26          

Dovolená se přehoupla do poslední třetiny. Všichni si citelně uvědomovali, že čas utíká příliš rychle. Eva s Jindrou se drželi spíše stranou a podnikali výlety sólo. Adam trávil čas s Markétou, ale poslední dobou se kluci začali shlukovat spolu a Markéta tak zůstala na ocet. Lída se od všech odtrhla.                  

Dnes ráno zamířili k moři společně, bylo to poprvé, co se na tom po snídani zvládli domluvit. Na pláž šli v popředí Eva a Jindřich, za nimi Markéta a Lída a v jejich závěsu Tommy, Damián a Adam.                                                            

„Musíme to zopakovat, domluv to s nimi.“ Slyšela Markéta za zády Tomášův hlas.                                                                                                                       

„Uvidíme. Vypadalo to, že by měly zájem si ještě společně vyrazit. Odjíždí ale o den dřív než my. Čum, co mi nad ránem přišlo.“ Poznala Damiána a nastražila uši.                                                                                                                 

„Co to je? Přes to slunko nevidím na displej.“                                            

„Píše, že jsme „so lovely“ a ten gif snad vidíš, ne?“                                   

Tommy se spiklenecky zachechtal. „Ty neztrácí čas. Kam se hrabou český holky.“                                                                                                                          

Markéta si odkašlala.                                                                                       

„Ale příště půjdeme bez Adama.“                                                                 

„Kam vlastně zmizel?“ optal se Tommy.                                                      

„Kam asi. Objímal záchodovou mísu.“                                                          

„To ta večeře, měl jsem slávky. Nesedla mi.“ Ozval se Adam za jejich zády.                                                                                                                                     

„Jasňačka. Nauč se pít, než někam půjdeš s dospělými,“ utřel ho Damián.                                                                                                        

„Ale…Ale…Já…“ Zamotal se mu jazyk v horentní snaze o sebeobranu a zároveň si vydobýval prostor mezi kluky, takže přehlédl patník, a protože mu gumové boty z nohou klouzaly, zakopl způsobem, že s hlasitým plesknutým upadl na chodník. Všichni se otočili, včetně kolemjdoucích.                                   

Damián, který stál vedle něj, obrátil oči v sloup. „A neumíš ani chodit!“ Vytáhl ho na nohy. „Jsi oukej? Už se o tebe starám jako nějaký podělaný taťka.“    Adam se chrochtavě zachechtal a pokračovali dál na pláž. Damián se nadechoval pro dlouhou, popisnou a jistě barvitou řeč, kterou se chystal vést s Tomášem o včerejším večeru, ale v tu chvíli ho sevřela železná ruka, a když se překvapeně ohlédl, sežehly ho blesky sršící z Markétiných očí. Odtáhla ho stranou, takže nestačil říct ani popel. „Jděte napřed, potřebuju si s ním promluvit,“ odehnala od něj přátele.                                                                                                          

Když je nechali o samotě, vrazila Damiánovi do ruky svou plážovou tašku s motivem mořských koníků, která je do páru s její osuškou. „Aspoň mi s tím pomoz, když jste si tam všichni naházeli svoje věci.“                                  

„Promiň, nedošlo mi to.“ Hodil si ji na rameno. Zastavili se na písku, na začátku pláže. V dálce před nimi Eva právě vybrala místo, kde se dnes usadí a všichni se už zabydlovali, jen Tommy se po Damiánovi starostlivě ohlížel a mával mu.                                                                                                                            

„Včera jste byli s Tomášem na diskotéce?“                                                

„Jo. Proč?“ Ušklíbl se skepticky.                                                                     

„Zaslechla jsem, že jste tam měli nějaké holky. Byly to ty dvě z lunaparku?“                                                                                                                                   

„Jo, detektive, potkali jsme je tam. Proč se ptáš?“                                    

„Není ti to blbý?“ Dala si přísně ruce v bok.                                                

„Ne. Proč?“ Zamračil se.                                                                                 

„Tomáš je tu s Lídou a ty ho vytahuješ na diskotéky a seznamuješ ho s nějakými běhnami!“                                                                                                        

