Galerie osobností města Bílovce

Stavitel barokního zámku

V urbáři bíloveckého panství z roku 1696 můžeme nalézt velmi stručný popis vrchnostenského zámku: „U tohoto města je panský zámek, s rozličnými velkými i malými pokoji, na všech čtyřech stranách z kamene k pohodlí, nahoře i dole vystavěný, s klenbami, sklepy, komorami, vozovnou, pivovarem a sladovnou, palírnou a sýpkou – vše obehnáno silnou zdí pro případ ohrožení.“ Tento popis nás zřetelně informuje o čtyřkřídlé dispozici vlastní zámecké budovy, který potvrdily nedávné archeologické průzkumy nádvoří.

Bohunka Alžběta baronka Sedlnitzká z Choltic (* 15. července 1652, † 3. srpna 1731) se po smrti milovaného manžela Františka Viléma Sedlnitzkého velmi energicky ujala na celé čtvrtstoletí správy panství. Avšak 29. dubna 1729 vypukl v Bílovci jeden z největších požárů města. Bylo zničeno 49 domů. Tímto požárem byl také postižen zámek. Stárnoucí šlechtična provedla
na poškozené zámecké budově jen základní opravy.

Z června roku 1730 je dochován účet za zednického mistra Martina Demela ze Slatiny – ohledně stavebních prací na zámku: jsou zmiňovány opravy oken v zámecké kapli, nebo také v komnatách „staré paní“. Jednalo se o místnosti v patře zámku, které obývala baronka Bohunka Alžběta Sedlnitzká. Dále jsou zednickému mistru vyplaceny nemalé peníze za opravy obou rondelů (věží). Obnovy rodinného sídla se ujal její vnuk, Václav Karel baron Sedlnitzký z Choltic – soudce C. K. apelačního soudu a císařský tajný rada.

Chtěl-li Václav Karel uskutečnit své představy nového sídla, musel vyhledat nejprve schopného architekta. Na jeho výběru velmi záleželo. Byl to totiž on, kdo vtiskl stavbě její konečnou tvář. Baron se obracel na své známé a příbuzné o doporučení některého umělce. Jedním ze stavitelů, kteří zámku vtiskli barokní podobu, byl známý krnovský stavitel Georg Friedrich Gans (někdy  

je uváděno Ganns, nebo Ganß).

Georg Friedrich Gans se narodil 13. září 1697 do rodiny krnovského městského stavitele, cechmistra zednického a kamenického cechu Andrease Ganse (*18. dubna 1672, † před rokem 1729). Jeho otec Andreas společně stavitelem Sebastianem Hohenadelem vtiskli barokní podobu linhartovskému zámku Karla Julia hraběte Sedlnitzkého z Choltic. Mladší bratr Andrease Ganse, Georg Gabriel (* 31. 3. 1676 Krnov) ve druhé polovině dvacátých let 18. století stavěl podle neznámého projektu zámek v Kravařích. Z dochovaných dokumentu víme, že šest příslušníků rodiny ve dvou generacích pracovalo ve stavitelství. Georg Friedrich se vyučil řemeslu s nejvyšší pravděpodobností u otce.
V roce 1720 byl přijat mezi krnovské měšťany jako zedník a štukatér. Po otcově smrti zastával funkci městského stavitele a cechmistra zednického cechu. Na podzim roku 1720 se stavitel Georg Friedrich Gans oženil s dcerou krnovského měšťana a ševcovského mistra Heinricha Mücka, Marií Alžbětou.

Z tohoto velmi šťastného manželství vzešly 4 děti: synové Georg Friedrich *27.1.1723, Johann Andreas Franz *12.8. 1725, Karl Ignaz *8.7.1730 a dcera  Maria Clara Margaretha *21.8. 1732.

Na konci března roku 1727 se stavitel Gans rozhodl pro svou početnou rodinu zakoupit měšťanský dům čp.78 na tzv. krnovském „Dřevěném trhu“, který obýval až do své smrti 9. srpna 1763.

Georg Friedrich Gans ve třicátých až šedesátých letech 18. století proslul jako vynikající a známý stavitel. Prováděl stavby nejen v Krnově, ale projektoval také budovy patronátních kostelů a jiných vrchnostenských objektů na sousedních panstvích. Z význačnějších staveb jim projektovaných můžeme jmenovat: Cvilín – poutní kostel, Těšín – vojenské kasárny, Uhlířský vrch u Bruntálu – mariánský poutní kostel, zámek Bruntál pro velmistra řádu německých rytířů Karla Alexandra Lotrinského. Georg Friedrich Gans byl zručným dekorativním štukatérem a realizací štukové výzdoby zvyšoval lukrativnost prováděných zakázek.

Smlouva mezi Václavem Karlem baronem Sedlnitzkým a krnovským stavitelem Gansem byla podepsána 2. května 1736 „Der hiesige Schloss bau…“ Bylo strženo západní křídlo zámku (ve směru k městu) a tím dostala budova otevřenou dispozici jakou má dodnes. V severovýchodním rohu nádvoří nechal baron Sedlnitzký vyprojektovat honosné trojramenné schodiště. V této fázi přestavby zámku byly obě nárožní věže sníženy na způsob rondelů. Druhé patro zámku bylo pokryto mansardovou střechou s vikýři. Sklenář Rupert Schimetschka vyrobil pro zámek 8 oken z jemných tabulí z hornorakouské sklářské hutě, „mezery potom kolem dokola zalil dobrým olovem, a nakonec dobrým cínem trvale a čistě.

Stavební práce na zámku ustaly až po smrti barona Václava Karla v roce 1776, kdy se do Bílovce stěhuje z Varšavy s celou rodinou synovec Karl Johann Nicolaus (Nico) baron Sedlnitzký, plukovník polské královské gardy.