Bílý švýcarský ovčák
Bílý švýcarský ovčák, též Americko-kanadský bílý ovčák je ovčácké plemeno psa. Vzniklo z bíle zbarvených německých ovčáků a krom krátkosrsté varianty je běžná i dlouhosrstá verze. V Česku se pro plemeno používá zkratka BŠO, lidově se jim též říká „bělouši”.
Americko-kanadský bílý ovčák v 80. letech začali být „bílí němečtí ovčáci“ označování jako americko-kanadští bílí ovčáci. První bílí jedinci se do Česka, tehdejšího Československa, dostali v roce 1991. Podle jiných zdrojů se ale jednalo o fenu Banju von Wolfsgehege, která měla být posléze prodána na Slovensko. Roku 1991 začali být tito psi zapisováni jako samostatné plemeno. Následoval německý pes Aki of the White Stars. 24. dubna 1993 vznikl v Česku Klub americko-kanadského bílého ovčáka. Na klubové výstavě 12. září 1999 byli poprvé posuzováni dlouhosrstí a krátkosrstí jedinci samostatně. V roce 2003 se Mezinárodní kynologická federace shodla na prozatímním uznání těchto psů: nicméně pod novým jménem „bílý švýcarský ovčák“.
Bílý švýcarský ovčák je velké a silné psí plemeno s dobře osvaleným tělem a lehkou konstitucí. Váhové rozmezí pro feny je 25 až 35 kg, zatímco pro psy je to 30 až 40 kg. Kohoutková výška fen je tolerována v mezích od 53 do 61 cm, u psů je to 58 až 66 cm. Rámec těla obdélníkový, kostra středně silná. Standard plemene rozlišuje dva typy srsti: dlouhou a polodlouhou. V obou případech se ale jedná o dvojitou, hustou, mírně vlnitou a přiléhavou srst s podsadou. U dlouhé srsti je více patrná hříva na krku a prapor, než u polodlouhé, která je obecně na většině těla trochu kratší. Jediná povolená barva je bílá, nažloutlý odstín se posuzuje jako vada.
Mozkovna je přiměřeně velká k tělu, při pohledu shora i zboku má klínovitý tvar. Málo klenutý, s nevýrazným ale patrným stopem. Uši musí být neseny vztyčeně (nikoliv polovztyčeně nebo úplně sklopené), nasměrované dopředu. Typický je pro ně tvar protáhlého trojúhelníku se zaoblenou špičkou. Oči středně velké, mandlovitého tvaru, s hnědou až tmavě hnědou duhovkou. U nosní houby se preferuje černá pigmentace. Pysky suché, přiléhavé, černé pigmentace, depigmentace se bere jako vylučující vada. Co se skusu týče, pak se preferuje nůžkový, ale klešťový nebo neúplný skus nejsou brány jako vylučující vady. Krk bývá dobře osvalený, harmonicky se napojuje na hřbet, bez laloku. Hřbet je střední délky, postupně se může mírně svažovat, na něj harmonicky navazuje ocas šavlovitého tvaru, který je nasazený poměrně nízko. Končetiny suché, při pohledu zepředu rovné. Tlapky oválné, se sevřenými prsty. Samotné drápy by měly být co nejtmavší.
Bílý švýcarský ovčák je pes vhodný i pro začínajícího chovatele, který mu ale musí poskytnout dostatek aktivity a pohybu obecně. Tito učenliví psi jsou klidní, poslušní, dokáží ale využít i toho, že je jejich majitel nedůsledný nebo nedostatečně autoritativní. Pod správným vedením se naučí spousty nových věcí. O vztahu s jinými domácími zvířaty, jako jsou kočky, koně a podobně, rozhoduje socializace v mládí, kdy by si štěně mělo zvykat na nové podněty z okolí. Vůči lidem mohou být tito psi nedůvěřiví, ale nikoliv agresivní. Jedná se o dobré a schopné hlídače. K dětem se chovají přátelsky a hodí se proto i do aktivní rodiny s dětmi. Bílí švýcarští ovčáci mají silný vztah ke své rodině, kterou jsou schopni bránit i v případě, že vycítí hrozbu. Jsou oddaní a změnu majitele berou těžce. Nejsou dominantní, ani přehnaně temperamentní, běžně se nesnaží vyhledávat šarvátky s jinými psy, záleží ale i na socializaci ve štěněcím období. Nedostatek nových podnětů v mládí může vést až k přehnané bázlivosti, která je brána jako hrubá povahová chyba a takoví psi nemohou být uchovněni.