PS TO Mešnice
13. 7. 2008
Včera jsem přijela z Hutí. Prožila jsem krásných 14 dní s lidmi, na kterých mi záleží, a na místě, které mě tak okouzlilo.
Hutě, to je kus mého života. Jaká bych byla, kdybych nikdy nepoznala tolik přátelské osazenstvo naší pionýrské skupiny? Kdybych nepoznala ten krásný pocit, když sedíme večer u praskajícího ohně a do toho někdo vybrnkává trampské melodie, nad hlavou svítí hvězdy a my na ně hledíme s otázkou, která je ta naše.
Nikdo, kdo tohle nezažil nepochopí, proč jsem pyšná na to, že umím rozdělat oheň jednou sirkou, uvázat dračí smyčku nebo poznat kdejakou rostlinu. Kdekdo se mě ptá, co tam vlasně děláme, že jsem tam pečená vařená, a jak je možný, že mě to tam pořád tak baví. Já na tuhle otázku nedokážu odpovědět jinak, než že miluju lidi a místo. To místo, které je opředeno tolika pověstmi, po kterých se i ten nejodvážnější bojí jít v noci na latrýnu.
Nedokážu vypsat všechny ty věci, které jsou tak magické a tajuplné, veselé a energické.
Ale proč tyhle věci vlasně píšu?
Nastane změna. Musíme se přestěhovat na úplně jiné místo. Daleko od všeho, co tak milujeme.
Vyzkouší se, jaký jsme tým a co spolu dokážeme. Budoucnost určitě nebude med, než se všechno zvládne, všechna ta práce okolo nevé základny, ale věřím naši společnou sílu..
Když děti odjíželi z tábora, plakali, ale ne jen proto, že opouštějí své kamarády, i proto, že si mysleli, že vše končí. Samozřejmě, že něco končí, ale i něco úplně nového a určitě i krásného začíná.
Hutě, to je kus mého života. Jaká bych byla, kdybych nikdy nepoznala tolik přátelské osazenstvo naší pionýrské skupiny? Kdybych nepoznala ten krásný pocit, když sedíme večer u praskajícího ohně a do toho někdo vybrnkává trampské melodie, nad hlavou svítí hvězdy a my na ně hledíme s otázkou, která je ta naše.
Nikdo, kdo tohle nezažil nepochopí, proč jsem pyšná na to, že umím rozdělat oheň jednou sirkou, uvázat dračí smyčku nebo poznat kdejakou rostlinu. Kdekdo se mě ptá, co tam vlasně děláme, že jsem tam pečená vařená, a jak je možný, že mě to tam pořád tak baví. Já na tuhle otázku nedokážu odpovědět jinak, než že miluju lidi a místo. To místo, které je opředeno tolika pověstmi, po kterých se i ten nejodvážnější bojí jít v noci na latrýnu.
Nedokážu vypsat všechny ty věci, které jsou tak magické a tajuplné, veselé a energické.
Ale proč tyhle věci vlasně píšu?
Nastane změna. Musíme se přestěhovat na úplně jiné místo. Daleko od všeho, co tak milujeme.
Vyzkouší se, jaký jsme tým a co spolu dokážeme. Budoucnost určitě nebude med, než se všechno zvládne, všechna ta práce okolo nevé základny, ale věřím naši společnou sílu..
Když děti odjíželi z tábora, plakali, ale ne jen proto, že opouštějí své kamarády, i proto, že si mysleli, že vše končí. Samozřejmě, že něco končí, ale i něco úplně nového a určitě i krásného začíná.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář