Výpisky:
PŘÍPRAVA NA DOBROU SMRT
27. 6. 2022
Předmluva
Protože, jak všichni víme, po opuštění těla duše nekončí, ale poté co se oddělí od strnulé skořápky, podle svého určení spěchá na věčnost; proto je nutné, abychom působili k její spáse s bázní a třesením, dokud ještě spočívá v pozemské chýši navštívení.
Musíme se chopit všech prostředků, které máme k dispozici, abychom dosáhli toho cíle, měli podíl na věčné blaženosti.
Ještě jsme na světě, ještě jsme na bojišti, ještě denně bojujeme o svůj život.
Snažte se zalíbit jenom tomu, za koho bojujete, od něhož také dostanete odměnu.
Stůjte tedy pevně a jako ochranný pás, ať vám slouží život podle pravdy, za krunýř bezúhonnost. ( Ef 6,14)
Kdo je povznesen nad svět, nemá si už co přát od světa, nic od něho nepožadovat. Jak trvalá a neotřesitelná ochrana!
Tedy vzhůru! Moji bratři a sestry, bojujte o svoji spásu, buďte udatnými bojovníky Ježíše Krista!
A potom zazní věčná chvála, nekonečný dík tomu, který dává všemu dobrému zdar, Ježíši, naší lásce, Marii, naší naději, a Josefu, našemu přímluvci!
Musíme se chopit všech prostředků, které máme k dispozici, abychom dosáhli toho cíle, měli podíl na věčné blaženosti.
Ještě jsme na světě, ještě jsme na bojišti, ještě denně bojujeme o svůj život.
Snažte se zalíbit jenom tomu, za koho bojujete, od něhož také dostanete odměnu.
Stůjte tedy pevně a jako ochranný pás, ať vám slouží život podle pravdy, za krunýř bezúhonnost. ( Ef 6,14)
Kdo je povznesen nad svět, nemá si už co přát od světa, nic od něho nepožadovat. Jak trvalá a neotřesitelná ochrana!
Tedy vzhůru! Moji bratři a sestry, bojujte o svoji spásu, buďte udatnými bojovníky Ježíše Krista!
A potom zazní věčná chvála, nekonečný dík tomu, který dává všemu dobrému zdar, Ježíši, naší lásce, Marii, naší naději, a Josefu, našemu přímluvci!
O modlitbě
„O co budete prosit mého otce, to vám v mém jménu dá.“ (Jan 16,23)
Svatý Bernard říká: „Buďto nám dá, co žádáme, nebo to, co ví, že je pro nás potřebnější.
Svatý Jan Klimak nás ujišťuje: „Modlitba činí Bohu zbožným způsobem násilí.“ Násilí – ale násilí, které je mu milé a které si od nás přeje.
Prosím Tě o nebe a především o největší dar – o lásku k Tobě a o dokonalou oddanost v Tvé nejsvětější vůli. Ty sám si slíbil, že je dáš tomu, kdo o ně bude prosit skrze zásluhy Ježíše Krista. O Maria! Tvoje prosby dosáhnou všeho, oč požádáš. Pros za mě!
Svatý Jan Zlatoústý říká, že tak jak je tělo bez duše mrtvé, tak je taky duše mrtvá bez modlitby. Dále říká, že tak jako je voda potřebná pro rostliny, aby neuschly, tak je potřebná modlitba pro nás, abychom nezahynuli.
Bůh neporoučí nic nemožného, nýbrž svými přikázáními tě napomíná, abys činil to, co můžeš, a žádal o to. co nemůžeš, a pomáhá, abys to mohl.
„Modlete se, abyste nepřišli do pokušení.“ (Lk 22,40)
Modlitba je prostředkem, bez něhož nemůžeme udržet stav potřebný pro naši blaženost.
Dej mi milost, abych Tě vždycky prosil o pomoc, abych Tě, Bože moji duše, už nikdy neurážel.
