Co už nikdy nebudu hrát?
28. 4. 2009
Minulej tejten ve středu a čtvrtek, jsem byla ukázat, co (ne)umím..
UŽ 7 let chodím na ZUŠ v Jihlavě, a tak jsem měla absolvenční koncert.
Skladbu, kterou jsem vystupovala, jsem cvičila přes rok, takže by bylo logický, kdybych to hrála, jak Mozart... Ale ouha... poslední měsíc (nebo 2) to šlo se mnou od 10 k 5! Skladba lezla na mozek mě i celý rodině, je dokonce možný, že celý obci.. A šlo mi to hůř a hůř...
Pak jsem se dozvěděla, že na absolváku budu hrát PRVNÍ! Tak to už mě museli omejvat! Ale postavila jsem se tomu čelem a 22. jsem nastoupila na jeviště, uklonila se před diváky a usedla ke klavíru. Začala jsem hrát a najednou cítím, že prsty si dělají, co chtějí. A taky se to hned ukázalo na tom, že hned v 1. části skladby jsem udělala chybu!
Moje učitelka se mi pak svěřila, že v tu chvíli si řekla "A dopr****, už to nezahraje" ale zmýlila se!!! Já valila jako nikdy! Sama jsem se nestačila divit, jaký jsem nasadila tempo! Když zazněly poslední tóny skladby Modrá od pana Vřešťála, pustila jsem pedály sundala, klepající se ruce z klapek a šla se uklonit. Elegantně (jako malý slůně :D) jsem se uklonila, otočila se a málem narazila do pána, co mi šel jménem školy předat krásný pugét a bonbonieru (ať se mi líp hubne :D)
Protože se mi strašně třásly kolena, sotva jsem sešla ze dvou schůdků, co vedou z podia.
Ale pak jsem zjistila, že to nic nebylo! Pak jsem musela jít ještě docela dost příkrý schody do naší třídy a přísahám, že jsem se bála o život!
Ale přežila jsem a to znamená, že další den jsem mohla vystoupit ještě na třídní předehrávce!
Ráno jsem se vzbudila a hned jsem cítila v kostech, že na to nemám. Předem jsem to všem oznámila. Kdybych mlčela, tak by to možná dopadlo líp, protože je možný, že jsem si to vsugerovala... Ale ať to tak bylo nebo ne, tu NEJdůležitější část skladby, kterou jsem předchozí den zahrála s takovou lehkostí, jsem kazila a kazila! No prostě bída! Ale rajčata nelítaly takže nikdo nic asi nepoznal :))
To byl jeden z dalších krůčků k mé vysněné kariéře..
Dokonce mě na absolváku slyšel i pan dirigent z jihlavský filharmonie.. Sime mi nešel potřást rukou, jako jedný slečně, co tam hrála (JAK JÁ JÍ ZÁVIDÍM!!), ale říkám si že třeba příště :D ALe aby mi to nebylo líto na třídní předehrávce mi šel dát kytku Brady :D
A dostala jsem úkol od ségry: "Už tu skladbu NIKDY nehraj! Aspoň dokud se neodstěhuju!" Myslím, že to ráda splním :)
UŽ 7 let chodím na ZUŠ v Jihlavě, a tak jsem měla absolvenční koncert.
Skladbu, kterou jsem vystupovala, jsem cvičila přes rok, takže by bylo logický, kdybych to hrála, jak Mozart... Ale ouha... poslední měsíc (nebo 2) to šlo se mnou od 10 k 5! Skladba lezla na mozek mě i celý rodině, je dokonce možný, že celý obci.. A šlo mi to hůř a hůř...
Pak jsem se dozvěděla, že na absolváku budu hrát PRVNÍ! Tak to už mě museli omejvat! Ale postavila jsem se tomu čelem a 22. jsem nastoupila na jeviště, uklonila se před diváky a usedla ke klavíru. Začala jsem hrát a najednou cítím, že prsty si dělají, co chtějí. A taky se to hned ukázalo na tom, že hned v 1. části skladby jsem udělala chybu!
Moje učitelka se mi pak svěřila, že v tu chvíli si řekla "A dopr****, už to nezahraje" ale zmýlila se!!! Já valila jako nikdy! Sama jsem se nestačila divit, jaký jsem nasadila tempo! Když zazněly poslední tóny skladby Modrá od pana Vřešťála, pustila jsem pedály sundala, klepající se ruce z klapek a šla se uklonit. Elegantně (jako malý slůně :D) jsem se uklonila, otočila se a málem narazila do pána, co mi šel jménem školy předat krásný pugét a bonbonieru (ať se mi líp hubne :D)
Protože se mi strašně třásly kolena, sotva jsem sešla ze dvou schůdků, co vedou z podia.
Ale pak jsem zjistila, že to nic nebylo! Pak jsem musela jít ještě docela dost příkrý schody do naší třídy a přísahám, že jsem se bála o život!
Ale přežila jsem a to znamená, že další den jsem mohla vystoupit ještě na třídní předehrávce!
Ráno jsem se vzbudila a hned jsem cítila v kostech, že na to nemám. Předem jsem to všem oznámila. Kdybych mlčela, tak by to možná dopadlo líp, protože je možný, že jsem si to vsugerovala... Ale ať to tak bylo nebo ne, tu NEJdůležitější část skladby, kterou jsem předchozí den zahrála s takovou lehkostí, jsem kazila a kazila! No prostě bída! Ale rajčata nelítaly takže nikdo nic asi nepoznal :))
To byl jeden z dalších krůčků k mé vysněné kariéře..
Dokonce mě na absolváku slyšel i pan dirigent z jihlavský filharmonie.. Sime mi nešel potřást rukou, jako jedný slečně, co tam hrála (JAK JÁ JÍ ZÁVIDÍM!!), ale říkám si že třeba příště :D ALe aby mi to nebylo líto na třídní předehrávce mi šel dát kytku Brady :D
A dostala jsem úkol od ségry: "Už tu skladbu NIKDY nehraj! Aspoň dokud se neodstěhuju!" Myslím, že to ráda splním :)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář