9

Po třetí hodině si byl Damián jistý, že bude Tomáš z práce doma. Měl v plánu navštívit ho a cestou si v Horních Polanech nakoupit. Před odjezdem si kontroloval stav účtu, který se poslední dny značně tenčil. Dušan, nevlastní otec, mu od minulého měsíce neposlal rentu. S Marcelou se rozvádí, necítí tudíž povinnost dál živit jejího neschopného syna.

Damián vzal z poličky klíčky od auta a během zamykání domu v zadumání svraštil čelo. Dušan Holásek vlastní prosperující firmu, zdědil ji po otci a za své působnosti se mu ji povedlo na trhu ještě vyšvihnout. Svého syna Romana vede k tomu, aby byl jeho plnohodnotným nástupcem. A co dělá Damián? Fláká se. Ale to se dalo předpokládat, od kluka kriminálníka se nic dobrého nečeká. A s tímhle cejchem on odmalička vyrůstal.

Damiánův pokrevní otec si tentokrát odpykává trest za neúmyslné zabití. V opilosti se přimotal k rvačce a použil neúměrnou sílu proti muži, který skončil po nešťastném pádu se zlomeným vazem. Není to jeho první pobyt v base, v pravidelných intervalech se tam vrací už od mládí. Damián otce nikdy nenavštívil. Jsou spolu v kontaktu přes korespondenci, když má náladu mu odepsat, ale telefony z věznice nezvedá. Cítí k tomu cizímu muži odpor. Když byl malý, nejevil o něj zájem, měl radši své pohodlí a alkohol, a po svých osmnáctinách přestal jevit zájem Damián o něj.

Očima přejel bídný stav svého bankovního účtu v aplikaci v telefonu. Je bez peněz. Za poslední drobné si objednal neomezená data a bokem má odloženo něco málo na jídlo. Nikdy se nenaučil šetřit, protože nemusel. Co bude dělat? Požádá o pomoc Marcelu. Už tak trochu je, a po rozvodu teprve bude, ve vatě. A pořád ještě cítí vinu, teď víc než kdy dřív, když jí manželství, kterému obětovala vše, nevyšlo. Udělá cokoliv, jen aby jí Damián odpustil a dal druhou šanci.

Usmál se pod vousy a nasedl do auta. I tenhle vehikl dostal od Dušana. Koupil mu ho k pětadvacetinám, jen aby nechtěl z Prahy přijet domů a uspořádat oslavu, kterou Marcela pro něj plánovala doufaje, že se sejde celá rodina. Damián to pochopil, vždyť o společné shledání taky nestál, takže si vybral auto z bazaru a Marcele jen zavolal, že nepřijede. Snad ho Dušan nebude chtít nazpět, zděsil se. Staré audi si našlo místo v jeho srdci. Bude si to muset ověřit, v tom případě by se přestal vyhýbat díře na cestě. A možná by ho roztřískal bejzbolkou a zapálil.

Dnes měl namířeno opačným směrem než obvykle, jel do Horních Polan za Tommym, ale i tak musel přes polňačku. Vůz skákal na výmolech a Damián se párkrát praštil do hlavy. Trip na zadním sedadle mu slintal za ucho. Cinkl mu mobil, vytáhl ho z kapsy a přečetl si zprávu. Helena psala: „Přijď, odpoledne tu obsluhuju sama,“ a tři smajlíci s vyšpulenými pysky a jedno černé srdce. Černé? Zamyslel se a pak se ďábelsky usmál, když si vzpomněl, jak mu naposledy lichotila, že je v posteli démon. Ano, kdo ví, s kým se doteď tahala. Když se tu po okolí rozhlédne, démonem v posteli by byl oproti místní konkurenci i Homer Simpson.

Damián nahrál hlasovou zprávu: „Hej Helo, pokud to stihnu, přijdu, ale teď jedu za Tommym.“ Pak se zamyslel, lišácky se zazubil a nahrál druhou zprávu: „Jestli budeš mít pro mě večeři, počítej se mnou.“ Sledoval, jak Helena zprávy zobrazuje. Obratem mu přišla odpověď: „Ty vole, pro jednou ti můžu dát utopence na sebe, ale nezvykej si. Teta na všechno přijde.“ „Díky, zlato!“ zajódloval do mikrofonu a poslal to.

Do obchodu se tedy stavovat nebude a pojede rovnou k Zárubovým. Zaparkoval před domem a přes plot pozdravil Bena, který nepřátelsky štěkal na Tripa.

