Bůh je tady
18.2.2008
Malý Frantík cestuje poprvé se svým tatínkem vlakem. Oba si našli místo v kupé u okna. Mezitím zaplnili kupé i další cestující. Frantík kouká z okna a vypravuje spolucestujícím co všechno venku vidí. S radostí vychutnává cestu vlakem a nepřetržitě štěbetá. Najednou vjíždí vlak do tunelu. V kupé se setmělo. Frantík se odmlčel. Ani nehlesne. Tma v kupé je čím dál větší. Náhle napřímí svou ruku, hledá ruku svého otce a ptá se: „Tati, jsi ještě tady?“ Otec bere svého syna za ruku a říká: „Ano, jsem pořád tady!“ Brzy vyjíždí vlak z tunelu a Frantík začíná opět brebentit.
Náš život se podobá cestě vlakem. Společně jsme se vydali na cestu, vychutnáváme každý den našeho života, radujeme se ze svých úspěchů, kráčíme vpřed a prožíváme spoustu nových a krásných věcí, o kterých se nám nikdy nesnilo. Ale najednou je tady tunel strachu, starostí a nemoci. Náhle vše zmlkne a obklopí nás tma. Cítíme se být osamocení, bezmocní, zranění, zrazení. Stojíme zcela sami před velkými těžkostmi a překážkami našeho života. Těžké břemeno vlastní viny nás tlačí dolů. Smrt vrhá na nás svůj stín.
A pak je dobré, když zvedneme své ruce k Bohu a ubezpečíme se: „Abba, tatínku, jsi ještě tady?“ Bůh bdí nad námi a je stále tady.
Bůh bere naší ruku do své dlaně a praví: „Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“ Iz 41,10
„Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh…“ Iz 43,1-3a
Také Ježíš prošel tunelem strachu a temnotou smrti. Ale Bůh ho vyvedl z tunelu strachu a smrti k novému životu a k zázračnému světlu. Proto také může vzkříšený Kristus nám říci: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ – Mat 28,20