LAURENA

Trenér:

ing.Václav Chaloupka

Nestor českého dostihového života, čtyřnásobný vítěz Velké a účastník Velké národní v Liverpoolu, byl na začátku i na konci Laureniny kariéry. Přivezl ji do tochovické centrály z Francie a věnoval se jí jak na rovinách, tak na překážkách. Jeho rukama prošlo mnoho koní, ale vím, že měl pro Laurenu zvláštní slabost, minimálně stejně takovou, jako jeho manželka. Když jsem při posledním dostihovém dni roku 2008 na mosteckém hipodromu měla potřebu se o své budoucí štístko podělit s někým, kdo z té novinky, že Laurenu získám, bude mít určitě radost, věděla jsem, za kým jít. Paní Chaloupková se usmála a zavzpomínala: „Jo, Laurenka, to bylo zlatíčko. Ta byla a dospělá už jako mladá, taková rozumná dvouletá mamina.“

Jezdci:

Ivan Kub

Když to trošku zlehčím a udělám si srandu, tak mohu říci, že Laurena a Ivan spolu prožili krásný a také nejdelší partnerský svazek. Dokonalá dvojice, která spolu trávila většinu času – denně při tréninku a na dostizích. To by jim mohl závidět kdejaký manželský pár. Ivan se vždycky o Laurence vyjadřoval, že patří ke koním, kteří mu nejvíce utkvěli v paměti a které měl nejraději. Také o ní vždycky mluvil jenom v superlativech – na ošetřování hodná, pod sedlem klidná a ochotná, v dostihu bezproblémová a vyrovnaná. Prostě je život svedl dohromady v pravý čas – kvalitní kůň a kvalitní jezdec. Mělo to tak být…

Před několika lety jsem při jednom letním prázdninovém mítinku na karlovarské dráze nemohla přehlédnout situaci, která mě nejen potěšila.

Ivan, v té době již jako trenér, poodešel od svého koně a vydal se k Hyphenovi, na jehož hřbetě dosáhl nemalých úspěchů. Prostě chtěl jenom svého bývalého čtyřnohého parťáka pozdravit a pohladit ho po hřívě. A já se těšila, že jednou se takhle po těch dlouhých letech znovu pozdraví s Laurenkou. Mé přání se vyplnilo 2.srpna 2009 - po třinácti letech se Ivanova ruka opět dotkla Laurenčiny srsti ...

Petr Kubík

Nejlepší žák sezóny 1991 svou aktivní kariéru začínal v Tochovicích a tam také prožil nejúspěšnější jezdecké období. Vynikal jemnou rukou a citem pro koně. Tím vyhovoval labilnějším koním. V sedle Laureny se mu nejvíc povedl start v Bratislavě 1993 - tehdy z ní lehoučkým triumfem v OAKS udělal klasickou vítězku. O tři roky později se o Petrovi mluvilo znovu, a to díky fantastickému vítězství v Ceně českého turfu. Společně s Mir Sadou překvapivě porazili do té doby „neporazitelného“ ruského cracka Almaze. Zatímco Laurena se vrátila do Čech, Petr se v roce 2001 vydal do končin, kde ti dva společně získali prvenství v nejdůležitějším testu vyhrazenému tříletým klisnám. Na Slovensku se mu od počátku dařilo jezdecky (paradoxně vyhrál kromě slovenského St.Legeru s Tempeltänzerem v roce 2005 i jeho český ekvivalent o rok později a to v sedle Ryana), a později i trenérsky.

Dvakrát si na Laurenu do překážkových dostihů sedl Dušan Andrés, jezdecký „obojživelník“ (rovinář i překážkář) úspěšný nejenom u nás, ale také na Slovensku (tam získal v letech 200-01 titul šampióna jezdců). Dušan jako jeden z mála dokázal zvítězit v obou vrcholech domácí sezóny – v Derby s Temirkanovem (1998) a ve Velké pardubické se Sixteen (2007).

Nakonec jsem si nechala jezdce, kteří vedli Laurenu v dostihu pouze jednou. V jedničkové Ceně plk.Josefa Klementa ve Varech, kterou lehce vyhrál populární bělouš Yocker, ji na pátém místě dovedl René Koplík, nejlepší žák sezóny 1993, 1994 a 1995 a velký jezdecký talent, který titul žokeje získal ještě před 20.narozeninami. Mnoho let působil v Německu a sezóna 2008 byla jeho premiérovou po návratu do Čech.

Stanislav Koubek podle záznamů na stránkách Jockey clubu s Laurenou zvítězil ve 125.ročníku jedničkového Österreichisches Derby v červnu roku 1993. O rok dříve triumfoval s ryzákem Barbakanem v Československém derby - neskutečně lehce, v rychlém čase a navíc stylem start-cíl. Výrazně se v konkurenci zkušených žokejů v čele s Vlastimilem Smolíkem prosadil především díky Resitě, s níž vyhrál Cenu zimní královy (1991). S Corradem obsadil 2.místo ve Velké jarní ceně a 3.místo v St.Leger (1990) a o příčku lépe dopadl v St.Leger v roce následujícím, když jeho Jistou (společně vyhráli také v Ceně Zimní královny) „znejistil“ ruský Rezon. K vrcholům jeho závodní kariéry patří také klasické triumfy se Zanou a Redaktou (obě dvě v St.Leger) a Lebkou (Oaks).

I další jezdec, který si vyzkoušel Laureny skokový styl, patří mezi nejužší špičku. Nebyl jím nikdo jiný, než vítěz Velké pardubické z roku 1993 s Rigolletem Libor Štencl. Pamětníci si určitě vzpomenou na jeho skvělé výkony v sedle Formana, s nímž několikrát sahal po příčce nejvyšší. Nadosah prvenství byli v roce 1987, když byl nad jejich síly jediný soupeř – Železník. V roce 1989 skončili třetí za Železníkem a Frází. Následující dva roky po sobě jim patřilo 4.místo a prohra s Libentínou, Frází, Železníkem či Drakem vůbec nebyla ostuda. Libor Štencl, jenž navždy si ve spojení s Velkou užil dvou extrémů – nejprve se na start dostihu postavilo pouhých 9 koní a z nich on a Rigoletto jako jediní dosáhli cíle, a o sedm let později se prodíral pro 4.místo mezi rekordním počtem startujících, kterých bylo 29.

A jako perličku uvádím zahraničního jezdce. Italský žokej C. Piccioni přijel v srpnu 1994 do Varů, aby s Laurenou v tradičním vrcholu tamní letní sezóny, kterou je Lázeňská míle, získal skvělé 2.místo. Nestačili sice na výtečného Laténa, ale porazili skvělou Ajantu!