Slavení neděle a mše svatá

Řečeno slovy Kodexu církevního práva:
Kán. 1247 O nedělích a dalších zasvěcených svátcích jsou věřící vázáni povinností zúčastnit se mše; kromě toho se zdrží práce a činností, které jsou na překážku bohoslužbě a radosti, vlastní dnu Páně, nebo náležitému duševnímu i tělesnému zotavení.

Kán. 1248 Povinnost účasti na mši splní, kdo se mše zúčastní, kdekoliv se koná katolickým obřadem buď v den svátku, nebo večer předcházejícího dne. 

Třetím přikázáním Božím byl již ve Starém zákoně jeden den v týdnu vyhrazen klidu a uctívání Boha. To bylo od pradávna chápáno tak, že člověk v tento den nekonal těžkou práci, tedy především nevykonával své povolání. U židů se nesměla provádět vůbec žádná práce. My křesťané, kteří máme Kristovo slovo: "Sobota je učiněna pro člověka..." (Mk 2, 27), nevidíme ve vykonávání nutných prací (obsluha dopravních prostředků, péče o nemocné, zásobování) žádné překročení Božího přikázání.
Někteří lidé se ptají, proč křesťané - odhlédneme-li od některých skupin - dnes již jako den Páně neslaví sedmý den týdne, sabat. Sabat je hebrejské slovo a neznamená nic jiného než "den klidu". Určitý den týdne proto nelze z Bible vyvozovat. Proto první křesťané slavili sice zpočátku ještě také sabat, zároveň se ale první den týdne vyznačoval slavností eucharistie, protože Kristus vstal z mrtvých první den v týdnu. Později se úplně přešlo na neděli. Už Pavel vykládal slavení sabatu jako nezávazné pro křesťany (Kol 2, 16) - od té doby nastala již mezinárodně shoda v tom, že týden začíná pondělím, takže oficiálně je neděle počítána opět jako sedmý den týdne (říkáme přece také "víkend", tedy konec týdne).
Neděle dopřává tělu i duchu klid, odstup, regeneraci a zároveň možnost rozjímat o Bohu. Člověk si připomíná, že není živ jen samotným chlebem, jen svou prací, svým výkonem a svým umem, nýbrž každým slovem, které přichází z úst Božích.
Jak se ale dává část volného času do služby Bohu? Nejlépe asi tím, že se člověk účastní bohoslužby, uctívání Boha. Když jsou tedy katolíci vlastním církevním přikázáním zavázáni k tomu, aby v neděli spoluslavili mši svatou, je to víc než jen církevní nařízení, je to bližší výklad třetího přikázání, stanovení nejmenší míry toho, co toto Boží přikázání znamená.
Avšak aby se vyhovělo životním zvyklostem dnešního mobilního člověka, tedy aby se mu v neděli ponechalo co možná nejvíce času také k osobnímu uvolnění a klidu, nabízejí se předvečerní mše, už v sobotu večer. Církev se tím vrací ke staré praxi, kdy neděle začínala předvečerem.

Co si myslíte o tomto názoru: "Já chodím na bohoslužbu tehdy, když mě to nutí!"
Občas se setkáváme s námitkou, že bohoslužba jako povinnost nemá příliš velkou cenu. Že je přece daleko poctivější přiznat, že dnes nemám opravdovou chuť, a tedy nikam nechodit.
Je možné zakládat svůj vztah k Bohu na svých náladách a rozmarech?
Jedná se u bohoslužby jen o "religiózní potřeby" člověka?
Je to, co se dělá z povinnosti, bezcenné?
Při bohoslužbě vyjadřujeme, že máme vztah k Bohu jako jeho stvoření. A to zůstává pravdou i tehdy, když nás to "nenutí". Avšak trvale není pouhé plnění povinností dostatečnou motivací.

Proč mám chodit do kostela? Proč se nemohu pomodlit doma nebo někde v přírodě?!“ Dětem to vysvětluji tak, že je to stejně jako mezi námi a našimi přáteli: Máme mobil, zavoláme si – a to je dobře. Ale mám-li někoho opravdu rád, chci s ním být. A čím víc ho mám rád, tím víc s ním chci být. A mezi člověkem a Bohem je tomu stejně. Modlitba – to je ten „mobil“. Zavoláme si. Rozhovor s Bohem. A je moc dobře, když se člověk modlí, když s Bohem mluví. Ale mše svatá je víc! Mše svatá je setkání s Ježíšem. V proměněné svaté Hostii je On sám fyzicky přítomen. To doma nemáme. To nemáme ani v přírodě. To nám nezprostředkuje ani televize ani internet. Mám-li Krista rád, chci s ním být. A čím víc ho mám rád, tím víc s ním chci být.

Mše svatá je zpřítomnění oběti Pána Ježíše na kříži. Když by se nám někdy nechtělo jít na mši svatou, je dobré podívat se na kříž: Já jsem Ti, Ježíši, stál za tohle. Budeš Ty mně stát za jednu hodinu z těch 168, které každý týden má?

A to je i odpověď na otázku, zdali vynechání nedělní mše svaté je těžkým hříchem. Když je to kvůli nemoci nebo z nějakého závažného důvodu, tak to není hřích vůbec. Ale jestli bezdůvodně, z pohodlnosti nebo z nějakého malicherného důvodu ti Ježíš, ten, kterému jsi stál za tu krvavou hrůzu a který to tady zpřítomňuje, nestojí ani za tu jednu hodinu za týden, ani za tu jednu hodinu z těch 168, tak to už je vůči němu opravdu „blbý“ a závažným proviněním to je.

zdroj:
https://www.pastorace.cz/tematicke-texty/katolicke-specifika-zvyky-a-zvlastnosti-kgi

https://www.vira.cz/texty/otazky-a-odpovedi/nedelni-povinnost-zucastnit-se-mse

https://farnost.pustapolom.cz/index.php/2017/07/16/promluva-z-15-nedele-v-mezidobi-a-cyklus-promluv-o-msi-svate-i-proc-mam-chodit-do-kostela/