Příroda

             Antonín Teichl *1837 - †1913

Bylo to před sto osmdesáti pěti lety, 14. června 1837, když letité lípy starého hradu v Nových Hradech zašustily první ukolébavku malému chlapci, když začal život, který měl být zasvěcen povinnostem, domovu a rodině.

   Jeho otec byl purkrabí Wenzel Teichl. Jeho předkové žili od 16. století na Šumavě. Někdy v 17. století se přistěhovali z Württemberska do Nových Hradů. Asi od roku 1750 byli s malými přestávkami ve službách hraběcího rodu Buquoyů. Tento, jeden z kdysi rožmberských hradů, formoval generaci jeho předků. A možná byl i rozhodující i pro budoucí životní dráhu malého Antonína.

   Vystudoval v Českých Budějovicích gymnázium a již v roce 1853 vstoupil do služeb hraběte Buquoye. Zde strávil nepřetržitou prací kromě dvou let, kdy studoval na německém st. vyšším ústavu v Liebverdě u Dě- čína u dvora hrab. Františka Thuna, šedesát roků.

   Ve svých 76 letech byl ještě odpovědným ředitelem panství a patronátní komisař. Výkon jeho mnohostranné a odpovědné práce mu téměř neumožňoval ani den dovolené. Z této služby jej „odvolala“ po dlouhodobém vážném srdečním onemocnění až smrt dne 24. ledna 1913.

   Za celý svůj aktivní život vykonal mnoho záslužné práce. Z vlastní vůle se ujal zpracování zámeckého archivu v Nových Hradech. Sestavil několik rozsáhlých matrik. Zpracoval řadu spisů týkajících se dějin třicetileté války. Archiv se pak stal podkladem pro zpracování jeho historických děl.

V roce 1888 vyšly jako plody jeho pětileté práce „Dějiny města Nových Hradů“ s přihlédnutím k vývoji na panství Nové Hrady (Geschichte der Stadt Gratzen mit theilweiser Berücksichtigung der Herrschaft Gratzen). Výtěžek, z této knihy věnoval fondu pro výstavbu domu pro nemocné v jeho rodném městě. Je škoda, že se tato kniha nedočkala opětovného vydání.

Z důvodu značného ohlasu na vydání tohoto asi 350 stránkového díla a především k přihlédnutí na žádost profesora Dr. Valentina Schmidta, se kterým byl úzce spjat a který v roce 1927 předčasně zemřel, vydal urbář z roku 1553 podle originálu v zámeckém archivu v Nových Hradech. Toto dílo vyšlo roku 1899 pod názvem: „Geschichte der Herrschaft Gratzen" (Dějiny panství Nových Hradů). O osm let později roku 1907 představil dodatek k historii města: „Beiträge zur Geschichte der Stadt Gratzen" (Příspěvky k historii města Nových Hradů). Tuto knihu ostatně jako všechna svá díla vydal vlastním nákladem. V této knize se zabýval vlastnictvím domů od roku 1553 do roku 1907. V jiné části doplnil kroniku města a dále zaznamenává zvyky, lidové obyčeje a pověry v městě a na vesnici. Nakonec se věnuje podrobnému popisu novohradské národní gardy z roku 1848.

   Jen málokterá místa, s 1 600 obyvateli měla tak podrobný popis své historie o více než 1 000 tištěných stran.

Vydal také krátký tištěný popis práce společenského klubu v Nových Hradech a nádhernou sbírku akvarelů od místního malíře Aloise Goldschwendta, který namaloval mnoho novohradských domů, které mezi tím zmizeli do nenávratna doby.

Napsal rovněž pamětní dílo u příležitosti renovace kostelní věže a její klenby, sepsal nespočet dalších správ o činnosti různých spolků a jejich stanov.

   Byl aktivní ve správě města a jeho vedení, v ochraně jeho přírodních, společenských a duchovních památek a zájmů. Snad neexistovala oblast, ve které by nebyl v popředí. A mimo to si ještě našel čas, aby dirigoval úctyhodný orchestr a přinesl tak do místní pokladny značné finanční částky na dobročinné účely.

   Stál u založení městské knihovny, která se od svého založení roku 1904 vyvinula v nejvýznamnější instituci v jižních Čechách s výjimkou Českých Budějovic. Byl jejím dlouholetým předsedou a pokladníkem a nejaktivnějším členem. Stejně tak jako s perem, pracoval i se slovem pro širokou veřejnost. Byl nejaktivnější spoluorganizátor při konferencích a výstavách. Znal svou vlast lépe než kdokoli jiný. Znal její historii, její legendy a zvyky, její lidi, zvířata, rostliny a horniny. Vytvořil herbář obsahující všechny rostliny z Novohradského panství a v novohradské německé škole byla jeho sbírka minerálů, která daleko přesahovala hranice.

Jeho zásluhy neopomněl odměnit, ani stát. V roce 1898 byl vyznamenán Zlatým záslužným křížem s korunou, ve své době velmi cenným vyznamenáním. Byl dekorován medailí za 40 let věrné služby a za 25 let práce v hasičském sboru.

Nejlepším způsobem, mu poděkovali, občané v jeho samotném rodném městě. Stal se jedním z jeho prvních čestných občanů. Byl také jedním z nejlepších synů německé národnosti ve své rodné zemi.

Dr. Robert Teichl.

Prameny: Waldheimat  č.10. 1927