Asper Frebaro

Cvičíme u Ivy Munclingerové v Olomouci a na hale ve Slatinicích, psí škola Brenegee. Klasický sportovní výcvik. Poslušnost, stopa, obrany (s Pavlem Soukopem a Michalem Vidlařem). Poslušnost a stopa ho moc baví, kazím to spíš asi já jako začátečník. S obranami to bylo horší, je to opravdu kliďas k pohledání. Zkušení akční figuranti ho ale dokážou vyhecovat a kouše pevně a plně, když už se rozparádí. Nevadí mu ani bič nebo dotek figuranta. Teď, skoro ve dvou letech, konečně začal i štěkat! Fakt je, že když se mu někde v dáli na vycházce někdo nelíbí, umí to svým mlčenlivým způsobem dát najevo a věřím, že by i zasáhl v případě potřeby. Na podzim 2021 nás čekají první zkoušky, nespěcháme :-). Zkoušeli jsme i nosework, ale to nás nějak nechytlo.

Ohledně povahy je to podle mě absolutně dokonalý společník a rodinný pes, velice jsme si sedli. Je živý a hravý, ale není hysterický a uštěkaný. Máme rohovou zahradu s nižším plotem a domem uprostřed, kolem vedou oblíbené vycházkové a venčící trasy. Štěká pouze na psy, kteří mu nebyli představeni případně kolem divoce pobíhají, štěkají. Psí kamarády jde přivítat. Stejně jako děti ze školky, které ho chodí na vycházkách přes plot pohladit (paní učitelka je známá pejskařka). Štěká jen na divné nebo hlučné lidi, jinak ne. Na vycházce si lidí většinou ani nevšímá. Kdyby si je chtěl očichat, po tichém oslovení se vrací a neotravuje. Fenky miluje a dvoří se jim úžasným způsobem. Třeba na táboře jí přinese její vlastní hračku, pohazuje si s ní a láká fenku ke hře. I psí kluky má moc rád a hraje si s nimi. Takové ty útoky malých psů blahosklonně přechází, a to i když se mu jorkšír sveze po chlupech na krku. Od větších psů už by si to líbit nenechal, ale v pohodě se dá odvolat. Sám nikdy nezačíná a i s velkými neznámými psy si rád hraje, proběhne se.

Máme tři vnoučata, která jsou jen o maličko starší, než Aspík. Velmi si s nimi rozumí a respektuje, že vnučka není příliš psí. S kluky má svatou trpělivost. Kluky samozřejmě v projevech náklonnosti rozumně krotíme :-) Všichni ho rádi vodí na vycházkách na vodítku a i tam hned pozná, že nesmí ani zatáhnout, aby nespadli.

No, stopy Aspíka jednu dobu moc nebavily. Po přesunu cvičáku z Nedvězí do Slatinic jsme se konečně dopracovali ke zkoušce ZM. Původně jsem si říkala, že už toho cvičení bylo dost, že mám i rodinu, zahradu, dům, práci... Tak jsem si říkala, že po skoro 3 měsících od zkoušky co nebyl na stopě půjdeme s trenérkou, on zhavaruje a já jí moc poděkuju a tak nějak se rozloučím. Aspík mi do plánu jako vždy hodil vidle. Jsou mu 4 roky. Dostal snad rozum, nebo mi prostě dělá další naschvál? Stopu šel jak bůh (brzdou jsem byla já, ale to mu nějak nepřekáželo). V terénu, kde nechodíme - oranice, lehl si i když hlínu nerad, pečlivá práce, lomy oba (to taky nechodíme) na první dobrou... No tak jo. JEDEME DÁL, ty můj piškuntále!