Dej mi světlo a sílu, abych se Ti stále odporoučel zvláště tehdy, když mě nepřátelé pokoušejí, abych Tě znovu urážel.
Vyslyš mě moje Královno! Pro svoji lásku k Ježíši, vyslyš mě!
Abychom se dobře modlili je nejprve potřeba pokory. „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává svoji milost.“ ( Jak 4,6).
„Modlitba pokorného neustává, dokud na něho Nejvyšší neupře oči.
Za druhé je potřebná důvěra. Proste „Otče náš“. Takto máme prosit s takovou důvěrou, s jakou se obrací dítě na svého otce.. Kdo se modlí s důvěrou dostane všechno.
Proč by nás Pán tak naléhavě vyzýval, abychom se modlili o milosti, kdyby nám je nechtěl dát?
Ale někdo by řekl: Já jsem hříšník, a proto si nezasloužím, abych byl vyslyšen. Sám svatý Tomáš odpovídá, že k dosažení milostí, o které prosíme, nedochází pro naše zásluhy, nýbrž Božím milosrdenstvím.
Hříšníci! Když nemáte žádné zásluhy, já je u svého Otce mám. Proste tedy mým jménem a slibuji vám, že dostanete o co budete žádat.
Pán častěji odpírá právem Ty milosti, které by byli škodlivé k věčné spáse. Co je nemocnému prospěšné ví lépe lékař než nemocný.
Svatý Bernard říká: „Buďto nám dá, co žádáme, nebo to, co ví, že je pro nás potřebnější.
Svatý Jan Klimak nás ujišťuje: „Modlitba činí Bohu zbožným způsobem násilí.“ Násilí – ale násilí, které je mu milé a které si od nás přeje.
Prosím Tě o nebe a především o největší dar – o lásku k Tobě a o dokonalou oddanost v Tvé nejsvětější vůli. Ty sám si slíbil, že je dáš tomu, kdo o ně bude prosit skrze zásluhy Ježíše Krista. O Maria! Tvoje prosby dosáhnou všeho, oč požádáš. Pros za mě!
Svatý Jan Zlatoústý říká, že tak jak je tělo bez duše mrtvé, tak je taky duše mrtvá bez modlitby. Dále říká, že tak jako je voda potřebná pro rostliny, aby neuschly, tak je potřebná modlitba pro nás, abychom nezahynuli.
Bůh neporoučí nic nemožného, nýbrž svými přikázáními tě napomíná, abys činil to, co můžeš, a žádal o to. co nemůžeš, a pomáhá, abys to mohl.
„Modlete se, abyste nepřišli do pokušení.“ (Lk 22,40)
Modlitba je prostředkem, bez něhož nemůžeme udržet stav potřebný pro naši blaženost.
Dej mi milost, abych Tě vždycky prosil o pomoc, abych Tě, Bože moji duše, už nikdy neurážel.
Dej mi světlo a sílu, abych se Ti stále odporoučel zvláště tehdy, když mě nepřátelé pokoušejí, abych Tě znovu urážel.
Vyslyš mě moje Královno! Pro svoji lásku k Ježíši, vyslyš mě!
Abychom se dobře modlili je nejprve potřeba pokory. „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává svoji milost.“ ( Jak 4,6).
„Modlitba pokorného neustává, dokud na něho Nejvyšší neupře oči.
Za druhé je potřebná důvěra. Proste „Otče náš“. Takto máme prosit s takovou důvěrou, s jakou se obrací dítě na svého otce.. Kdo se modlí s důvěrou dostane všechno.
Proč by nás Pán tak naléhavě vyzýval, abychom se modlili o milosti, kdyby nám je nechtěl dát?
Ale někdo by řekl: Já jsem hříšník, a proto si nezasloužím, abych byl vyslyšen. Sám svatý Tomáš odpovídá, že k dosažení milostí, o které prosíme, nedochází pro naše zásluhy, nýbrž Božím milosrdenstvím.
