O králíčcích
6. 3. 2007
Králík divoký
Latinský název: Oryctolagus cuniculus
Králík divoký žil kdysi po celé Evropě. Doba ledová ho však vytlačila téměř z celého jeho území, a tak králík zůstal jen v západní části Středomoří. Féničané a Římané rozšířili králíky po celém jihu Evropy. Jejich maso považovali za pochoutku a proto chovali králíky v ohradách, v takzvaných leporáriích. O uprchlíky nebylo nouze, protože králíci výborně hrabou.
|
Velikost
váha 1,3-2,5 kg, délka 38-55 cm
Popis
V porovnání se zajícem Lepus europaeus
je králík mnohem menší, má zakulacenou hlavu, zavalitější tělo a kratší
uši bez koncových černých skvrn. Silnější přední končetiny slouží i ke
hrabání. Ve zbarvení převládá šedý, hnědošedý nebo slabě modrošedý
odstín, na břiše je světlejší. V přírodě králíka snadno poznáme podle
krátkého, naspodu čistě bílého ocasu.
O počátcích výskytu u nás přesné zprávy chybějí – polodivoký chov u klášterů se předpokládá od 13. století (nenarozené zárodky sloužily jako postní jídlo), k většímu rozšíření došlo až na přelomu 18. a 19. století. Obývá nižší a střední polohy do 400-600 m n. m., vadí mu zejména na sníh bohaté zimy a dlouhotrvající deště. V posledních desetiletích však na značné části území vymizel a jeho výskyt je silně ostrůvkovitý.
V ČR žije všude od nížin po hřebeny hor.
Rozšíření
Pochází ze západního Středomoří (Pyrenejského poloostrova a přilehlé severní Afriky), později byl vysazen na různých místech Evropy (dnes chybí na Islandu, ve Skandinávie a Finsku a na jihovýchodě kontinentu), a také v Austrálii, na Novém Zélandu, v Americe a na četných ostrovech.O počátcích výskytu u nás přesné zprávy chybějí – polodivoký chov u klášterů se předpokládá od 13. století (nenarozené zárodky sloužily jako postní jídlo), k většímu rozšíření došlo až na přelomu 18. a 19. století. Obývá nižší a střední polohy do 400-600 m n. m., vadí mu zejména na sníh bohaté zimy a dlouhotrvající deště. V posledních desetiletích však na značné části území vymizel a jeho výskyt je silně ostrůvkovitý.
Zajíc polní
Latinský název: Lepus Europaeus
Velikost
váha 2,5-7kg, délka 60-70cm
Popis
Zadní končetiny má mnohem
delší než přední a chodidla kryjí zvláštní, jakoby roztřepené chlupy
(umožňují pohyb i na hladké ploše); na rozdíl od hlodavců nemůže do
předních tlapek uchopit potravu. Oči umístěné po stranách hlavy
umožňují zorné pole téměř 360º. Hřbet je skořicově hnědý, boky
světlejší a břicho téměř bílé, dlouhé uši zakončují na špičce černé
skvrny, a také ocas je svrchu tmavý. V některých oblastech se dříve
občas vyskytovali černě zbarvení zajíci, nyní zprávy o nich chybějí.
Dříve byl podle některých odborníků zajíc polní považován pouze za
poddruh zajíce afrického.
Rozšíření
Původní areál zahrnoval velkou část Evropy (kromě Pyrenejského poloostrova, Skandinávie a Islandu), západní Asii a severozápadní Afriku, vysazen byl v Severní a Jižní Americe, v Austrálii i na Novém Zélandu.V ČR žije všude od nížin po hřebeny hor.
Zajicek
(Rani, 16. 3. 2007 17:46)