První kniha-4část
Čtyři druhy zkoušek
V celém tomto životě máme čtyři druhy zkoušek, a od toho se odvíjejí i naše nemoci.
Jsou to: hmota, láska, pýcha a dokonalost.
Úroveň hmoty: je to lpění, na jakékoliv hmotě – dům, peníze, majetek, ale i lidech, záliby a podobně.
Jsou to veškeré úrazy, ať je to pořezání, nakopnutí, výrony až po přijití o končetinu. Jsou to vnější úrazy. Pokud k tomu dojde, mněli bychom hledat příčinu. To že tam byl kámen, a my jsme o něj zakopli ať z nepozornosti, nebo jiného důvodu, není příčina, ale důsledek. Je úplně jedno jestli o ten kámen zakopl muž, nebo žena. Ta příčina je někde jinde, a je v nedaleké minulosti. V první řadě se máme podívat, jestli je to pravá, nebo levá strana.
Teď trochu odbočím. Bylo nám vtloukáno, že levá strana je mužská, jelikož je ovládaná pravou mozkovou hemisférou. A naopak. To že levá polovina těla je ovládána pravou hemisférou, a pravá levou, je pravda. To ale neznamená, že levá polovina je mužskou části, a pravá ženskou. Levou polovinu těla posiluje mužská energie, a dává jí sílu. Pravé dává cit ženská část.
Takže zpět k příčinám. Nakopli jsme si levou nohu. Nohy jsou cesta. Takže si uvědomme, jestli jdeme správně se ženami. Je jedno, jestli to je manželka, přítelkyně, kamarádka, matka, dcera, sestra, babička, prostě všechny ženy, se kterýma jsem se v životě potkal. Určitě jsme s některou mněli někdy problém, nebo ještě máme. Určitě ho najdeme. Ještě si musíme určit, kdy to bylo poprvé. Někdy je to od dětství, jindy později. Tak jsme našli příčinu. A teď nastává nejtěžší etapa, odstranit příčinu. V prvé řadě odpustit té dotyčné. A to je nejtěžší úkol. Bez tohoto nemůžeme postoupit dál. Může to trvat týden, měsíc anebo rok. Ale uvědomme si, že čím později to vyřešíme, nebo to odkládáme, tak už nás nemusí potkat nakopnutí, ale třena výron, zlomenina, nebo další věci. Až toto vyřešíme, tak je třeba odpustit sám sobě, a svému tělu, že jsme svým chováním ublížili svému tělu.
Podobně je to u rukou. Ruce jsou práce. Takže, co děláme špatně. K tomu se vztahuje, vše co jsem popisoval u nohou.
Další zkouška, je láska. Jsou to všechny nemoci nezhoubného charakteru vnitřních orgánu. Nebudu zde uvádět příklad, ale popíši zde některé orgány a jím příslušné nemoci. Vezmu tělo od shora.
Bolesti hlavy – myšlení
Uši – co nechci slyšet
Oči – co nechci vidět
Ústa – co nechci spolknout
Zuby – co nechci překousnout
Krk – jaké slova se mně vycházejí
Žaludek – co neumím zpracovat
Střeva – co nemůžu vyloučit
Srdce - láska
Konečník – co neumím dostat ze sebe
Žlučník – zloba
Prsa u žen – nepřijetí mateřství
Ženské orgány – nepřijetí ženství
Mužské orgány – nepřijetí mužství
Páteř – křivý charakter
Kyčle – postoj k životu
Kolena - pokora
Postup na příčinách je stejný, jako v první zkoušce, jen to trvá déle.
Další zkouška je pýcha. Ale není to tá nadmutá pýcha, ale i veliká hrdost – ty mi budeš něco povídat, já jsem něco dokázal a podobně.
Nemoci jsou vnitřního charakteru, ale již zhoubné nádory, ainzhamry,schizofremie a podobné nemoci paměťového systému. Opět stejná práce, ale o hodně delší a trpělivější z obou stran.
A poslední zkouška je dokonalost. Já jsem nedokonalejší na světě. Nebudu jmenovat nemoci. Stačí říct: Opava, Kroměříž, Bohnice. To vypovídá samo o sobě. V začátcích s tím jde pracovat, ale je to hodně těžké, a né vždy to vede k úspěchu. Ve vyšším stádiu s tím nelze pracovat. Nějaké případy popíši v další kapitole.
Mé některé další zážitky
Zážitky, které se týkají minulé kapitoly.