Hříšníci! Když nemáte žádné zásluhy, já je u svého Otce mám. Proste tedy mým jménem a slibuji vám, že dostanete o co budete žádat.
Pán častěji odpírá právem Ty milosti, které by byli škodlivé k věčné spáse. Co je nemocnému prospěšné ví lépe lékař než nemocný.
O vytrvalosti
Začátečníkům bude odměna slí¬bena, vytrvalcům ale bude dána.“
Běh o cenu je dobrý, ale ještě nestačí. Musí se běžet tak dlouho, dokud ji běžec nedostane. „Běžte tak, abyste ji získali,“ říká apoštol. (1 Kor 9,24)
Už jsi položil ruku na pluh, začals dobře žít.
„Kdokoli položil ruku na pluh a dívá se zpět, není způsobilý pro Boží králov¬ství.“ (Lk 9,62)
„Oč více si někdo činí násilí, aby sloužil Bohu, o to silněji proti němu zuří Odpůrce.“
Uvažujme tedy, jakých zbraní musíte použít, abyste se před těmito nepřá¬teli bránili a sebe uchovali v milosti Boží.
S pomocí Boží všechno zvládneme. „Mohu vše v Tom, jenž mě posiluje.“ (Flp 4,13)
Nemáme sílu k tomu, abychom zachovali cudnost. V tomto pokušení se musí bez vá¬hání najít útočiště u Ježíše a jeho přesvaté Matky, a to častým voláním jejich svatých jmen.
Vykupitel nás varuje, abychom se neměli ani tolik na pozoru před ďábly, jako před lidmi: „Mějte se na pozoru před lidmi.“ (Mt 10,17)
Lidé jsou často horší než ďábel, protože ďáblové prchají při modlitbě a při zvolání nej¬světějších jmen Ježíše a Marie. Když ale špatní kamarádi dráždí k nějaké¬mu hříchu, tak neutíkají, ale pokoušejí a posmívají se o to více tím, že člově¬ku nadávají do sprostého a nevzdělaného, který se nehodí k ničemu, a když proti němu nemohou nic namítat, nazývají ho alespoň pokrytcem, který si hraje na svatého.
Naproti tomu nazývá svět hloupostí to, čeho si Ježíš Kristus váží, jako jsou kříže, bolesti, pohrdání: Slovo o kříži je pro ty, kteří jdou do záhuby, pošetilostí. Radujme se ale, když nám zlí nadávají a tupí nás, s pomyšlením, že Bůh nás žehná a chválí. „Oni proklínají, a ty budeš žehnat.“ (Ž 109,28)
Kdo si nečiní žádné nási¬lí, ten se nestane blaženým. Abychom vymýtili zlé návyky a dob¬ré si vštípili. Když se pak to dobré stane zvykem, bude pozorování Božího zá¬kona lehké, ba dokonce sladké. Pán sdělil svaté Brigitě, že tomu, kdo ve cviče¬ní ctnosti vytrpí první píchání trnů s odvahou a trpělivostí, se samy trny pro¬mění v růže.
Ale přesto Tě snažně prosím, můj Bůže, abych vždycky žá¬dal o vytrvalost a o milost. – Ó Maria, moje Přímluvkyně, moje útočiště a naděje! Vypros mi svojí přímluvou stálost, abych Boha stále prosil o vytr¬valost až do konce. Prosím Tě, vypros ji pro mě, pro lásku Ježíše Krista.
Kdo tedy chce být blažený, musí se vyhýbat nejenom hří¬chu, ale také příležitosti ke hřešení. Musí se vyhýbat např. tomu příteli, tomu domu, onomu dopisování.
