KOLIKA
Pokud nemá kůň chuť žrát, je třeba uvažovat také o kolice. Pojem kolika neznamená onemocnění, je to pouze výraz pro komplex příznaků, které lze nejjednodušeji charakterizovat jako bolest břicha.
VNÍMAVOST KONÍ NA KOLIKU : Divocí koně se kdysi při vyhledávání rostlinné potravy celý den pomalu, ale stále pohybovali. Byli přitom odkázáni na příjem vláknitých, čerstvých rostlin. Následkem domestikace a způsobem ustájení se moderním jezdeckým a vozatajským koním podává pouze několik denních dávek koncentrovaného krmiva. Orgány trávicího ústrojí jsou nárazově silně zatěžovány. Koně, kteří trpí kolikami, by proto měli být krmeni menšími krmnými dávkami, které se jim podávají během celého dne. Koně potřebují k příjmu jádra dostatek času a klid, aby nedošlo ke vzniku koliky.
PŘÍZNAKY ZAČÍNAJÍCÍ KOLIKY : V případě lehké koliky začíná kůň hrabat hrudní končetinou. Švihá ocasem a často si lehá. Často se ohlíží na slabinu, z níž bolest vychází. V případě silné koliky se válí, kope pánevními končetinami po břiše a začíná se silně potit. Často si lehá na zem a několik minut leží na hřbetě. Bolesti mohou být tak silné, že kůň tluče hlavou do zdi a může si způsobit těžké poranění.
PŘÍČINY KOLIK : Z mnoha příčin kolik zde vyjmenujeme pouze ty důležité. V případě nedostatečného krmení se kůň snaží vyrovnat nedostatek krmiva nekontrolovatelným příjmem slámy. Sláma je často špatně rozžvýkaná a způsobuje zácpu tlustého střeva. To může zjistit veterinář reknálním vyšetřením. Pokud je kolika vyvolána zasunováním úseku střeva do sebe, jsou příznaky velmi dramatické a bez rychlé operace je jen malá šance na vyléčení. Silná plynatost střev, způsobená pozřením nevhodného krmiva (např. plesnivého sena), způsobuje, že střeva tlačí na bránici, takže se koni velmi těžce dýchá. Často má viditelně zvětšené břicho. Kromě plesnivého sena je nejčastější příčinou kolik (ale také chronického kašle) seno slisované pod tlakem a často ještě ne scela vyschlé. Pouhé protřesení sena nemůže nebezpečné látky odstranit. Do stáje patří pouze to nejkvalitnější seno (zelené , s lístky aromaticky voňavé a praskající) ! V poměru s ostatními částmi trávicího ústrojí je žaludek koně relativně malý. Pojme pouze 10-15 litrů. Žaludek koně není uzpůsobený k tomu, aby za den přijal dvě nebo tři velké dávky krmiva. K přeplnění žaludku dochází např. tehdy, když se kůň nepozorovaně dostane k bedně s krmivem. Rxchle pozřené koncentrované krmivo v žaludku nabobtná a v těžkých případech může dojít k prasknutí žaludeční stěny se smrtelnými následky. Nemalý počet kolik je způsoben poškozením cév, které vedou krev do střeva. Mohou se vyvíjet měsíce až roky, příčinou je poškození vnitřní strany cévní stěny larvami krevních parazitů. V cévě se tak tvoří drobné krevní sraženiny. Ty se v průběhu měsíců zvětšují a mohou cévu úplně ucpat. Dochází k nedostatečnému prokrvení odpovídajícího úseku střeva, čímž se zpomalí pohyb střeva nebo se dokonce zastaví. Přitom se může ve střevě zastavit i jeho obsah a vznikne střevní zácpa. Larvy parazitů, které se dostanou při své migraci do přední okružní tepny, mohou tuto cévu ucpat a způsobit výše popsané změny na odpovídajících úsecích střeva. Jednotlivý formy kolik se projevují stále se opakujícími lehkými bolestmi vnitřností, které vždy oznamují, že je třeba prověřit krmný plán a složení krmné dávky koně.
