Pravá část trávnické stráně na trávnickém kopci.

Obr. č. 1

Tento článek je v  částečným remake původního článku zveřejněného ve starém Zpravodaji,  pod titulkem Pravá část trávnické stráně II. V současném Trávníku se místo místního označení  trávnická stráň často používá  označení  „na trávnickém kopci“ s vizuálním ukončením v místech Knespelovy brány. Prakticky jde však o  shluk stavení kolem potoka v kopci pod vodárnou.

Z obr. č. 1 je zřejmé, že ve skutečnosti je trávnická stráň značně rozlehlý prostor svahu severního hřebene Trávnického vrchu. V jeho sedle leží Knespelova brána. Na mapě uvedený vrcholek s nadmořskou výškou 494m je na mapě a mohli bychom jej považovat za vrchol trávnického kopce  mezi Trávníkem a Nadějí.

 Na letecké fotografii je panoramatický pohled (který běžně nevidíme) na Trávnický vrch ze strany od Naděje. Samotný vrch (571 n.v.) patří v Lužických horách mezi nízké kopce. Je to útvar dost rozlehlý, ve tvaru otevřeného oblouku se dvěma hřebeny.  Díváme se na severní hřeben k Naději. Druhý protáhlý hřeben směřuje západně k Milštejnu. Trávnický hřeben (hřeben Trávnického vrchu) symbolicky končí Křížovou věží (zkráceně Křížkem). Dominantní skála nad Nadějí, kterou se otevírá údolí Naděje, je kupodivu součástí katastru Trávníku. U ní končí pravá část trávnické stráně (od dob Českého království  Glasserte Bergseite). Stráň pod novou školou u silničky do Naděje pokračuje dolů přes tzv. Kvarksak do Antonínova údolí.

Nová škola v Trávníku a Naději byla postavena tak, aby žáci obou vesniček měli k ní stejně daleko. V době Glasertu a Hoffnungu to asi mělo svá opodstatnění, na její výstavbě se podílely obě vesnice.. Ale nejen to, škola stála v místě s velmi krásným výhledem do údolí ke Hvozdu, ale i na sever k Luži.

Právě tuto ojedinělou vyhlídku jsme mohli vnímat při posezení na původní školní zahradě v době, kdy budova již dávno škole nesloužila a byla jediným restauračním zařízením, tehdy hospodou a posléze pensionem U Naděje. V nedávné době její existence byla ukončena k zármutku nás všech.

Obr. č. 2

Obr. č. 3 - obr. č. 4

Již jsme psali, že nová školní budova obr. č. 2 s čp. 82 u cesty do Naděje, byla postavena v letech 1878 - 79. Na levé straně v přízemí byla tělocvična, nářadí bylo v pravé dolní části budovy. V horní části byly dvě třídy. Ve škole se vyučovalo i po r. 1945, kdy to byla tzv. pětitřídka. Tak to asi fungovalo i před r. 1945.

Ve staré německy psané učebnici je o škole v Trávníku napsáno:

 Winkelschule ( ze slovníku - pokoutní škola) založil v Trávníku již 1784 pan Johann Pech ve vlastním domě č. 37 (v dolním Trávníku-zbourán ). Jeho syn, Ignác Pech, zde působil jako učitel až do roku 1853.

 "Stará škola" v č. 64 (obr. č. 4 za kapličkou), byla postavena v roce 1793. V roce 1876, po připojení Naděje k Trávníku, měla škola dvě třídy. Dnešní budova nové školy (vis. výše) byla postavena v letech 1878 až 1879. Není známo z které doby je učebnice.

Obr. č. 5 – obr. č. 6

Na obr. č. 5 je kopie pohlednice školy z předválečné doby. Před školou je chalupa čp. 78 a v pozadí je hora Luž. To se již díváme směrem k Naději.

Chalupa čp. 78 patří stavebně do roubenek. Na obrázcích č. 5 a č. 6 je to dobře vidět. Původní stářím poškozený plášť chalupy byl odstraněn, po opravě a zateplení byl nově obnoven a naimpregnován.