Ráno při vstávání si cvič křesťanské ctnosti díků¬vzdání, lásky, obětavosti a předsevzetí, kromě proseb k Ježíši a Marii, aby tě v tento den ochránili od hříchů. Nato rozjímej a zúčastni se mše svaté. Během dne nezapomeň na duchovní četbu a návštěvu Nejsvětější svátosti a Matky Bo¬ží. Večer růženec a zpytování svědomí. Během týdne častější svaté přijímání podle rady zpovědníka, který má k tomu stále pomáhat. Velmi užitečné by by¬lo také jednou za rok prodělat v některém klášteře duchovní cvičení. Člověk musí rovněž uctívat nejsvětější Pannu Marii zvláštní pobožností, postem v kaž¬dou sobotu. Ona se nazývá Matkou vytrvalosti a slibuje ji těm, kdo jí slouží. „Kdo konají mé skutky, nezhřeší.“ (Sir 24,22)
Běh o cenu je dobrý, ale ještě nestačí. Musí se běžet tak dlouho, dokud ji běžec nedostane. „Běžte tak, abyste ji získali,“ říká apoštol. (1 Kor 9,24)
Už jsi položil ruku na pluh, začals dobře žít.
„Kdokoli položil ruku na pluh a dívá se zpět, není způsobilý pro Boží králov¬ství.“ (Lk 9,62)
„Oč více si někdo činí násilí, aby sloužil Bohu, o to silněji proti němu zuří Odpůrce.“
Uvažujme tedy, jakých zbraní musíte použít, abyste se před těmito nepřá¬teli bránili a sebe uchovali v milosti Boží.
S pomocí Boží všechno zvládneme. „Mohu vše v Tom, jenž mě posiluje.“ (Flp 4,13)
Nemáme sílu k tomu, abychom zachovali cudnost. V tomto pokušení se musí bez vá¬hání najít útočiště u Ježíše a jeho přesvaté Matky, a to častým voláním jejich svatých jmen.
Vykupitel nás varuje, abychom se neměli ani tolik na pozoru před ďábly, jako před lidmi: „Mějte se na pozoru před lidmi.“ (Mt 10,17)
Lidé jsou často horší než ďábel, protože ďáblové prchají při modlitbě a při zvolání nej¬světějších jmen Ježíše a Marie. Když ale špatní kamarádi dráždí k nějaké¬mu hříchu, tak neutíkají, ale pokoušejí a posmívají se o to více tím, že člově¬ku nadávají do sprostého a nevzdělaného, který se nehodí k ničemu, a když proti němu nemohou nic namítat, nazývají ho alespoň pokrytcem, který si hraje na svatého.
Naproti tomu nazývá svět hloupostí to, čeho si Ježíš Kristus váží, jako jsou kříže, bolesti, pohrdání: Slovo o kříži je pro ty, kteří jdou do záhuby, pošetilostí. Radujme se ale, když nám zlí nadávají a tupí nás, s pomyšlením, že Bůh nás žehná a chválí. „Oni proklínají, a ty budeš žehnat.“ (Ž 109,28)
Kdo si nečiní žádné nási¬lí, ten se nestane blaženým. Abychom vymýtili zlé návyky a dob¬ré si vštípili. Když se pak to dobré stane zvykem, bude pozorování Božího zá¬kona lehké, ba dokonce sladké. Pán sdělil svaté Brigitě, že tomu, kdo ve cviče¬ní ctnosti vytrpí první píchání trnů s odvahou a trpělivostí, se samy trny pro¬mění v růže.
Ale přesto Tě snažně prosím, můj Bůže, abych vždycky žá¬dal o vytrvalost a o milost. – Ó Maria, moje Přímluvkyně, moje útočiště a naděje! Vypros mi svojí přímluvou stálost, abych Boha stále prosil o vytr¬valost až do konce. Prosím Tě, vypros ji pro mě, pro lásku Ježíše Krista.
Kdo tedy chce být blažený, musí se vyhýbat nejenom hří¬chu, ale také příležitosti ke hřešení. Musí se vyhýbat např. tomu příteli, tomu domu, onomu dopisování.