PRVNÍ POMOC PŘI KOLICE : Až do příchodu veterináře je v každém případě třeba nasazením náhubku znemožnit koni příjem jakéhokoli krmiva. Kůň se umístí do prostorného a dobře nastlaného boxu nebo do haly, kde se s přestávkami pomalu provádí v kroku. Pokud má kolika za následek dramatické bolesti a koně nelze vodit ani při usilovném pobízení, má se ponechat klidně válet. V žádném případě nesmí postižený kůň klusat na lonži, protože to výrazně zatěžuje jeho krevní oběh a jakákoli námaha může vést k jeho selhání. V žádném případě se kůň nesmí silou povalit na zem, protože si přitom může způsobit vnitřní zranění. Nezřídka pomůže masáž břich a hřbetu až na bedra slaměným víchem. Vyprazdnění konečníku však nemá na průběh koliky žádný vliv. Pokud nelze počítat s brzkým příchodem veterináře, je možné pomocí hadičky a trychtýře nalít koni do konečníku kbelík studené vody. Vede to k žádoucímu, i když přechodnému podráždění střeva a ke zlepšení krvního oběhu.
PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ U KONÍ NÁCHYLNÝCH NA KOLIKY :
- Nejdůležitějším předpokladem je kvatlitní, správně sklizené a uložené krmivo. Komerčně vyráběná koncentrovaná krmiva musí být čerstvá, příjemně vonět a nesmí vykazovat známky zaplísnění nebo zkažení. Nesmí se skladovat na betonové podlaze bez dřevěných palet, které zajistí větrání pod pytli!
- Ve dnech volna je třeba snížit dávku ovsa na polovinu!
- Náchylní koně se krmí nejméně čtyřikrát denně.
- Dvakrát do týdne se koním náchylným na koliky podává maš. Složení: 1kg mačkaného ovsa, 100 g lněného semínka, 1 polévková lžíce Glauberovy soli. Tyto součásti dobře smíchat, zalít ve vědru horkou vodou a do výšky tří prstů překrýt pšeničnými otrubami. Po dvou hodinách se máš o teplotě příjemné na dotyk zkrmuje.
- Pitná voda je pro koně nejpřijatelnější, když její teplota neklesne pod 9 stupňů Celsia. Kůň musí mít celý den přístup k nepříliž studené vodě.
- Prevencí zácpy je zkrmování lněného semínka, mrkve a jablek. Pokud se nelze vyhnout zkrmování sušených řepnývh řízků, je třeba je namočit na půl dne do vody.
- Náchylní koně musí mít každý den pohyb.
- Dospělí koně musí být minimálně čtyřikrát ročně odčervováni, hříbata aspoň šestkrát.
- Krmná řezanka musí být dlouhá nejméně 3cm, protože kratší slámu kůň dostatečně neproslní, takže může vzniknout zácpa.
- Koně, kteří notoricky požírají slámu, se ustájí do boxu s rašelinou, hoblinami nebo nařezaným papírem, přesto však musí mít stále přístup k pící.
- Je třeba se vyvarovat náhlé změny krmiva.
- Koně, kteří jsou krmeni převážně peletami, potřebují více vody.
- Přechod na peletované krmivo musí být pozvolný : nejlépe dva měsíce smíchávat původní krmivo s peletami a podíl pelet zvyšovat postupně.
- Pokud mají koně krmení peletami sklon ke kolikám, měli by dostávat menší porce několikrát denně a zároveň by měli mít k dispozici malé množství ovsa a sena.
- Ke každému peletovanému krmivu je třeba zkrmovat nezávadnou, nezaplísněnou slámu.
Rhabdomyolýza
Je to vlastně porucha pohybu. Pracující sval získává energii převážně z toho, že přeměňuje uskladněný svalový cukr (pozn.překl.:glykogen) v kyselinu mléčnou. Kyselina mléčná se odvádí ze svalu krví. Pokud při jejím velkém nahromadění dojde k překyselení svalů, mohou se svaly nevratně poškodit. Po ztuhnutí svalů dochází k jejich rozpadu a černočervené svalové barvivo se dostává do moči. K tomu dochází u koní především tehdy, když během několika dní klidu při snížené dávce ovsa došlo k nahromadění glykogenu ve svalech. Z tohoto důvodu se toto onemocnění nazývá také sváteční nemoc nebo černé močení. Krátce po začátku práce se kůň začne potit a rozrušeně a namáhavě dýchat. Záď mu ztuhne a krok se mu zkracuje. Koni je třeba ihned poskytnout první pomoc, protože je ohrožen na životě. Ihned na místě se musí teple přikrýt a nesmí se dále pohnout ani o krok. Do stáje se může převést pouze ve vozíku, a to velmi opatrně. Naděje na uzdravení záleží na závažnosti onemocnění a na tom, jak rychle se povede správné opatření. Až do doby, než přijde veterinář, se hřbetní svaly natírají hřejivými mastmi. Podle stavu aplikuje veterinář koni injekci nebo mu podá infuze.
