SMOTH MIT - Dům Templu Jihočeského kraje

Stručná Historie Řádu 

   Templářských rytířů     

Řád templářských rytířů založil Hugo de Payens v r. 1119/1120

v Jeruzalémě po dobytí tohoto města nazpět křesťany v první křížové výpravě v r. 1099.

Původně šlo 9rytířů,veteránů první křížové výpravy.

Tehdejší král Balduin II.  jim jeruzalémskou mešitu Al-Aksa,kterou předtím postavili na chrámové hoře

muslimové na místě původního židovského Šalamounova Chrámu / Templu podle kterého si Templáři zvolili svůj název řádu.

Pod mešitou se nachází v podzemí tzv. Šalamounovy stáje,kde Templáři údajně našli templářský poklad:

(Archu úmluvy , Svatý grál – francouzsky  Sangreal , neznámé rukopisy ?)

V r.1 127 uspořádal první velmistr řádu Hugo de Payens úspěšnou cestu do Evropy , s cílem získat zdejší podporu

zdejších panovníku. Jejím vyvrcholením bylo uznání řádu Římskokatolickou církví  na Koncilu ve  Francouzském městě Troyes , kde Sv. Bernard z Crayvaux , opat mnišského řádu Cisterciáků , vydal regule pro nově zvolený řád .

V nichž ke třem obvyklím ctnostem  mnichů patří ( chudoba , čistota a poslušnost /přidal i možnost , aby templáři mohli nosit meč a měli právo v obraně aj zabít.

To ovšem bylo v rozporu s božím zákonem z desatera :nezabiješ!

Do řádu se vstupovalo dobrovolně. Kandidáti museli složit slib , cudnosti , chudoby , čistoty, poslušnosti a během zkušební lhůty museli novicové projít  přísnými zkouškami .

Směli nadále vlastnit jen mnišský oděv , brnění , koně a zbroj. Řád bohatl na majetku , který na něj vstupující a nebo patroni převáděli.

Přijímání noviců doprovázela tajná ceremonie s řadou rituálů.

Templáři měli právní imunitu , zodpovídali se výlučně řádu zosobněnému Velmistrem a ve vztahu k církvi pouze samostatnému Papeži. V boji se nevyhýbali přesile a vždy bojovali až do konce. Protože pro templáře umřít v boji

byla největší pocta kterou templář mohl za svého žití dosáhnout , a hlavně to byla čest umřít za svojí výru protože jim bylo přislíbeno Králoství  Nebeské.

Původním hlavním úkolem Templářů bylo ochraňovat poutníky při cestě do svaté země , včetně jejich majetku.

Pro tuto činnost používali pro bohaté poutníky i směnky ve tvaru tzv. Templářského žetonu, který dotyčný dostal v Evropě za své peníze a pak ho směnil za své peníze v Jeruzalémě.

Tímto templářští administrátoři řádu získali postupně postavení jako bankéři.

Ti to jejich úředníci byli na rozdíl od rytířů vzdělaní a vytvořili tak rozsáhlou ekonomickou struktůru  napříč křesťanským světem . Jejich vliv sílil a stali se tak nepostradatelnými. Díky papežským Bulám měli i oprávnění vybírat daně na území pod jejich kontrolu .  Tím vším majetek i politický význam řádu neustále rostl a současně to zapříčinilo , že vetší část členů působila v Evropě.

Templáři tak postupně obrovské majetky hlavně ve Francii a mocensky konkurovali samotným panovníkům i králům ,samotný Filip IV. Sličný byl u Templářů zadlužen. Vlastnili např. Velkou část Paříže a Londýna , takže počátkem 14.století francouzský Král Filip IV. Sličný  se rozhodl využít klesající popularity Templářů  a uskutečnil plán navržený jeho rádcem Vilémem z Nogaret . Řád  uzavřený před okolním světem , přirozeně ho obklopovalo mnoho tajemství a dohadů kterých král využil k obvinění , která byla proti řádu vznesena mnohdy neprávem .

Templáři byli mimo jiné obvinění z kacířství,neúcty k svátosti oltářní a sodomie i heréze .

Francouzský král se snažil přimět papeže , aby templáře exkomunikoval , což ale přes značný nátlak odmítl jak ,

Bonifác VIII. , tak i jeho nástupce Benedikt XI. Až následující papež Klement V. Souhlasil s filipovými požadavky  vůči Templářům.

Je pravděpodobné že templáři se dozvěděli o přípravách o útoku proti jejich řádu, ale patrně ho nepovažovali za příliš reálný. Skutečností však je že Templářské flotily z přístavu den před útokem na řád se přemístili do Portugalských , Španělských a skotských přístavů , mnoho řádových pokladů bylo převezeno a tajné dokumenty zničeny.

Ráno v pátek 13 října 1307. (odtud podle některých teorií nešťastný pátek třináctého) začalo rozsáhlé zatýkání Templářů v celé Francii. Zároveň byl veškerý templářský majetek převzat královými zplnomocněnci.

Rytíři Templu se ale nepostavili na odpor a bylo tak zatčeno 5000 rytířů včetně velůmistra řádu Jasques (Jakuba) z Molay.

Zatýkání templářů bylo papežem nařízeno i dalším Evropským panovníkům ale nařízení se setkalo jen s malým ohlasem. Zatčení templáři strávili téměř rok ve vězení , všichni templáři byli mučeni , což mnohé zlomilo k tomu že přiznali vinu ,(do ledna 1308. se přiznalo 134 ze 138 rytířů zajatých v Paříži  Jacques (Jakub) z Molay po deseti dnech), jiné zlomilo použití útrpného mučení a práva i též výhružek.

Král přesvědčil papeže Klementa V. K tomu že řád zrušil papežskou bulou ´´ VOX IN EXCELSO´´ v r.1312.

V r. 1314 byl pak upalen v Paříži poslední velmistr  Jacques (Jakub) de Molay a velkopreceptor Geoffroy de Charnay.

Tato poprava bez vědomí soudců bala zjevnou vraždou . Hranice byli postaveny tak , aby král mohl toto divadlo pozorovat z oken .Vyprávělo se ,že odsouzení ,,kráčeli na hranici s klidnou myslí ´´ , což u přihlížejících vyvolalo obdiv a úžas nad neochvějností , s níž se tváří tvář hrozné smrti odmítli přiznat.

Jsou zaznamenány mnohé velmistrovi i velkopreceptorovy výroky.

Kronikář Geoffroy Pařížský, který byl přítomen ,o tom napsal : Velmistr když uvidel , že hranice je připravena ,sám se bez váhání svlékl ,říkám jak jsem viděl . Nahý se vydal na cestu … a svým katům řekl :Alespoň mi nechte ruce sepnuty k modlitbě ,neboť je proto vhodný okamžik. Brzy zemřu.  Otočil se směrem ke králi a papeži a pronesl : ,,Bůh ví , že je to neprávem .Brzy příjde pohroma na ty , kteří nás nespravedlivě odsoudili. Ty Filipe a Klemente nectný papeži do roka a do dne vás předvolávám před soudnou stolici boží´.