to byla taky krajní mez, na kterou jsem byla ochotná jít. Ale půl roku? Jak si přeješ, je tady spousta zájemců, kteří by mne rádi potěšili a utěšili. A co oči nevidí, to srdce nebolí.
Ty máš jediné štěstí, že tě tak miluji. Jeden kolega o mne usiluje už dlouhou dobu, ale já nemám zájem.
Miláčku, miluji tě.
23.
Muži, nevím, co se to se mnou děje, chci utlumit tu bolest z odloučení a ono to pomáhá. Je mi s ním tak dobře, je mi vždy na blízku, a když zahlédne mé slzy, tak mne hned rozesměje. Jsem tvoje žena, vím to a vůbec nestojím o žádný románek nebo ještě něco víc. Ale jak si mám pomoci, jeho přítomnost láká. Už necítím žádnou bolest, je mi to jedno. Začínám být šťastná, opravdu šťastná, když ho vidím.
Avšak popírám to, dost, tohle nechci cítit. Jsem vdaná, mám děti a on také. To nemůžeme našim dětem udělat a partnerům už vůbec ne, po tolika letech spokojeného manželství. 
Ne, ne, ne, nemožné. Neboj se drahý, já jsem tvoje, jenom tvoje.
On je mi však neustále na blízku, utěšuje mne. Je se mnou, když jsem smutná, pláču.
Miláčku, já už nemám sílu se bránit. Odpusť mi, jestli můžeš. Odpusť ženě, že je jen slabou ženou a přijímá darem to, co jí chybí.
24.
Miláčku, stalo se to, podlehla jsem svodům. Nejdřív jsem myslela, že to před tebou utajím. Ale znáš mne, nedokázala bych žít s tím tajemstvím.
Miláčku, já pochopím, pokud mi to nikdy neodpustíš. Je mi to tak líto, ale nemůžu vzít zpět to, co se již stalo. Nemůžu utišit touhu, vášeň a lásku, která se zčistajasna zrodila v mém srdci. Cítím se jako žíznivý na poušti a nemohu přestat pít.
Jediné, co mne dokáže zachránit, je tvoje láska, tvoje upřímná láska. Dej mi okusit z poháru tvé lásky a já budu uzdravena.
Miláčku, já vím, že jsem ti ublížila, zranila jsem toho, koho jsem nejvíc milovala. Věř mi, že jsem to nikdy nechtěla udělat, ale už se stalo.
Miláčku zachraň mne prosím tvojí láskou, trpělivostí a schovívavostí. Prosím, zachraň náš vztah a naši rodinu. Jen ty to můžeš udělat, jenom ty jediný a nikdo jiný na světě. Naše životy jsou teď ve tvých rukou a já věřím, že nás nezklameš.
Miláčku, věřím v tebe.
25.
Miláčku, není to vina nikoho druhého, že jsem si dnes sbalila kufry a odešla. Udělala jsem to kvůli tobě a kvůli sobě. Kvůli nám, už jsem tě nemohla více trápit. Viděla jsem, jak trpíš, a já ti nemohla být po vůli, prostě to nešlo.
Nedokázali jsme to, neuměli jsme se společně vzít za ruce a říci: „ Vím, že cítíš bolest, stejně jako já. Ale já slibuji, že budu s tebou ve zlém tak jako jsem byl (a) v dobrém a překonáme to. Zvládneme to spolu, protože se milujeme.“
A tak jsem odešla, utekla jsem od bolesti a utrpení a nechala tě tam samotného v prázdném domě, bez ženy a dětí. 
Odpusť.
Nevím, co tě zadrželo, abys přišel a vzal si nás zpět do svého života a asi se to už ani nikdy nedozvím. A ani to není důležité.
Důležité je, že odpouštím sobě, odpouštím tobě a miluji tě.