2. Přínos D. W. Griffithe pro střihovou skladbu
2. Přínos D. W. Griffithe pro střihovou skladbu
zdroj: http://diakritika.cuni.cz/html/article.php?sid=83
Začínal jako divadelní herec, dále se snažil psát hry a poezii a když i to selhalo, sbíral chmel a pomáhal na stavbách lodí.
Dostal se do kontaktu s Edwinem S.Porterem (viz. Velká vlaková loupež), kterému nabídl jeden ze svých scénářů. Porter ho odmítl, ale Griffitha obsadil do svého filmu Zachráněn z orlího hnízda. Celkové to pro něj byla ostuda, protože tehdy byli divadelní herci přesvědčeni, že hrát ve filmu je degradující. Griffithovi to ale bylo celkem jedno, protože byl čerstvě ženatý a nutně potřeboval peníze.
U filmu tedy zůstal a během let 1908-1912 začal vytvářet základy filmu jako umění, jeho jazyk a syntax. Často se říkalo, že Griffith vynalezl detailní záběr a střih. To je samozřejmě hloupost, už proto, že jeho zásluhy jsou mnohem větší. Vzal všechny prvky, které se tehdy více či méně ve filmu používaly a dokázal je využít se zvláštní účinností. Každý jeho další film pro něj byl výzvou, šancí experimentovat a zkoušet nové efekty. A Biograf, první společnost, pro kterou začal natáčet, mu ochotně poskytla každou příležitost.
Začal bourat zažitá pravidla. Není nutné, argumentoval, aby celá scéna byla natáčena v jediném záběru. I když se postavení kamery během akce několikrát změní, nemělo by to vadit jejímu pochopení. „Lidé si nekoupí půlku herce“, oponovala velká studia. Ale diváci to viděli a rozuměli tomu.
A Griffith šel dál. Zjistil, že film je ve své skutečné formě někde úplně jinde než divadlo. Proč tedy musíme každou akci začínat tím, že herec otevře dveře, vejde do místnosti, zavře dveře a dojde doprostřed scény? Tento úvod tedy vyškrtl a film začínal samotnou akcí. A diváci znovu pochopili.
Dále experimentoval s postavením kamery a s dynamikou, kterou tyto změny vyvolávaly (podhled, nadhled, odklon od vertikály). Filmy si sám stříhal a uvědomil si, že délka záběru dokáže u diváků vyvolat napětí-čím kratší, tím větší vzrušení. Svou roli má i světlo-hluboké stíny a cílené nasvícení-, dokáže totiž zvýšit vizuální dopad scén.
Gtiffith si také potřeboval vychovat své herce a naučit je krotit jejich divadelní gesta. Tak se zrodily první velké hvězdy plátna jako Mary Pickfordová, Lilian a Dorothy Gishovy, Mae Marshová atd, byla ale i spousta těch, kteří nové způsoby přijmout nedokázali. Ale ještě důležitější byl ten fakt, že Griffith se rozhodl udělat herce i z neživých objektů. Pokud v extrémně detailním záběru natočil třeba nůž, revolver, telefon nebo láhev whisky, upozornil diváky na jejich důležitost v dalším vývoji příběhu. Toto byl další účel detailního záběru, dala se tak obyčejným věcem přisoudit dynamická role. Naprosto se eliminují další objekty ve scéně a diváci jsou tak přinuceni vidět to a jenom to, co chce režisér. Detailní záběr ruky, paže nebo očí může být na plátně daleko více expresivní než herec zabraný v celku. Horace M. Kallen detail přesně definoval
„ Jsou to viditelné hieroglyfy neviditelné dynamiky lidských vztahů.“
Celkově byly Griffithovy filmy velmi dobře přijaty diváky, kterým připadaly daleko realističtější a více lidské, než celá tehdejší produkce.
Griffith poté opustil Biograf a přešel ke společnosti Mutual Company. V té době je naprosto unesen novelou Thomase Dixona The Clansman, částečně i proto, že původem byl jižan. Jedná se o příběh z občanské války, období rekonstrukce jihu a vzniku Ku Klux Klanu. Okamžitě začal pracovat na scénáři, do filmu samotného vymyslel spoustu nových triků a investoval veškeré své finance. Tak vzniklo dodnes neuvěřitelně působivé dílo-Zrození národa.
Premiéra se konala začátkem roku 1915, film byl uveden na dvanácti cívkách (3 hodiny na plátně) a se speciálním hudebním doprovodem celého orchestru. Do té doby podobný film neexistoval, žádný jiný nedokázal vyvolat takovou vlnu emocí. Tehdy si lidé poprvé uvědomili, že film je umění se svými pravidly a zákonitostmi-a Griffith je jeho mistrem.
Následovala Intolerance, natočena v roce 1916 v délce 178 minut. Nejvýstižněji se dá charakterizovat jako historický film, ale ne v klasické formě. Délka je dána záměrem propojit čtyři příběhy z různých dob (Starý Babylon, dvůr Karla IX, první světová válka, dělnické stávky) a ve zkratce tak ukázat Griffithovo spirálovité pojetí dějin lidstva, odvíjejících se v opakujících střetech dobra se zlem, mládí a stáří, intolerance a tolerance. Je zde použita na svou dobu neobvyklá paralelní narativní technika, která vyúsťuje až v rapidmontáž, kdy se nám všechny čtyři příběhy spojí v jeden tragický konec.
Za zmínku stojí ještě Zlomený květ (1919), na který jsem četla velmi příznivou kritiku od Bély Balásze. Film mapuje příběh dívky, kterou její snoubenec opustí těsně před svatbou. Balász vyzdvihuje zejména atmosféru filmu, moment, kdy se opuštěná dívka vrací do svatebně vyzdobeného domu. Všechny věci-květiny, šaty-jenom umocňují celkovou smutnou náladu, v tomto případě objekty skutečně obživly.
Griffitha postupně zatlačili do pozadí mladí, dynamičtější režiséři, kteří používali jeho praktiky a také avantgarda. Jeho přednostní místo v dějinách filmu to ale neohrozí.
Já ještě doplním k článku pár dat –
- v roce 1919 založil společně s Mary Pickfordovou, Douglasem Fairbanksem a Charlesem Chaplinem společnost United Artist
- poslední film natočil v roce
a shrnutí jeho přínosu pro střihovou skladbu:
především syntetizoval všechno, co se do té doby ve filmu objevilo (detaily, křížový střih, atd.)
- začal měnit velikost záběrů (resp. zmenšovat) a to jak postavením kamery, tak pomocí masek a výřezů; prosazoval záběrování scén (dřív se scéna točila v jednom záběru, kamera byla statická)
- začal cíleně používat detaily
- pomocí výřezů dělal i zatmívačky a roztmívačky
- paralelní montáž v Intoleranci
- křížový střih ve Zrození národa
Komentáře
Přehled komentářů
Nejsem si jisty jestli si autor(ka) neplete Zlomeny kvet ( http://www.csfd.cz/film/3447-zlomeny-kvet-broken-blossoms/ ) s jinym filmem.
Zlomeny kvet
(Tygr Kulesov (mladsi bratr), 2. 2. 2009 0:23)