Zlatý kompas
Malá Lyra je sirotek, který nic neví o svých rodičích, ani o své výjimečnosti. Lyra totiž dokáže číst v bájném Zlatém kompasu, a kdo v takovém kompasu umí číst, ten zná všechnu pravdu světa. Což je pro náboženskou sektu trn v oku….
Skoro se zdá, že spojení jmen Nicole Kidman a Daniel Craig v jednom filmu není dobrý nápad. Ne že by snad šlo o herce neschopné, ale jejich společná přítomnost začíná být nepříjemnou zárukou matné podívané, z které sice kape potenciál, ale to je asi tak všechno.
V bodech toho má Zlatý kompas v rukávu hodně a rozhodně jsem byl navnaděn na knižní předlohu. Líbí se mi nápad zhmotněných duší - duše každého člověka má podobu zvířete, které svého majitele všude provází, které umí mluvit a které cítí bolest svého majitele. Líbí se mi rýpnutí do řad katolické církve prostřednictvím zrádného společenství Magisterium, které je ochotno jít přes mrtvoly. Líbí se mi i představa mluvících medvědů bojujících o trůn, protože vypadají zatraceně dobře. Ale někde se během toho tvůrčího procesu vytratilo veškeré kouzlo.
I ti největší odpůrci Pána Prstenů musí Jacksonovi přiznat, že do atmosféry Středozemě vtáhl již prvním filmovým okýnkem. Můžeme vyčítat kýčovitost, teatrálnost, jistou gay stránku stylizace a změny oproti předloze, ale Pán Prstenů rozhodně oživil fantasy svět v plné parádě. To se rozhodně nedá říci o Zlatém kompasu. Nevím, jak se Chrisu Weitzovi podařilo, že snímek plný mluvících chlupáčů a podivně vyhlížejících lodí postrádá byť náznak osobité atmosféry, ale do období Magisteriem sešněrované reality jsem se prostě nedostal. Problém je v tom, že předloha (nečetl jsem) je zcela viditelně velmi obsáhlá a tvůrci už tak rozkouskovaný příběh (Zlatý kompas přirozeně nic neuzavírá, je podobným našlápnutím na cestu jako Společenstvo prstenu) nechtěli dále dělit. Díky tomu se ve Zlatém kompasu hodně spěchá, postavy neustále někam jedou a potkávají další postavy, které zase někam spěchají - no prostě maglajz.
Záchytným bodem měly být patrně již úvodní titulky, během kterých tvůrci pár informací vysypou, ale coby divák nezasažený knihou jsem byl akorát o to víc zmatený a takřka hodinu jsem pak pracoval na tom, abych úvodní titulky pochopil. Než se člověk stihne rozkoukat v jednom prostředí, už postavy sviští dál, přičemž většinu času není jasné, kam a proč vlastně jdou. Problém je v tom, že se natolik zvýrazňuje zápletka, kterou budou tvůrci rozvádět v případných dalších dílech, že naprosto zapomínají poukazovat na to, oč jde v jedničce. A pak tu samozřejmě nemůže chybět finální bitka, která však v tomto případě působí spíše úsměvně - on ale souboj dětí s rusky mluvícími hlídači a bandou poletujících vědem, které umřou po jednom zásahu šípem, asi ani neměl šanci na úspěch.
Vrchol filmu přichází paradoxně v jeho dvou třetinách, s hlavním dějem prakticky nesouvisí a jde o jedinou část filmu, která „dýchá osobitou atmosférou". Jde o souboj ledních medvědů, díky němuž jsem nejen konečně vstoupil do nového světa, ale především jsem byl prvně absolutně pohlcen tím, co se dělo na plátně. Co je bez debat na vysoké úrovni, to jsou triky. Chlupáči vypadají impozantně a osobně si myslím, že ještě nikdo tak dobře s triky, pokud jdou o neprehistorická zvířata, nečaroval. Trikaři se skutečně zapotili a na zvířatech je to znát, jakoby však nezbyly peníze na nic dalšího. I přes mnoho rozličných lokací působí Zlatý kompas dost kulisně. Tvůrci nenabízí lákavé panoramatické obrazy svého světa, jen statické fotografie.
Pokud byste na Zlatý kompas vykročili kvůli hvězdným jménům v titulcích, budete zklamáni. Daniel Craig se na plátně ohřeje jen pár minut, Eva Green je na tom stejně a Nicole Kidman sice má v pozici „krásné mrchy ve službách víry" určitý šmrnc, ale vysoko nasazenou laťku, o kterou se letos postarala Michelle Pfeiffer v Hairspray a Hvězdném prachu, svým výkonem ani nezahlédla. Debutující Dakota Blue Richards v hlavní roli Lyry příliš nezvládá hraní na city, ale v roli drzého děcka je vynikající. Paradoxně nejlepší je digitální medvěd se zastřeným hlasem Iana McKellena a „létající kovboj" Sam Elliott. A pokud se ptáte, proč jsem nezmínil Christophera Leeho, který je uveden v titulcích, tak čistě proto, že je všehovšudy na plátně tak deset vteřin a nepípne ani slovo.
Zlatý kompas tak zaostává nejen za Pánem prstenů, ale dokonce i za dětinskou Narnií, která sice měla o dost horší triky, ale dokázala otevřít bránu do nového světa. A to se v případě Zlatého kompasu nepovedlo ani omylem. Mohla z toho být zajímavá série (a možná ještě bude, pokud případnou dvojku natočí někdo jiný), zatím je to "jen" předlouhá utahá inscenace bez atmosféry.