Franz Kafka a jeho proměna
Přelom je spjat s bojem za všeobecné volební právo, v letech 1905 - 1907 boj zesílil pod vlivem zpráv o ruské revoluci. V roce 1907 byla přijata volební reforma (zavedeno rovné volební právo - ne však všeobecné (to až 1918)). Roku 1882 byla rozdělena Pražská universita na českou a německou .Poměry před první světovou válkou byly nestabilní. Od roku 1894 do 1914 byla patnáctkrát vyměněna vláda, problémem byla nevyřešená národnostní otázka. Rakousko se orientuje na zahraniční politiku, kde je stále více závislé na Německu. Rakousko se chce uplatnit na Balkáně; roku 1898 z rozhodnutí Berlínského kongresu okupuje Bosnu a Hercegovinu.
Změny v organizaci hospodářského života
Souvisejí s
koncentrací výroby do velkých podniků (nejdříve
v těžkém průmyslu) - dochází ke
koncentraci výrobních prostředků a kapitálu
dělnictva.
Technicko - vědecká revoluce (TVR)
Na prvním místě
roste role techniky, věda jako praktická disciplína.
Převraty:
- Vyrábějí
se nové materiály, používají se nové
technologie výroby již známých materiálů
- Vyšší stupeň
mechanizace a dělby práce, nové zdroje energie.
- Výroba oceli:
besemerace, tomasování.
- Rozvoj chemie: výroba
organických sloučenin, syntetických materiálů,
syntetických látek, hnojiv, léčiv, třaskavin.
Počátek 20.
století je spjat s pacifismem (odmítáním
války) - válka je označována za nelidský,
zbytečný, nemorální a nemoderní způsob
řešení konfliktů. V letech
1914 – 1918 proběhla I. Světová válka.
Charakter války
Na jejím začátku se války zúčastnilo pouze 6 států s cílem uspořádat staré spory (válka charakteru 19. století = krátká, útočná). Během krátké doby plány na tzv. blitzkrieg ztroskotaly a válka dostala nový charakter (zákopová válka). Vznikly mnohasetkilometrové fronty, nepřátelé byli odděleni často několika sty metry. Cílem bylo zničit zákop protivníka. Tato forma války nebyla příliš účinná.Nakonec válka získává přídomky totální (do války nasazeno všechno obyvatelstvo) a světová (nakonec se jí účastnilo 34 zemí; důležitou roli hrála diplomacie). Do války bylo povoláno asi 70 milionů mužů, z toho 10 milionů se již nevrátilo a 20 milionů se vrátilo s trvalými následky. (paradoxem je, že během epidemie chřipky po válce zemřelo ještě více lidí) Dochází k militarizaci ekonomiky a hospodářství (státní intervence). Velkou roli hrálo zázemí, byla vyvinuta nová válečná technika („strojové zabíjení“). Do války byla zapojena věda a technika (kulomety, minomety, plamenomety, samopaly, motorová vozidla, letadla, ponorky, od 1916 také tanky). Důležitou roli hrála státní propaganda (dát vojákům cíl, proč padnout ve válce) - psychologická válka.
Kafkův život
Narodil se 3. července 1883 na Starém Městě pražském. Po vystudování práv na pražské německé universitě pracoval jako úředník v pojišťovnictví. Dosáhl hodnosti vrchního tajemníka ústavu. Za svůj hlavní životní úkol však považoval psaní a obtížně je uváděl v soulad s prací v úřadě, kterou svědomitě vykonával. Po propuknutí plicní choroby v r. 1917 sedm let marně s nemocí zápasil. Poslední léta svého života trávil většinou v zotavovnách a v léčebných ústavech, ale ani s touto úmornou nemocí nepřestával psát. Franz Kafka zemřel 3. června 1924 v rakouském sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu.
K svému dílu byl Kafka neobyčejně kritický. Jen malou jeho část uvolnil, většinou pod nátlakem, ke knižnímu vydání. Větší část jeho díla, ta, která později vytvořila Kafkovu světovou slávu, vyšla z pozůstalosti. Díky tomu, že jeho nejbližší přítel Max Brod, poslušen vyššího mravního příkazu nerespektoval Kafkovo přání, aby jeho rukopisy bez milosti spálil.
Úvahy o vlastním životě..
To nejsou jen data, kdy co udělal, ale především jak myslel, co cítil a jak vnímal svět..
Toužil po osamostatnění, po proražení tísnivého kruhu staromládenectví, po sňatku, po založení rodiny, po dítěti. Přitom se jeho představy míjely s představami rodičů, především otce, a tak mezi ním a otcem narůstalo nedorozumění a nepochopení. Najít si svou rodinu se zdálo Kafkovi tou nejtěžší věcí v životě. Cítil se uzavřen do své staromládenecké samoty a smutku ze života, který nebude mít pokračování v dítěti. Tuto nemožnost uskutečnit svou představu o životě nebyl Kafka schopen přehlušit povrchními vazbami s okolím, životem ve společenství rodiny, příbuzenstva, přátel, spolupracovníků. Všechny pokusy o proražení kruhu, který ho svíral, ztroskotaly. Kafka byl silně introvertního založení byl nesmírně sebekritický.
Židovství – Kafkův prožitek židovství se neshodoval se žádným ze směrů, jimiž se v té době ubíralo pražské židovstvo. Jeho židovství nebylo ortodoxní ani asimilantské směrem k němectví nebo češství – zde Kafka nepřijal ani chatrné zbytky židovství od svého otce – a nebylo ani sionistické. Duchovní podstata Kafkova židovství vycházela z hloubi věků, jeho kořeny sahají až na samý počátek starozákonních časů, k prvotnímu pádu člověka, k prvotnímu hříchu.