Pracoval jsem s několika klienty, kteří mněli začáteční schizofrenií – rozdvojená osobnost. Upozorňují, že pouštět se do těchto věcí je opravdu nebezpečné. Je to na pokraji života a smrti. Pokud to nemáme perfektně zvládnuté, nepouštět se do toho. Někteří to vydrželi jen dvě sezení, a pak to vzdali. Bylo to pro ně velice náročné. Popíši zde jen jeden případ.
Klient přišel za mnou s tímto problémem. Bral denně čtyři tabletky na zmírnění. Byl to opravdu mazec. Ta druhá duše, která vněm byla, se mnou hodně cvičila. Vysmívala se mi, dělala si ze mě srandu, a všelijak mně napadala, byla to hodně těžká práce, která trvala asi půl roku. Za tu dobu mu lékař snížil tabletky na jednu denně. Po této době, mi řekl, že už přestane ke mně chodit, že to zvládne sám. Od té doby jsem ho neviděl. Nemůžu potvrdit, jak to dopadlo. Uvádím to jen proto, abyste viděli jak je to se čtvrtou skupinou těžké.
Jeden docela typický příklad dokonalosti. V začátcích mé duchovní práce, se nás scházela určitá skupinka stejně smýšlejících lidí. Při vzájemných rozhovorech jedna paní nám řekla, že už se tady nemusí inkarnovat, že už si to vyříkala s Bohem. My jsme se na sebe podívali, a věděli jsme své. Do půl roku byla v Opavě. Těžký případ. Celá skupina jsme na ní pracovali, a asi po pěti létech se z toho dostala.
Další zážitky uvedu na příkladech odvádění duší.
Na Slovensku probíhala letní škola. Než začala, vedoucí pro skupinu, která se podobnýma věcmi zabývala, zamluvila poblíž rekreační domek. Nechtěla, aby ten domek pronajímali jíní, než podobného smýšlení.
Přijeli jsme tam v pátek odpoledne. Škola začínala v pondělí. V sobotu ráno, mi řekla jedna z ubytovaných, že je tam nějaká divná energie. Nechal jsem to být. Odpoledne tam přijelo několik lidí, a bez jakékoliv omluvy, vtrhlo do objektu. Optal jsem se jich, co to má znamenat. Omluvili se mi, a vysvětlili, že tady jako malí vyrůstali, a že tady bydleli jejích prarodiče, že se všichni sešli po čtyřiceti létech, a přijeli se podívat, kde prožili své dětství. Tak jsme spolu pokecali. A zjistil jsem, že některý s prarodičů lpěl na tomto domě. Už jsem věděl, co mám dělat. Až odjeli, začal jsem vyprovázet tuto duši. V neděli jsem se optal té dotyčné, jestli je tam ještě ta divná energie. Potvrdila, že je to v pořádku.
V pondělí jsem šel za vedoucí té školy, jestli ještě cítí z té oblasti nějakou negativní energií. Bylo to v pořádku. Pochopil jsem, že jsme tam byli pozvání na vyčištění energií.
Jednou mně pozvala nějaká rodina, jestli bych jím nemohl vyčistit dům. Údajně tam straší. Když jsem tam přijel, seděla rodina venku. Mezi nimi i dvě nádherné holčičky, ve věku asi tří a pěti let. Po krátké době povídání, jsem si všiml, že ta starší je nějaká zakřiknutá. Když jsem se optal rodičů proč, bylo mi řečeno, že pořád viděla někoho u vchodové branky, a když se tam šli podívat, nikdo tam nebyl. Vzal jsem starší holčičku stranou, vše mi řekla. Já jsem se jí optal, jak vypadali ti, které viděla. Když mi je popsala, vrátili jsme se zpět.
Když jsem začal provádět rituály, pro odvedení duší, mladší holčička vše prováděla se mnou. Nebránil jsem jí. Po ukončení, kdy duše odešly, jsem řekl rodičům, že můžou jít dovnitř. Matka se mně optala, jestli to je všechno. Mladší holčička řekla mamince: „Ano, maminko, můžeme jít, už tam nikdo není“.
Tady na tom příkladu můžeme vidět, že si děti nevymýšlejí, jen musíme s něma komunikovat.
Další velmi zajímavý zážitek byl, kdy jsem byl přizván, že vyčistíme utrpení všech válek od doby vlády Egypta do současnosti. Byli jsme tam čtyři lidé. Dvě ženy a dva muži. Jedna žena tam byla pro ženský princip a druhá to viděla. Muž dával úkoly, kde se má ta žena podívat, a já držel veškeré zlo.