Hniloba střelu
Jedná se o postižení rohoviny kopytního střelu, na kterém se podílí
nevhodné vnější podmínky (macerace v moči či výkalech, nedostatečná péče o kopyta), "vnitřní" podmínky (nekvalitní rohovina, těsné kopyto) a
baktérie.
Kromě střelu (především střední střelová rýha) může být postižené i chodidlo a rohová stěna, především tehdy, když jsou chráněné různými podložkami nebo vložkami do podkov. Všechny uvedené faktory nejdříve naruší přirozenou odolnost rohoviny střelu a pak pronikají z povrchu do hloubky rohoviny.
JAK JÍ POZNAT :
Postiženou rohovinu lze poznat podle šedočerného mazlavého povlaku, který charakteristicky páchne. Pokud je hniloba tak hluboká, že dosáhne až na škáru, je bolestivá a může při pohybu (především po měkkém povrchu) vyvolat kulhání.
CO PROTI NÍ DĚLAT :
Hnilobu lze léčit zlepšením stájové hygieny, dostatečným pohybem koně (který podporuje rozšiřování i prokrvování střelu a celého chodidla). Je třeba důkladně vyčistit postižené rýhy, popřípadě postiženou rohovinu snést kopytním nožem. Poté se aplikuje například jodoforméter, modrá skalice nebo jiné dezinfekční prostředky a rýha se vyplní gázou. To vše se provádí, dokud není rohovina dostatečně suchá. Je třeba dát pozor i na nadměrné vysušení rohoviny, protože příliš suchá rohovina je opět velmi náchylná na infekční původce i chemikálie z prostředí.
EIPH
e to zkratka z anglického "exercise induced pulmonary hemorrhage", což znamená zátěží vyvolané krvácení do plic. Konkrétně se jedná o poškození plicních kapilár a prostupu krve do plicních sklípků a konečných průdušinek. Je to stav, který postihuje především dostihové koně při rychlém tréninku nebo přímo v dostihu a to jak cvalové koně, tak klusáky. Podle amerických statistik prý EIPH trpí až 60 % plnokrevných koní v tréninku a 30 % amerických klusáků. V Evropě taková statistika není, ale zdá se, že procenta budou o trochu nižší.
PROČ K EIPH DOCHÁZÍ : Zatím nebylo nijak dokázáno, že se na vzniku tohoto onemocnění podílí typ dráhy, ustájení nebo tréninku koně. Zdá se však, že rozhodujícím faktorem je rychlost a to rychlost přes 14 m/s = 840m/min.
Jak přesně však tato rychlost na stěny kapilár v okolí plic působí a proč ke krvácení dojde, není dosud přesně zjištěné. Předpokládá se však jistá predispozice těchto koní k EIPH - dostihoví koně jsou od mládí podrobeni velmi náročnému tréninku, kde musí podávat své maximální výkony, žijí převážně zavřeni ve stájích, ne vždy za vyhovujících bioklimatických podmínek - a to je nejlepší prostředí pro průběh infekčních a alergických onemocnění, která často nemusejí být pozorována nebo se na ně neklade patřičný důraz. Dochází však k poškozování koncových úseků dýchacích cest, které jsou velmi citlivé. Při velké rychlosti při tréninku nebo v dostihu pak změnou tlaku v této oblasti "snadno" popraskají kapiláry a dojde ke krvácení do plic.
JAK SE EIPH PROJEVUJE :
Většinou koně nekrvácejí z nozder a diagnózu lze potvrdit pouze endoskopem, kterým se najde krev na dně průdušnice. Vyšetření musí proběhnout do 90 minut po zátěži, protože krev (které není mnoho) je pak řasinkami dýchacích cest posouvána směrem k tlamě a kůň ji polkne. Zatím se ani neví, do jaké míry může EIPH ovlivňovat výkonnost koně.
TERAPIE - NEJVĚTŠÍ PROBLÉM :
Toto onemocnění se ošetřuje lékem, který je na mnoha místech (i v Evropě) považován za doping (používá se však legálně na některých místech Severní Ameriky). Tento lék, furosemid, se tam používá i preventivně před dostihem, protože snižuje krevních tlak v plicních kapilárách. Jeho vliv na výkonnost zatím nebyl spolehlivě potvrzen.
Ochroma hříbat
Ochromou se nazývá infekční zánět kloubů (arthritis), v pokročilejší formě i zánět kostí (osteomyelitis) u hříbat. Většinou se vyskytuje do stáří asi 2 měsíců. Bývá postiženo více kloubů.