„Bene, ty dnes nějak nemáš náladu. Je páníček doma? Já si ho zavolám.“ Vylovil z kapsy mobil.

„Je nahoře,“ otřepal se růžový keř, „pojď dál, branka je otevřená.“

„Děkuju, paní Zárubová,“ odpověděl do větru, a vešel na zahradu. Teprve potom zahlédl napravo slaměný klobouk. Tomášova matka se hrbila pod keřem u domu a plela květinový záhon. Vzhlédla k němu, když procházel vydlážděným chodníkem ke dveřím, a usmála se.

„Není vám horko?“ podivil se při pohledu na ženu v pracovních rukavicích, hlínu měla až za ušima. Ona ale místo odpovědi upírala zděšený pohled kamsi za něj. Otočil se a vykřikl: „Do háje!“ Vyběhl ke psům, kteří se proti sobě ježili v bojových pózách, připraveni prolívat krev zřejmě za misku s vodou. Skočil přímo do rudé zóny, až se sám divil své odvaze, a odvlekl Tripa za obojek. Dalmatin ho ještě chvíli zabíjel pohledem a pak se odporoučel do stínu za dům.

„Včera byli spolu v pohodě,“ nechápal to.

„Ben se drží zpátky, když je nablízku Tom, ale mě moc nerespektuje. Běž dál, Tomík má pokoj nahoře, a vezmi s sebou i psa. Teď přijel z práce a sleduje fotbal, doufám, že ho někam vytáhneš.“ Damián přikývl a už stál ve dveřích do domu, když za ním ještě zvolala: „Jdi rovnou za nosem.“

Damián to nechápal do chvíle, než vystoupal schody do patra a neomráčil ho podivný odér vydýchaného vzduchu, použitých ponožek a cigaret. Jak se blížil k zavřeným dveřím, začala se do toho míchat i příměs něčeho, co nedokázal identifikovat. A pak uviděl ten béžový koberec, který směrem do jeho dveří měnil odstín do černohnědé. Tommy se nezdržuje přezouváním. Za dveřmi okamžik postál a nastražil ucho, slyšel zvuky televize. Opatrně a tiše otevřel dveře a nechal dovnitř vběhnout Tripa. Rychle za ním zavřel a chechtal se, když se začalo ozývat skučení. Brzo nato se dveře rozrazily a Damiána zpražil Tomášův blesky šlehající pohled. Obličej měl mokrý a tričko něčím polité, podle barvy to byla káva.

„Zabiju tě,“ ucedil.

„Klepal jsem, ty jsi mě neslyšel?“

Tomáš odstoupil ode dveří a pustil ho dál. „Aspoň ze mě nedělej vola. A sundej to zvíře z mýho novýho gauče!“ zvýšil hlas, když viděl, co tam Trip za jeho zády vyvádí.

„Novýho?“ zopakoval ironicky a napomenul psa, který hrabal drápy do matrace, protože tam vyčenichal nějaké drobky. Tento gauč si sám pamatuje, ještě když chodili do školy. Šel dál a myslel na to, jak mu Eva stále nadává za údajný chlívek a že by měla jít aspoň jednou k Tomášovi na návštěvu, aby byla ve svém peskování objektivní.

„Mám tu systematický pořádek a nekomentuj to, nechovej se jako moje máti,“ pravil napruženě Tommy, který zachytil jeho pohled. „Měls mi zavolat, řekl bych ti, že teď nemám čas. Sleduju zápas. A sundej ho, na tom gauči strpím jen černý a bílý chlupy!“

„Já myslel, že má Ben hnědé tečky,“ rýpl si. Stáhl Tripa za obojek na zem a přikázal mu, aby si lehl.

Krátce se rozhlédl a uvědomil si, že se kamarádův původně dětský pokojíček rozšířil na celou obytnou část v horním patře. Má k dispozici tři pokoje; obývák, posilovnu s lednicí a malým vařičem, a ložnici. Tomáš se rozvalil na gauč sotva se po psovi uvolnilo místo, takže Damián zůstal stát vprostřed pokoje jako solný sloup.

„Taky jsi měl ráno takovou kocovinu?“ přistoupil k pohovce, shodil z ní Tomášovi nohy a posadil se.

„Co to meleš?“ vrhl po něm pobavený pohled. „Bylo to jen pár panáků, na dobrý spánek. Však jsi to taky hned zalomil,“ zachechtal se.

