Na co jsem pozapomněla při psaní o našem koňském putování
Samota
Při putování na cestě kolem naší zemičky se kobylka jistě cítila osaměle. Když jsme spaly na divoko, vždy stála celou noc u vozu, kde cítila jistotu. Jednou při odpočinku se k nám přišlo podívat stádo jaloviček. Bylo znát, jak Jívka pookřála, že má společnost. Jistě stále myslela na své hříbátko, co zůstalo doma. Koně se nedají polidštit, jak si někdo myslí.Když jsme dojeli po tří a půl měsíčním putování domů, jejich radost ze shledání byla tak velká, že máma JÍVKA PUSTILA HŘIBĚTI MLÉKO. Když jsem to vypravovala veterináři, divil se. Prý je to rarita...
Názory
Při našich toulkách se setkávám s různými názory. Jedu kolem ohrady s dobytkem, selka na
nás volá: „ To je dovolená, má to někdo štěstí. Váš kůň aspoň něco dělá, náš jen žere a sere.“ Můj názor je ten, že kůň za to může nejméně. Ve vsi mi říkali, že toho koně mají jen jako pastevní jednotku....
Jarní vyjížďka Martínkovice
Na jaře 2008 se konala Jarní vyjížďka v Martinkovicích. Jela jsem den předem do Božanova. I při krátké cestě se stane malý zádrhel. Dvouletá kobylka Jiskra, postrojená a zapřažená vedle své mámy, je trochu divočejší, tak jak to bývá v mládí. Při sjíždění prudkého kopce ji praskl kroužek na udidle. Co teď? Dávám jí jinou ohlávku, dál jedeme bez problému. V Božanově si dávám do pořádku malý srub, potřebuji cihly. Navážím si je z bouračky, nakládám na vůz. Ani si neuvědomím, že vůz je dost přeložen. Zapřahám obě kobylky. Mladá ještě netahá, Jívka zabere a je opět malér, brdíčko nevydrželo, je na dvě půlky. Bez problému přehazuji závaží a jedeme. Jívka to nemá těžké, jedeme v pohodě z kopečka. Propočtem bylo na tom malém voze asi 300 kilo, musel se pěkně kroutit. Další várky už dávám menší.
Druhý den přijíždíme do Martínkovic, malá kobylka jištěná jen na ohlávce, nezapřažená. Bez problému jedeme s ostatními celou trasu. S mladou není potíž. Při dojezdu všech, na louku u Chaty pod Korunou se nevyhnu kritice starých koňáků: „TO SIS DOVOLILA DOST! Vždyť mladá mohla kobylu strhnout!“ Asi, co člověk-koňák, to názor. Já jsem jejich názor nesdílela, ale respektovala.
Zanedlouho, když jsme se o tomto problému bavili, dověděli jsme se, že koně jednoho z
nich, kterému můj styl jízdy TAKY vadil, byly noční můrou kovářů. Při kování bylo celé JZD v pohotovosti. TAKŽE....
Vše je jen názor a zkušenost.
V Božanově jsem se bavila o tomto problému s p. Meisnerovou. Nic si z toho nedělejte, jezdíte hodně a bez problému, koně jsou zdraví , nekulhají, kopyta mají dobrá. Jiným koně stojí v ohradě nebo v maštali, kulhají a majitelé mají problém je zapřáhnout...
Havárka
Nerada na tuto příhodu vzpomínám, nebudu ji podrobně popisovat. Prostě jsem této nehodě nemohla (nebo nevěděla jak) předejít a zabránit. Tato nehoda byla řádně vyšetřena policií.Velice slušný a rozumný policista na konci vyšetřováni řekl: „BUĎTE RÁDI, ŽE JSTE VŠICHNI V POŘÁDKU!“
Jen jedno důležité musím podotknout. Je třeba mít řádné pojištění koní…..
