PIRÁTI NA MOŘÍCH
Piráti z Karibiku
Zapomeňte na Keiru Knightley bez korzetu. Moderní piráti jsou brutální polovojenské party a teroristé, kteří si libují v únosech a vraždách.
Nikdo z cestujících na luxusním zaoceánském parníku Seabourn Spirit nezaplatil přes milion korun za lístek za cestu kolem světa kvůli tomu, aby ho vzbudili v půl šesté ráno. Ale rytmické „ta-ta-ta-ta“ a hned poté palubní intercom je rychle probraly ze sladkého spánku. „Dámy a pánové,“ sděloval kapitánův klidný, ale naléhavý hlas, „máme problém...“
Tím problémem byly dva čluny rychle se blížící k parníku, a především jejich posádky, které kulomety ostřelovaly Seabourn Spirit. Necelých 150 km od somálského pobřeží se luxusní loď právě stala dalším plavidlem, na které v Indickém oceáně zaútočili novodobí piráti. Pasažéři se vrhli k oknům, aby viděli, co se děje. Spatřili čluny s několika muži na palubě, které se k nim rychle přibližovaly. Většina chlápků v opraných vojenských uniformách střílela z kulometů, ovšem jeden z nich měl přes rameno přehozenou daleko větší zbraň a mířil na parník.
Vzápětí se z ústí zbraně zablesklo a kapitánovo hlášení přerušila mohutná exploze. Projektil z granátometu hladce projel trupem lodi a vybuchl v jedné z kabinek. Zkušený kapitán Sven Erik Pederson nařídil strojníkům, aby desetitunový kolos rozhoupali a vytvořili tak vlny, které by pirátské lodi znemožnily rychlou plavbu. Pak dal zařadit nejvyšší rychlost, pirátům ujel a bezpečně zakotvil na blízkých Seychelách.
Vražedné moře
Útok na Seabourn Spirit nebyl zdaleka ojedinělým incidentem. V průběhu loňského roku bylo ohlášeno celkem 266 útoků a 650 lidí vzali piráti jako rukojmí - jedenáct z nich se dodnes pohřešuje a předpokládá se, že byli zavražděni. Od roku 1992 zemřelo při pirátských útocích nejméně 340 námořníků a cestujících. Na rozdíl od svých filmových kolegů s dřevěnou nohou jsou moderní piráti brutální hrdlořezové, kteří si neberou žádné servítky.
Lodi přepadávají kvůli výkupnému za rukojmí. Operují z mateřských lodí, které kotví v nehlídaných mezinárodních vodách, a při stopování své kořisti používají nejmodernější technologie: GPS jim pomáhá lokalizovat cíle, neopreny a malé dřevěné lodě jim umožňují zaútočit, aniž je zachytí radar nebo infračervené systémy, a s protitankovými střelami a kalašnikovy mají mnohem větší palebnou sílu než posádky civilních lodí.
Faktem je, že Seabourn Spirit si o problémy koledoval už tím, že se plavil poblíž somálského pobřeží. Jihoafrická země je rozdělena na vzájemně nepřátelská území, kterým vládnou konkurenční kmeny, a neexistují žádné oficiální námořní hlídky, které by patrolovaly kolem pobřeží. Civilní válka je dost drahá a kmenoví náčelníci dobře vědí, že když jejich muži budou coby piráti úspěšní, tak za rukojmí získají královské výkupné na nákup zbraní. V dubnu somálští piráti unesli čínský tanker Feisty Gas a majitelům ho vrátili až poté, co vysolili pěkných 315 000 dolarů. Slušná sumička za pár hodin práce.
Al Kajdá s námi počítá
Nebezpečné ovšem není jen okolí Somálska, pirátství je celosvětovým problémem. V červenci zaútočili piráti v Malackém průlivu v jihovýchodní Asii na dvě lodi Spojených národů, které vezly potraviny a humanitární pomoc do oblastí postižených tsunami. Ukradli všechno včetně osobních věcí členů posádky. Frekventované trasy v pásmu zhruba 900 km rozprostírajícím se mezi Malajsií a Indonésií jsou pro piráty velmi úrodnou půdou.