Infekce se do kloubů dostává krví, primárním místem průniku infekce bývá většinou pupek. Vzniká tedy septikemie, tak se označuje přítomnost bakterií a jejich toxických produktů v krvi. Ne každá septikémie však musí vyústit v arthritis a osteomyelitis. Je nutno si zde uvědomit důležitý vztah nemocného koně, prostředí a patogenů, kteří onemocnění způsobují.
Každé hříbě je jinak odolné. Obranyschopnost hříběte je ovlivněna jeho genetickou výbavou, stavem matky během březosti, průběhem porodu a hlavně je závislá na příjmu mleziva (jeho množství a kvalitě) v prvních hodinách a dnech po porodu. K tomu se vrátíme později.
Co se týče prostředí, v každé stáji je jiné spektrum bakterií, primárně patogenních i takových, které jsou neškodné, ale je-li jim dána možnost, mohou se také uplatnit jako patogeny.
Infekcí může být postižen jakýkoliv kloub, nejčasteji to však bývají velké klouby končetin. S infekcí v kloubu se mění vlastnosti nitrokloubní tekutiny. Klesá pH, zvyšuje se počet bílých krvinek a aktivují se proteolytické enzymy, čímž se snižuje její kvalita a dochází k poškození kloubní chrupavky. Pokud se kloub v této fázi neléčí, výsledkem často bývá degenerativní onemocnění neboli arthróza. Kloub je pak nevratně poškozen.
Dle závažnosti se rozlišuje několik stupňů:
S typ, kdy je poškozeno více méně pouze kloubní pouzdro,
E typ, kdy je zasažena chrupavka a koncová část kosti nazývaná epifýza a
P typ, kdy se infekce dostává ještě dál do kosti.
S typ se vyskytuje většinou u několikadenních hříbat, kdežto P typ se zpravidla zjišťuje u starších, až 3 měsíčních hříbat.
Předcházející septikémie si chovatel nemusí všimnout. Septikémie může mít bouřlivé klinické přiznaky jako jsou slabost, nechutenství, horečka, apatie, ale také se nemusí klinicky projevit a tudíž může zůstat nepovšimnutá. Není-li hříbě dostatečně silné, aby překonalo infekci nebo je-li infekce tak silná, že na ní hříbě zkrátka nestačí, infikují se klouby a vzniká ochroma různého stupně. Ta se projevuje kulháním, jeden nebo více kloubů jsou oteklé, teplé a bolestivé. Všimne-li si majitel pouze kulhání, přičítá jej často na vrub nějakému poranění a odkládá se tak počátek razantní celkové léčby hříběte. Čím dříve se však ochroma začne léčit, tím lepšího lze dosáhnout výsledku. Má-li tedy hříbě problémy s jedním kloubem, také ostatní klouby bychom měli řádně vyšetřit. Rentgenologické vyšetření nám umožní odhadnout stupeň poškození a prognózu*.
Léčba spočívá především v celkovém podávání antibiotik. Další postup závisí na konkrétní situaci. Je-li hříbě ve špatném stavu, podává se nitrožilní infuze, vyžaduje-li to stav kloubů, pořádně se proplachují sterilními roztoky a je-li postižení ještě vážnější, může vyžadovat chirurgické ošetření kloubů. Přínosné je podávání nesteroidních antiflogistik (NSAID), které přinášejí úlevu od bolesti a tlumí zánět. Také podávání přípravků na podporu regenerace chrupavky pro zmírnění arthrotických změn lze doporučit.
I u ochromy platí pravidlo, že nemocem je lepši předcházet, než je léčit. Po narození je hříbě zcela bez protilátek (imunoglobulinu - Ig) proti okolním patogenům, ochrana závisí na přijetí hotových protilátek v mlezivu od matky. Proto se doporučuje klisnu již 2 měsíce před předpokládaným porodem umístit do stáje, ve které bude rodit, aby stihla vytvořit dostatek protilátek proti bakteriím, které žijí v daném prostředí. To, že stáj je třeba udržovat v čistotě, tu snad nemusíme zmiňovat. V prvních 24 hodinách po porodu musí hříbě přijmout dostatek kvalitního mleziva (minimálně 2 litry). Po 24 hodinách se rychle snižuje propustnost tenkého střeva hříběte pro přijímané protilátky. Také obsah oněch žádoucích protilátek v mlezivu během prvních dnů po porodu rychle klesá. Někdy se stane, že klisně odkapává mlezivo již dlouho před porodem a pro hříbě již není k dispozici dostatečná koncentrace Ig. Existuje ale mnoho jiných faktorů ze strany klisny i hříběte (třeba, že hříbě málo pije…), které způsobí, že hříbě nemá dostatečnou hladinu imunoglobulinu v krvi a je tedy náchylnější k infekci. Jsou různé metody, jak jednoduše zjistit koncentraci Ig v mlezivu, veterinář Vám poradí, jak ji určit přimo ve stáji.