Ráno při vstávání si cvič křesťanské ctnosti díků¬vzdání, lásky, obětavosti a předsevzetí, kromě proseb k Ježíši a Marii, aby tě v tento den ochránili od hříchů. Nato rozjímej a zúčastni se mše svaté. Během dne nezapomeň na duchovní četbu a návštěvu Nejsvětější svátosti a Matky Bo¬ží. Večer růženec a zpytování svědomí. Během týdne častější svaté přijímání podle rady zpovědníka, který má k tomu stále pomáhat. Velmi užitečné by by¬lo také jednou za rok prodělat v některém klášteře duchovní cvičení. Člověk musí rovněž uctívat nejsvětější Pannu Marii zvláštní pobožností, postem v kaž¬dou sobotu. Ona se nazývá Matkou vytrvalosti a slibuje ji těm, kdo jí slouží. „Kdo konají mé skutky, nezhřeší.“ (Sir 24,22)
O ztotožnění se s vůlí Boží
Svatý Jan z Avily řekl: „Jediné - Bůh budiž pochválen – v protivenství vyřčené má větší hodnotu, než tisíceré díkůvzdání v radosti.“
Život přichází z Boží vůle.
Používej mě a se mnou všechno co je moje, jak se Ti zlíbí, odevzdávám se Tvoji svaté vůli ve všem.
Blahoslavený Suso řekl: „Raději chci být s Boží vůlí ubohým zemským červem, než podle své vůle serafínem.“
Jestliže naše díla nejsou ve shodě s Boží vůlí, pak nejsou ctnostné, ale trestuhodné.
Co Bůh od nás žádá je totiž srdce a vůli.
V takovém případě, když nám někdo ublíží na majetku nebo na cti, bychom si měli vzpomenout, že Bůh si sice nepřeje hřích naší urážky, ale náš zármutek a naši pokoru. Je jisté, že všechno, co to sebou přináší, se děje Boží vůlí.
Syn Siracha řekl: „Dobro i zlo, život i smrt….vše pochází od Pána.
Když svatý Job přijal zprávu, že Šebovci poplenili jeho zboží, co odpověděl? „Hospodin dal, hospodin vzal,“ Neřekl třeba: Pán mi tyto statky dal a Šebovci mi ho vzali.
Můj Ježíši, pro Tvé zásluhy mi propůjč milost, abych stále opakoval přísloví lásky: „Buď vůle Tvá, Buď vůle Tvá!“
Kdo je sjednocen s Boží vůlí, prožívá už na tomto světě stalý pokoj:
„Spravedlivého nepotká žádné zklamání.“ ( Př 12,21)
Kdo nechce jinak, než jak chce Bůh, má vždy to co chce. Jedním slovem, všechno co se děje, je jim vhod. A proto žijí šťastný život: Jestliže jsou pokořováni, chtějí to, jestliže jsou chudí, těší se z chudoby.
Kdo spočívá v Boží vůli a všechno si nechá líbit, to je, jak říká apoštol, ten krásný „pokoj, který přesahuje veškerá chápání“.
Měli bychom vědět, že ty kříže, které na nás Bůh sesílá, všechny působí k našemu dobru. ( srov. Řím 8,28). Máme věřit, že je to k našemu polepšení, že se to neděje k naší zkáze. (srov. Jdt 8,27)
„Mysli na mne,“ říkal Pán svaté Kateřině Sienské, „a já budu stále myslet na tebe.“
Opat Nilus učí, že „nemáme prosit, aby Bůh činil co my chceme, ale abychom my činili, co On chce.“
Chci dělat všechno podle Tvého zalíbení a dávám Ti všechnu svoji vůli a celou svoji svobodu, zkrátka všechno co je moje.
Život přichází z Boží vůle.
Používej mě a se mnou všechno co je moje, jak se Ti zlíbí, odevzdávám se Tvoji svaté vůli ve všem.
Blahoslavený Suso řekl: „Raději chci být s Boží vůlí ubohým zemským červem, než podle své vůle serafínem.“
Jestliže naše díla nejsou ve shodě s Boží vůlí, pak nejsou ctnostné, ale trestuhodné.