Přehlídka v Náchodě
Tento rok (2008) jsem moc nejezdila, čeká mě operace druhého kyčelního kloubu.
Ale přesto, co mám počitadlo kilometrů, máme za necelé tři roky najeto dost.
JÍVKA nar.1995 najela
Výlet do lesa
Nejezdíme jen na výlety, ale také pracujeme. Jezdíme do lesa na dříví. Někdy vezeme na voze jen klacky, jindy ho pořádně naložíme dřevem. Alespoň máme v zimě čím topit. Koníčkové si také sami navážejí krmení a seno.
Jednou, když jsme přijeli k lesu, jsem, jak je mým zvykem, odstrojila a dala na kolík nejdříve mladou, poté mámu. Jenže tentokrát se něco dělo. Letěla k nám přes les helikoptéra. Kdo to nezažil, neví, co to udělá s mladým koněm. Jiskra začala vyděšeně obíhat kolem kolíku, kolík se vytrhl a kobylka byla v prachu. Co teď? Nejdříve zklidnit a zajistit starou kobylu, pak hledat mladou. Byla vystrašená, ale v pořádku, dost daleko v lese. Nechala se odvést zpět. Bylo mi dost úzko. Co kdyby utekla daleko?....
Zatím jen vzpomínám….
Jsem po operaci druhého kyčelního kloubu. Musím se přiznat, někdy jsem úplně v koncích, stýská se mi po mých kobylkách. Mám to štěstí, že se mi o kobylky postará můj muž.
Byla jsem operovaná 3.11.2008 ale už 22.12. a 23.12. jsem nevydržela, musela jsem projet kobylky ve voze. Nebylo pro mě jednoduché vylézt na kozlík, ale když se chce, tak jde všechno. NÁDHERA!! Co víc si přát, spokojenost na všech stranách…
Doslova sním o dalším putování se svými kobylkami a kamarádem jezevčíkem. Na jaře mám v plánu vyjet směr Pardubice. Žádná dlouhá túra, pohodově a klidně. Chtěla bych cestou navštívit i některé naše památky.
Uvidíme, jak to dopadne…..
Tak my se jdeme na tu cestu připravit....
Dodatek
Zapomněla jsem na jednu, teď již úsměvnou situaci. Ještě v roce 2006 byl sraz rodáků v Božanově. Setkala jsem se tam, mimo jiné, i se svou spolužačkou a jejím bratrem. Vyprávěla jsem jim o svém záměru jet kolem republiky. Jejich reakce byla zvláštní. Dívali se na mě tak nějak shovívavě, až útrpně. Asi si mysleli: „Chudák, ta to nemá v hlavě v pořádku.“ Možná, že nemám, ale já si jen tak plním své sny, představy a nikomu tím neubližuji. Je mnoho lidí, kteří si plní svá zvláštní přání. Dnes jsem například viděla v televizi, jak americká rodina jede na kolech z Aljašky až do Patagonie. Každý, kdo se vymyká normálu, je pro společnost většinou nenormální……
Zima jak se patří
Tady u nás v Pěkově máme hory sněhu. Kobylky se prohánějí a válejí v hlubokém sněhu. Byla by nádhera, vyjet si na saních do přírody, ale nejde to. Výjezd od domu máme přímo na hlavní silnici. Třeba se dočkám a muž mi vyrobí sáně na kolečkách…. :)
Ráda se o našich koňských výpravách bavím s lidmi. Nechci se vytahovat, jen o tom ráda vypravuji. Mnoho lidí o mých cestách ví. Proběhlo i několik povídání. Nejčastěji se mě lidé ptají, jestli nemám strach a proč jezdím sama. Není jednoduché jet s někým. Můj muž ( i když spolu nemáme problém) nemá o takové cestování zájem. Jsem asi komplikovaná osobnost, lépe si vše vychutnávám sama. V nejbližší době pojedu opět do lázní, nějakou práci je ještě potřeba udělat doma a potom hurá na výlety...