Věděli jsme, kam máme jít, ale nevěděli jsme přímo místo. Když jsme se blížili k prostoru, zlo nás začalo odvádět. Najednou nám začaly zvonit mobily. „velice důležité zprávy“. Pěkně jsme si zašli. Bylo to v lese, nádherné slunné počasí a absolutní bezvětří. Zlo potřebovalo čas, aby se zformovalo. Taky se pořádně zformovalo. Když jsme se blížili k místu, kde se to mnělo konat, najednou jsme všichni slyšeli veliký hukot. Jako by se k nám blížili tisíce rojů včel. To místo byla pěkná mýtina s vyšším pařezem. Jakoby řečnický pult. Najednou se stromy a tráva v okolí asi dvaceti metrů začala ohýbat, jako v silném větru. Ale vítr žádný nebyl. Začalo čištění. Šlo to líně, jako by se mu nechtělo. Vyzval jsem zlo. Tak pojď, nenech se pobízet. A pak přišlo. Byla to veliká síla. Po ukončení čištění jsme si vykládali zážitky a šli domů. Po nějaké době jsem se sešel s tou ženou, která to viděla, mi řekla, že ten muž na něco zapomněl. Udělali to spolu. Ten muž mněl co dělat, aby při tom nezkolaboval.
Další zajímavou práci, kterou jsem mněl, byla práce se ženami, které nevěděly, jestli jsou na muže, nebo ženy. Uvedu jen dva rozdílné příklady.
První jsem vzal na procházku do lesa. Po chvíli povídaní, jsem ji řekl: zakřič, co nejvíc můžeš – já jsem lesba. Udělala to. Pak jsem ji řekl – zakřič, já jsem žena. To nedokázala. Pokračovali jsme v procházce, která trvala asi dvě hodiny. Po celou dobu jsme si povídali, ale ani slovem jsem se už nezmínil o tomto tématu. Na konci procházky, mi sama od sebe řekla – já chci být ženou. Práce pak pokračovala nějakou dobu.
Ten druhý je sice podobný, ale probíhal jinak. Chtěla být ženou. Podobný rituál jako v prvním případě, jen s tím rozdílem, že nechtěla zakřičet já jsem lesba. Hrdě zakřičela já jsem žena. Po nějaké době mi začala vyčítat, že jsem ji ovlivnil. Ano chtěla být ženou, ale ke vztahu k ženě. V lesbickém páru, nechtěla být mužem.
Něco málo ještě o jpp.
Když začínám s někým pracovat, vesměs se ho optám, kdo je, co je, a jestli ví, co chce. Netýká se to jména, zaměstnání, ani práce. Na první otázky mi vesměs odpovídají, že je muž, nebo žena. Když je to muž, tak se ho optám, jestli ví co to je muž a jak se chová k ženám. Pak probereme některé věci, a pokračujeme dál.
U žen, když mi odpoví, že je žena, taky se jí optám, jestli ví, co je to žena. A taky se jí optám, jestli ví, co jsou v očích mužů. Některé mi odpoví, že služky. Některé, že neví. Když jim řeknu, že v očích některých mužů, jsou horší než služebnice lásky. (Mluvím to daleko tvrději, než tady píši.) Ze začátku se tomu podiví, a brání se. Když jim vysvětlím, že služebnici lásky, zaplatím a dostanu jenom to, co jsem si zaplatil, a nic víc. Kdežto dnešní muži, vyžadují po své ženě nejen tuto „službu“, ale berou to i jako povinnost. Ale vyžadují ještě víc, vyprat, uklidit (i ty „smradlavé ponožky“, které hodil do kouta), mít navařeno, starat se o děti a další služby, tak se mnou souhlasí. Pak pracujeme dál.
Ale v několika případech, se stalo, když jsem jim řekl, co jsou v očích mužů, dál nechtěli pracovat. V pořádku, je to jejich volba. Ale taky se stává, to jpp – letí za kamárádkama, a prohlašují, že jsem o nich prohlásil, že jsou služebnice lásky. No taky jejich volba. Každý hodí bumerang, a musí počítat, že se vrátí. Kdy a s jakou razancí, není můj problém.
Ale teď s úplně jiného soudku. Jak se také pracuje s energiemi. Nejsou to moje příběhy, ale některé jsem napravoval.
