Život
Život
Zamyslete se nad tím!
Další prázdno, smutek, slzy, touha vůbec nežít. Tak tohle mě doprovází skoro den, co den, mým životem. Co taky čekat, každý den není procházka růžovou zahradou. Vlastně ani nemám představu, jak ta zahrada vypadá, mohla jsem do ní nahlédnout pouze přes plot. Své pocity dokážu jen těžko popsat. Je to všecko jako černá tma, nikde nic, jen prázdno. Byl to přímý zásah do srdce a vše najednou jako by bylo pryč, to hezký zmizelo a vše špatný se dere na povrch. Jedna zlá vzpomínka za druhou, jen tiše si stále opakovat"už dost, už dost!" co mi je to platné? S každou další ránou na srdci, je to vždy stejný. Člověk to nějak musí překonat, i když si myslí, že je bez sil, že prostě dál jít nemůže. Vždycky to tak cítím, ale vím, že to tak ve skutečnosti není. Neplakat nad někým, kdo ti ublížil, ale měl by plakat ten, kdo ublížil tobě a litoval svého činu. Většina lidí tak uvažovat nedokáže. Každý jen vidí, že on je ten ublížený, ale uvědomme si, že kolikrát je to právě naopak. Někomu to ani nemá cenu vysvětlovat. Proč my lidi jsme si ten svět museli tak zničit? Proč se nemůžeme mít rádi? Svět asi není o tom, mít se navzájem rádi, nedá se to jinak nazvat, než boj, rivalita, každý musí ukázat, jak je silný, pak ho teprve začnou ostatní uznávat. Zjistila jsem, že ti slabší prostě nemají šanci. Nezbývá jim nic jiného, než bojovat a smířit se s neúspěchy a prohrami. Řídit se heslem, co tě nezabije, to tě posílí. Snažit se. Spadnout na zem, ale zas se postavit. Věřit v něco, ale věřit i sám sobě. Život je krásný , ale záleží z jakého úhlu se na něj díváme. Někdo se na něj dívá a vidí ho v hezkých barvách. A já? Ať se snažím, jak chci, nikdy ho neuvidím, tak jak bych chtěla. Každý má ten pohled jiný. Být zamilovaný a dívat se skrz růžové brýle, je krásný, doslova jako pohádka, ale postupem času se právě tato pohádka mění v horor se špatným koncem. Není tomu tak vždy, ale stačí se jen nad tím vším zamyslet. Nic netrvá věčně a to je myslím jistých věcech velká škoda. Od života už nečekám žádný zázraky, vím, že bych se hodně dlouho načekala. Pokud něco chci, nemá cenu stát a doufat, že to přijde samo, nic není zadarmo. Člověk musí udělat vše proto, co opravdu chce. Žádná překážka není taková, že by se nedala překročit, musí se jen chtít. Žijeme proto, abychom bojovali, bojujeme proto, abychom přežili. Važme si života, i když není ten nejkrásnější. Vždycky se v něm najdou i hezké chvíle, které stojí za úsměv. Život je dar, je jen jeden, využijte příležitosti, dokud ji máte a udělejte pro svět něco…činy jsou nesmrtelné..
Komentáře
Přehled komentářů
hej dost hustá stránečka-máš super výtvory a moc dobře tě chápu...jen v životě pokračuj dál...
SUPER Stránečka
(tomik, 1. 10. 2008 9:45)