Co Bůh od nás žádá je totiž srdce a vůli.
V takovém případě, když nám někdo ublíží na majetku nebo na cti, bychom si měli vzpomenout, že Bůh si sice nepřeje hřích naší urážky, ale náš zármutek a naši pokoru. Je jisté, že všechno, co to sebou přináší, se děje Boží vůlí.
Syn Siracha řekl: „Dobro i zlo, život i smrt….vše pochází od Pána.
Když svatý Job přijal zprávu, že Šebovci poplenili jeho zboží, co odpověděl? „Hospodin dal, hospodin vzal,“ Neřekl třeba: Pán mi tyto statky dal a Šebovci mi ho vzali.
Můj Ježíši, pro Tvé zásluhy mi propůjč milost, abych stále opakoval přísloví lásky: „Buď vůle Tvá, Buď vůle Tvá!“
Kdo je sjednocen s Boží vůlí, prožívá už na tomto světě stalý pokoj:
„Spravedlivého nepotká žádné zklamání.“ ( Př 12,21)
Kdo nechce jinak, než jak chce Bůh, má vždy to co chce. Jedním slovem, všechno co se děje, je jim vhod. A proto žijí šťastný život: Jestliže jsou pokořováni, chtějí to, jestliže jsou chudí, těší se z chudoby.
Kdo spočívá v Boží vůli a všechno si nechá líbit, to je, jak říká apoštol, ten krásný „pokoj, který přesahuje veškerá chápání“.
Měli bychom vědět, že ty kříže, které na nás Bůh sesílá, všechny působí k našemu dobru. ( srov. Řím 8,28). Máme věřit, že je to k našemu polepšení, že se to neděje k naší zkáze. (srov. Jdt 8,27)
„Mysli na mne,“ říkal Pán svaté Kateřině Sienské, „a já budu stále myslet na tebe.“
Opat Nilus učí, že „nemáme prosit, aby Bůh činil co my chceme, ale abychom my činili, co On chce.“
Chci dělat všechno podle Tvého zalíbení a dávám Ti všechnu svoji vůli a celou svoji svobodu, zkrátka všechno co je moje.
O nebi
„Žádné oko nevidělo, žádné ucho neslyšelo, žádný člověk nepomyslel na to, co Bůh připravil pro ty, kdo ho milují“ (1Kor 2,9)
Žádný člověk na zemi neviděl, neslyšel nebo nepochopil krásy, svornost, radosti, které Bůh připravil těm, kdo ho milují.
Svatý Bernard se ptá: Chceš vědět, jak to v nebi vypadá? Není tam nic, co nechceš. Je tam všechno, co si žádáš. „Tam není nic, co se nelíbí, a je tam všechno, co se líbí.“
Ó Bože! Co řekne duše při vstupu do této země blaženosti? Představme si, že zemře tato slečna nebo onen mladík, který se zasvětil lásce Ježíše Krista, pak přišla smrt, opustil tento svět. Duše stojí před soudem: Soudce ji objímá a prohlašuje, že je blažená. Tu přichází její anděl strážný naproti, plný radosti a slasti. Ona mu děkuje za prokázanou pomoc a pak k ní mluví anděl: Nuže, moje krásná duše, buď jen opravdu šťastná, jsi blažená. Pojď pohlédnout do Tváře svému Pánu. A podívej se – už spěchá duše skrze mraky, skrze sféry a hvězdy do nebe.
Potom, co duše vešla do Boží blaženosti, už není nic, co by jí bylo protivné nebo co by jí mohlo zarmucovat. „Bůh setře každou slzu z jejích očí: už nebude smrt; už nebudou pláč, křik a trápení, neboť ten dřívější svět pominul. A Ten, jenž sedí na trůnu, prohlásil: „Hle, všechno tvořím nové.“(Zj 21,4-5)
Jaká by byla rozkoš, vidět město, kde dlažba cest by byla z křišťálu, paláce ze stříbra se zlatými střechami a všechno by bylo vyzdobeno květinovými věnci! Ó. jak daleko krásnější bude nebeské město!
