Benjamin Schee
Syn bíloveckého ševce založil slavné vídeňské kino
Píše se prosinec roku 1865. Bíloveckému ševci Aloisi Schee a jeho ženě Julii rozené Kunzové se v domě čp.127 na Pivovarské ulici právě narodil syn Benjamin. Původně se měl Benjamin stejně jako jeho starší bratr Alois vyučit ševcovskému řemeslu, ale nestalo se tak. Na přání matky vystudoval obchodní školu ve Vídni. Jako mladík získával zkušenosti v různých oborech až našel své místo v restauratérství. Benjamin Schee se pouští do podnikání. Postupně si pronajal několik hostinců v Dolním Rakousku a začíná se mu dařit. Jeho restaurace ve městě Horn jen vzkvétá. Podle dobových inzerátů nenabízí jen výtečnou kuchyni, dobře ošetřené pivo, ale konají se zde každou sobotu hudební produkce, taneční zábavy a plesy různých spolků. Sňatek s Antonií Wachelhoferovou (27. září 1892) dědičkou vyhlášené restaurace nacházející se nedaleko poutního kostela Maria Dreieichen, umožní rozšíření jeho podnikatelských záměrů. Manželé společně kupují zavedený vídeňský hostinec „Zum Goldene Luchs“, Neulerchenfelder Straße čp. 43. Tento podnik má dlouholetou tradici a jeho založení se datuje až do roku 1704. Benjamin Schee byl jednoduše tím, čemu se tehdy ještě bez ironického nádechu, říká pokrokový člověk. Zastaralý hostinec přestavěl na zábavní podnik „nového střihu“. Vznikl velký taneční sál, divadelní sál a „nová galerie“. Každou sobotu večer se hraje divadlo, hlavně místní ochotníci. Páteční večery se uváděla kabaretní představení. Vídeňané si rychle restaurant Benjamina Schee „Zum Goldene Luchs“ oblíbili. Návštěvníci musí místa rezervovat dlouho dopředu. Pan hostinský Schee je správný chlap. Pro pobavení hostů má stále v zásobě nějaký dobrý vtip, pro pány i ty peprnější. Štamgastům rád nějaké to pivečko dá na dluh a se splacením nespěchá. Byl také velkým mecenášem studentů. Dlužno podotknout, že pivo jim natočil zadarmo až poté, když mu ukázali, že složili předepsané zkoušky. Restauraci navštěvovali malíři, literáti, sochaři, pana hostinského měli v oblibě. On jim to oplácel. Znal dobře své hosty, jejich poměry a zvyky. Pro syna chudého bíloveckého ševce, který přišel do Vídně před několika lety je to neuvěřitelná životní dráha. V novém podniku se scházejí Karel Lueger, Alois Prinz von und zu Liechtenstein a oslavují zde oslnivé úspěchy nové strany Křesťansko-sociální. Restauraci „Zum Goldene Luchs“ velmi často vyhledával významný rakouský politik s bíloveckými kořeny, poslanec a mluvčí dělníků Franz Schumeier. Mezi „štamgasty“ patřil polní zbrojmistr Quido baron von Kober, patron bíloveckého veteránského spolku.
Slavný vídeňský restauratér Benjamin Schee se zamiloval do „pohyblivých obrázků“. V roce 1909 zakoupil do svého podniku promítačku a položil tak základy známého vídeňského kina „Luchs-Kino“. Promítací sál měl kapacitu 309 diváků.
Když vypukla první světová válka Benjamin Schee založil několik charitativních sbírek pro chudé a válečné invalidy. Finančně podporoval Červený kříž a rodiny vojáků padlých na frontě. Dne 27. září 1917 oslavil Benjamin Schee se svou manželkou Antonii stříbrnou svatbu.
Na jaře roku 1922 se Benjamin Schee rozhodl odejít do zaslouženého odpočinku, proto svůj prosperující podnik prodal. Nechal si pouze malou hospůdku na vídeňském předměstí.
Od roku 1930 se v nově adaptovaném kině začaly hrát zvukové filmy. V roce 1934 mělo kino kapacitu 788 osob a neslo názvy: Lux Kino , Lux Tonkino , Lux Filmpalast / Lux Tonpalast (1954-1968).
Na samém závěru druhé světové války bylo kino těžce poškozeno, při velkém spojeneckém náletu.
Po rozsáhlé rekonstrukci Lux Filmpalast, uvedl první vídeňskou projekcí filmu ve formátu Cinemascope (širokoúhlý film).
Musíme ještě zmínit synovce Benjamina Schee, Rudolfa. Vyučil se u svého strýce ve Vídni a následně provozoval v Bílovci svou restauraci na tehdejší Rudolfově ulici. Stejně jako vídeňský strýček byl také Rudolf Schee velký podporovatel spolku válečných veteránů v Bílovci.
