LITURGIE ADVENTU- RORÁTY - PŮST
Liturgický advent
Dle liturgie je to čas půstu a zbožného rozjímání a příprav na příchod Mesiáše. Byly zakázány zábavy, tanec a zpěv, což ovšem nebylo a není vždy dodržováno, neboť oslavy některých svátků během doby adventní sahají až k pohanským obřadům spojeným s oslavami zimního slunovratu. Všichni věřící musí chodit pravidelně do kostela.
Každá neděle i každý týden v adventu má z církevního hlediska odlišný význam. Oltáře v kostele se nezdobí květinami, ale chvojím a vše se zdobí do tmavě fialové postní barvy. Výjimkou je třetí neděle adventní, kdy jsou povoleny květiny, a liturgickou barvou tohoto dne je růžová. Každá z adventních nedělí má své lidové označení - železná, bronzová, stříbrná a zlatá, v některých krajích se používaly názvy bronzová, stříbrná, zlatá a diamantová (to byla ale chyba pocházející z označování "svateb" - jak dlouho spolu manželé žili).
Roráty
Každý den o adventu se v kostele brzy ráno konají mše věnované Panně Marii, zvané Roráty. Zlidovělý název z latinského Rorate coeli = rosu dejte nebesa. To byla úvodní mešní píseň. Od toho se později nazývaly roráty i staročeské zpěvy zpívané na těchto mších. V době po husitských válkách tyto zpěvy začaly provozovat v kostelích literátská bratrstva a pěvecká sdružení vzdělaných měšťanů, což byla výjimka z tradice, neboť do té doby zpíval v kostele pouze kněz či mniši.
Půst
Půst, to neznamenalo, že se nesmí jíst, jak si někdo myslí. To znamenalo, že jsou určené potraviny, které se jíst mohou a které nesmějí. Jednalo se spíše o praktické nařízení, aby lidé šetřili potravinami, aby si mohli dovolit hojné oslavy Štědrého dne. Především šlo o zákaz konzumace masa a alkoholu, dovoleny byly především luštěniny, ovoce a zelenina.
S délkou půstu to bylo podobně jako s datováním adventu. V roce 581 Matikonský církevní sněm stanovil postní dny na pondělí, středu a pátek, Turonský roku 567 zase stanovil, aby půst od 1. prosince. Jak se dalo očekávat, nastalo i období, kdy se půst nedodržoval, a to především za papeže Urbana Velikého, jež zakázal pouze duchovním svého dvora jíst o adventu maso.