„Tak pozor,“ měl už toho dost. „Nejsou to běhny, ale fajn holky, který si nehrají na žádnou hru ulov si mě. Chtějí se bavit, jako my. A pokud ti jde o Tomáše, měla bys být ráda, že jsem ho vytáhl ven. Potřeboval se rozptýlit, a to se mi povedlo.“                                                                                                                 

„Tomu nerozumím.“                                                                                        

„Ty to nevíš? Jste přece takový kamarádky. Kde byla Lída včera večer?“ Markéta se zamyslela.                                                                                                 

„Já jsem byla doma. Když jsem viděla, že jdete sami ven, čekala jsem, jestli za mnou nepřijde, ale ona byla dlouho zavřená v koupelně a pak někam zmizela až do druhého dne. Myslela jsem, že vás jde hledat, protože se s Tommym zase pohádali. Jenomže on se vrátil dřív než ona.“                     

„Rozešli se. Tahá se tu s tím barmanem z baru na pláži, včera se mu přiznala.“                                                                                                               

„To ne,“ vydechla procítěně. „Kruci. Musím za ním jít.“                           

„Ne!“ zastavil ji. „O ničem nevíš. Přeje si, aby se o tom co nejdéle nevědělo, chtějí si to vyřídit spolu sami. Jsme jeho přátele, takže je jasné, jak by to dopadlo a on nechce vyvolávat nějakou nevraživost vůči Lídě. Navenek se nic nezměnilo, jasný? Nechme to na nich, nikdo by se do toho neměl míchat.“    

„Ostatní si toho ale brzo všimnou.“                                                               

„To nevadí. Nech to být. Já se postarám, aby si vyčistil hlavu. Mám naplánovaný program na každý den.“ Zazubil se.                                                          

„S těma… dvěma?“ Zakabonila se.                                                                

„No jasně. S Tommym a Adamem. Sice mi leze na nervy ale…“              

„Já myslela TY dvě.“                                                                                         

„Aha. Možná. Zaleží na tom, jestli budou mít čas. Tommy nemá závazky, už ti to vadit nemusí.“                                                                                 

„Ale mě to nevadí,“ řekla a zaváhala. „Jen mě zajímá, jestli se vám ty holky tak líbí? Nebo jen nemáte s kým trávit čas.“                                                      

„Jestli se nám líbí?“ Zopakoval nevěřícně. Měl na jazyku spoustu jednoznačných odpovědí. Jakpak by se mu nelíbili dvě krásné Italky, které sem přijely slavit maturitu a jsou obě ještě tak mladé a otevřené čemukoliv.                          

Upírala na něj oči a on rázem musel pátrat po správné odpovědi. Není zvyklý nad tím přemítat, odjakživa ze sebe vyplivne, co mu první přijde na jazyk. Ale tady věděl, odkud vítr vane. A potěšilo ho to.                                                             

„Řekla jsi mi, že chodíš s Přemou. Všimla sis, že od té doby za tebou nechodím? Dělám si svůj program a nechávám ti prostor. Myslel jsem, že to tak chceš.“                                                                                                                                    

„O to tu nejde.“ Sklopila oči a začala žabkou na noze kreslit v písku půlkruh. „Já se vlastně s Přemou teprve poznávám. Jen nechci, aby si Jindra myslel, že si z jeho bratra dělám šprťouchlata. On to totiž od začátku bere strašně vážně.“                                                                                                                  

„To v překladu znamená…?“ Vytáhl obočí.                                                  

„To znamená, že když vy tři si vyrazíte za holkami, Eva a Jindra se drží spolu, na mě zbude jen Lída, která mě teď vážně naštvala a mám obavy, že s ní budu mít problém. Tommyho mám moc ráda, tohle si nezasloužil.“                 

„Máš pravdu. Ale věci nejsou vždycky tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá,“ prohlásil záhadně. A pak to zamluvil: „Myslím, že kluci nebudou nic namítat, když tě vezmeme s sebou. Právě naopak. Ale připrav se, musíš být s námi trpělivá, víš, jak se občas chovají. Já ne, já jsem vždycky slušný, ale oni se chovají jako malí.“                                                                                                    

Markéta se zasmála. „Nechci ti kazit rande,“ namítla obratem, s pohledem upřeným na moře.                                                                                                 

Spiklenecky na ni mrkl. „No stress. Já na rande nechodím.“