ZÁHADA BERMUDSKÉHO TROJÚHELNÍKU
ZÁHADA BERMUDSKÉHO TROJÚHELNÍKU
Od doby, kdy před tisíci lety první mořeplavci napjali plachty svých člunů, se rozsáhlé plochy oceánů staly zdrojem mnohých záhad. Známé jsou historky o mořských pannách nebo o Krakenovi, sedmdesátimetrové obludě, která ničila lodě a zabíjela námořníky. Novější je špatná pověst tzv. Bermudského trojúhelníku.
POLOHA BERMUDSKÉHO TROJÚHELNÍKU
Bermudský trojúhelník je pomyslná oblast jihovýchodně od Atlantického pobřeží USA. Vrcholy trojúhelníku jsou Bermudy, Maiami (Florida) a Portoriko. Záhadně tady mizí lodě, letadla a jejich posádky. Ústav zeměpisných jmen Spojených států amerických neuznává Bermudský trojúhelník jako oficiální jméno. Podle oficiálního názvu je Devilův – neboli Ďábelský.
Tato oblast má také mnoho jiných pojmenování, jako třeba – Trojúhelník smrti, trojúhelník záhad, trojúhelník strachu, přístav zmizení, přístav zmizelých lodí, ďáblovo moře, moře zmizelých lodí, moře vúdú (podle názvu čarodějnictví v Karibském moři), hřbitov Atlantiku, nebeská past. . . . Ze všech těchto názvů se nejvíce používá právě Bermudský trojúhelník.
Bermudský proto, že ostrov Bermudy tvoří jeden vrchol trojúhelníku a proto, že mnoho záhadných zmizení bylo právě kolem Bermud.
A trojúhelník proto, že je to jednoduchý útvar mezi třemi body. Toto vymezení se ale nesmí brát úplně přesně, protože každý badatel nebo spisovatel, který se tímto zabývá, určuje polohu Bermudského trojúhelníku trochu jinak. Někteří k němu přidávají pruh moře u pobřeží Spojených států, část moře severně od Kuby a Haiti nebo část Mexického zálivu nebo dokonce celý, a někdo zase severní kus Karibského moře.
V současné době se bohužel neví o žádných mapách, kde by byly zachyceny přesné hranice Bermudského trojúhelníku. Hlavní mapa této oblasti je dostupná akorát v U.S. Naval Oceanographic Office ve Washingtonu D.C 20390, kde si tuto podrobnou mapu může téměř kdokoli z nás prostudovat.
Jeho rozloha se přirovnává k rozloze Britských ostrovů.
V této oblasti je stále větší provoz.
Kdyby se trvalo na vymezení trojúhelníku mezi těmito body, zjistíme, že skoro polovina všech zmizení, které se staly v tomto místě se do něj nevejde. Takže vlastně Bermudský trojúhelník není trojúhelník jako útvar, ale pouze název.
KRYŠTOV KOLUMBUS A BERMUDSKÝ TROJÚHELNÍK
Úplně prvním člověkem, který písemně zaznamenal podivné jevy, se kterými se setkal v oblasti Bermud, byl Kryštof Kolumbus. 15.září 1492 se plavil Sargasovým mořem, on a jeho námořníci spatřili obrovský pás, který přelétl přes nebe a zmizel v moři – tak si to alespoň Kolumbus zapsal do svého deníku. O několik dní později zjistil, že lodní kompas se chová velmi podivně. Takže to byl už Kryštof Kolumbus, kdo tady nejspíš zažil podivné věci, jako první Evropan v těchto vodách.
Když se Kolumbus plavil 11.října 1492 po dlouhých týdnech cesty stále ještě po širém moři, měli toho jeho lidé už dost. Když už pochybovali, že někdy dorazí k pevnině zahlédl krátce po setmění jeden z námořníků v dálce podivné světlo. Stoupalo od obzoru vzhůru a zase klesalo zpět. Bylo jako špatná vosková svíce, která se rozsvěcuje a zase zhasíná, jako by se houpala nahoru a dolu. Pak bylo spatřeno ještě jednou nebo dvakrát. Objevovala se i podivná světla pod hladinou.