„Ha,“ opáčil Damián, „tak to se mám ještě co učit. Bylo mi děsně špatně. Ráno jsem myslel, že vyvrhnu vnitřnosti.“ 

„Jo, tak to teda máš. Tak mi prosím tě dones colu z lednice a vezmi si z ní, co chceš,“ ukázal směrem do domácí posilovny. Damián ochotně vstal a zamířil do vedlejšího pokoje, zvědav, co si bude moci z domácího baru vybrat. Asi by dnes dal přednost taky cole, z toho piva ráno se mu akorát opět zvedl kufr.

Musel se k lednici dopravit opatrně. Cestou se vyhýbal hromádkám oblečení po zemi, botám, časopisům, dvacetikilovým činkám a dalšímu závaží – to by asi docela bolelo, ponožkám, které byly všude, a velkým sluchátkům, připojeným k věži. Během tohoto slalomu se chybě i přes veškeré soustředění nevyhnul. Přehlédl pod černou ponožkou ukrytý deodorant. Došlápl a sprej ze sebe vydal v doprovodu skandování fanoušků z kotle hlasité a bolestné „ssst“. Damián střelil rychlý pohled ke gauči, Tomáš ho už upřeně sledoval. „Donesu tu colu,“ zakřenil se.

Tomáš se užuž nadechoval, když se schylovalo ke gólu a on místo toho, aby Damiána zpražil jak se patří, vyskočil z gauče a začal z plných plic řvát: „Jo, jo! Pojď, vole, pojď, jdi do toho kámo, to dáš, ty vole, pojď!“ Damiána napadlo, že si možná vsadil, když to tak prožívá. Využil jeho nepozornosti a rychle přeskákal k lednici. Otevřel ji a rozhlédl se po nabídce, byly tam různé limonády, džus a piva. Nakonec vzal dvě coly v plechu, když Tommy zařval „ty idiote!“ a obě mu vypadly z ruky.

Vrátil se do obýváku. Tomáš stál v křeči a držel se za vlasy. „Minul,“ díval se na něj krví podlitýma očima.

Damián nasadil soucitný výraz a podal mu plechovku s doporučením, ať ji otvírá opatrně. Akorát začala pauza a Tommy se zahloubal do telefonu.

„Někoho máš?“ švidral mu Damián přes rameno, když bylo ticho příliš dlouho. Ani by ho to nenapadlo, ale viděl, jak se tajnůstkářsky zatvářil, když mu cinkla zpráva.

„Seznámil jsem se s někým. Ale neřekl bych, že někoho mám,“ zamumlal neochotně.

„Nekecej! Jak vypadá? Ukaž ji!“ Koukal mu na telefon, ale Tomáš zamkl displej a kývl bradou směrem na druhý konec pokoje. Damián mu nerozuměl. Hledal na zdi fotku nebo tak něco.

„Podívej se z okna,“ řekl mu.

Damián se zvedl a přešel k oknu. Nebyl rád, že se opět musí pohybovat po pokoji a tentokrát si dával pozor i na nevinně vyhlížející předměty. V televizi mezitím začal druhý poločas a Tomáš se zase plně zakousl do obrazovky. Otevřel plechovku, lokl si a rozvalil se na gauč.

Damián stál u okna a zatím tajenku nerozluštil. Řekl si, že aspoň vyvětrá a otevřel ho. Do pokoje vrazilo dusno, ale bylo příjemnější než vzduch v bytě. Opřel se lokty o parapet a vtom se mu srdce rozbušilo, když zahlédl tu krásu. „Bože můj!“

„Potichu,“ stál Tommy v momentě vedle něj. „Pod námi jsou naši.“

Damián sklopil pohled do zahrady a zachechtal se. Tomášova máma přímo pod oknem pilně učesávala motyčkou a rukavicí záhonek s rajčaty, plechovou konev po ruce, zatímco Tomášův otec relaxoval s brýlemi na nose na pruhovaném lehátku pod stínem jabloně a pročítal noviny.

Přejel pohledem prostor a opět se zaměřil na zajímavější objekt u sousedů. „Tak proto máš na parapetu tohle,“ čtverácky vycenil zuby, když chytl do ruky dalekohled.

Tomáš mu oplatil stejnou mincí, když zvlnil rty v soudržném výtlemu. Mlčky a nad věcí sáhl po krabičce cigaret vedle okna a zapálil si.