Ročně tudy projede přes 50 000 lodí (a veze se tudy polovina světových dodávek ropy), které musí v úzkém koridoru opatrně manévrovat, a tedy zpomalit. Ovšem oběťmi pirátů nejsou jen zazobaní obchodníci s ropou a hladovějící oběti tsunami. „Teroristé pozorně sledují, jak snadno se piráti dokážou zmocnit obrovských tankerů a odplout s nimi pryč. Musí je hodně lákat zkusit si to také...,“ říká Mark Dickinson z odborové organizace námořníků NUMAST. „Mohli by zničit celé přístavy a zablokovat dodávky ropy.“
Al Kajdá už prokázala, že s útoky na moři ve svém repertoáru počítá. V říjnu 2000 to sebevražední útočníci Ibrahim al-Thawr a Abdulah al-Misava napálili v člunu napěchovaném výbušninami do americké letadlové lodi USS Cole, když u pobřeží Jemenu doplňovala palivo. Útok nepřežilo 17 námořníků. Námořnictvo Spojených států od té doby značně posílilo svou přítomnost v mezinárodních vodách. „Soustředíme se na potenciálně nebezpečné oblasti,“ říká bývalý náměstek amerického ministerstva zahraničí Matthew Daley. „Máme informace potvrzující, že teroristé chystají další akce na moři.“
V lednu letošního roku zachránil americký křižník USS Winston S. Churchill indickou loď Safina al Bisrat, kterou přepadli somálští piráti požadující výkupné 50 000 dolarů. Po krátké bitvě Američané zneškodnili 10 pirátů a osvobodili 16 členů indické posádky. O dva měsíce později zaútočili na námořní inspektory, kteří chtěli zkontrolovat podezřelou rybářskou loď poblíž somálských výsostných vod, „rybáři“ ozbrojení kalašnikovy a granátomety. Naštěstí se poblíž plavily dvě americké válečné lodě, které se do incidentu okamžitě vložily a zneškodnily celkem 12 pirátů.
Válečná zóna
Americké válečné lodě ale nemohou být všude, a tak firmy provozující lodní dopravu berou bezpečnost do svých rukou. Velká společnost P & O Ferries zaměstnává bývalé zelené barety, příslušníky SAS a dalších speciálních vojenských jednotek. A stále více lodí s sebou vozí zbraň, která pomohla zachránit Seabourn Spirit - Sound Gun neboli zvukovou pušku. Přestože Seabourn Spirit ve finále pirátům prostě ujel, předtím je imobilizoval pomocí uši rvoucího zařízení LRAD (Long Range Audio Device). Pekelně hlasitý „megafon“ v hodnotě přes půl milionu korun koncentruje zvukové vlny na zvolený cíl a pak na něj vyšle zvuk o hlasitosti
150 dB - to je 30 dB nad prahem bolesti - což způsobí zvracení, nevolnost a spolehlivě zabrání agresorům pokračovat v útoku.
Zvuk je soustředěn na cíl, za ústím zbraně dosahuje jen 60 dB, a tak spolu mohou lidé, kteří zvukovou pušku používají, normálně komunikovat. Na palubě Seabourn Spiritu zbraň ovládal bývalý příslušník SAS a neměl s tím problémy, přestože ho piráti postřelili do paže. Zvuková puška se už osvědčila i v Iráku, kde vojáci s její pomocí vyháněli vzbouřence ze sutin domů, a při rozhánění vandalů rabujících v New Orleansu po řádění hurikánu Katrina. Armáda mezitím pokračuje ve vývoji ještě sofistikovanější infrazvukové zbraně, po níž by si piráti doslova nadělali do kalhot. Vysíláním zvukových vln na extrémně nízké frekvenci vyvolá puška silný tlak na vnitřní orgány, který způsobí mimo jiné nedobrovolné vyprázdnění střev. V některých případech mohou orgány i explodovat.
Mluvčí NUMAST Abdrew Linnington vyzývá k urychlenému dokončení výzkumu a zprovoznění nové zbraně. „V posledních deseti letech zemřeli při pirátských útocích na celém světě stovky nevinných námořníků a tisíce jich byly zraněny. Naléhavě žádáme, aby byly somálské vody prohlášeny za válečnou zónu, jinak bude na moři panovat anarchie."