Dodnes se nevyjasnilo, co to bylo za úkazy. Může se zdát, že plamenný pás byl pouhý meteorit. Problémy s kompasem zahrnovali pouze odchylky v ukazování skutečného a magnetického severu. Podivná záře mohla pocházet z ostrovů poblíž - z Hispaňoly. Pravdou ale je, že za pár hodin došlo k objevu Ameriky. Vše se samozřejmě odehrálo na severu karibské oblasti v dnešním Bermudském trojúhelníku. Záhadou zůstává, kdo mu tehdy svítil na cestu, která otevřela novou kapitolu v dějinách lidstva.
O 477 let později pozorovala podobný jev v oblasti Bermudského trojúhelníku i posádka kosmické lodi Apollo 12. Z jejich deníku : Vidíme záblesky živého ohně a jsou to dokonce poslední viditelná světla na naší planetě.
LOĎ MARY CELESTE
Moře čas od času pohltilo beze stopy nějakou loď i s její posádkou. Jiným záhadným případem je nález opuštěné lodě (brigantiny) Mary Celeste. Tento dvojstěžník vyplul 5. listopadu 1872 z newyorského přístavu do Janova ( přístav v Itálii). O měsíc později – 4. prosince – ho nalezla britská plachetnice ( Dei Gratia ) mezi Azorskými ostrovy a Portugalskem. Když byla Mary Celeste na dohled, působila zvláštním dojmem. Na první pohled bylo jasné, že s ní není něco v pořádku. Plachty byly potrhané a visely nakřivo, ale loď byla v dobrém stavu. Na palubě nikdo nebyl. Protože neodpovídala na signály, vyslal k ní britský kapitán člun. Jeho posádka zjistila, že Mary Celeste je prakticky nepoškozená, ale posádka je pryč. Vše nasvědčovalo tomu, že se na palubě odehráli velmi podivné věci. Všechna okna zadní nástavby byla pečlivě zakryta plachtami a zatlučena prkny. V přídi opuštěné lodi, těsně pod čarou ponoru, byla dvoumetrová díra. Jinak se zdála loď v pořádku, schopná plavby a trup lodi byl prakticky nepoškozený – s jedinou velice podivnou výjimkou. Po obou stranách přídě těsně pod čarou ponoru se táhly dvě obrovské rýhy od něčeho ostrého.
Komise, která tuto věc vyšetřovala, se snažila obvinit posádku Dei Gratia (ta, která byla vyslána pro Mary Celeste ) z pirátského přepadení. Obvinění bylo nesmyslné, protože všechny šperky, peníze, listiny, osobní majetek, lodní kufry a další cennosti na palubě tady zůstaly. Chyběli pouze sextant ( přístroj k měření úhlové vzdálenosti dvou bodů) a záchranné čluny. Náklad – soudky s alkoholem - byly naprosto v pořádku, což vylučovalo možnost přepadení piráty. Zásoby vody a jídla byli dostatečné, chyběla tedy jen posádka – 10 lidí včetně manželky a malé dcerky kapitána. V podpalubí se nacházela stopa (asi 25 cm ) vody. Vstupy do podpalubí byli odkryty, budka s kompasem roztříštěna, stropní okno v kapitánově kajutě bylo otevřeno. V kapitánově kajutě byl nalezen italský meč, na němž bylo něco, co ze začátku bylo považováno za krev, ale laboratorní rozbory to vyvrátily. Bylo jasné, že loď byla opuštěna ve spěchu. Lodní deník zůstal nedotčený. Poslední zápis byl 24. listopadu 1872 a hovořil o tom, že Mary Celeste nehrozí žádné nebezpečí. Kromě toho ale v salonu ležela břidlicová tabulka se zápisem o poloze z 25. listopadu – tedy o den později než poslední zápis v lodním deníku. Podle ní plula plachetnice ten den kolem Santa Maria v Azorském souostroví, tedy v oblasti, která bývá do Bermudského trojúhelníku rovněž zahrnována. Ještě podivnější ale bylo, že písmo nepatřilo ani kapitánovi, ani prvnímu důstojníkovi – a nikdo další z posádky už navigaci neovládal…..
Další zvláštností bylo, že se loď – už bez posádky a i když bylo neklidné moře a bouře – stále držela svého kurzu. A to více než 500 mil (= 800km), a to do chvíle, kdy byla objevena.
