Varhany - Hostinné

Varhany v děkanském kostele Nejsvětější Trojice mají za sebou několik set let dlouhou historii. Během jejich existence došlo k několika opravám a přestavbám, čímž se přizpůsobovaly změnám hudebního vkusu i nárokům na provoz. Zůstávají tak o to vzácnějším svědkem dob dávno minulých.

Děkanský kostel Nejsvětější Trojice je nejstarší stavbou města Hostinné a jeho významnou dominantou. První zmínka o kostelu pochází z roku 1270, kdy město založil Přemysl Otakar II. Původně gotický kostel prodělal během své existence několik přestaveb. Největších změn doznal při pobytu renesančního italského architekta Carla Valmadiho v Hostinném na přelomu 16. a 17. století. Kostel byl vyzdoben sgrafity, obdobně jako kostel svatého Jakuba Většího v Dolní Olešnici či Rudníku. Bohužel se dodnes nezachovala.

Na západním kůru nad vstupním portálem stojí vzácný barokní nástroj z konce 18. století. Postaven byl kutnohorským varhanářem Františkem Pavlem Horákem, který dostal za varhany zaplaceno 1000 zlatých. Přesná datace není známa, zdroje uvádějí mezi lety 1780–1792. Nejpravděpodobnější je rok 1785, který je zmiňován ve farní kronice.

František Pavel Horák za sebou zanechal rozsáhlé dílo, které odpovídá věku 100 let, kterého se dožil. Počet postavených varhan odpovídá počtu 5–6 nástrojů ročně. Ačkoli se odborníci shodují, že jeho práce nepatří mezi tu nejvyšší varhanářskou špičku, stále se jedná o velmi kvalitní dílo. Většina nástrojů od tohoto varhanáře se bohužel nedochovala, jelikož padla za oběť zubu času či přestavbám a změnám dispozic.

Barokní nástroj je umístěn ve dvojici varhanních skříní. Varhany jsou opatřeny nátěrem imitujícím mramor, obdobně jako boční barokní oltáře. Nátěr ale není původní, pochází z roku 1860, kdy varhany štaficíroval mistr Anton John z Trutnova. Svědčí o tom nápis ve vnitřku skříně hlavního stroje. Řezby na varhanních skříních jsou zlacené, ale původně byly nejspíše zdobeny plátkovým stříbrem. Obdobně byly zdobeny i samotné skříně, jak nasvědčují průzkumy.

Varhany stojí na mechanické traktuře a manuály mají krátkou oktávu. Nástroj před zásahy původně disponoval 2 manuály a pedálem, 16 rejstříky včetně barokního pléna s Mixturou a Cimbálem. Právě tyto dva smíšené rejstříky činí nástroj obdivuhodným. Jejich složení a počet řad je nevídaný. Podle posudku Václava Uhlíře a Petra Koukala se po zvukové stránce jedná o nejzajímavější a nejzachovalejší dílo varhanáře Františka Pavla Horáka.

Měch varhan je dnes poháněn motorem z předválečné éry. Nese nápis:

„Geliefert von Karl Berschdorf, Orgelbaunstalt, Neisse…“

a je umístěn v tlumící bedně společně s měchem vedle nástroje na kůru kostela.

Varhany jsou zapsány v Ústředním seznamu kulturních památek pod ev. č. 1321.

Dispozice a přestavby nástroje

Z pramenů a zdrojů lze odvodit původní dispozici:

Dispozice byla typická pro varhany ovlivněné stylem z Jižního Německa, kterým bylo ovlivněno varhanářství v celých českých zemích. Disponovaly menším počtem manuálů, pedál byl určen pro basovou funkci. Krátká oktáva v manuálech a pedálu šetřila prostor a peníze vynecháním hlubokých píšťal, které se tolik nevyužívaly vzhledem k tehdejšímu ladění a hráčské praxi.