Jak konečně bude vypadat Boží Beránek, Ženich Ježíš? Sotva spatřila svatá Terezie ruku Ježíše Krista, oněměla nad tak velkou krásou. Čich bude oblažován těmi příjemnými vůněmi, které jsou opravdu nebeskými vůněmi, a sluch bude obveselován nebeskými libými zvuky.
Jak mile, ale především zazní Boží chvála z líbezných úst Mariiných?... jako hlas slavíka v houští, který překonává zpěv všech ostatních ptáků.
Sv. Augustin říká: „Kdyby Bůh ukázal svoji tvář zavrženým, dokonce i peklo by se okamžitě proměnilo v příjemný ráj.“ Dodává: „Kdyby jedna z tohoto života vyloučená duše měla svobodnou volbu vidět Boha a přijít do pekelných útrap, nebo ho nevidět a být vysvobozena z pekla, raději by uviděla Boha a zůstala v onom trápení.“
Tuto radost, vidět Boha tváří v tvář a milovat Ho, nemůžeme v tomto životě pochopit.
Svatý Petr z Alcantary byl tak násilně zvednut, že strom, který objímal, byl vytažen z kořenů a on ho strhl sebou.
Když byl sv. Vavřinec opékán na rožni, posmíval se tyranovi a řekl: „Obrať mě a jez!“ Protože byl tak rozpálen Boží láskou, necítil sv. Vavřinec vůbec nic z toho ohně
Dále víme, že svatí svědkové krve dokonce ve svých bolestech jásali nad sladkostí božské lásky.
Jakou sladkost dále cítí hříšník už zde na zemi, když své hříchy upřímně oplakává.
Teď máme jakoby pásku na očích a Bůh stojí za závěsem víry a nenechává na nás hledět. Jak to bude, až se páska z našich očí sejme a závěs se odhrne a my uvidíme Boha v tváří tvář? Pak uvidíme jak krásný je Bůh.
Mluvím se svým Bohem, který z lásky ke mně dobrovolně a rád zemřel.
Tak jako zavržení jsou nádobami plnými hněvu, tak jsou blažení plnými radosti, a to tak, že si nemůžou přát nic více.
Když nás tedy tíží kříže tohoto života, tak se povzbuzujme nadějí na nebe., abychom je trpělivě snášeli.
Hleďte, už na nás čekají svatí, čeká Maria a Ježíš na nás s korunou v ruce, aby nás učinili králi onoho království.
Prosím Tě proto, ať přijde Tvé království také do mojí duše, a to tak, abych se stal úplně Tvým majetkem, a Tebe, nejvyšší Dobro, vlastnil!
Kéž bych se znovu narodil, v každém okamžiku Tě chtěl milovat. A co se stalo, stalo se.
K tomu je třeba poznamenat, že milost vytrvalosti až do konce je zvláštní milost, která se dostává jenom neustálou modlitbou. „Tento dar Boží můžeme dosáhnout jenom prosebně, to znamená po¬kornými prosbami.“
Žádný člověk na zemi neviděl, neslyšel nebo nepochopil krásy, svornost, radosti, které Bůh připravil těm, kdo ho milují.
Svatý Bernard se ptá: Chceš vědět, jak to v nebi vypadá? Není tam nic, co nechceš. Je tam všechno, co si žádáš. „Tam není nic, co se nelíbí, a je tam všechno, co se líbí.“
Ó Bože! Co řekne duše při vstupu do této země blaženosti? Představme si, že zemře tato slečna nebo onen mladík, který se zasvětil lásce Ježíše Krista, pak přišla smrt, opustil tento svět. Duše stojí před soudem: Soudce ji objímá a prohlašuje, že je blažená. Tu přichází její anděl strážný naproti, plný radosti a slasti. Ona mu děkuje za prokázanou pomoc a pak k ní mluví anděl: Nuže, moje krásná duše, buď jen opravdu šťastná, jsi blažená. Pojď pohlédnout do Tváře svému Pánu. A podívej se – už spěchá duše skrze mraky, skrze sféry a hvězdy do nebe.
