Měls mě vůbec rád
Zavolá, nebo přijde.
Prostě řekl, jak to vyjde.
Doufám, že si sám.
Svůj klid neovládám.
Zmizela, moje víra.
Na lásku se přece neumírá.
Tak jdu dál, se ptám.
Proč tě nezajímám.
Na strach se nevymlouvám.
Úsměv, ten předem vzdám.
Tak měls mě vůbec rád.
To nedovolím, vím že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát
a jen se hloupě ptát.
[jeé]
Tak měls mě vůbec rád,
aspoň trochu rád.
Zavolá, nebo přijde.
Prostě řekl, snad mi to tak vyjde.
Doufám, že si sám.
Svůj klid neovládám.
Na strach se nevymlouvám.
Úsměv, ten předem vzdám.
Tak měls mě vůbec rád.
To nedovolím, vím že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát
a jen se hloupě ptát.
[jeé]
Tak měls mě vůbec rád.
To nedovolím, vím že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát,
a jen se hloupě ptát.
Měls mě vůbec rád,
prostě rád,
někdy rád..
Zavolá, nebo přijde.
Šok!
Tak měls mě vůbec rád.
To nedovolím, vím že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát
a jen se hloupě ptát.
[jeé]
Tak měls mě vůbec rád.
To nedovolím, vím že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát
a jen se hloupě ptát.
Měls mě vůbec rád!
Zapadlej Krám
. Snad možná zítra já nebudu stejná, už nechci být dál obyčejná. Jsou večery delší, já dospělejší než ostatním může se zdát. Jsem kapkou v moři, co hráze boří a devátou vlnou se tváří. R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám, když svítá.... Dnes už neotvírám, ve výškách si lítám. Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká.... Nejsem protiklad, co řešíš rád. Padne noc – chci ve výškách se líbat. 2. Den líně snídá, čas dál si běží, já dnešnímu ránu nevěřím. Že pro pár kouzel, svět neprobouzel.... A tak v dešti mám sama stát. R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám, když svítá.... Dnes už neotvírám, ve výškách si lítám. Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká.... Nejsem protiklad, co řešíš rád. Padne noc – chci ve výškách se líbat. | Stejný stín, stejný splín, stejný smích já v sobě mám. Nejsi tím, kdo mámin klín v téhle době nehledá. Už možná zítra já nebudu stejná, snad možná zítra neobyčejná – chci se stát. R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám ? Dnes už neotvírám, neotvírám. Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká.... Nejsem protiklad, co řešíš rád. Padne noc chci ve výškách se líbat. když svítá.... Pády nespočítám, ve výškách si lítám. Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká.... Nejsem protiklad, co řešíš rád. Padne noc – chci ve výškách se líbat. |
Kočka na rozpálený střeše
Tak pojď dnes se mnou bloudit po střechách. Bez tebe to zkouším
| Jen já, ta kočka z rozpálený střechy znám svět, ať je to peklo nebo ráj. Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy. Mňau, mňau – když uslyšíš, tak jsem to já! Rec: Pohled můj, ten děsí i strach. A kdo mě zná, ten chodí po špičkách. A kdo přede jako já, ví, devátá už na věži odbíjí. Víš proč? R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy znám svět, ať je to peklo nebo ráj. Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy. Mňau, mňau – když uslyšíš, tak jsem to já! Jen já, ta kočka z rozpálený střechy znám svět, ať je to peklo nebo ráj. Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy. Mňau, mňau – když uslyšíš, tak jsem to já! |
Klam
Otáčím další list knihy, kterou musím číst Proč málo není víc a proč v slzách končí loučení dospělých | Jak máme, máme žít kterou cestou a kam jít, tak prázdný je ten sen Proč se lidi trápí závistí každý den Proč jsou hádky, proč ten klam Ve svých lžích je každý sám Když jsou sliby jen slíbené Zůstaneš sám… |
Víkend