Významná byla přítomnost hlubokého, 16stopého rejstříku Quintadena v manuálu hlavního stroje, který zmiňuje „Přihlašovací arch varhan“ z roku 1944. Tento hluboký rejstřík se objevuje u F. P. Horáka pouze u větších nástrojů a bohužel se nikde nedochoval. Po restaurování se tak bude jednat o jediný hlas tohoto varhanáře v republice.

První zásah do barokního nástroje byl uskutečněn roku 1885, kdy byl chromatizován a získal nové klaviatury.

K další přestavbě došlo v polovině 20. století. Tehdy byla odstraněna dvojice hlasů a nahrazena romantickými rejstříky. Naštěstí bylo využito i starších Horákových píšťal, tudíž polovina nového nepůvodního rejstříku Salicional je tvořena z původního hlasu Viola di Gamba, a bude je tak možné restaurovat.

Největší zásah byl uskutečněn mezi lety 1960–1970, kdy byly připojeny romantické varhany od Jana Tučka (op. 285), přesunuté v 50. letech z františkánského kostela během nechvalně proslulé „Akce K“. Ovládány měly být skrze nový třetí manuál. Za tím účelem byl velmi necitlivě přestavěn hrací stůl. Desky nelícují a přestavba působí nepovedeně. Hlavní základy a klíčové konstrukce stolu ale zůstaly zachovány. Propojení nástrojů inicioval Ladislav Vachulka, ve své době významný varhaník a pedagog pražské konzervatoře. Uskutečnil je František Čálek z kutnohorské firmy Organa.

Krom připojení romantického nástroje byla rozšířena dispozice Horákova nástroje o pětici romantických rejstříků. Tento doplněk byl umístěn do barokní skříně nástroje na dvě samostatné vzdušnice a ovládán byl skrze elektropneumatickou trakturu.

Dispozice je bohatá a teoreticky lze hrát jak barokní, tak romantickou literaturu. Zajímavá je skutečnost, že chórový nástroj měl vlastní pedál, a tudíž jej mohl varhaník ovládat nejen skrze manuál, ale i skrze kontakty v pedálu. Paradoxně ale stará pedálnice barokního nástroje má i po chromatizaci rozsah pouze do a, zatímco chórový nástroj má pedál v rozsahu po d^1.

Kombinace barokních a romantických rejstříků ale dnes není vhodná, natož použitelná. Doplňky po čase přestaly fungovat, stejně tak dálkové propojení obou nástrojů. Dnes je tak použitelná mechanická barokní dispozice a pár romantických hlasů.

Současný stav

Nástroj je funkční, ale ve špatném a nevyhovujícím stavu. Třetí manuál je mimo provoz. Chórové varhany jsou odpojené a je třeba jejich dílčí oprava. V průběhu června roku 2021 byly zapojeny samostatně do elektrické sítě a zprovozněny. Problematická je dlouhá desetiletí nepoužívaná pneumatická traktura a dílčí drobné netěsnosti, které ale nepředstavují neřešitelný problém. Osud tohoto nástroje tak není úplně ztracen.

Rejstříky romantického doplňku, umístěné ve skříni hlavního stroje varhan F. P. Horáka, jsou použitelné pouze zčásti. Část píšťal je vyňata, u zbylých je problematická zastaralost pneumatické traktury. Dřevěné části varhan jsou zasaženy červotočem, kovové části zkorodované. Vzduchové hospodářství vykazuje netěsnosti. V průběhu roku 2019 suché a horké léto zavinilo prasknutí horní desky měchu, a muselo dojít k jejímu zalepení. Mechanická traktura je stále funkční, ale je těžká na chod.

Původní dispozice Horákova nástroje je plně funkční. Píšťalový fond pozitivu se dodnes zachoval původní. Fond je kompletní a z práce Františka Pavla Horáka. Varhany si zachovaly původní barokní zvuk, což kladně ocenil organolog NPÚ PhDr. Petr Koukal, PhD. Ten označil nástroj za „velký zázrak“ a vyjádřil obdiv nad nálezovým stavem nástroje. Výsledné závazné stanovisko kladně hodnotí nástroj jako takový, a vyvrací milnou představu o nástroji jako o nepovedeném třímanuálu s pramalou historickou hodnotou. Významná je zachovalá intonace varhan a samotná jejich dispozice. Jedinečné je složení a počet řad rejstříků Mixtura a Cimbál. Zvuk pléna je díky nim majestátní a umožňuje nám získat představu o zvukové podobě barokního nástroje konce 18. století.

