Snad nejznámější fotografie z vietnamské války. Nahá devítiletá holčička utíká pryč z hořící vesnice. Ruce má roztažené, plamen z napalmové bomby spaluje její kůži, tvář má zkřivenou bolestí a strachem. Fotografie oceněná Pulitzerovou cenou obletěla celý svět a byla otištěna i u nás. Tento zoufalý válečný výjev mám stále hluboce vryt do své paměti, přestože od té doby uplynulo 30 let.
Stalo se to 8. června 1972 ve vesnici Trang Bang nedaleko Saigonu. Pro amerického pilota Johna Plummera to byl další z mnoha náletů. Rozkaz zněl svrhnout napalmové bomby na část vesnice, kde neměli být žádní civilní obyvatelé. Zde však stál buddhistický chrám, ve kterém se ukrývalo několik vesničanů, z nichž většina nálet nepřežila. Druhý den po náletu objevil John zmíněnou fotografii v novinách. Pohled na dívku ve věku jeho syna se od té chvíle stal jeho noční můrou.
Možno říci, dva lidé, které spojila napalmová bomba. Dva životy, které však ještě jednou spojí síla, která je mocnější než hrůzy války a utrpení. Fotografie má totiž své pokračování, je začátkem neuvěřitelného příběhu.
Jméno té dívky je Phan Thi Kim Phuc. Bezprostředně po zmáčknutí spouště autor fotografie Nick Ut a další novináři uhasili vodou ze svých čutor její hořící tělo a okamžitě ji převezli do nemocnice. S popáleninami třetího stupně zde Kim strávila 14 měsíců a podrobila se postupně sedmnácti operačním zákrokům. Její život byl zachráněn. Tehdejší komunistická vláda však využila její případ pro svoji propagandu. Proti své vůli musela ukazovat svoje zjizvená záda nejrůznějším státním návštěvám. Avšak jednal i Bůh. Jako dobrá studentka odjela studovat na Kubu. Zde se seznámila s věřícím hochem z Vietnamu, který ji přivedl ke Kristu. Vzali se a emigrovali spolu do Kanady.
Život pilota Johna Plummera se odehrával podle jiného scénáře. Po návratu domů prožil hluboké poválečné trauma. Těžká závislost na alkoholu, následný rozvod a celková životní deprese. Když se po třetí oženil, začal se svou manželkou chodit do kostela. Přestože jeho přítomnost ve shromáždění byla jen formální, nemohl si nevšimnout, jak víra měnila život jeho manželky. I on chtěl být lepší, chtěl se změnit, ale nešlo to. Po jedné sborové akci však prožil Boží oslovení. Jak píše, vyznal všechny svoje hříchy a přijal Kristovo odpuštění. Přesto všechno jako by ta děsná fotografie byla navždy vypálena do jeho svědomí.
V roce 1996 však přišlo vysvobození. Stalo se to v den, kdy si Američané připomínají vietnamskou válku u jednoho památníku ve Washingtonu. Tenkrát byla mezi řečníky též 33letá Phan Thi Kim Phuc. John byl v zástupu mezi válečnými veterány, když zaslechl její slova: ''Hodně jsem vytrpěla po fyzické i citové stránce. Někdy jsem si myslela že nebudu schopna žít dál, ale Bůh mě zachránil a dal mi víru a naději''. Na závěr pověděla, že kdyby se mohla setkat tváří v tvář s pilotem, který shodil bombu na jejich vesnici, řekla by mu, že mu odpouští. Po skončení ceremoniálu k tomu setkání opravdu došlo. Jediné, na co se John v té chvíli zmohl, bylo stále se opakující: ''Je mi to líto. Je mi to líto.'' Kim však současně s ním odpovídala:
''Odpouštím. Odpouštím. Odpouštím.'' V tom okamžiku prožil John úlevu, bylo mu, jako by se vznášel. Konečně přišlo vysvobození z mučivých vzpomínek. Ale to nebylo všechno. Kim ho s manželkou pozvala do hotelu, kde byla ubytována. Mluvili spolu ještě dlouho a nakonec se spolu modlili. Johnův život se změnil. Dokonce začal studovat
Johnův život se změnil. Dokonce začal studovat biblický seminář a nyní je kazatelem jednoho sboru ve Virginii. Kim se narodil chlapec a dostal jméno Huy Hoang, což ve vietnamštině znamená ''dobrá vyhlídka.'' Nechce se totiž dívat zpět, ale dopředu a říká: ''Nyní mám pěkný život, přestože jsem prošla utrpením, ale to už je za mnou.''
Odlišné příběhy dvou lidí, ze kterých válka udělala nepřátele. Nyní žijí jako přátelé, jako bratr a sestra. Boží odpuštění proměnilo Kim a její odpuštění přineslo vysvobození Johnovi. Když se mě lidé ptají na důkazy o Boží existenci, těžko hledám odpovědi, které by je uspokojily. Tento příběh o smíření, který je důkazem síly Kristovy lásky, může být jednou z odpovědí na naše lidské pochybnosti.