„Ty démone!“ zavyl Damián. S dalekohledem na očích namířil k sousedům.

„Co děláš. Je to moje holka,“ zastínil mu dlaní čočky.

„Tvrdil jsi, že to není tak vážný… A určitě by jí to nevadilo, když se tak vystavuje,“ vyhýbal se jeho rukám a odstrkoval ho, ale praštil se dalekohledem do čela a pak si málem vypíchl oko.

Tomáš mu nakonec přestal zaclánět, když po zaváhání pravil: „Je pravda, že si Lída vršek sundává i na koupáku.“

„Lída?“ zopakoval obratem. Když měl volný výhled, dal si Damián dalekohled zase na oči a snažil se jej zaostřit. Nedařilo se mu to, najednou měl prsty jako z olova, a navíc to byl starý krám. Nakonec dalekohled odložil, aby si jen protřepal ruku, ale v ten moment ho Tomáš zabavil a šel sledovat zápas. Damián neprotestoval, vytáhl telefon a přiblížil si to přes fotoaparát. Fotit si ale nedovolil. Zhruba dvacítka, tmavě plavé vlasy, polodlouhé, štíhlá, vysportovaná a pěstěná postava, opálená, libuje si v exhibicionismu – nosí tanga a nahoře nic. Obličej nemohl ohodnotit, protože byl skrytý pod růžovou kšiltovkou.

„Pevné trojky a udržuje se ve formě. Kdes ji vzal?“ vychrlil na Tommyho, div mu neuletěla slina.

„Kde asi. Vidíš, že je to sousedka,“ odpálkoval ho nevrle. Pak to ale upřesnil: „Prostě jsme se seznámili, když jsem cvičil na zahradě a ona se opalovala. Sledovala mě přes plot, nemohl jsem se soustředit a pak se přišla zeptat, jestli bych jí neporadil pár cviků na zpevnění břicha. Řekl jsem, že mám doma malou posilku, že jí to někdy ukážu.“

„Ty zvíře! Hned jsi ji takhle nalákal k sobě? Jsi horší než já, to jsi mě překvapil.“

„Ne,“ zavrčel. „Vytáhl jsem ji na palouk do Jířové, je tam nový fitness park. Párkrát jsme si byli zacvičit a teprve pak jsem ji pozval k sobě. Nenechám ji přece hned zvedat dvacetikilové činky.“

„Proč by měla zvedat činky?“ vyhekl se smíchem.

Tomáš se na něj zvláštně podíval a Damiánovi rázem vše došlo. „Vy jste spolu nic neměli?“

„Laskavě mě neruš, mám tu fotbal,“ zabodl oči do obrazovky.

„Tak to mi vysvětli.“ Damián přešel od okna k němu, shodil mu nohy z gauče, usadil se a se zájmem z něj nespouštěl oči, jako při psychologickém sezení. „Taková prvotřídní kost a vy jste spolu nespali? Vidíte se určitě každý den, bydlí hned vedle a ona nevypadá jako neopylovaná květinka… Kde je problém?“

„Má tu jen rodiče, ona je z Pardubic. Je náhoda, že tady tráví léto,“ opáčil nesdílně.

Damián na něj stále upíral oči a čekal.

Tomáš zkoušel chvíli odolávat jeho pronikavému pohledu, ale nakonec to vzdal.

„Prostě Lída není Jolana,“ vyplivl ze sebe s přemáháním každé slovo v této krátké větě. Damiánovi údivem spadla brada. Evidentně Jolanin vliv na svého nejlepšího kamaráda hrubě podcenil.

„Ale říkal jsi…“

„Je v Londýně. Osobně jsme se neviděli už dva roky. Pořád si ale píšeme a voláme, chápeš? Je těžký ji pustit z hlavy. Vždycky když se s někým seznámím, mám tendenci je porovnávat. Nemůžu si pomoct.“

„Ty jsi vůl. Tak to s ní ukonči!“ utrousil Damián a Tommy k němu udiveně vzhlédl. Pak se jaksi sklesle odvrátil a nepřítomně hleděl na obrazovku. „Ale vlastně ti rozumím,“ dodal tlumeně.

Tommy se na něj krátce zadíval a tentokrát se potutelně a skrytě usmál. Věděl, že jeho kamarád si rád hraje na hrdinu, ale ve skutečnosti ani on nemá srdce z kamene