Je však třeba generální opravy nástroje, která je teoreticky vyčíslena na částku 5 milionů korun. Varhany jsou zapsány v Ústředním seznamu kulturních památek pod evidenčním číslem 1321. Toto opatření zajišťuje vhodnou opravu nástroje. Na druhou stranu ale komplikuje průběh, výběr varhanáře a také zvyšuje výslednou částku potřebnou na opravu. Proto je nástroj ve špatném stavu, a musel se spokojit pouze s údržbou. Velký problém představují nynější nezvykle horká a suchá léta. Ta nesvědčí dřevěným částem a ty nenávratně praskají.

V současné době se z iniciativy faráře Mgr. Stanislawa Sikory a varhaníka Bc. Miroslava Baklíka začalo uvažovat o opravě varhan. Nástroj byl ohledán diecézním organologem Václavem Uhlířem, varhanářem Daliborem Michkem, dvojicí varhanářů z firmy Dlabal – Mettler s.r.o. a organologem NPÚ PhDr. Petrem Koukalem, PhD. Ohledání nástroje, které bylo uskutečněno v březnu a v červnu roku 2021, přineslo zjištění přesného stavu nástroje a sepsání restaurátorského záměru a závazného stanoviska NPÚ. Následovat budou kroky, díky kterým bude možné přistoupit k restaurování nástroje. Nákladná rekonstrukce bude rozložena na etapy, plánuje se využití adopce píšťal a uskutečnění koncertů na podporu financování opravy. Naplánovány budou i další projekty, aby se varhany a varhanní hudba dostaly do povědomí širší veřejnosti.

Po dokončení oprav získáme cenný nástroj, na který bude možné stylově interpretovat českou i zahraniční barokní literaturu. Ačkoli jsou varhany umístěné v chrámu patřícím církvi, jedná se i o významnou kulturní památku sloužící nejen místním, ale i široké kulturní společnosti.

Po dokončení rekonstrukce bude zachován odkaz významné etapy českého varhanářství pro další pokolení.

Publikace

- Tomáš ANDĚL, Hostinné, Hostinné 2018.

- Tomáš HORÁK, Varhany a varhanáři Jičínska, Jičín 2008.

- Lubomír TOMŠÍ, Jan LUKEŠ, Jan TOMÍČEK, Václav UHLÍŘ, Historické varhany v Čechách, Praha 2000.

- Václav UHLÍŘ, Varhany královéhradecké diecéze, Hradec Králové 2007.

- Posudek a návrh PhDr. Jiřího Belise na restaurování varhan v děkanském kostele Nejsvětější Trojice v Hostinném z roku 1989.

- Posudek diecézního organologa Václava Uhlíře na stav varhan v děkanském kostele Nejsvětější Trojice v Hostinném ze dne 28. ledna 1995.

- Zápis z prohlídky varhan v děkanském kostele Nejsv. Trojice v Hostinném z pera Václava Uhlíře ze dne 1. 8. 2020.

- Restaurátorský záměr varhanářské firmy Dlabal – Mettler s.r.o. z dubna 2021.

- Závazné stanovisko vydané Městským úřadem Vrchlabí ze srpna 2021.

Internetové zdroje:

- http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=563

- https://www.kudyznudy.cz/Kam-pojedete/Krkonose-a-Podkrkonosi/Krkonose-a-Podkrkonosi/Hostinne.aspx

- http://www.hostinne.info/kostel-nejsvetejsi-trojice-a-renesancni-fara/d-7089

- http://www.farnost-hostinne.estranky.cz/clanky/o-farnosti/historie-farnosti-hostinne/

- http://www.hrady.cz/?OID=2024