Volala mi kamarádka, že potřebuje, abych ji s něčím pomohl. Její přítelkyně dělala jedné klientce regresi, a nechala jí asi v osmi létech, nevrátila ji zpět. Ta klientka byla úplně mimo a manžel jí volal pohotovost. Byla okamžitě převezena do psychiatrické léčebny, jako těžký případ. Ihned jsme na tom začali pracovat. Trvalo to skoro celou noc. Na druhý den mi volala, že zaprvé ten manžel byl na tu přítelkyni velice hrubý, a kdyby se neovládal, tak by dostala asi pořádný výprask. A za druhé, že ta klientka je v pořádku, ale že si ji tam ještě týden nechají na pozorování. Po asi deseti dnech mi ta kamarádka sdělila, že klientka je v pořádku doma, a její manžel jí přišel poděkovat.
A další nešvary, se kterými jsem se setkal.
Několik lidí za mnou přišlo, že mají jedničku, nebo i dvojku reiki, a vůbec nevědí co to je. Když jsem se jich optal, jak probíhal kurz, řekli že žáden neprobíhal. Zaplatili peníze, dostali skripta, které se mněli naučit, a za dva dny přijít na přezkoušení. Co to je? Těm takzvaným učitelům jde jen o peníze. Ale. Znám některé vládní organizace, i soukromé firmy, které vysílají některé vybrané pracovníky na tyto kurzy. A tyto kurzy jím zaplatí. Proč to dělají? Aby skrze tyto lidí ovládali ostatní. Ví tyto firmy a tito lidé co vlastně dělají?
Ale ještě jeden nešvar, který se také objevuje mezi takzvanými léčiteli. Vyžadují po svých klientkách sex. Že jenom tak jim mohou pomoci, a pak to všechno vyčistí. Nad tím už začíná rozum stát. Nemám víc co dodat.
Teď něco, jak jsem pracoval na dálku.
Požádala mně, jedná kolegyně, jestli jí můžu v něčem pomoci. Chodí, k ní jedná sousedka, dopoledne na kávu. Když přijde, prolétne jí celý byt, dá si kávu, a sedí u ní celé dopoledne. Nemůže nic dopoledne udělat. Upozornil, jsem jí, že když to udělám, přestanou k ní chodit lidé, kteří tam nemají co dělat. Souhlasila. Po nějaké době, mi sdělila, že od té doby, co jsem to udělal tam přestala chodit. Přišla tam jen jednou, proletěla bytem, nedala si nic, a odešla.
Při jednom setkání, kdy jsme se scházeli jako skupina, stejně smýšlejících lidí, a pracoval jsem z Boží pečetí, jsem některým tuto pečeť předával. Po nějaké době, mně jedni manželé požádali, jestli je do toho můžu zasvětit. Dělal jsem to na dálku, a domluvili jsme si čas, a den. Při zasvěcování, jsem viděl jejích pokoj, jak leží na posteli, a drží se za ruce. Najednou jsem spatřil, jak jdou nádhernou alejí vzhůru. Na konci této aleje stál Bůh, a oddal je. Na druhý den, jsme si zavolali. Popisovali jsme si navzájem dojmy. Přesně se to shodovalo s tím, co jsem viděl. Podotýkám, že jsem u nich nikdy nebyl.
Poznal jsem, co to je být oddán Bohem. Později jsem si to prožil i já. Dotyční mi to potvrdili.
Setkání se ženou
S ženami se potkávám celý svůj život. Byly doby, kdy jsem mněl v telefonním seznamu kolem pětiset kontaktů na ženy. Ale toto setkání, bylo jiné.
Byli jsme pozvání na setkání, které se jmenovalo most přátelství. Nebylo tam mnoho lidí. Dvě ženy upoutaly mou pozornost. Řekl jsem jím, že jestli budou chtít, mám pro ně nějaké informace. Vyměnili jsme si kontakty, s tím, že se domluvíme na dalším setkání. Po odchodu, mi na jednu z nich, chodila informace – princezna. Ptal jsem se sám sebe, co to má znamenat. Dostalo se mi odpovědi, že jsme v některém minulém životě, byli manželé. Začal jsem se ptát podrobněji a zjistil jsem, kdy to bylo a kde to bylo. Pak jsem sedl doma k počítači a na internetu si našel místo, které mi bylo sděleno a historií toho místa. Byly to zajímavé informace. Ještě chvíli jsem s nima pracoval a pak jsem je nechal být. Říkal jsem si no dobrá, když jsem s ní žil v minulém životě, tak to přece neznamená, že s ní budu žít teď. Mnělo to několik důvodů, které nebudu tady zmiňovat. Některé jsem věděl hned, a některé mi došly časem.