Byly vysloveny teorie jako vzbouření posádky, strach z náhlého výbuchu nákladu, vzplanutí moru, únos, útěk posádky po zjištění náhlého požáru, ale nenašly se stopy po ohni. Další teorie je, že v lodních zásobách byl nalezen chléb nakažený námelem. Vědělo se, že právě námel vyskytující se v chlebu už dříve způsobil náhlé šílenství a dokonce smrt, které předcházelo nelogické chování. Konzumace nakaženého chleba s následnou otravou s projevy šílenství mohla způsobit, že celá posádka náhle naskákala do moře. Toto vysvětlení lze možná vztáhnout i na jiné případy lodi, ale to jsou pouze domněnky.
ZMIZENÍ LETADEL VE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE
Vše se odehrálo 5.prosince 1945. Letouny odstartovaly z letecké základny Ford Lauderdale na Floridě. Pět bombardérů typu TBM Avenger se čtrnácti muži na palubách odletělo na běžné tréninkové soustředění. Jejich úkolem bylo obletět trojúhelníkovou trasu s bombovým cvičením. Byl to běžný let a počasí bylo příznivé.
Zpočátku měli dobré rádiové spojení se základnou. Postupně se začalo zhoršovat, objevily se poruchy, chyby kompasu, zhoršilo se počasí a letadla se odpojila. Dvě letadla se vydala hledat ztracené kamarády, ale ztratili se i oni. Velení se nevzdávalo a druhý den vyslalo do přibližné oblasti možné nehody další letouny, které měly pátrat po troskách letadel nebo posádkách. Bohužel se vůbec nic nenašlo. Nad touto událostí visí stále jeden velký otazník.
Mohlo to být způsobeno tím, že piloti, kvůli špatnému navigačnímu systému, zabloudili a s prázdnými nádržemi spadli do moře.Nic ale není dokázané!
STARÝ MUŽ A TROJÚHELNÍK SMRTI
Na palubách lodí a letadel mizejících v Bermudském trojúhelníku většinou odcházejí z tohoto světa lidé, jejichž jména nikomu nic neříkala. Zvláštní výjimkou je zmizení lodi, na níž se plavil Joshua Solum.
Nám, kteří neplaveme na mořích jeho jméno nic neřekne, ale na přelomu 19. a 20 století šlo o nejslavnějšího mořeplavce doby. Jde totiž svého času o dost populární historickou osobnost, kterou dodnes znají přinejmenším mnozí námořní jachtaři a milovníci moře. Solum byl totiž prvním člověkem v historii, kterému se podařilo na malé plachetnici obeplout zeměkouli.
Joshua Solum byl už odmala na moři. Začínal jako prostý námořník a vypracoval se až na kapitána. V červenci roku 1895 se vypravil na cestu kolem zeměkoule sám, se svou jedenáctimetrovou plachetnicí Spray. Trvalo mu to celé tři roky, ale zvítězil. Plachetnice Spray se stala nejslavnější sportovní jachtou a Solum nejslavnějším jachtařem. O své cestě napsal knihu, která šla ( a dodnes jde) dobře na odbyt.
Svojí Spray však neopustil a roku 1909 ve věku 65 let se sní vydal na delší plavbu do Jižní Ameriky. Doplul však do oblasti dnešního Bermudského trojúhelníku, kde zmizel. Nenašel se ani vrak lodě, ani jeho mrtvé tělo, ani vyplavené trosky jeho plachetnice.
Tehdy poprvé se moře v okolí Floridy stalo ještě záhadnějším a veřejnosti chtivým. Tenkrát ještě nebyli v módě mimozemšťané a jiné dimenze, mluvilo se spíše o pirátech nebo sebevraždě. Nic z toho se ale nepodařilo dokázat.
PŘÍRODNÍ VLIVY JAKO MOŽNÉ PŘÍČINY
Objevovali se úvahy, co je vlastně příčinnou všech nevysvětlitelných katastrof – i když autoři těchto úvah dobře věděli, že to nevysvětlitelné je – bylo to ve většině případů vysvětleno bedlivými pojišťovnami a to tak, aby nemusely hradit jako pojistné události.
