Fríský kůň
Charakteristika fríského plemene
Chovatelský cíl – všeobecně
Chovatelským cílem F.P.S.
je chovat koně s pěkným, korektním a líbivým exteriérem se zachováním typických
znaků plemene fríského koně. Dále se přihlíží na příbuzenskou plemenitbu (tzv.
inbreeding) „inteelt“ – vyjádřenou koeficientem Fx. Důraz je kladen na využití
ve sportu (zápřež, drezura pod sedlem, vícespřeží …), umění se prezentovat i
využití pracovní a pro rekreaci.
Znaky plemene
Kůň s harmonickou a souměrnou
stavbou těla, hlava je ušlechtilá s bystrýma a inteligentníma očima, má menší
pohyblivé uši, jejichž špičky směřují lehce k sobě. Mírně klenutý výše nasazený
krk přiměřené délky, záď je dostatečně silná, ne příliš krátká a neměla by mít
příliš velký sklon. Lopatka je šikmá, přiměřeně dlouhá, žebra dlouhá a klenutá.
Končetiny jsou silné, dobře pohyblivé s korektními postoji. Chody jsou vznosné
se čtyřtaktním elegantním krokem, klus je zvýrazněn dostatečně typickým vznosem
končetin. Fríský kůň je charakteristický svými hustými rousy na nohou a krásným
dlouhým ocasem. V krátkosti – kůň s elegantním a hrdým zjevem, temperamentní,
pracovitý s vynikajícím charakterem. Ideální kohoutková výška ve 3 letech je v
průměru 1,60 m, v dospělosti 1,58-1,65 m.
Hlava
Má být ušlechtilá a výrazná, ne příliš
dlouhá a dostatečně široká. Menší pohyblivé uši, špičky se jemně k sobě naklání,
oči jsou velké a živé. Upřednostňuje se rovný profil nosu. Prostorné nozdry,
uzavřené pysky a zdravé zuby s vyloučením kapřího a štičího chrupu. Čelisti jsou
k hlavě přiměřené a dolní čelist má dostatek meziprostoru mezi sanicemi. Hlava
je zřetelně „suchá a dobře nasazená v šíji“.
Krk
Vysoko nasazený, mírně klenutý s hustou
hřívou - labutí krk. Nesmí být příliš krátký s malým vývinem svaloviny. Nízko
nasazený krk je nežádoucí.
Plec
Je pohyblivá a především „stejnoměrně
navazující na záď“. Kohoutek je méně výrazný v důsledku vysoko nasazeného
krku.
Hřbet
Ne příliš dlouhý s dobrým vývinem svalstva,
mírně měkčí hřbet se toleruje.
Bedra
Široká, silná a svalnatá, dobře vázaná.
Spojení hřbetu, beder a zádě je velmi důležité.
Záď
Ne příliš krátká, mírně skloněná, dostatečně
široká a svalnatá, ne příliš kulatá ani špičatá. Ocas ne příliš nízko
nasazený.
Lopatka
Dostatečně dlouhá a šikmá. Plec prostorná,
společně s předními končetinami a svalnatou hrudí utváří celistvý předek. Hruď
hluboká, nemá být příliš široká, ale také ne moc úzká.
Žebra
Dostatečně dlouhá, hrudník prostorný (pro
srdce a plíce), příliš kulatý není žádoucí.
Končetiny
Přední musí být správně umístěné, z
pohledu ze předu mají být rovné s přiměřeným prostorem mezi nimi, z pohledu z
boku tvoří spěnka se zemí úhel 45˚, u zadních 55˚. Holeně u předních končetin
nemají být moc dlouhé. Spěnka je dostatečně dlouhá a pružná, kopyta plošší s
pevnou a zdravou rohovinou. Z pohledu ze zadu jsou zadní nohy rovné. Z boku jsou
správně zaúhlené, svalnaté s ploššími silnými kopyty. Koleno je dobře pohyblivé,
úhel hlezna je 155˚.
Barva
Bílé odznaky se v chovu fríských koní
netolerují, pouze výjimečně se může jednat o ojedinělé bílé chloupky v oblasti
čela, tzv. prokvetlé čelo, nebo malou hvězdičku.
Různost v černé barvě je
možná, nejžádanější je „smola“ černá, (nebo také „ocelově“ černá), ta je vídána
jen zřídka. Další v pořadí je odstín „uhelné“ černé, dále pak hnědo-černá.
Většina koní pobývajících celý den na pastvě na slunci mají po přechodnou dobu,
v letních měsících, tzv. letní hnědou barvu (působením slunečních paprsků).
Krok
Dostatečně prostorný, svižný, energický,
vycházející z plece i ze zadních končetin.
Klus
Prostorný „jdoucí dopředu s dobrým pohonem
vpřed“, vycházející ze zadních končetin. Klus je lehký s vynikajícím vznosem a s
vysokou karpální akcí, v určitých momentech jakoby kůň „plaval“. Požadovaná je
dostatečná ohebnost a pohyblivost kloubů končetin.
Cval
„Veselý a pomalý“ cval s dostatečným posunem
vpřed, opět vycházející ze zadních končetin. Končetiny jsou ohebné a dobře
pohyblivé.
Využití
Fríský kůň se využívá v různých
sportovních odvětvích: těžký tah, drezura ve spřežení, vícespřeží, vytrvalostní
soutěže, drezura pod sedlem, pracovní využití, rekreace.
Příbuzenská plemenitba ( holandsky tzv.
„inteelt“)
Příbuznost fríských koní se začala hlídat až počátkem
minulého století. Cílem je předejít tomu, aby se v rodokmenu nevyskytoval jeden
nebo více prarodičů, ze strany otce i matky. Obecným pravidlem je, že se
nedoporučuje příbuznost Fx vyšší než 5% (uvedeno v průkazu původu).
Toto doporučení je již ověřeno několikaletou zkušeností chovatelů. Koeficient
příbuzenské plemenitby určuje především relativní čistotu chovu. Chov fríských
koní je zastoupen úzkou základní linií tří hřebců se jmény Tetman, Age a Ritske
(podrobněji viz jednotliví hřebci). Starostí chovatelů je důrazně bojovat proti
příbuzenské plemenitbě. Udržování čistoty chovu přináší pozitivní i negativní
jevy. Pozitivním jevem je posílení chovatelského cíle. Negativem může být změna
vitality a plodnosti. Také se mohou vyskytnout poporodní problémy, nepřípustné
bílé odznaky, pupeční kýla atd.
Důležité je udávat správné a pravdivé údaje
do dokladu o narození hříběte. Vedle příbuzenské plemenitby hraje také důležitou
roli genetická variabilnost. Jak velká je genetická variabilnost u tohoto
plemene, tak velká je jeho životnost. Z historie je bohužel známo, že genetická
variabilnost u fríských koní byla celkem nízká, tudíž zpočátku požadovaná
čistota v chovu nebyla podle představ. Snahou bylo a stále je zvýšení genetické
variability, což je důležité pro celkové zlepšení kvality fríského plemene.