Základem současných dřevěných, ale i částečně zděných chalup na Cvikovsku, je roubená dřevěná konstrukce trámoví v rámci půdorysu stavby. Tak tomu je i v případě chalupy, na kterou se díváme. Na obr. 5 vidíme, jak byla chalupa postavena z trámů, které byly mezi sebou izolovány cupaninou a vytmeleny jílově - plevovou mazaninou. U většiny takto ošetřených roubenek bylo tzv. deštění provedené až následně překrytím hoblovanými prkny s krycím barevným nátěrem. Překrytí mělo význam jako zateplení, izolace před deštěm a vlhkem, ale také mělo esteticky zlepšit vzhled domu. Tento typ opláštění původní roubené stavby měl však nevýhodu v tom, že se nedala kontrolovat a udržovat původní roubená konstrukce. Je pak po i více než sto letech velkým překvapením v jakém stavu je v současnosti deštěním zakrytá trámová konstrukce. Následná oprava je dost drahá záležitost, pokud se musí vyměnit vyhnilé trámoví.

Druhou variantou, která je architekturou stylově charakteristická pro sever Čech, jsou roubené podstávkové chalupy. Je zachován půdorys stavby, ale patro, případně podkroví je o šířku předsunutého trámu v konstrukci širší a je na základech podepřené podstávkou. Podstávka je vnější trámová konstrukce s mezi oblouky, na které je to širší patro položené.

I v této variantě původní  podstávkové roubenky bylo současně, nebo i dlouho po stavbě někde použito krytí deštěním.To je případ chalupy čp. 3, která stojí na trávnické návsi. Psali jsme o tom v článku z této části Trávníku.

Obr. č. 7 - obr. č. 8

Na obrázku č. 7 je fotografie vrcholové partie této části stráně z letecké mapy. Na asi pětihektarové louce je tráva posekaná a suší se před balíkováním. Vlevo dole pod vodárnou je chalupa, dříve statek čp. 13. Tato chalupa, u které již chybí stodola, před r. 1945 patřila rodině původního sedláka Josefa Knespela, jemu patřila i okolní pole.

Jméno Knespel je v Trávníku a Naději z té doby časté. Zřejmě jde o příbuzenské vztahy. Když se sestavoval v r. 1843 Císařský katastr, tak přímo do otisku, kterou nyní používáme v tomto článku, geometři změřili a zanesli nejen polohu, rozměry a tvar pozemků, ale i tehdejší čísla pozemků. U polí jsou ručně vepsána i jména jejich majitelů. V tomto katastru se proto již často objevují jména vlastníků  na která jsme při psaní o historii Trávníku narazili. O Josefu Knespelovi toho mnoho nevíme, Adam Novák zjistil, že majitelem třináctky (čp. 13) byl Franz  Knespel od r. 1763, po něm se stal majitelem jeho syn Christof (nar. 1771), po něm pak Josef Knespel, asi stavitel zdi, pak jeho syn Josef v roce 1871 (žil *1843 až 1926).

Pro nás jsou tyto údaje důležité zejména pro to, že k tomuto statku a pravděpodobně i k Josefu Knespelovi  se váže historie zdi, která je na obr. č. 7 zakreslená v přibližně stejných místech na kraji lesa, a nese jméno Knespelova zeď. Podle starší literatury šlo o kamennou zeď, dlouhou 380 m, vysokou 1,2 m a širokou 0,8 m.

Podle dnešního měření z mapy byla asi její délka větší, kolem 440 metrů. Pracovaly na ní nejméně tři generace Knespelů, které znělcový kámen ze svých polí vždy po orbě vysbírají a staví z nich tuto zeď. Staví jí pro to, aby jejich pole byla chráněna před zvěří. V době našeho dětství byla ve funkční podobě, přibližně taková jako je na obr. č. 8 (to je její počátek nad vodárnou).

