USA - socha svobody
Socha svobody
K soše Svobody jezdí pravidelně lodi z Battery, ležící na jižním výběžku ostrova Manhattan. Výlet poskytuje neobvyklý pohled na přístav, New York a sochu.
Socha Svobody byla zkonstruována v Paříži a tam byla 4. července 1884 oficiálně předána americkému velvyslanci jako dar francouzského národa Američanům. Byla rozložena na kusy a transportována lodí do New Yorku. Tady byla postavena na těžký podstavec, který Američané zkonstruovali na ostrově Bedloe’s Island (nyní Liberty Island). Sokl navrhl americký architekt Richard Morris Hunt a je vysoký 47 metrů. Samotná socha je vysoká 46 metrů, vrchol pochodně se nachází tedy 93 metrů nad zemí. Váží 205 tun, obvod měří 10,60 metrů a má 91 centimetrů široká ústa. Pravá paže, držící pochodeň, je dlouhá 12,80 metrů - jen ukazováček je dlouhý 2,40 metrů. U nohou má rozťatá pouta tyranie. V levé ruce drží desky reprezentující vyhlášení nezávislosti. I její koruna se sedmi paprsky je symbolem svobody, kterou má vyzařovat přes sedm moří do sedmi kontinentů.
Idea sochy Svobody se zrodila ve skupině francouzských demokratů. V roce 1865 za vlády císaře Napoleona III. se kolem člena Akadamie Edouarda de Laboulaye vytvořil kroužek, který doufal v konec císařství a vznik nové francouzské republiky. Francouzi chtěli sochou Svobody vyjádřit svůj obdiv republice na druhé straně Atlantského oceánu a vzbudit vzájemné sympatie národů Francie a Ameriky. Laboulaye podnítil mladého sochaře z Alsaska Fréderica-Augusta Bartholdiho, aby se ujal tohoto projektu. Bartholdi doufal, že bude moci postavit maják pro Suezský průplav. Měl mít formu vysoké ženské sochy, zdvíhat pochodeň a symbolizovat, že světlo pokroku pronikne i do Asie. Proto teď přijal tuto nabídku s nadšením. Jeho socha Svobody byla inspirována slavným obrazem malíře Delacroixe: Svoboda vede lid na barikády. Velikost sochy a skutečnost, že bude vystavena větru a nepohodě nutila Bartholdiho a jeho inženýra, stavitele Eiffelovy věže Alexandra-Gustava Eiffela, řešit některé problémy. Eiffel postavil geniální železnou rámovou konstrukci, kterou podpíral centrální stožár. Kolem tohoto flektivního skeletu byla upevněna vnější, viditelná měděná vrstva, která je silná jen 2,40 milimetrů. Bartholdi začal malým modelem vysokým jen 1,20 metrů a pak zhotovil ještě tři další, stále větší modely, až pak přistoupil ke stavbě dnešní sochy.
Komentáře
Přehled komentářů
koho to jako ma yajimat
picovina
(majinka, 11. 3. 2008 12:14)