Jdi na obsah Jdi na menu

Streitův obrázek v proměnách času 

 

  Karel Nádeník

  Od roku 2000 vede z Nového Města pod Smrkem kolem pramenů Novoměstské kyselky na vrchol Smrku nová turistická cesta. Asi v její polovině přecházejí turisté sedlo mezi Měděncem a svahem Smrku, které je na turistických mapách označeno jako Streitův obrázek. Z informačního panelu se dozvíme o všech významnějších událostech, které se na onom místě a v jeho nejbližším okolí udály. Samotná pověst o Streitově obrázku, jak ji vylíčil Albert Schulze a zestručnila rodačka z Nového Města Vera Tauscherová, nás přenáší do konce 18. století.
     Novému Městu se ještě říkalo „Nové Městečko“ a mistr pekařský, Johann Peter-Paul Streit, se měl čile k dílu. Jeho živnost prospívala. Jako společensky uznávaný muž byl i představeným cechu pekařského a jako takový kráčel vždy v čele svého cechu, když třikrát do roka navštěvovali pouť v Hejnicích. Tenkrát, to se konala první pouť v roce, vedl do Hejnic svůj cech a další poutníky úmyslně oklikou po Smuteční stezce kolem chaty Hubertky a Kočičích kamenů. Jako věřícího ho tížily myšlenky na předky, kteří právě tudy prchali přes nedalekou zemskou hranici do Slezska. Chtěli si ponechat svou víru, proto opustili dům i dvůr. Streitova rodina se však vrátila k původní katolické víře, a proto zůstala ve své vlasti.
     Pekař Streit nesl s sebou i kožený měšec naplněný drobnými penězi, které chtěl jako mistr cechu pekařského obětovat opatovi, představenému františkánů z hejnického kláštera, aby se přimluvil u Pána Boha. Při minulé pouti měl větší bankovku a opatovi se nelíbilo, že z ní musel něco vrátit. Možná i proto napadla pekaře zlá myšlenka. Když si tentokrát připravoval mince do Hejnic, dostal se mu do ruky i falešný „stříbrný“ šesták. Ten mu někdo podstrčil při nedávném novoměstském jarmarku. Rozhodl se vzít falešný peníz do Hejnic a udělat si z opata legraci.
     Novoměstští dorazili na poslední chvíli, ale stihli poslední „Otče náš“ a knězovo požehnání. Před kostelem nabízel handlíř z Bílého Potoka malované talíře a dřevěné kříže s Kristem. Pekařovu i věřících pozornost upoutával jeden krucifix, kde byla u nohou Spasitele tabulka s nápisem: „Ó, poutníče, pohlédni na utrpení Vykupitele a pomni, že trpěl i za tvoje hříchy“. Poté se dostal pekař Streit k obchodnímu jednání s opatem, odpočítával krejcar po krejcaru a rovnal drobné do malých věžiček. Hejnický kvardián byl čím dál tím netrpělivější a náhle spadl šesták na zem. Znělo to, jako když dopadne kousek plechu. Už ho chtěl pekař strčit do kapsy, ale rozmyslel si to. Legrace musí být, a tak ho přidal mezi ostatní mince. Opat si ničeho nevšiml, jen kvůli tolika drobným byl nevrlý. Chutný koláč, který donesli Streitovi druzi, nebyl církevním hodnostářům dost dobrý, a tak došlo ke slovní výměně, při které pekař udělal čest svému jménu (Streit znamená v němčině „hádka nebo spor“).
     Ještě než se vydali na cestu domů, zastavili se u bělopotockého trhovce a starému Streitovi to nedalo, aby si pěkný kříž nekoupil. Pomyslel si: Když už příště do Hejnic na pouť nepůjdeme, vyprosíme si dobrou úrodu s Kristem na kříži.
     Ve svém domě pak pověsil koupený krucifix do rohu místnosti.
     Ale jak to už někdy bývá, právě toho roku nebyla úroda valná a to pocítili i pekaři. Znejistili a říkali si: Neměli jsme přeci jen jít na pouť? Pekaře Streita navíc tížilo svědomí, že dal opatovi falešný šesták. Když se blížilo datum konání třetí pouti, přesvědčil ostatní z cechu, aby přece je znovu na pouť vyrazili. Do božího chrámu došli včas a byli dokonce opatem přátelsky přivítáni. Přímluva u Pána Boha byla obzvláště vřelá a donesený pletenec byl s úsměvem přijat. Streit mlčky položil i pravý stříbrňák, aby odčinil svůj hřích.
     Domů se vraceli opět po Smuteční stezce a v sedle mezi Smrkem a Měděncem si krátce odpočinuli. Tu přišel znovu pekaři Streitovi na mysl osud jeho předků. Napadlo ho, že místnost, kde visí jeho kříž z Hejnic, není to nejvhodnější místo. Patří sem, do nejsvětějšího místa, do šumících lesů. Když se ve městě rozloučil se svými druhy, vzal „hejnický“ kříž, hřebík, kladivo a žebřík a došel zpět k buku. Na něm našel jeho Kristus to správné místo.

     Důležitý orientační bod Streit′s Bild (Streitův obrázek) najdeme již na velmi starých lesních mapách. V ročence německého horského spolku (DGVJI) z roku 1925 je uveřejněn krátký odstavec o Streitově obrázku, ale patrně i první fotografie. Píše se v něm, že prostranství kolem pomníčku bylo považováno za nejhezčí místo na Smuteční stezce z Bílého Potoka do Strassbergu (dnes polského Ulicka).
     Dlouhá je historie starého pekařského rodu Streitů. Pekařské řemeslo vykonával v Novém Městě Josef Streit již v roce 1665. Po něm pokračoval od roku 1705 Gottfried a od roku 1792 Johann Peter-Paul Streit. Ten podle pověsti pověsil na vzrostlý buk kříž s Kristem. Ti všichni i jejich další příbuzný, Anton Streit, měli pekárnu v domě na horní straně náměstí, kde dnes stojí budova ZUŠ. V pekařské tradici rodu Streitů pokračoval od roku 1864 Josef Streit, od roku 1907 další Josef a v roce 1919 převzal provoz jeho syn Franz. Tomu velmi záleželo na rodinné tradici, proto nechal plechový kříž přemalovat malířem a v roce 1931 jej spolu s dalšími příbuznými opět upevnil na původní místo. Byl také účastníkem první světové války v Itálii, krátký čas i vojákem předválečné Československé armády a od roku 1943 vojákem Wehrmachtu. Zemřel při transportu v roce 1945 u Vratislavi. Jeho stejnojmenný syn byl posledním pekařem věhlasného rodu. Dnes ještě žijí čtyři potomci, z nichž Joachim Streit (* 1939) to dotáhl až na pilota tryskových letadel Fantom v německé Luftwaffe.
     Streitův obrázek v průběhu desetiletí chátral a stejně tak stárnul strom, na kterém visel. Nyní je památka umístěna již na třetím vzrostlém buku a naposledy byla obnovena před několika roky spolkem Patron.

 

Zdroj: časopis Krkonoše – Jizerské hory, květen 2008