Obr. č. 9 a obr. č. 10

(Co je na Císařském katastru šedé je les.)

Josef Knespel byl údajně nějakou dobu místním rychtářem. To byl vždy někdo z největších sedláků v místě. Ještě v předmnichovské ČSR se pro rozlišení velikosti polního vlastnictví jednotlivých sedláků na vesnici používala středověká plošná míra 1 lán.

V té době měl 1 lán plošný obsah asi 18 hektarů.

Abychom si vytvořili představu o tom  jestli takový majetek uživil  rodinu vlastníka polí, použijeme údaje od historiků. Jan Žižka v době Karla IV. vlastnil, když mu bylo asi 18 let,

 1 svobodný lán, což bylo asi dvacetihektarové pole. Když mu bylo asi 22 let tak se odhaduje možnost, že Žižka a jeho rodina možná vlastnili 2 až 3 lány polí (60 hektarů). Výnos z tohoto majetku byl asi 3 - 5 kop českých grošů ročně. Z této částky nemohli Žižkovi rozumně vyžít. V té době tak dopadalo asi 60% této nižší šlechty. Lze konstatovat, že mezi malým zemanem a jemu poddaným sedlákem nebyl moc veliký rozdíl. Protože pole Žižku neuživila podle jeho představ, tak je prodal a živil se jako žoldnéř. (Petr Čornej, Jan Žižka, Paseka 2019).

Měl-li vlastník jen polovinu lánu, byl označován jako pololáník a ten se čtvrtinou čtvrtláník.

Pokud neměl Josef Knespel ještě více polí, než je uvedeno na obr. č. 9 a č. 10, tak by byl asi čtvrtláník. Patřil však k větším sedlákům. Pole byla kamenitá, byla ve svahu, v době jeho života nebyl žádný traktor k dispozici, na všechno byli koně a voli. Zemědělská technika a agrotechnika doby novověku (Císařský katastr 1843), udělaly velký pokrok (ruchadlo-pluh-r. 1827). Výnosy z hospodaření Josefa Knespela a jeho rodinu uživily, i když měl jen pětinu polí, než Jan Žižka. Zdejší živobytí bylo určitě v horském prostředí Lužických hor tvrdým chlebem.

Obr. č. 11 - obr. č. 12

O Josefu Knespelovi toho mnoho nevíme. O jeho zdi ještě víme, že kameny byly znělcové a v místě lesa, kde prochází cesta směrem na Trávnický vrch, byla ve zdi mezera, která se nazývala Knespelovou branou. (obr. č. 9) Možná, že tam byla i nějaká závora nebo plůtek, zabraňující průchodu zvěře. Podíváte-li se znovu na Císařský katastr, tak za Knespelovou branou je malá část lesní parcely, která pravděpodobně patřila k jeho polím. Celý další les byl v té době "knížecí" patřil k Zákupskému panství.

Vrátíme se ke zdi. O ní máme dost dalších stavebních údajů.

Celá oblast Trávníku a Naděje leží spolu s Lužickými horami v oblasti Lužického zlomu - Lužické poruchy. Někdy před stamiliony roků, v době dinosaurů, říká se tomu geologicky svrchní křída, hluboko pod pískovce proniklo žhavé magma, v podobě vyvřelých znělcových a čedičových hornin. Kousek za hranicemi v Německu se geologické kry vysunuly ve zlomu do větší výšky, a na povrch se dostala znělcová skála, která chladla a krystalizovala. Za dlouhou dobu se erozí a zvětráváním snižovala do dnešní podoby nejvyšších kopců této oblasti. Naše lužické okolní kopce, Luž, Hvozd, Jelení vrch, Ortel, Klíč, Jedlová, jsou ze znělce. Stejně tak Suchý vrch, Trávnický vrch a Zelený vrch. Níže v jejich údolích na vrstvě znělce leží původní písek a pískovec. Na trávnické stráni a v lesích kolem jsou pod slabou vrstvou méně úrodné půdy, jen znělcové kameny. Když jdeme na Milštejn, nebo na Trávnický vrch na houby zakopáváme v lese povětšinou o znělcové kameny.