Na základě praktických zkušenností lze doporučit u každého narozeného hříběte aplikovat do 24 hodin sérum proti ochromě, které dodá organismu hotové protilátky proti patogenním zárodkům.
Možná je vhodné se zde také zmínit o onemocnení nazývaném "neonatální izoerytrolýza" (NI), neboli novorozenecká žloutenka hříbat. Máme-li klisnu, u jejíhož hříběte se v minulosti NI vyskytla, je třeba i dalšímu jejímu hříběti zamezit v pití mleziva od této matky a napájet ho několik dní náhradním mlezivem od jiné klisny. Když se mlezivo změní v mléko, je nebezpečí zažehnáno a hříbě může od své matky začít pít. Bližší objasnování NI by vyžadovalo samostatný článek. NI zmiňuji proto, že je stále mít napaměti, že děj se co děj, hříbě potřebuje mlezivo pro zachování dostatečné obranyschopnosti.
Na závěr bych ráda zopakovala, že klisnu je třeba v předstihu umístit do stáje, kde bude rodit, měla by být udržována v dobrém zdravotním a výživném stavu a stáje v čistotě. Hříbě se musí brzy po porodu dostatečně napít kvalitního mleziva a má-li nějaké problémy, je lepší "plašit kvůli maličkosti", než z váhavostí přijít o hříbě.
*Prognóza je odhad, jak se bude onemocnění vyvíjet a jaká je pravděpodobnost, že se pacient uzdraví.
Letní vyrážka
Alergie se vytváří na produkty slinných žláz zejména rodu Culicoides (pakomárci), ale můžeme se setkat i s alergii způsobené jinými druhy bodavého hmyzu- muchničky (č. Simulidae), ovádi (č. Tabanidae), bodalky (č. Stomoxidae). Pakomárci jsou velmi drobný dvoukřídlý hmyz o velikosti 1-6mm, kteří se vyskytují zejména v zalesněných pahorkatinách a v horách s vlhkým podnebím a v blízkosti vodních toků a stojatých vod, s maximem letové aktivity ráno a navečer.
Klinické příznaky: Postižené jsou zejména dorzální části zvířete( hlava, hříva, krk, hřbet, ocas). Intenzivní pruritus (svědění) vede k neustálé traumatizaci kůže zvířetem. Zvíře si vydrbává hřívu, ocas, v oblasti krku a hřbetu se objevují papuly- velké ploché kulaté otoky, které se následkem úporného tření mění v prasklinky a krusty bez srsti. Vytváří se záhyby zhrublé kůže na krku, kohoutku a kořeni ocasu, ocas je často úplně holý bez žíní. Pot, prach a jiné nečistoty onemocnění zhoršují. Pro diagnostiku onemocnění jsou typické klinické příznaky a sezónnost. Je však potřeba vyloučit přítomnost jiných ektoparazitů, které mohou vyvolat podobné klinické příznaky (svrab, vši, všenky), prosté pobodání hmyzem, plísně, kontaktní alergie.
Terapie: Nejúčinnější způsob léčby spočívá v zabránění kontaktu zvířete s hmyzem. V době největší aktivity pakomárků (ráno, večer) držíme koně ve stáji, jemná síť v oknech stáje omezí průnik obtížného hmyzu do stáje, vhodné je větrání stáje ventilátory-vyšší proudění vzduchu.( Nenechávejte však svého koně stát v průvanu.) Napáječky a žlaby držíme v čistotě, zbytky krmiv pravidelně odstraňujeme. Na pastvině používáme repelenty, vhodnou ochranou jsou i letní síťované deky, síťky na oči a uši. Pakomárci nejsou schopni tolerovat vyšší proudění vzduchu než 6 km/hod, proto je vhodné držet zvíře na větrném suchém místě, dále od lesních porostů a stojatých vod. Převezení koně do jiné oblasti může být často vhodným řešením.
Alergická reakce je tlumena chladivými protizánětlivými preparáty, v kombinaci s celkovým podáním kortikoidů a antibiotik v případě většího poškození a poranění kůže. Vzhledem k možné genetické dispozici se nedoporučuje používat postižené jedince v chovu.