Tragédie v této oblasti jsou dvojího druhu:
a) ztrácejí se celé lodě i s posádkou
b) někdy mizí jenom posádka – občas je nalezena jen nějaká tzv. bludná loď (ta loď která se plaví bez posádky)
Bermudský trojúhelník se vyznačuje několika velice podivnými jevy nebo zvláštními skutečnostmi:
BÍLÉ VODY NA BAHAMÁCH
Je to zvláštní záře v moři, která se vyskytuje u Baham poblíž západních okrajů Sargasového moře . Je vidět samozřejmě jen v noci. Jedna z posádek kosmické lodi(Apollo 12) informovala, že tyto svítivé pruhy byla poslední světla ze Země, která při svém letu na Měsíc viděla. Tento úkaz byl vysvětlován různě: jako slín (směs krystalického vápence) rozvířený rybami ve vodě, jako hejna ryb nebo jiná organická hmota – plankton
MAGNETICKÉ ODCHYLKY
Bermudský trojúhelník je prý jedno ze dvou míst, kde magnetický kompas ukazuje ke skutečnému (tj. geografickému) severnímu pólu a nikoliv k magnetickému, jak tomu je ve zbytku světa. Rozdíl mezi těmito dvěma směry, (který je třeba brát v úvahu ve zbytku světa), se označuje jako variace kompasu. Pokud se člověk plaví kolem světa, pohybuje se rozpětí variace v odchylce až 20°. Bermudský trojúhelník není ale jediným místem, kde se dějí takovéhle podivné jevy. Podobným místem je oblast Pacifiku nedaleko Japonska, konkrétně mezi Iwo Jimem a Marcus Islandem. Dostalo název Ďábelské moře. Místní rybáři o tomto místě tvrdí, že je osídleno ďábly a zlými duchy, kteří nemilosrdně ničí jejich lodě. Také tady kompas ukazuje ke skutečnému severnímu pólu.
PORUCHY PŘÍSTROJŮ
V největší míře to jsou poruchy kompasů, které nelze vysvětlit předchozí popsanou magnetickou výchylkou. Kompasy se v určitých oblastech Bermudského trojúhelníku úplně zblázní – střelky se protáčejí, ukazují naprosté nesmysly, a když je k dispozici více kompasů, ukazuje každý něco jiného. Často také ostatní přístroje na lodích nebo v letadlech přestanou fungovat.
SARGASOVÉ MOŘE
Velká většina zmizení se stala právě v tomto zvláštním kousku oceánu, známým třením úhořů. Stojaté vody Sargasového moře naháněly dřívějším námořníkům hrůzy – často se stávalo, že zde lodě uvízly. Bylo to buď díky poloze Bermudského trojúhelníku nebo chaluhami, kterými bohatě toto moře oplývá anebo bezvětřím, jenž v této oblasti často panuje. A ani dnes není tahle oblast nejbezpečnější.
Jsou tady i další, spíš drobné zajímavosti, jako například ta, že občas potápěči v těchto místech pozorují, že ryby plavou břichem vzhůru (samozřejmě živé ryby ) . Příčinou toho můžou být právě magnetické poruchy.
POČASÍ A MAPOVÁNÍ
V Karibsko – atlantické oblasti je počasí velmi proměnlivé a nepředvídatelné. Bouře sem přicházejí rychle a náhle a to způsobuje velké problémy lodím a letadlům.
Dna zdejšího oceánu jsou velice rozmanitá – jsou tady rozsáhlé mělčiny kolem ostrovů i některé z nejhlubších vodních příkopů na světě. Touto oblastí protéká Golfský proud – docela velkou rychlostí. Ten může zanést trosky daleko.
Pokud se trosky potopí mohou zmizet v pohyblivém písku, který je právě kolem oblasti Floridy, kudy protéká Golfský proud. Tekoucí písky mohou pohltit i poměrně velké lodě.
MODRÉ DÍRY
Pod mořskou hladinou se ukrývá i další nebezpečí, tzv. modré díry. Jsou to tunely mezi vápencovými útesy a dalšími podmořskými vápencovými útvary, které se vyskytují v oblasti Baham. Před dávnými časy byly tyhle díry vápencové jeskyně ve skále nad povrchem moře, ale táním ledovců (asi před 12000 – 15000 lety) stoupla hladina oceánu. Z těchto jeskyní se staly modré díry. Ty, které se často větví, směřují až k okraji pevniny, některé z nich pokračují dolů přes vápencové útvary do hloubky až 500 m. Další jsou spojeny podvodními chodbami a jeskyněmi s ostrovními jezery a nádržemi na větších ostrovech Baham. Tato jezera a nádrže se sice nacházejí kilometry daleko od moře, ale přesto se jejich hladiny snižují a zvyšují spolu s přílivem a odlivem oceánu. Stává se, že mořské ryby se objeví daleko ve vnitrozemí – byly tam zaneseny podvodními proudy tímto podmořským systémem. Jednou se dokonce stalo, že v nádrži vzdálené 32 km od pobřeží, se objevil sedmimetrový žralok. Modré díry jsou v různých vzdálenostech od hladiny moře. Potápěči informují, že uvnitř modrých děr jsou velice silné proudy – ty vytlačují obrovské množství vody dovnitř děr a způsobují tak trychtýř se silnými víry na hladině. Takový vír může do modré díry stáhnout malou loď i s posádkou – důkazem jsou menší lodě a čluny v hloubce mezi 20ti a 30ti metry uvnitř modrých děr. Tyto jevy mohou vysvětlit zmizení některých malých plavidel, ne však velkých lodí a už vůbec ne letadel.