Zvyky a záliby – jídlo, oblečení, vyhlížení z okna, schůzky s přáteli, knihy, kino, plovárna.
Myšlenky o výchově – Radikální byly Kafkovy názory na výchovu. Vycházeje ze zkušeností vlastního života a z názorů Jonathana Swifta tvrdí, že nejhorší vychovatelé dětí jsou vlastní rodiče. Doporučuje proto, aby děti byly od svých 10-12 let vychovávány zkušenými profesionály mimo rodinu ve speciálních výchovných zařízeních.
Neklid – Kafka po celý život nesmírně trpěl hlukem. Napsal jednou, že nikde na světě není takový klid, jaký by on pro sebe a pro své psaní potřeboval. S touto potřebou „hrobového ticha“ silně kontrastovaly hned poměry v rodině: Hluk si v ní podle něho vytvořil svůj „hlavní stan“. Hlučné chování otcovo, pravidelná večerní hra v karty v sousední místnosti, hlasité otvírání a zavírání dveří, hlučné hovory členů rodiny i návštěvníků pronikající stěnami jeho pokoje přiváděly Kafku k zoufalství a znemožňovaly mu psát.
Prožitek otcova obchodu – Otec Hermann Kafka jistou dobu v jediném synovi pochopitelně viděl pokračovatele svého životního díla, svých obchodních úspěchů a svých podnikatelských plánů. Nic z toho se neuskutečnilo.
Obchod byl pro něho zdrojem dlouholetého trápení a obsedantních myšlenek, dokonce myšlenek na sebevraždu.
Proměna
Obchodní cestující Řehoř Samsa se jednou ráno probudí a zjistí, že se proměnil v brouka. Neuvědomuje si závažnost situace. Jako obchodní cestující má mnoho práce, stále není doma, ale jeho peníze jsou potřeba. Řehoř se nemůže pohnout z místa, a když už, tak s velkými těžkostmi. Rodina je v šoku, protože je Řehoř živil. Markétka mu nosí do pokoje jídlo a stará se o něj. I tato péče ji však brzo přejde. Oba rodiče se k němu chovají velmi nevraživě, protože musí kvůli této události začít pracovat. Řehoře jednoho dne odstraní do jiné místnosti (kumbálu), aby mohli pronajímat jeho pokoj. Pan Samsa dokonce zraní Řehoře při jedné z potyček. Od té doby se skrývá pod pohovkou a nechce vylézt. Díky pronájmu jeho pokoje se rodina dostává ze dna. Začínají k Řehořovi chovat lépe. On chce své sestře říci, jak moc jí má rád. V bytě ubytovávají čtyři významné pány. Markétka jim pravidelně hraje na housle, což se líbí všem, včetně Řehoře, který se vždy na tyto chvíle těší. Jednoho dne se Řehoř rozhodne vydat se na cestu po pokojích. Všimnou si ho však pánové a bez zaplacení odejdou. To rodinu velmi rozčílí a Řehoř se tím začne trápit. Přichází pomalu na to, že by bylo lepší, aby už umřel. Má pocit, že je pro všechny zbytečný, což pro rodinu platí. Považují ho opravdu za přítěž, i když předtím na něm byli finančně závislí. Umítá dobrovolně, v klidu. Jako první ho najde stará služka. Rodina ho pohřbí a uleví se jí. Čekají, že přijdou bez Řehoře lepší zítřky.
Když jsem začala Proměnu číst, zdálo se mi jako další příběh z komiksového časopisu, ale postupem času se obraz na toto dílo mění.
Člověk žije ve stereotypu. Ráno vstane, jde do práce, aby uživil sebe či svou rodinu, večer přijde, věnuje se rodině, zálibám a tak to jde dál. Někdo je s tím spokojený víc, někdo méně. Potom se stane neočekávaná událost a vše se změní, třeba ztratí práci. Už není schopen vydělávat peníze, postarat se o rodinu a na svět se začne dívat jinak a svět zas na něho. Manželka v něm uvidí neschopného a začnou problémy o kterých ani netušil, že jsou.
Podobně to viděl i Kafka ve svém díle. Řehoř byl přesný a pracovitý, rodina si ho cenila a domů vždy přinesl peníze. Nikdy nepřemýšlel, že by to mohlo být jinak, do té doby než se proměnil. Řehořovu proměnu nese nejhůř paní Samsová. Asi 2 měsíce se za ním vůbec ze strachu neodváží jít do pokoje. Vidíme, jak se vztahy mění. Sestra se mu zprvu snaží pomáhat, ale postupem času se od něho odvrací a přerůstá to až v agresivitu. Řehoř ze začátku žije ještě v naději, že se druhý den probudí a vše bude při starém, že je to jen dočasné, ale postupem času si začne uvědomit jak je přítěží pro rodinu, že všechny zklamal a že neexistuje cesta zpět. Přichází do deprese, chce ještě říci, že je má rád, ale už je pozdě.. Umírá.
Zvláštní jak Kafka poukazoval byť je jednou událostí, jak se celý život změní vzhůru nohama, hledání nových cest a jak příběh končí. Končí smrtí a tím vlastně započíná nový život zbývajících členů rodiny. Pro ně to ani nebyl smutný konec, jen odlehčení od starostí a víra v nový život.