Když jsme se znovu setkali, nic jsem jim o tom neříkal. Bavili jsme se o jiných věcech. Pak mi řekli, že mají dva kurzy reiki, a vůbec neví co to je, a jak mají s tím pracovat. Bylo to, co jsem popsal v minulé kapitole. Navrhl jsem jím, že to uděláme znovu. Nebudu chtít po nich peníze, když už to jednou zaplatili, ale udělají mi společnou masáž zad. Domluvili jsme se na termínu. Mezitím jsem jel dělat kurz k jedné klientce. Navrhl jsem jedné s těchto žen, jestli nechce jet se mnou. Byla pro. Na tomto kurzu, se jí otevřelo vidění.
Přišel termín, a udělali jsme první kurz. Na druhý den měl probíhat další. Před tím mi udělali domluvenou masáž. Byla velice příjemná, jemná. Pak se začaly dít věci. Přišly mi na ně zajímavé informace. S vervou jsem se do nich pustil. To byl nářez. Vysvlekl jsem si košili, a i když jsem to neviděl, ukázal, jsem jim záda a řekl: tak byl, zbičovaný ježíš. Dobře se na to podívejte. Opravdu jsem mněl na zádech velice červené pruhy, jak po zbičování. Kurz se již nekonal. Udělal jsem ho jindy. Probírali jsme jiné věci, spojené s tím co jsem jim řekl. Později jsem začal s oběma pracovat. Samozřejmě s každou zvlášť. Každá řešila jiný problém.
Stou ženou, se kterou jsem žil v minulém životě, jsem pracoval asi půl roku. A začaly mi chodit k ní informace z vyšších sfér. Tyto informace jsou tak nádherné, ve formě básní. Jiné, než je známé z pozemského života. Nedají se zapamatovat. Když jsem ji chtěl hned zopakovat, tak to nešlo. A napsat už vůbec né. Při jednom sezení, jsem ji řekl, že budou informace a řekl odkud. Taky jsem jí pověděl, že tu informaci, která půjde skrze mne, nahraji, jelikož nejde si jí zapamatovat. Tak se stalo. Po několika létech, jsem ji z mobilu převedl do tiskové podoby. Zde je.
Brána se otvírá
Brána se otvírá, příběh začíná
Nebylo to za devatero hory a devatero řekami,
Bylo to v nedaleké minulosti,
Nedaleko místa tohoto.
Žil Karel, říkejme mu krutý,
Kouřil, a byl opravdu krutý.
Měl svou ženu
Říkejme jí duše krásná – srdce ledové.
Žili spolu
Dlouho nevíme
Není podstatné pro tento příběh další.
Po nějaké době
Ocitli se v nebi
A zjistili, že k sobě patří.
Duše krásná – srdce studené, promluvila k svému muži:
„Zde na nebesích jsme uzavřeli sňatek
Půjdeme teď na zem a odčiníme karmy zbytek.
Až to vykonáme,
Spolu pak se sejdeme
A do ráje spolu půjdeme.“
Tak se stalo.
Karel ale zavolal ke své moudré ženě:
„Jak tě poznám, až nadejde čas?“
„Neboj, srdce tvé ti napoví!“
Jiná doba, jiný čas
Karel na zem vstoupil zas
Chodil pak, tak žil a byl.
Učil se a moudra poznával.
Na svou ženu v nebi zapomněl.
Přišla doba, přišel čas
Kdy poznal lásku, a zjistil
Že láska je ta pravá cesta.
Chodil a učil se dál.
Vraťme se zpět k duši krásné, srdce chladné.
Zapomněl se Karel optat
Jak pozná ona jeho.
Krásný dar to dostala
Přes nemoc ho poznala.
Stejná doba, jiný čas
Eva vrací se na zem zas.
Duše krásná srdce studené
Žije normálně
Duše trošku trápí ji, a neví proč.
Tu náhle nemoc zjeví se,
Aby láska se v ní probudila.
Ale duše, krásná duše, srdce studené
Neví co je
A zapojuje rozum.
Stále hledá, najít nemůže.
Náhle se však zjeví,
Karel vždycky pomůže.
Ukazuje lásku,
Lásku pravou?
Duše Evy probudí se.
Ale rozum zasáhne.
Duše volá:
„Muži můj, pojď mi pomoc.“
Ale slova z úst jsou jiná:
„Bože můj pošli mi pomocníka a ochránce.“
Vesmír to vyslyší a tak se stane.