Potom, co duše vešla do Boží blaženosti, už není nic, co by jí bylo protivné nebo co by jí mohlo zarmucovat. „Bůh setře každou slzu z jejích očí: už nebude smrt; už nebudou pláč, křik a trápení, neboť ten dřívější svět pominul. A Ten, jenž sedí na trůnu, prohlásil: „Hle, všechno tvořím nové.“(Zj 21,4-5)
Jaká by byla rozkoš, vidět město, kde dlažba cest by byla z křišťálu, paláce ze stříbra se zlatými střechami a všechno by bylo vyzdobeno květinovými věnci! Ó. jak daleko krásnější bude nebeské město!
Jak konečně bude vypadat Boží Beránek, Ženich Ježíš? Sotva spatřila svatá Terezie ruku Ježíše Krista, oněměla nad tak velkou krásou. Čich bude oblažován těmi příjemnými vůněmi, které jsou opravdu nebeskými vůněmi, a sluch bude obveselován nebeskými libými zvuky.
Jak mile, ale především zazní Boží chvála z líbezných úst Mariiných?... jako hlas slavíka v houští, který překonává zpěv všech ostatních ptáků.
Sv. Augustin říká: „Kdyby Bůh ukázal svoji tvář zavrženým, dokonce i peklo by se okamžitě proměnilo v příjemný ráj.“ Dodává: „Kdyby jedna z tohoto života vyloučená duše měla svobodnou volbu vidět Boha a přijít do pekelných útrap, nebo ho nevidět a být vysvobozena z pekla, raději by uviděla Boha a zůstala v onom trápení.“
Tuto radost, vidět Boha tváří v tvář a milovat Ho, nemůžeme v tomto životě pochopit.
Svatý Petr z Alcantary byl tak násilně zvednut, že strom, který objímal, byl vytažen z kořenů a on ho strhl sebou.
Když byl sv. Vavřinec opékán na rožni, posmíval se tyranovi a řekl: „Obrať mě a jez!“ Protože byl tak rozpálen Boží láskou, necítil sv. Vavřinec vůbec nic z toho ohně
Dále víme, že svatí svědkové krve dokonce ve svých bolestech jásali nad sladkostí božské lásky.
Jakou sladkost dále cítí hříšník už zde na zemi, když své hříchy upřímně oplakává.
Teď máme jakoby pásku na očích a Bůh stojí za závěsem víry a nenechává na nás hledět. Jak to bude, až se páska z našich očí sejme a závěs se odhrne a my uvidíme Boha v tváří tvář? Pak uvidíme jak krásný je Bůh.
Mluvím se svým Bohem, který z lásky ke mně dobrovolně a rád zemřel.
Tak jako zavržení jsou nádobami plnými hněvu, tak jsou blažení plnými radosti, a to tak, že si nemůžou přát nic více.
Když nás tedy tíží kříže tohoto života, tak se povzbuzujme nadějí na nebe., abychom je trpělivě snášeli.
Hleďte, už na nás čekají svatí, čeká Maria a Ježíš na nás s korunou v ruce, aby nás učinili králi onoho království.
Prosím Tě proto, ať přijde Tvé království také do mojí duše, a to tak, abych se stal úplně Tvým majetkem, a Tebe, nejvyšší Dobro, vlastnil!
Kéž bych se znovu narodil, v každém okamžiku Tě chtěl milovat. A co se stalo, stalo se.
K tomu je třeba poznamenat, že milost vytrvalosti až do konce je zvláštní milost, která se dostává jenom neustálou modlitbou. „Tento dar Boží můžeme dosáhnout jenom prosebně, to znamená po¬kornými prosbami.“