Jsem Bišonek, neboli Bichon frisé a máma mě pojmenovala Ben...ale nejčastěji mi říká princezno nebo tytynku:).
Narodil jsem se 14.7.2006 v jedné početné rodině žijící ve vesnici nedaleko Třebíče. Než jsem se nadál, utekly dva měsíce a já zůstal sám... bylo mi smutno...ale náhodou v ten samý čas si moje budoucí ,,máma,, pročítala inzeráty, a jednoho dne k nám přijela velká navštěva..pamatuji si to jako dnes....Byl čtvrtek 7.9.2006. a někdo zazvonil, slyšel jsem hlasy a smích, cítil nové pachy a byl jsem z toho celý rozrušený....najednou se otevřely dveře a já vyběhl ven (mamka říká, že jsem se sotva vybatolil, ale nevím teda:).... najednou mě nějaké cizí packy chytily a zvedly nahoru, měl jsem trochu strach, ale taky jsem byl moc zvědavý....za chvilku mě držely další a pak jsem se najednou ocitl v měkkém pelechu, který se trošku houpal, taky to občas zadrncalo a moc příjemně se tam hajalo... to mě úplně uspalo.....Probudil jsem se až na novém místě, kterému teď říkám domov....mamka tvrdí, že mezitím jsme ještě někde byli, ale já si to moc nepamatuji, jen to tam krasně vonělo nějakýma dobrůtkama, ale byl jsem tak unavený, že jsem to zaspal:)...vylezl jsem ven a začal se rozkoukávat, tolik nových věcí...jééé to je ale krásný pelíšek, bude se tady dát hrát na schovávanou a je měkkoučký tady se bude ale spinkat...a hele takové velké příšery, ty musím co nejdříve roztrhat, úplně zničit.... a co to cítím, tady jsou nějaké dobrůtky, je fakt že mi nějak z toho všeho vyhládlo,mňami, mňami!...a v tu chvíli můj čenich zavětřil pach, který už od někud znám, ale ještě ne moc dobře.....vydal jsem se za ním a najednou mě nějaké packy zase drží a zvedají nahoru....najednou koukám do dvou velkých očí....ale líbí se mi, stejně jako ten pach a už se nebojím jen čekám, co bude.....packy mě hladí, což je moc příjemné a místností se line takový zvláštní šišlavý štěkot, který mě uklidňuje...cítím se v bezpečí a je mi moc dobře...pak mě napadne věc, kterou umím úplně úžasně...dát své nové mamině pořádnou pusinu a následně ji radostí počůrat zem....Tak takhle jsme začali náš společný život...:).
Bydlíme ve vesničce u Brna. U mé mámy se mám moc dobře a za nic na světě bych ji nevyměnil....mám spoustu lumpů na hraní a vždycky když nějakého zničím, máma donese dalšího i přesto, že jich mám takovou spoustu, ale každy navíc mi udělá obrovskou radost, jen někdy nevím, se kterým si dříve hrát:), taky dostávám moc dobré papání!Často si mě taky máma bere se sebou do práce, to je fajn a taky si se mnou pořád někdo hraje...mno a když mě nechají doma samotného, tak abych se nenudil,vždy jim rád něco vyvedu...třeba požužlám koberečky, dveře a co teprve boty, to je něco!!...pak si zalezu do pelechu a nenechám se ničím vyrušit, ani mámou a jejím křikem, co jsi to zase provedl.....já se jí totiž nebojím:)vím jak na ni ....stačí se jen tvářit provinile a jako že už to nikdy neudělám a házet na ni smutná psí očka, to začne křik polevovat a pak jí dám pořádnou pusinu aby neřekla a mám to v kapse:)
Ale někdy mě taky umí potrápit, třeba koupáním a nebo veterinářem(tak máma říká lidem v bílých pláštích), tam do mě vždycky něco píchnou a ono to pak hrozně štípe, teda ne tak hrozně, ale musím způsobit pořádný povyk, aby to stálo za to, že jo?...tohle se dá vydržet.....ale jednou, to mě máma vzala taky na to místo(je pravda, že se mi blbě baštilo a docela mě to v té mé tlamě tlačilo a bolelo)....zase tam do mě něco píchli a mě se najednou začalo chtít spát a moje máma zmizela......pak jsem se probudil, motala se mi hlavička a ani jsem ji nemohl pořádně zvednout, hrůza a máma nikde.....pak jsem ji najednou uviděl, chtěl jsem se za ní rozběhnout,schovat se k ní, ale nešlo to....vzala mě do náruče a odnesla pryč z toho ošklivého místa...později mi vysvětlila, že mi nevypadaly všechny první zoubky, že jsem byl jak žraloček(sice nevím co to je, ale nevadí) a že by to bylo čím dál horší...a teď už to bude vpořádku, což je pravda , ale to bych neuznal, a opakovat už to taky nechci...:)...ale i tak je máma fajn a můžu se k ní vždycky schovat.
Prostě se mám skvěle, těch špatných věcí je minimum a ty dobré je vytlačí, takže si nemůžu stěžovat....třeba teď mě čeká procházka, musím pozdravit všechny své psí sousedy, označkovat Benouškovo území, pak si dám sváču, potrhám nějakého lumpa a pak se vyvalím na záda do pelechu a pořádně si schrupnu:) no není to skvělý život?....:))))
Pekne
(Emiky, 20. 1. 2008 12:16)