1. Víkend město dobývá už právě chvíli. zvykem to moc nebývá, ztrácím síly. Je to tímhle obdobím, když si hraju, nezlobím. Kdo víc než já to může znát? R: Týden končí, všude O.K., tak co doma sám ? Jen se, hochu, nezatloukej, já Tě dobře znám. Tak vyleť ven jako superman! No tak vyleť ven, zachraň tisíce jmen. 2. Samota už neletí, známá zpráva. Naše párty století už s náma mává. Je to smíchem v ovzduší, že nám nuda nesluší a, kámo, dál už znáš to! | R: Týden končí, všude O.K., tak co doma sám ? Jen se, hochu, nezatloukej, já Tě dobře znám. Tak vyleť ven jako superman! No tak vyleť ven, zachraň tisíce jmen. Za oponou iluzí schovávám se dál, i když víkend odchází, já vím, že stojíš opodál. R: Týden končí, všude O.K., tak co doma sám? Jen se, hochu, nezatloukej, já Tě dobře znám. Tak vyleť ven jako superman, no tak vyleť ven jako superman! Tak vyleť ven jako superman, zachraň tisíce jmen! |
Zavři oči
Tolikrát slyším, že se neztratím prý se nemám čeho bát Tolikrát koukám dírkou klíčovou co se všechno může stát Všechno je, všechno je stejné prej, že to dál takhle nejde na “velké“ věci si přivykám R: Zavři oči a pojď dál všude kam se podívám vidím dveře chci vstoupit tam. Zavři oči nejsi sám únikovou cestu znám spoustu klíčů už v dlani mám … a taky pospíchám! na na na na na na na …. Tak se ptám proč se hází na zdi hrách, když hru s časem musím hrát Jak se znám ze spaní prý povídám, někdy k našim utíkám Všechno je , všechno je stejné prej, že to dál takhle nejde na “velké“ věci si přivykám R: Zavři oči a pojď dál všude kam se podívám vidím dveře chci vstoupit tam. Zavři oči nejsi sám únikovou cestu znám spoustu klíčů už v dlani mám Jak motýl
L.á.s.k.a
| Zavři oči a pojď dál všude kam se podívám vidím dveře chci vstoupit tam. Zavři oči nejsi sám únikovou cestu znám spoustu klíčů už v dlani mám … tak něco si přej! Noc se už ztrácí buděj se ptáci končí můj vysněný sen stát jen za dveřmi se nevyplácí úraz je víc než jistej J něco si přej ! na na na na na na na …. tak jen si přej! na na na na na na na …. R: Zavři oči a pojď dál všude kam se podívám vidím dveře chci vstoupit tam. Zavři oči nejsi sám únikovou cestu znám spoustu klíčů už v dlani mám … a někam pospíchám |
Nebojím se!
Den zavřel brány a hodný holky spí. Ten, kdo se brání, čeká až se rozední. Mezitím v koutě do ráje zvou tě jít na sněžné poutě, tou cestou ze všech posledních. V zádech cítím chladný pohled, hledá si svůj cíl, v útrobách měst vyčkává až strachem vzdám se všech svých sil. R: Já nebojím se toho, co mi dává svět. Na otázky nečekám vždy odpověď. Vím, že slyšíš to co já, vím, že slídíš kde se dá. Nepočítám výhry ani zklamání. Jsem hladina, co se k nebi naklání. Vím, že soumrak musí žít, já z kůže dám mu pít. Ode zdi ke zdi jdou kroky, co hlídaj mý... neslyší na soucit, jsou oporou pro sny matoucí. Křičí STOP! Jsem poznání ! STOP! Co tě ochrání ! STOP! Ty bojíš se rán, když nesměle cítí se pekelní andělé. | R: Nebojím se toho, co mi dává svět. Na otázky nečekám vždy odpověď. Vím, že slyšíš to co já, vím, že slídíš kde se dá. Nepočítám výhry ani zklamání. Jsem hladina, co se k nebi naklání. Vím, že soumrak musí žít, já z kůže dám mu pít. Vím, co zná můra, když zbloudí. Smotá do záclon svý touhy pouhý – kouzlí ... Já vím, že nejsou zlý. R: Já nebojím se toho, co mi dává svět. Na otázky nečekám, chci odpověď. Vím, že slyšíš to co já, vím, že slídíš kde se dá. Nepočítám výhry ani zklamání. Jsem hladina, co se k nebi naklání. Vím, že soumrak musí žít, já z kůže dám mu pít. |
Jen spát
1. V dálkách, kde mi láska dává křídla. Tam v těch dálkách, co chci, může se i stát. Zatím víc než tuším, že můj budík vstává. Zase mám se snů vzdát, když já chci spát! R: Od snů se neodchází. Měl bys to ránu říct, že já od svých snů neodcházím. Prostě teď zhasnu den a půjdu spát. 2x Tam gdzie ty...
| 2. V dálkách, kde mi lítat nezabrání. Tam v těch dálkách, co chci já se vyplní. Přesto vím, že budík jedno moje přání nesplní a s ránem zazvoní. R: Od snů se neodchází. Měl bys to ránu říct, že já od svých snů neodcházím. Prostě teď zhasnu den a půjdu spát. 4x |
Komentáře
Přehled komentářů
ale akorát tam chibi kočka na rozpálený střeše a jiné.
krásný
(míša stružková, 11. 8. 2008 18:49)jo je to hezký akorát tam naní ticho jinak suproví
Prepáč
(Domča, 2. 6. 2007 14:03)jaj prepáč prepáč, že som ťa zabudla napísať na diplom! hneď to opravím, a napíšem ti potom ok?
dobrý
(kachna, 5. 2. 2011 20:58)