Znělec je krásný, nazelenalý kámen, při poklepu znějící obr. č 11, který lze podélně dobře rozštípnout, ale jinak je hodně tvrdý. Jako vyvřelina později erozí vznikla povrchová vrstva většinou plochých kamenů. Tak vzniklo kamenné podloží šutrů na polích. Na obr. č. 12 jsou vidět vrstvy takto uložených znělcových kamenů na stráni pod čp. 90 (dříve penzion Houba) při silnicí do Cvikova, jak je odhalila radlice při čištění škarpy.

Obr. č. 13 - obr. č. 14

Takovéto vrstvy ze znělcových kamenů nejsou jen v horních polohách kopců, jsou i na nižších stráních, na kterých se neudržel pískovec, a jsou zde pole.

Na obr. č. 13 je kuriozita. Kámen, na který se díváte, je poměrně malý, asi jako dlaň. Našel se na pastvině, dříve poli, mezi silnicí a kravínem. Původně vypadal barevně jako vápenec, byl tvrdý a nedal se uštípnout. Když se to podařilo, tak se pod nejméně centimetrovou vrstvou tvrdého "vápence" objevil znělec. Ten kámen měl štěstí, byl původně tak malý, že nestálo za to ho sbírat, nevadil. A tak ho možná po staletí, kdy to pole bylo obděláváno, obaloval jíl, písek, možná vápno při hnojení, až se vytvořila ta silná vrstva jiného "kamene". Je to asi hodně starý pamětník zdejší zemědělské činnosti.

Na obr. č. 14 je současná situace přímo na Knespelově bráně. Původní zeď byla rozebrána podle potřeby lidí, kteří použili kámen na různé stavby. Lidská devastace této památky trvala od příchodu nových osadníků, pro které již nebylo nutné bránit zvěři při cestování z lesa na pole. V této části se pole již v padesátých letech změnila v neoranou pastvinu. V tomto místě stával i posed, který používali myslivci. V dnešní situaci přemnožené zvěře, hlavně prasat, by se to opět hodilo.

Obr. č. 15 a obr. č. 16

Poblíž Knespelovy brány obr. č. 15 stojí od r. 1862 dřevěný kříž. Není s ním spojena žádná známá událost. Byl zřejmě zbudován na nejhezčím místě s nádhernou vyhlídkou na východní část Lužických hor, jako památné místo k rozjímání. Místo bylo udržované a ohrazené s lavičkami.

V minulosti bylo opravováno a vyčištěno, poslední oprava proběhla v r. 2006. Po čtrnácti letech by bylo třeba udělat novou údržbu. Toto místo k rozjímání lze oprávněně nazvat Knespelovou vyhlídkou. Pravděpodobně toto místo také jeho rodina udržovala, leželo již v té době na jejich pozemku. V současnosti je název Knespelova  vyhlídka nesprávně použit na turistických mapách níže na louce poblíž čp. 13. Je to zřejmě iniciativa turistů, kteří do map tento údaj založili. V tomto místě Josef Knespel spíše tvrdě pracoval na svém poli.

Obrázek č. 16 je třeba si podstatně zvětšit (200x). Je z jiného místa, poněkud vpravo od Knesplovy brány. Díváte se přes pravou část trávnické stráně (dříve Glasserte Bergseite) do rozlehlého údolí směrem ke Hvozdu, který toto údolí uzavírá. Na této fotografii je dobře vidět, že trávnická stráň nekončí u silničky do Naděje, prochází Kvarksakem až na vzdálenou hranici Trávníku v Antonínově údolí.

Hvozd je pátým kopcem v Lužických horách vyšším než 700 metrů. Z tohoto místa na Knespelově bráně je pohled na stolovou horu českého severního pohraničí v Lužických horách impozantní.

 Administrátor

Trávnicko - Nadějského zpravodaje

31. srpen 2021