Měla bych, ale už nedoufám v naději.
Že opět, dotknout se mě křídla motýlí.
Pohladí duši, zacelí nové a staré rány,
Které mi byly krátkým životem dány.
Ztráta vytváří nepřítele – ticho samotu.
V nitru a v srdci cítím teď prázdnotu.
Vystavena nebezpečí přímo..
Tys odešel, tys zradil – to je mi líto.
Teď úplně sama, musím pokračovat,
I když budeš mi cestu naznačovat.
Já neodpustím, Ty slabochu !
Neomluvím se, jsi zrádce za tohle nemohu.
A tak hledám …
Hledám někoho, kdo se mě ujme.
Kdo ruku v ruce životem, se mnou půjde.
Kdo životem se mnou chvíli popluje,
Kdo do mě lásku, čas a pochopení investuje.
Nezlomím se však, klidně půjdu sama.
Co měla jsem Tobě a všem jsem dala.
Sbírám sílu nenechám do sebe kopat.
I když budu po dechu na kraji sil lapat.
Nevzdám se a z lože krve znova vstanu,
Postavím se všem, klidně celému davu.
Buď sama a nebo s někým vedle sebe.
Koukajíc do bílého pekla nebo černé nebe.
Tys odešel, já však musím žít dále..
Bojovat, žít pro sebe neustále .
Ne pro Tebe, pro něho ani ne pro nás.
Já nebyla ta, co vystoupil na sráz.
Nečekám, seberu všechnu hrdost.
Tu bolest v sobě, musím teď přemoct.
Bez Tebe a sama bez nikoho..
Teď sama žít pro sebe – později pro někoho.