Víry jsou v oblasti Bermudského trojúhelníku obzvlášť hojné. Velmi často tady také zuří tornáda, která zvedají do výšky obrovské tunely vody. Jedno nebo více tornád nad mořskou hladinou může na kusy roztříštit malou loď nebo nízko letící letadlo. Za denního světla je možné tunel tornáda vidět a vyhnout se mu, v noci ale ne.
METHAN
Nedávno přišli britští vědci s nejnovějším způsobem vysvětlení.Za mizení lodí a dokonce i letadel může plyn – methan. Ten totiž vyvěrává z mořských hlubin na hladinu. Když tento plyn vystupuje ve větším množství, snižuje tak hustotu vody až do takového stavu, kdy se většina pevných objektů ( tedy včetně lodí ) začne propadat do vody. Posádka tak nemá žádnou šanci loď opustit, protože se plavidlo během několika sekund úplně potopí. Stejný osud čeká i posádku se záchrannými vestami. Únik methanu je tedy s největší pravděpodobností příčinnou zmizení asi 20-ti lodí, které se ztratily od druhé světové války. Tohle potvrzuje i jeden z nalezených vraků na dně Atlantického oceánu. Rybářská loď z roku 1890 – 1930 měla nepoškozený trup, z čehož můžeme usoudit, že se loď doslova propadla na dno moře ve vodorovné poloze. Kdyby došlo k potopení lodi vlivem jejího poškození, naklonila by se na bok.
To všechno platilo pro lodě. Proč by měly mizet i letadla?To britští vědci vysvětlují opět jednoduchým způsobem. Methan, který vystoupí z podmořské hladiny, stoupá do ovzduší, a tak ho ohrožuje. Je-li ho ve velkém množství, může způsobit spolu s nedostatkem kyslíku poruchu motorů. Směs ethanu s kyslíkem je výbušná, tudíž by mohla vybuchnout vlivem žáru z letadlových motorů.
UFO
Z oblasti Bermudského trojúhelníku jsou často hlášena pozorování neidentifikovatelných létajících objektů, a to badatelům přineslo myšlenku, že právě UFO by mohlo být zodpovědné za mizení lodí i letadel. Zmizení se uvádí tak, že lidé byli buď uneseni, aby cizí bytosti zkoumali stupeň našeho technického vývoje, anebo že byli zničeni při střetu s UFO.
Toto vysvětlení se dělí na dva směry. Jeden z nich je, že mimozemšťané přilétají z vesmíru a druhý, že si pod mořskou hladinou zřídily kolonie a odtamtud vysílají průzkumné výpravy.
ZÁVĚR
Jak je vidět, v bermudském trojúhelníku se skutečně děje něco neobvyklého, něco, čemu zatím nerozumíme.
Je jasné, že v oblasti mizí lodě ve větší míře než v jiných částech světa , a ne úplně se to dá vysvětlit zdejším hustým provozem. Přestože tato zmizení jsou poměrně dobře zdokumentována, většinou se nedojde k jednomu přijatelnému závěru. Vždy zůstane mnoho otazníků.
Zdá se, že od 60. let mizí plavidel a letadel více, ale to je pravděpodobně skutečně podmíněno stále houstnoucím provozem v této oblasti. Je to taková přímá úměrnost : čím více lodí a letadel přepluje a přeletí – tím víc jich zmizí.
Ačkoli v bermudském trojúhelníku proběhly mnohé výzkumy, nedohodli se badatelé na žádné jednoznačné teorii, která by zmizení přijatelně vysvětlovala.
Každopádně, Bermudskému trojúhelníku je lepší se vyhnout.
Záhada Bermudského trojúhelníku vyřešena není a asi v dohledné době ani nebude.