Přes most přátelství se duše poznají
Srdce Karlovo v objetí,
Svou ženu – pozná ji.
Krásná duše, srdce studené
Neví, neslyší
Karla za pomocníka a přítele má.
Hledá cestu, našla?
Našla!
Má vše co chtěla,
Přítele, pomocníka, klid, vyléčení, i za přítele
Karla.
První zkouška – neuspěla.
Přijde další.
Copak má Adam Evě ukázati?
Jak vyhnáni byli z ráje.
Další zkouška – neuspěla.
V koutku z povzdáli
Vše však Karel pozoruje
A srdce jeho zasahuje.
Eva jde dál přes zkoušky, nic nedbá
Žádné varování.
Vždy má ke komu se obracet, pro prosbu a radu
Karel vždy se někde najde
A vždy dá dobrou radu.
Tak to jde dál, další zkouška
Třetí, čtvrtá.
Z každé zkoušky – další muž.
Na Karla se vrhá stín.
Pak přijde ta největší – hledá pomoc v Karlovi.
Karel není. Kde je?
Hledá!
Hledá všude na zemi – najít nemůže.
Obrací se k nebi,
Ani tam pomoc nic nemůže.
Jde do nebe, a jde na zem.
Hledá, hledá, Karel nikde.
Tak se to opakuje, sedm pozemských životů.
Tisíc let uplyne, a Karel nikde.
Kde je přítel, kde je Karel?
Duše Karla sedí v předsíni,
Skrčena u ráje.
Čeká.
Čeká na poslední zbytek odpuštění karmy,
Kterou kdysi slíbili si.
Mohli odčinit.
Nejde.
A co duše krásná, srdce studené?
Jak dlouho bude srdce studené?
Do doby, než pozná pravou lásku –
Lásku, kterou Bůh do srdce dá!
Pak se srdce promění.
To se stalo?! Konec příběhu
Ámen
Byl to pro nás opravdový šok. Po nějaké době jsme práci ukončili. Tento vzkaz byl přijat někdy v říjnu. A spolupráci ukončili v polovině ledna. Nebyl to ten důvod. Bylo to osobní z její strany, a proto se víc o tom zmiňovat nebudu.
Tento vzkaz zveřejňují poprvé. Né pro obsah, ale pro formu. Můžu vám říct, že jsem ho slyšel několikrát. A při přepisování několikrát četl. Nejde si to zapamatovat. Od té doby dostávám takové vzkazy nesčetně krát, i s tím kdo mi ho posílá. Tento vzkaz je jediný, který mám buď ve zvukové, nebo písemné podobě. I když jsem to zkoušel několikrát, tak jsem to vzdal. Je to určeno pro konkrétní osobu a já nemám, co jsi ho pamatovat.
Tak mi začaly chodit informace od archandělů.
Tímto skončila další etapa mého života.
Příprava na vysokou školu
Tato etapa trvala několik let, a prolínala se s předešlýma zkušenostmi. Opět se podívám na začátek této cesty.
Bylo to v období před třetím setkáním se světlem. Dostala se mi informace o rodových statcích. Tak jako všechny informace, jsem ji zpracovával několik měsíců. Pak přišla dvě setkání a já věděl, že to je ono. Zapojil jsem se do toho s plnou vervou. Bylo to krásné prožití několika lét. Potkal jsem se z hodně zajímavými lidmi, a hodně mi to dalo. Tak jako ve všem mají lidé pro nové věci nadšení a elán. Zajímají se o ideu, ale né o podstatu. Znám několik lidí, kteří mají „rodový statek“, mají tam ideje, ale neznají podstatu.
Nebudu zde popisovat co to je rodový statek. Je to popsané v jiných knihách. Tak jak jsem si řekl, že nebudu popisovat svůj soukromý život, nebudu v této knize ani nikoho jmenovat, tak nebudu propagovat žádné knihy.
I já jsem chtěl takto žít. Ono se mi to na nějakou dobu splnilo. Více se o tom zmíním v následující kapitole.
Tak jako chcete vybavit dům novým nábytkem, tak starý musíte dát pryč. Tak i já jsem musel ukončit tuto etapu, abych mohl začít novou. Jsem vděčný mnoha lidem, že mi tuto etapu dovolili prožít tak krásně a s láskou. Hodně jsem se v této etapě naučil i poučil. Samozřejmě jsem to v tu dobu nevěděl. Také jsem nevěděl, že dělám školu života, tak jak to nevědí jiní. Tak skončila má střední škola života, a šel jsem vstříc novým zkušenostem i poznávání.